T.K. Zálesák LiteňÚdolí potoka Javornice

16.7. - 5.8.2006

Historie

Zlatá horečka (Gold Rush) 1896 - Klondike

O první objevení zlata se podle jedné zprávy zasloužili tři prospektoři George Carmack, Dawson Charlie a Skookum Jim. Zlato našli u potoka Rabbit Creek v srpnu roku 1896. Potok byl přejmenován na Bonanza Creek.

Druhá zpráva hovoří, že zlato našla paní Carmacková při praní prádla.

Díky nepřístupnosti terénu se zpráva o tomto nálezu donesla do civilizace až o rok později. Přibližně 100 000 lidí opustilo své domovy, i tak vzdálené jako je Austrálie, a vydali se na cestu do Dawson City, který se stal bránou Klondiku.

První horníci - zlatokopové pracovali velmi tvrdě a s primitivním nářadím. Žádné zboží se nedováželo a tak si museli všechno nářadí vyrábět sami. Zlato bylo možné kopat povrchově a nebo druhou - populárnější a účinnější metodou. Ta spočívala ve vykopání hluboké štoly, ve které se zlato těžilo ve větší hloubce. Půda v těchto krajích rozmrzá pouze na krátkou dobu. Největší problém je prokopat se přes rozmrzlou vrstvu. Ve výkopu se rozdělával oheň, ale přesto to byla práce velmi tvrdá. Horníci pracovali často až do půlnoci.

V roce 1902 se začalo používat k rozmrazování zeminy páry. Pára vedla z bojlerů pomocí trubek na dno štoly. Z vytěženého štěrku se zlato muselo vybrat. K tomu sloužily rýžovací pánve, rýžovací prkna a další důmyslné zařízení.

K vyčerpání nejbohatších nalezišť došlo v době, kdy byla dokončena železnice. Vlakem bylo dopraveno strojní vybavení. Malé kopání vymizelo kolem roku 1904. V roce 1905 se objevily první bagry a rypadla. Hlavní ekonomický přínos pro další léta přineslo Yukonu nasazení hydraulických rypadel a moderní technologie.

Úvod
V létě roku 1896 bylo na jednom z přítoků řeky Yukon (‚Králičí potok) nalezeno zlato. Během následujících dvou let přilákala naleziště zlata na čtyřicet tisíc mužů- Masový útok zlatokopů vstoupil do dějin jako největší zlatá horečka pod názvem "Klondike Gold Rush" (rush = spěch, chvat).

Území, na kterém se nacházelo zlato, bylo sice na Kanadském území, přístup k řece byl ale možný jen z Aljašky.

Svou pouť za bohatstvím začínali zlatokopové na molu přístavu v San Franciscu, odtud lodí do aljašského přístavu Skagway. Následně museli při vyčerpávajícím pochodu překonat horské hřebeny na americko-kanadské hranici. Rychlejší, ale nebezpečnější byl přechod hřebene Chillkoot, druhou variantou byl přechod přes průsmyk White Pass. Podle nařízení kanadské vlády musel být každý zlatokop vybaven zásobami na jeden rok. Toto nařízení na hřebeni Chillkoot bedlivě kontrolovala Royal Canadian Mounted Police (RCMP) - proslulá kanadská jízdní policie.

Na "Chillkoot Trail" čekaly na zlatokopy tzv. zlaté schody, strmé schodiště vysekané v ledu. Obě trasy se setkávaly v Kanadě u Bennetova jezera (Lake Bennett), u kterého zlatokopové čekali na jarní tání, aby mohli dopravit vše, co potřebovali k přežití a k dolování zlatého prachu - do Dawson City (DC). Jen málo zlatokopů našlo na Klondiku bohatství a štěstí. Dobré dílce, kde se daly valouny zlata sbírat mezi kořeny stromů, byly zabrány na počátku zlaté horečky.

Zlato, které se nalézalo v podloží řek a potoků, se muselo dobývat ve stále zmrzlé půdě. Práci v zimě stěžovaly silné mrazy, v létě byly zase problémy se všudypřítomnými komáry. Těžilo se primitivním způsobem, hlavně pomocí krumpáče, lopaty, pánve a rumpálu.

Po roce 1900, kdy zlatá horečka vrcholila, začaly velké důlní společnosti těžit zlato pomocí mechanizace. To byl konec zlatokopů tak, jak je známe z knížek Jacka Londona, který se sám velké zlaté horečky účastnil a poutavě o životě zlatokopů psal.

Pokřiky

Kop, kop, kop, kop, kopeme
zlato rychle najdeme.
My jsme prostě jedničky
nechybí nám srandičky.
REJŽUJEM!!!

Za honbou zlata se vydáme
lehký to však nemáme.
Překážky pro nás nejsou snadný
ale cíl náš je jasný.
Proto zlato vykopem
a ostatním nakopem.

Kudy chodil, tudy krad
oranžový demokrat!

My jsme černá barvička
upadla nám ručička, hlavička i nožička...
Nemůžeme rejžovat!
Ale my se nedáme,
se zlatem se shledáme!

Až k zlatu se dostanem
a hodně ho nahrabem,
Keďul, Péťa s Lucinkou
odměněj nás pusinkou.

My jsme modrá družina,
Jára, Hrášek, Kákina
Ke zlatu se dostanem
a CTH vyhrajem!

Neděle 17.7. - Příjezd osadníků

Noví osadníci dorazili před jedenáctou. Ihned nastoupili předáci, kteří vyvolávali jména, aby vytvořili svou pracovní skupinu. Tentokrát k výměnám osob nedošlo. Vše zůstalo, jak sheriff rozhodl.

Osadníci se ubytovali - ti zkušení sami, nováčkům se pomohlo. Poté se družiny odebraly na seznamování se s okolím a s "významnými" místy přístavu. Zároveň byly obeznámeny s pravidly a způsobem života na zdejším území. Osadníkům byly představeny všechny významné osoby. Při seznamovacích hrách nám jedna osadnice usínala v sedě. Byla to Maryška, která zřejmě předchozí noc probděla...

Všichni se také museli postupně dostavit k zdejšímu felčarovi, aby nám do přístavu nezanesli nějakou chorobu nebo parazita v porostu hlavy.

Pak se hrály hry po družinách - volejbal, vybíjená atd., až se od nich prášilo - a to doslovně, protože je vedro, sucho,...

Při večerním nástupu se o malé vzrůšo postaral Pepa - prolétl se náměstíčkem ladně kmitajíc krovkami a jako pilný čerstvě vyklubaný brouček nesl ve váčku na bříšku "gambáčšťávičku".

Než se osadníci nalodili a ulehli v kajutách, promluvil k nim prospektor. Přivítal je na cestě za zlatem do města Dawson City, které leží v kanadské provincii Yukon Territory - asi 200 mil od severního polárního kruhu.

Je to město, které bylo založeno před rokem - v roce 1898. "nyní se vydáváme na dlouhou cestu po vodě", pravil prospektor a pokračoval: "Naším konečným přístavem je Skagway a Alaska. Odtud se vydáme již pěšky do města Dawson City".

Prospektor představil sheriffa, který hovořil o přestupcích proti pravidlům. Pak oba popřáli osadníkům hodně štěstí na cestě za zlatem a vyrazili jsme od břehu.

Ráno se osadníci probudí na širém moři. Co je asi čeká?

Pondělí 17. 7. 2006 - Parníkem do Skagway

Spánek v kajutách byl příjemný a klidný. Klidná byla i jedna noční hlídka - Týna a Týna, které nevartovaly, ale zabaleny ve spacáčku posedávaly na lodní bedně. Proto jsme zřejmě neminuli skryté mořské útesy a náš parník měl první problémy. Je to díra v boku a o opravě se nedá uvažovat. Budeme se snažit nouzově přistát na nějakém ostrově, abychom se všichni neutopili.

Voda v Osláku je plná hladových žraloků - z ostatních družin. Každý žralok je označen barevným šátkem a kdo o něj nechce přijít, musí se hodně šikovně uhýbat, aby nepřišel o život.

Bílí zvolili vlastní taktiku, semkli se do kruhu zadnicemi k středu a vyslali do boje se žraloky jen některé své členy a teprve závěrem boje se rozprchli a vrhali se "do vln", aby z bylé žraloky zlikvidovali. Ukořistěné šátky žraloků střádali u sebe předáci družin. Při prvním útoku skolila nejvíc žraloků zelená, při druhém i třetím modrá a při čtvrtém černá. Útoky se opakovaly na přání osadníků. Celkově pak zvítězila modrá s 63 žraloky, pak zelená s 62 a třetí černá s 54 žraloky.

Po vysílení naplnila lodní kuchyně žaludky všech cestujících a byla pauza na odpočinek.

Konečně se nám podařilo přistát u jednoho opuštěného ostrova. Nezbývá nám nic jiného, než čekat, zda pojede okolo jiné plavidlo, které by nás zachránilo. Zatím zde musíme dokázat přežít.

Nejdříve je potřeba sehnat spoustu dřeva, aby se osadníci mohli ohřát u ohně, proto se na povel rozeběhli po okolí a snažili se ze všech sil - běhali do stráně a rovnou přes zdejší tok. Tomáš C. valil obrovský pařez a měl co dělat, aby ho dokulil až na určené místo.

Aby hromady byly vyšší, vztyčovaly družiny soušky a nastavovaly a nastavovaly..., ale rozkaz zněl jasně: "Počítá se výška poslední hromádky, ne však jednoho klacku!"

Měření ukázalo, že nejvyšší hromadu měli žlutí.

Zásoby dřeva jsou dostačující a je potřeba si zhotovit nějaké bydlení, kde by se dala přečkat noc. Družiny si našly místečka, upravovaly si je podle svých představ a sehnaly si matroš na "pohodlné" sezení - i ze špalkovny, neboť měly svolení. Zároveň vymýšlely své pokřiky.

Úterý 18. 7. 2006 - Musíme přežít!

Doktor dnes kontroloval příbytky osadníků za jejich osobní přítomnosti, aby všichni věděli, jak má příbytek vypadat, aby jeho majitelé získali 10 bodů.

Dalším problémem našeho přežití na ostrově je voda, neboť bez potravy se přežít dá, ale bez vody bychom nevydrželi. A jelikož nevíme, jak dlouho tady budeme muset zůstat, musíme zajistit co největší zásoby pitné vody. Zástupy družin vysílaly členy po jednom. Ten nabral vodu do úst a běžel co nejrychleji k nádobě, kterou střežil předák. Některým běžcům stříkala voda z úst jak z pumpy - při každém skoku něco "ucrclo".

Modrým se podařilo nádobu porazit a hladina nanošené tekutiny se rázem snížila. Pohled na plivající osadníky nebyl zrovna vábný a na flašku s tekutinou byl ještě horší. I sheriffovi to nedělalo dobře. Nejvíc se činili a pusou přenosili orange, těsně za nimi žlutí, pak černí, zelení, modří a bílí.

Další činností bylo pokračování v budování místeček a zároveň probíhalo školeníčko, jak správně zacházet s pilou a sekerou, protože" "bezpečnost nade vše!"

Na řadu přišla i morseovka, abychom jako trosečníci uměli zapsat a vyluštit zprávu nebo zprávu vyslat v případě, že kolem ostrova bude proplouvat nějaká loď, která by nás zachránila.

Odpoledne prospektora zajímalo, zda vůbec osadníci ovládají správné zacházení s pilou, proto si do špalkovny zval postupně všechny družiny a měřil čas každé řezající dvojici. U některých osadníků byly objeveny mimořádné schopnosti - padly totiž rekordy:

1. 6,59 vteřin - Matěj K. + Fidorka ml.
2. 7,03 vteřin - Tereza H. + Michal P.
3. 7,12 vteřin - Pepa M. + Patrik L.

Dva starší a zkušení osadníci Tomáš C. a Vašek řezali dřevěnou placku tak, že byla "vyboulená". Jakpak se jim to asi povedlo?

Pak si družiny dobudovávaly místečka a procvičovaly morseovku. Protože je mimořádné sucho, rozhodl prospektor i sheriff, že nelze ve vnitrozemí rozdělávat ohniště. Ulovené hady s tedy naši trosečníci opečou na pobřeží.

Při opékání někomu had rozmotán z tyče spadl, jiní je zas přičmoudili. Většina pekla dobře a pak šla pro další. Hadi skořicoví chutnali nejen nejmladším osadníkům, ale pomlaskávali si i mazáci. Někteří se snažili "ožírat" hady syrové, ale to jim bylo ze zdravotních důvodů zakázáno.

Světelná signalizace

Klinkání lodního zvonu oznamovalo, že se na obzoru objevil parník - naše případná záchrana. Už o nás věděli, ale nepřiplouvali. Dávali nám však signály - světelné a trosečníky čeká zaznamenat všechny tři části jejich zprávy.

Současní obyvatelé ostrova byly rozděleni na tři skupiny. Skupina vždy usedla na pobřeží a sledovala a zapisovala signály.

Ti mladší chvílemi přestávali psát, protože se zabývali otravujícím hmyzem a jinou havětí. Občas byla uroněna i slzička z obav nezvládnutí zápisu. Sheriff však všechny povzbudil, aby pokračovali dál. Zpráva se zdála být nekonečná a chvílemi to vypadalo, že signalista usíná... později jsme se dozvěděli, že k tomu neměl daleko! Dovysíláno bylo kolem 23:30 hod.

Světla na parníku zhasla a naši trosečníci doufají, že tato noc se stane jejich poslední na tomto ostrově.

ZPRÁVA:
Osadníci. Zachytili jsme vaše nouzové volání o pomoc. Již víme, že jste na tomto ostrově.
Počasí nám ovšem nepřeje a my nemůžeme přistát. Ještě jednu noc přečkejte na tomto ostrově.
Zítra přijede parník do vedlejší zátoky. Buďte připraveni.

Středa 19. 7. 2006 - Poslední den na ostrově

Budíček mělo mužstvo až v 8:00 hod. Přestože jsme na ostrově poslední den, musí všichni ještě máknout a vyrazit do vnitrozemí pro dřevo.

Část předáků vyrazila s mladšími osadníky na chrastí do hory, ostatní zajišťovali špalky pro golem i na táborák. Po dopolední námaze družiny "dolouskaly" noční zprávu a předaly k posouzení prospektorovi.

Po obědě zřejmě padl teplotní rekord tohoto území. Na slunci vyšplhal teploměr na 43°C. Proto se osadníci "vrhali" po skupinách do zdejšího toku, aby se náležitě osvěžili. Chudáci kuchaři začali připravovat večeři a kromě těch bramboráků se smažili i oni. Svoji činnost nazvali "koncert pro osm pánví!" Kromě smažení museli odhánět i mlsné škemrající osadníky, které k vývařovně přilákala báječná vůně bramborové pochoutky.

Brzy připluje parník, ale jelikož tady zakotvit nemůže, budeme muset přestěhovat všechny věci a zásoby do vedlejší zátoky, kde parník zakotví.

Během pobytu na tomto ostrově mají osadníci mezi sebou i raněné - a zcela náhodou z každé družiny hned čtyři. Jelikož chce být každá skupina v zátoce co nejdříve, naloží 4 osadníci jednoho "chcípáka" na nosítka a běží a běží... přeběhne zdejší tok a rovnou na místo zvané Staropramenské. A pak honem pro dalšího. První zádrhel nastal, když se ozvalo astma Kristýny K., dalším odpadlíkem byla Saša a také Kačka B. s "rozseklým" kolenem. Některým raněným vůbec nepomohlo, že se drželi nosítek zuby nehty. Jejich vyklopení se odehrávalo pravidelně v brodu, kde čekalo nejvíce "diváků". Někteří zkoprněli tak, že jim chvíli trvalo, než nalehli zpět na nosítka - a chudáci zranění - bez dopomoci zdravých kolegů. Jako první přepravila své raněné orange.

Na řadu pak přišel golem - všemi očekávaná sprchová očista teplou vodou. To asi proto, abychom na hostitelskou loď nezanesli nějakou infekci...

Čtvrtek 20. 7. 2006 - V přístavu Skagway

Noc rychle utekla a když se osadníci v kajutách probrali, kotvila už naše záchranná loď ve Skagway.

Všichni se chtěli ihned vypravit do hor na další cestu, ale jelikož podle kanadské vlády musí být každý, kdo se chce vypravit hledat zlato, vybaven zásobami alespoň na jeden rok, musíme i my toto nařízení uposlechnout.

Družiny se postupně ploužily v prostoru u táborového kruhu a bedlivě se rozhlížely. Mužstvo nejvíc zaujala "podprda", klobouk na totemu a kuřivo. Kdosi se ptal, jak se jmenuje ten kráječ na knedlíky a divil se, že kráječ. Modří a žlutí našli i špendlík (který tam ale nepatřil), bílí zase zapomněli na téměř největší věc - nosítka.

Po deseti minutách totiž museli všichni zapsat co nejvíce předmětů, kterých si všimli a hlavně - které si zapamatovali. A nejen to! Bylo nutné vybrat z celého seznamu 6 věcí, které budou osadníci nezbytně potřebovat pro svůj pobyt na teritoriu Klondike.

Po odpočinku se družiny "odploužily" na svá místečka. Bylo totiž úmorné vedro a na place se nedalo pobývat. Vždyť nám tam "prdnul" teploměr, který na sluníčku vyšplhal na 52°C!!!

Družiny osadníků, aby byly dobře připraveny na putování přes horské hřebeny, se zaměřily na práci s mapou a buzolou. Některým dosud utkvěly v hlavách informace z let minulých, takže neměli s orientací žádné problémy.

Když jsme se konečně vydali do hor, zjistili jsme, že spadl most přes řeku. Čeká nás tedy překonání toku. Aby to netrvalo dlouho, vydaly se na řeku dvojice. Ty pádlovaly a odstrkovaly se různými způsoby, aby byly u přehrady co nejdříve. Dobrou taktiku zvolili zelení - jeden zalehl na plavidlo, druhý na něj sedl a hurá vpřed. Z břehu však pohyby těchto dvojic vypadaly podivně...

Pátek 21. 7. 2006 - Kontrola na Chillkoot

Blížíme se na americko-kanadskou hranici. Na hřebenech nás čeká proslulá kanadská jízdní policie, která bedlivě kontroluje dodržování nařízení o ročních zásobách zlatokopů.

Vyhnout kontrole se nedá, takže osadníci vybíhali ze stanoviště na vrchol zdejších hor. Statečně bojovali se strmým stoupáním i s časem. Každý ze skupiny předal na vrcholu svému předákovi 1 předmět a už mohl vyrazit další. Bylo pár kolizí. Anna Křiš. vyběhla bez lžičky, Anežka zas mrskala lokty tak, že málem sejmula konkurenci; Milan, Láďa i Fidorka udělali hop a skok a byli nahoře a Saša pro změnu nesledovala znamení a vyběhla až na třetí mávnutí. Mladší osadníci se téměř plazili, jak lezli po čtyřech. Dolů to většina dobrodruhů sjela po zadku. Nejrychlejší byli černí, pak modří, zelení...bílí uzavírali pořadí.

Následovaly hry po družinách a po polední siestě čekalo tři družiny sjíždění řeky na plavidle, jelikož se včera nestihli všichni přemístit. "Řeka" byla klidná, bouřlivé bylo jen povzbuzování. Někteří se museli zpočátku odstrkovat nohama, protože díky zátěži kleslo plavidlo tak, že kapinko drhlo o "vyčnívající útesy".

Sotva měli naši dobrodruzi za sebou jednu překážku, už tu byla další - úzká soutěska. Touha po zlatě je větší než strach, tak se všichni odhodlali ji zdárně překonat.

S úsměvem zvládli chůzi dvojic v protisměru, protože si našli v zátočině místečko k vyhýbání se. Prospektor nebyl nadšený mazaností osadníků, počítal totiž se ztrátami... Další podmínkou pokračování v cestě je zdolání 2. části soutěsky ve spojeném zástupu. Občas sice někdo šlápl vedle, ale ztráta bodů nebyla tak citelná. Nejlépe dopadli žlutí, nejhůře zelení.

Jelikož nás čeká noc strávená bez přístřešku, rozbalovali si osadníci v podvečer "ležení" na louce pod horou.

Noční pozorování kanadské jízdní policie

Po setmění dostali již ležící osadníci znamení, že se objevila kanadská jízdní policie, která se zde zdrží do půlnoci. Osadníci měli nenápadně pozorovat dění a vyslechnout rozhovory. Jenže jejich "nenápadné pozorování" bylo prazvláštní.

Někteří drzouni zaujali postavení hned vedle stanoviště jízdní policie a dokonce i provokovali pošťuchováním a podivnými skřeky. Našli se i tací, kteří po odhalení odmítli vrátit se na stanoviště.

Sem tam se tu proběhli policejní koně Hrášek a Svéťa, později se zde - v horských končinách objevili jako donášková služba s pizzou. Zpočátku se pizzu snažili "střelit" za "čistapade", pak za "dvětěpade" a když policie namířila zbraně, rychle odtud odbíhali se slovy na rtech: "To dárek, to dárek".

Policajt Kódl a Heffi procházeli prostor a všechny, které odhalili, označili razítkem. Tak málem přišla k orazítkování i Hráška, která sledovala dění z povzdálí. Také málem šlápli na dvě ležící figury - to osadníci nenápadně dělali mrtvoly.

Sobota 22. 7. 2006 - Den lovu u Bennetova jezera

Úspěšně jsme dorazili k Bennetovu jezeru. Před další vestou bychom měli doplnit zásoby masa. Ale v okolí našeho stanoviště byly objeveny medvědí stopy. Je dost možné, že je to nebezpečný grizzly a my bychom byli stále v nebezpečí života. Osadníci se vydali okolí našeho ležení prozkoumat. Než se z průzkumu vrátili, měli vyrabované příbytky. Předáci tvrdili, že zřejmě hladoví medvědi hledali potravu. Ale kdo ví, jak to bylo...?

Rozčilení a k boji s medvědy odhodlaní osadníci se vydali o stopách. Brzy je zahlédli v Oslím lese. Jak medvědi zmerčili rozvášněné a řvoucí útočníky, dali se na útěk do všech stran. Osadníci jim byli rychle v patách a netrvalo to dlouho - ulovili jich všech dvanáct.

Jo - a mimo jiné, osadníci se na lov medvědů připravovali celé dopoledne - proto měli takový úspěch. Stříleli vzduchovkou na terč, zdolávali nachystané pasti se zavázanýma očima, házeli na cíl, skákali v pytlích - Péťa Vod. "hodil záda", vyskočil a rychle hopsal dál. Ještě stihli a zvládli hod kroužky a také hod oštěpem na divočáka. Předáci zapisovali výsledky, aby je pak prospektor vyhodnotil.

Uznání za skolení největšího medvěda Keďula si zasloužil Michal Gardlík a ještě Láďa Lenkvík, který skolil medvědy čtyři. K úrazu přišel Pepa M. - v zápalu boje s Hráškem si naštípl prst.

Po večeři čekalo osadníky překvapení. "Čistě náhodou" nás u jezera zastihla světoznámá taneční country-skupina Sluníčko. Cestování po prašných cestách naše zlatokopy zmáhá, takže uvítali rozptýlení v podobě jejich vystoupení. Jejich vůz na čtyřech bytelných kolech poskytl muziku a když to "Sluníčko" rozbalilo, nenechalo to zlatokopy v klidu a ti začali tleskat do rytmu, někteří si i podupávali.

A pak to začalo - byli vyzváni ke spolupráci. Někdo se přidal hned, další až po "donucení" sheriffem. Tanečníci zabrali pro svůj rej celé náměstíčko. Škoda jen, že tomuto řádění předcházel golem. Zvedlý prach a pot přítomných anuloval výsledek hygienického snažení o čistotu těl! Ale to je jedno, hlavně, že se zlatokopové vyřádili a jejich "trmácení se" do Dawson City mělo zpestření.

Neděle 23. 7. 2006 - Psí spřežení

...konečně si zlatokopové odpočinou (ehm, ehm...) a nebudou muset šlapat po svých. Další kus cesty se budou přepravovat pomocí psího spřežení Yukon Quest.

Psovodi (předáci) se svými psy, spojenými držením provazu, se vydali po značené cestě do kopce, z kopce, kopřivami, vodou a přes jiné překážky. Hnali, jak nejvíce jim síly stačily. Zastavily je jen přichystané úkoly, které museli všichni splnit.

Na trase byla i dvě stanoviště - checkpointy, kde mohl psovod nechat nejpomalejšího psa. Orange zde zanechala i psa, jež se vzepřel poslušnosti a nesplnil úkol, který zněl jasně: "Políbit na tvář děvčata". Byl to Petr Mašek.

Vendulka Š. skončila, bohužel, tak, že se u ní projevil první astmatický záchvat takového rozsahu, že místní doktor Robík musel přivolat jako posilu záchranku, která si naši zlatokopku odvezla. Je zřejmé, že Vendulka v cestě za zlatem s námi pokračovat nebude. Ale až si narejžujem, budeme myslet s podílem i na ni.

Cesta se spřežením byla dlouhá a náročná. O zmíněném odpočinku to vůbec nebylo... V každé družině zbývá poslední "pes", ale zato pořádný tahač! V odpoledních hodinách se tedy vydává na trasu a táhne na saních (vozíčku) jednoho zlatokopa. Tímto způsobem se vystřídají všechny dvojice ve všech družinách. Tahači občas zapomínali, že na saních někdo sedí, krouhli zatáčku kolem špalku a zlatokop se válel v prachu cesty.

Po dojezdu se zlatokopové bavili podle vlastního zájmu - na hřišti, pod borovicí, jízdou na vozíčku atd.

Večer se konečně objevil dlouho očekávaný deštík. Nikdo nikoho nezaháněl, každý se rád nechal osvěžit.

Dnešního dne vznikla nová družina zvaná "chcípáci". To jsou astmatici a úrazy - a jejich "majitelé" se nemohou účastnit náročných akcí.
My jsme parta chcípáků,
všechno máme na háku,
sportu my se nebráníme,
zákaz občas dodržíme...
SPORTU ZDAR!
...a já se cítím hej,
protože jsem gay!

(Týna Kadlecová, Alex. Radová, Verča Dvořáková, Katka Bíbová a Pepča Mottl)

Pondělí 24. 7. 2006 - Na řece Yukon

...a bylo ráno a Ježeček junior se probudil dorůžova. Měl totiž krásně růžové láklé nehtíky a rtěnkou vyzdobený "ksichtík". Zřejmě se zastyděl, že ho ponížila část skupiny "Dodo", tak vyškemral od Lůci V. odlakovač, aby rychle stopy potupy zmizely. Druhým, ale neúspěšným pokusem "dodáků" bylo poboření stanu Modřínovy návštěvy.

Po včerejším velkém lovu máme dost zásob a teď se musíme pustit do stavby plavidla, abychom splavili řeku Yukon. Skupiny zlatokopů se odebraly na svá místečka, aby zde z nasbíraného materiálu vyrobily bytelné i vzhledově pěkné vory, na kterých lze něco přepravit. Každá družina vytvářela jeden hlavní vor a pak podle zájmu několik minivorů.

Při splavování Yukonu musíme zvládat spousty věcí a každý by měl zvládnout šplhání do plachtoví na stožáry. Na stylu šplhání nezáleží. Jelikož většina osadníků zná šplh po provazovém žebříku jen tady z Javornice a má tudíž malé zkušenosti, držel předák Mihu žebřík pěkně u země, aby se šplhajícím zlatokopům moc "nevrklal".

Lezení na stožáry měli všichni za sebou, ale co to bylo proti tomu udržet se na lanech mezi stožáry! A nejen to - každý musel po laně zavěšeném nad vodou přejít na druhou stranu. Zajímavý styl měl Kuba Šebek - sjely mu z lana nohy, ale jelikož se nedotkl dna a nešlo mu vyšvihnout se zpět, ručkoval dál držíc se horního lana a na tom spodním jel jeho zadek. Pety zas ručkoval s nohama ve vzduchu víc než polovinu lana, aby nepřišla družina o body.

Úterý 25. 7. 2006 - Dlouhé putování

Osadníci byli po probuzení bez rozcvičky a po hygieně se hned pustili do balení. Chystali se totiž na dlouhou cestu. Janička kuchtička ji pojmenovala "výlet s plnou penzí"!

Po snídani každý vyfasoval balíček s jídlem na cestu, načepoval si do zásoby pití a kolem 10. hodiny tábor osiřel.

Cesta byla suchá - a to doslova. Zlatokopecká výprava ani nepotřebovala použít náhradní botky. I brody se totiž daly přejít suchou nohou. Na počátku putování se předáci snažili, aby šly družiny pohromadě, ale zlatokopové přebíhali sem a tam a z úhledného zástupu byla brzy pěkná tlupa.

První zastávka byla hned u Čerťáku, kde se všichni posilnili a další odpočinutí bylo možné až u Machova mlýna. Tady mohli všichni utratit nějakou tu kačku a od vedení dostali mraženou pochoutku. S velikánskou radostí byla také využita místní toaletka a z davu se ozývalo "Jéé, tady je splachovadlo...!"

Zbytek cesty už byl krátký. Brzy jsme byli pod Krakovcem. Vyšplhali jsme nahoru a pak už se nás ujal kastelán této zříceniny. Od kastelána se zlatokopové kromě historie dozvěděli, že se zde natáčely filmy "Ať žijí duchové" a "Princ a Večernice" - a také to, že po politicích jsou filmaři druzí největší lháři.

Radek M. se snažil i přes předchozí upozornění shodit z hradu kámen a jeho ruka byla včas zastavena Mihem. Našeho Petyho nazval kastelán podle znaku na kšiltovce "Šavličkou" a tak ho i oslovoval. Výřečný Pety mu brzy začal i tykat.

Po prohlídce hradu se sešlo dolů, kde si postupně všichni rozbalili ležení. To nám navozil Kódl včetně dobroučké večeře. Měli jsme řízečky a okurku. Chléb nám nějak přebýval.

Všichni si mysleli, že si teď natáhnou své unavené tělo a budou ještě krafat. A ejhle - ona změna! Čekal nás přechod indiánského pohřebiště. Byla tma, sem tam zářila svíce a na konci trasy ležela listina. Abychom si usmířili indiánské bohy, musel se každý podepsat. Což se ale nestalo, tak nevíme, jestli se usmířili nebo ne... Přestože trasa nebyla dlouhá, Vendulka ani nevyšla a někteří jedinci se spojovali do dvojic nebo i trojic a přes pohřebiště přímo přelítli.

Aby zlatokopy nikdo neukradl a neokradl ve spánku, rozdělili si předáci hlídky. Jako první hlídala dvojice - sheriff Háňa a doktor Robík.

Jelikož dnes dorazil i starosta Dawson City Jirkes, vyšla hlídka i na něj a to až někdy k ránu.

Středa 26. 7. 2006 - ...A zpátky do osady

V podhradí bylo absolutní ticho. Každý by si byl zajisté rád pospal, ale budíček udělal Kája - Kódl se snídaní a s překvapením od děvčat z kuchyně pro všechny dospěláky. Háňa nevěřila vlastním očím, když se k ní blížil Kódl s hrnkem v ruce a pravila "On snad nese kafe! A vono je teplý!!!" V tu ránu se začaly zvedat další postavy a šly si nafasovat blahodárný životabudič. Ani jim nevadilo, že káva není nalévána ze svátečního servisu, ale naběračkou z papiňáku. Byla to totiž jediná nádoba, která může vydržet převoz gazem a bez vylévání.

Zase začalo pakování spacích váčků, snídaně, nafasování proviantu na zpáteční cestu a pak už nás čekala cesta do Dawson City. Tentokrát všem připadalo, že to utíká rychleji, protože už znali cestu a vzdálenost cíle. Samozřejmě jsme neminuli Machův mlýn a neopomněli jsme tu zas nechat nějaký ten peníz.

Příhodou dne se stalo to, že Robík odklízel bobík a ztratil při tom mobil. Na louce, kde někteří z nás nechali obsah střev, aby se s tím netáhli až na latru do tábora, se objevil jakýsi pán a požadoval odklizení. Robin se tedy za nás všechny obětoval a odklízel. Na místo činu se prý vždy pachatel vrací, takže se sem vrátil až v pozdních odpoledních hodinách s Keďulem a když už se smířil Robin se ztrátou mobilu, Keďul ho zahlédl, když ho málem zasáhl obsahem močáku.

Do cíle zlatokopové dorazili asi ve 14:00 hod. To už je čekal dobrý oběd, jenže většina jedla jen symbolicky, někteří skoro vůbec. Byli nějací plní a také v tom děsném vedru byla spíš žízeň. Místo poledního klidu byl klid odpolední a to až do svačiny. Pak se všichni dočkali teplé lázně v golemu.

Noční výprava

Nejstarší zlatokopové vyzvali předáky k hlídání sekery a oni sami se pokusí zmocnit se jí. Aby se dobře maskovali, použili Jirkesův krém na boty (aniž by to Jirkes věděl) a černý sprej na maskování bílých podrážek. Měli vymyšlený i plán.

Předáci zas měli svou taktiku a maskáčové obleky, čepice, sítě přes hlavu atd. Ti vyrazili jako první, aby se včas ukryli před útočníky. Když odbila 23. hodina, akce začala.

Pár útočníků se nechalo fikaně převézt za brod povozem sousedů - berouňáků, aby mohli zaútočit z druhé strany. Vyrazila první skupina útočníků a za chvíli byla slyšet rána, cvaknutí stahovacích pásů (pout) a předáci měli prvního. Ostatní na sebe nenechali dlouho čekat. Jenže i krátké čekání se zdá být nekonečné, takže když Kódl zaujal pozici, zaklapl oční víka a za chvíli se ozývalo jen spokojené pochrupování. Keďulovi sice chybělo pohodlíčko, ale když usínal, ani mu nevadilo, že ho tlačí žebra. Jeho pokrčené nohy se pomalu natahovaly a natahovaly - až se natáhly a trčely z křoví.

Předáci se mezi sebou dorozumívali různými posuňky a ukazovali si, že jsou tam dva... Bylo jich však víc a vyrazili najednou. Zpočátku měli pozvolný krok, pak se ozval dusot. To už předáci na nic nečekali, vyskákali a pochytali zlatokopy.

Do tábora se předáci se svými zajatci vrátili asi ve 2:30 hod. Laskavě jim dovolili se umýt, ale spát museli venku - na place!

Čtvrtek 27. 7. 2006 - Indiánské trhy

Na cestě po Yukonu dnes zastavíme u přátelských indiánských kmenů, kteří žijí poblíž toku řeky. Právě tu budou probíhat proslulé trhy, kde se neprodává, ale vyměňuje. To bude pro nás příležitost k výměně námi vyrobených předmětů, proto musíme výrobě zasvětit celé dopoledne.

Zlatokopy však čekala nejdříve netradiční rozcvička, jelikož byl dnešní den vyhlášen dnem recese. Cvičení vedl Lukýno, hrál na kytaru "Rybu" a pak si všichni zahráli "Had leze z díry". Zuby si pak šli zlatokopové "vypastáčkovat" s předáky a pucovali se vzájemně - a to levou rukou! Den recese tím však skončil, páč to pak nikdo nehlídal!

Když začala výroba předmětů, odebrali se všici pod borovice. K dispozici měli korálky, papír, barvy, bavlnky, kůže, textil, tapety, bužírky, přírodní materiál atd. Mazáci dávali dohromady přenosnou latru, někteří zlatokopové vyráběli zbraně, které v roce 1897 neznali a ostatní pracovali také zaujatě. To byl klídek - dokonce i o poledňáku.

Když začaly trhy, obcházeli předáci a spol. jednotlivé stánky, prohlíželi a vybírali zboží. Trhovkyně Markéta vyvolávala s úklonem a sepjatýma rukama "Kupte náš zboší, u nás levně pro váš manšel". Kákina se optala, za kolik zboží je a bylo jí řečeno "Dej 2 bombony". Kákinka jí hodila 4 a pravila "drobný si nech - to máš za ty kecy!" Malá Míša V. oznamovala svým hlubokým hlasem "Soused už prodal všechno...ale von měl jen dvě věci!"

"Dodáci" nabízeli svou přenosnou latru. Šikulka zacálovala za posezení 5 bonbónů, ale Martin Vrbka s kámošem ji koupili za 25 šušňů! Jak ji ale povezou domů, to nikdo neví!

Po sváče probíhal KŘEST javornických nováčků a těch, kteří "povýšili". Poslední - největší dávku pěny si zasloužil náš "Joumák", protože je tu prý naposledy! Šikulka ho vzala štětkou všude, zajela i pod trencle!

Pátek 28. 7. 2006 - Volba MISS a MISSÁKA Javornice 2006; Plavba vorů

Dnes byla vyhlášena soutěž MISS a MISSÁK Javornice 06. Zlatokopové navrhovali jim sympatické osůbky. Kdo získal hodně hlasů, dostal se do užšího výběru.

Soutěžící o titul nejdříve předstupovali před obecenstvo a představili se včetně vyzrazení svých zájmů. Někdo vyzradil i své vztahy... Vtipný byl Jakub Š. Oznámil, že je mu 15, takže už může...nevyslovil však co! Prý má rád teplo - čím víc tepla, tím víc kluků!

Během promenády v plavkách se předvedli hlavně hoši. Ti si vychutnávali popularitu, vybízeli ke skandování a např. Tom C. vybízel zřejmě i k něčemu jinému! Jeho pohyby přesvědčily diváky o jeho pravděpodobné orientaci...

Pestrá byla volná disciplína. Píďa zazpívala krásnou morbidní písničku, Fidorka začal s dvojsmyslnou - ale ta píseň měla jen 1 sloku, prý to zapomněl, Týny V. převyprávěla dlouhatánský vtip o červené kuličce, Diana se přiznala, že nic neumí (my víme, že ale umí!). Pěkné číslo předvedla Alex. S tzv. "mrskacími míčky".

Porota bedlivě sledovala a zapisovala, aby spravedlivě vybrala ty nej, nej!

Odpoledne přišly konečně na řadu vory. Teď se ukáže poctivost výroby a funkčnost vorů. Jenže je tu jeden problém - klesá voda, koryto naší řeky vysychá! Družiny tedy mohou vory i přenášet a kde to hloubka dovolí, vory budou taženy provazem. Kamenem úrazu bude ale náklad - ešus s vodou. Ta musí být dopravena až do štábu -a neulitá!

Nejtěžší vor měla orange, takže cestou od brodu často odpočívala. Vor černých, když se plavil tůněmi, vypadal, že se sotva drží nad hladinou. V poslední tůni čekala na vory zrada - šlápnout kousek vlevo, tak tam zlatokopové zahučeli. Pro takové případy tu byli družinoví průzkumníci, kteří upozorňovali na mělčiny, "vyčouhlé" kameny atd. Černí překvapili, jejich vor plaval skvěle.

Během splavování se spustil déšť - konečně!!! Než došla orange, měla v "šufánku" málem víc tekutiny, než vyfasovala. Měření to ukáže.

Zbylý čas do večera věnovali zlatokopové zpěvu při kytaře. Předáci hráli po dobu deště. Po těch vedrech to bylo příjemné osvěžení.

Sobota 29. 7. 2006 - Na veliké řece

Zlatokopy dnes čeká zkouška přežití! Budou se plavit na "Veliké řece". Štěstí, že není divoká, ale velmi klidná! Starosta DC výhružným hlasem upozornil na přísné dodržování kázně při přesunu i při sjíždění.

Dopoledne odešly dvě skupiny zlatokopů. Místo nich posílili naše řady karlštejnští vodáci a aby se nenudili, hráli s našimi míčovky a prohlédli si celé zabrané území.

Když zlatokopové dorazili k řece, dostalo se jim podrobného vysvětlení, jak se pádluje, jak se raft točí, že "kontra" je vlastně brzdění, jak se přitáhnout ke břehu atd. "Lektoři" Karel Mazanec a náš Mihu názorně předvedli, jak se lze převrhnout. Na Miha to byla promyšlená past. Pak už zlatokopové vyfasovali pádla, vesty, byli rozděleni na rafty a kanoe a už hurá na řeku. Jízda se jim líbila, pádlování jim šlo dobře, protož e jsou zlatokopové velmi učenliví. Zato náš zkušený Lukýno se nechal vyklopit. Neprokoukl zradu kamarádů a už to bylo. Když se loď překlopila, nejdřív vyplaval Lukýno, pak jeho ...ta...přítelkyně. Zážitek to byl pěkný, ale jak pravila Dianka odpoledne "Ke konci už všechny bolela prdel, tedy zadek - řiť..a ruce taky!"

Na zlatokopeckém území se zatím všichni proměnili v hlídače šušňů a zloduchy lapky. Hlídači střežili bankovky na náměstíčku, lapkové útočili ze všech stran. Jejich životem byl pásek na paži a o ten mohli lehce přijít. Byl to pěkný masakr. Doktor měl hned práci. Prvním raněným byl Radek, ale jeho největší starostí byl návrat do řad rebelů.

Lapkové mazáci skákali do náměstí i po hlavě. Jejich krkolomné pády vypadaly hrůzostrašně, ale kupodivu přežili.

Po svačině už byli "plavci" zase na svém území a vodáci se vraceli do přístaviště. Na řadu přišel golem. Předáci přichystali některým z "dodáků" a jejich přátel barevné překvapení. Když začali s důkladnou hygienou, začalo se ve sprchách "dýmit". Ozývaly se nějaké hlasy jako že "Hoří", "Tudy to nejde"... a pak dal starosta DC povel "Všichni ven!" Páni vylezli s rukama přes ... a nedůvěřivě se rozhlíželi. Asi čekali další překvápko, ale to nepřišlo - jen se kolem linul puch z červené dýmovnice.

Před setměním předstupovaly družiny před hlavní představitele města a zapěly písně pro déšť, kde se ukázalo jejich skladatelské umění či básnické střevo. Modrá družina své krátké povídání zdramatizovala, zelená předvedla tanec se zaříkáním.

Neděle 30. 7. 2006 - Den návštěvní a velká bitva

Na dnešní den se těšili všichni - budou totiž návštěvy. Nejvíc ale bílá a orange - ta měla k těšení dvojitý důvod - návštěvy a dopolední splutí velké řeky na raftech a kanoích. T si užila maximálně. Zlatokopové se nechali Keďulem strhnout a spustila se "námořní bitva", které neunikli ani zaskočení vodáci - cizáci.

V prostorách základního stanoviště zatím probíhala dekovačka a zlatokopové dostali od návštěvy (vodáků) pěkně na frak. Vrátili jim to ale hned při honu za liškou. Společně pak ještě stihli twister a míčovky.

Zlatokopové nestačili ani pořádně vyluxovat a naleštit "parkety" a návštěvy příbuzných už postávaly před branou. Aby správně "ustájili svoje oře" a neporušili zákaz jízdy do údolí, regulčíci v roztomilých kostýmcích a helmách na to dohlíželi a v některých "erárních" případech i dost důrazně...!

Zlatokopové provedli rodiče po svém území, vpustili je i do svých zavazadel. Návštěvy svým miláčkům probrali hadérky, vyložily zásoby - aby netrpěli hladem a pomazlily se. To totiž ještě netušily, jak se vztahy rychle změní.

Po nástupu, kde se představili vedoucí, družiny, dodáci i chcípáci, se všichni odebrali na Velikou louku. Prospektor si nejdříve odvelel lapky - dospěláky a pak se šikovali zlatokopové v čele se starostou a sheriffem.

Když se vydali po stopách lapků, řvali "Na ty lapky - máme chňapky!". Dalším heslem bylo "Šušně jim nedáme, to je radši zboucháme!" - takto se projevuje láska k vlastním rodičům...

Rodičové se krčili za balíky slámy, když jejich ratolesti zaútočily. Jenže útok slábl a slábl a k opevnění doběhl jen starosta DC a řval "Na ně!" Čeho se zlatokopové zalekli?? Že by domácích trestů...nebo si prostě jen netroufali?

Zábrany brzy zmizely a když Háňa zavelela "Sejměte je!" a Jouňák zopakoval své pobízení "Na něéééééé! Nebojte se!", tak začala pravá mela. Taťkové se vrátili se dětství a útočili hlava nehlava. "Koule se střelným prachem" létaly vzduchem a vyřadily z boje mnoho zlatokopů. Jenže nejen Háňa, ale i felčar z vyšší moci úřední, rozhodli o oživení mrtvých a bitva pokračovala. Z vyprahlé louky se zvedal prach, ale naši alergici přežili. Kdo z dospěláků nepřežil se poznalo podle stržené pásky z paží.

Bitva byla úspěšná. Pak si všichni mohli odpočinout v táboře a věnovat se zas volné "zábavě". Ale jen do sváči. Rodičové i prarodičové museli opustit údolí a zlatokopové se vydali na cesty, aby zmapovali celé okolí - a to důkladně, neboť si budou vytvářet mapy.

Pondělí 31. 7. 2006 - Konečně v Dawson City

Ručička na městských hodinách ukazovala 7:30 hod. a zlatokopové konečně dorazili do cíle - do Dawson City. Probralo je hlasité provolávání hesel "Dáááwson Cityyyy", "Vítá Vás město DC" atd.

Když se zlatokopové rozkoukali a ujedli něco ze svých zásob, vydali se prozkoumat okolí a najít své první zlato. Protože konkurence byla velká, snažili se běhat a prolézat křoviny. Když všechno zlato vysbírali, dali se do kreslení map a jelikož včera okolní terén dobře prozkoumali, poradili si s tím rychle. Každý zhotovil svou mapku a pak ti nejzkušenější vyráběli mapu družinovou - velkou.

Dalším objektem zkoumání zlatokopů byly zdejší neznámé rostliny i stromy. To bylo druhů... a aby nezapomněli názvy, zhotovili herbáře.

Večer se otvíralo kasino a ze zlatokopů se rázem stali hazardní hráči. Slibné vyhlídky na zlato jim nebránily utrácet své "poctivě" našetřené bankovky.

Úterý 1. 8. 2006 - ... Za šamanem

Je po dešti, zlatokopové pomalu vylézají z příbytků a čeká je neradostná zpráva. Místní doktor jim v případě ochoření nepomůže, neboť sám ulehl. Nikdo mu nemůže pomoci, proto nezbývá, než vydat se za indiánským šamanem.

Cesta k němu je značená a ukrývá zprávu pro zlatokopy. Družiny vybíhaly s časovým odstupem, aby se vzájemně nepošlapaly, "Chcípáci" museli jít jako poslední a pěkně zvolna.

Cestou družiny zapisovaly kousíčky zprávy, kterou pozdějc dávaly dohromady. Zpět do DC přilítli všichni splavení, ti malí vláli za těmi s dlouhýma nohama, kteří je drželi a v letu nepustili. S jazyky na vestě doběhli s nejlepším časem bílí, pak modří a za nimi žlutí.

V Dawson City byla zpráva přečtena a přesně podle pokynu bylo vykonáno. (CELÉ DAWSON CITY NA NÁSTUPU POTLUČE HLAVOU 3x O ZEM A ZVOLÁ "ÓÓÓ MANITŮ" PAK BUDE DOKTOR ZDRAVÝ) Celé město pokleklo a vyřklo prosbu... a jaký to zázrak - doktor už mohl vstát, přišel mezi zlatokopy a děkoval. To, že měl tiky celého "ksichtu" a za sebou táhl svou křivou hnátu, je už druhořadé.

Uzdravený doktor využil příležitosti a hned "Dawson Ciťany" proškolil, jak zachránit život či pomoci při uštknutí, zlomenině, krvácení atd.

Odpoledne družiny zjistily, že jim chybí jejich dva členové - a zrovna ti nejmenší (a hlavně nejlehčí). Bylo jasné, že se jim něco stalo, když se do DC nevrátili. Zlatokopové tedy na povel prospektora vystartovali a pátrali. Když ubohé druhy našli ve zbídačeném stavu. Museli je tedy ošetřit a co nejrychleji dopravit do Dawson City. Zajímavé bylo, že Jára Sec s ošetřenou paží, kde měl mít tepenné krvácení, se Tomáše C. držel kolem krku křečovitě tou "mrtvou" rukou.

Včera nalezené zlato musíme uhlídat, protože se ve městě objevili lapkové. Každá zlatokopecká družina hlídala své vyznačené místečko se zlatem po obvodu. Záškodníci skákali dovnitř a riskovali, že přijdou o život. Jelikož jich však měli několik, stále se vraceli. Hlavně k modrým, tam se prý kradlo nejlépe.

Láďa L. vlítl do spárů žlutým, mrskal sebou, aby mu nestrhli život a žluťáci se na něj sesypali. V tu chvíli jim na hlídané území naskákalo několik dalších lapků a kusy zlata rychle mizely. Ke vší smůle odpadla žlutým ještě Týna M. - tlupa zlodějů ji povalila, v ruce se ozvalo křupy křup a už frčela k doktorovi mimo Dawson City (byly to "jen" natažené vazy!).

Šimon si vymyslel lest na předáka Elišku. Brečel, že ho bolí koleno a škemral o nový život. Sotva ho dostal, byl v tu ránu pryč - a bylo po bolesti.

Dawson City hledá SUPER-STAR

Dnešní večerní slávu moderoval prospektor Lukýno. Jako překvapení vystoupila nejznámější světová zpěvačka s vychraptělým hlasem Háňa se svými kolegy z Dawsonciťáckého tria - "Mihemem" a Lívanečkem. Jejich hlasově i textově náročný text: bam bam bam bam bam-bam, la la la la la-la nadchl všechny posluchače.

Konečně přišli na řadu soutěžící. Měli připravené písně české i slovenské. Někdo se přípravě věnoval více a bylo to znát. Dominik "přijel na svém koni" a ten s ním poté i zpíval. Láďa L. se podivně kroutil a prý má zájem dostat se do hvězdné pěchoty - tímto směrem vykročil správně.

Během vystoupení byla i kulturní vložka - dva kluci fotbalisti - Jan(ička) a Jaroslav(a) s písní o super bráškovi.

Většina soutěžících zpívala úchvatně, porota to bude mít velmi těžké!

Zlatým hřebem večera bylo vystoupení kačerů z Kačerova - Kulíka, Bubíka a Dulíka (Kákinka, Alča, Lucka A.). Upotali nejen zpěvem - ale hlavně zjevem a pohybovými kreacemi. Keďula a spol. zaujaly jejich pěkňoučké biskupy a mluvil něco o plném pekáči...

Do příštího kola si soutěžící musí připravit píseň, kde se vyskytuje zvíře - jakékoliv.

Středa 2. 8. 2006 - Vytyčení claimu a registrace

Naše přípravy na hledání zlata stále pokračují. Nemohli jsme dorazit na Klondike a hned hledat. Nejdřív musí každá skupina vyrazit a vytyčit claim připravenými kolíky a provazem. Žlutým strašně dlouho trvalo najít své území a když ho konečně našli a vytyčili, byli už ostatní zlatokopové pryč. Hnali totiž do Dawsnu na báňský úřad - Mine office, kde se musí zaregistrovat, aby se mohli stát majiteli naleziště. Byl to zase závod s časem. K radosti svých předáků se jako první zaregistrovali modří.

Protože družiny byly úspěšné a všechny se zaregistrovaly, šly se po chlapsku bavit - měřit své síly. Přetahování lanem pozoroval a registroval samotný starosta Dawson City. Skupiny vymýšlely taktiku - jestli dopředu postavit siláky mazáky nebo ty nejmenší. Velké nadšení zlatokopů začalo opadávat, protože je pálily zarudlé dlaně. Žlutým se obrátila karta, dopoledne to na plné čáře projeli a teď zvítězili - přetáhli všechny družiny. Poslední byla bílá - byla dokonce diskvalifikována.

Brzy po této akci se všichni rozprchli po okolí a hledali bandity, kteří chtěli zabrat naše claimy. Před davem zlatokopů se poschovávali a mlčky se krčili v houštinách i kopřivách. Dotyční měli ale 3 životy, takže měli naději na přežití. Našel-li banditu čtvrtý zlatokop, narazil už vlastně na mrtvolu a nezískal žádný život.

Když se všichni vrátili do města DC, nalezli zde několik vyvěšených zatykačů na zločince: Svéťu, Hráška, Ježka, Fíďu, Sucháče a Miha.

Pak začala ta správná honička. Když to zločinci zjistili, dali "nohy na ramena" a zmizeli rychle z města. Zlatokopové jim byli v patách, přeskakovali pařezy i kořeny a prolézali křoviska. Motivovala je tučná odměna (bodíky do CTH?) Když chytili Hráška a vedli ho k sheriffovi, tak jim jejich zajatec poradil, ať si dojdou do štábu pro odměnu. V tu ránu ho pustili a on jim zmizel. Malí zlatokopové jen prohlásili "Ty vole!" a hnali za ním.

Zlatokopové byli úspěšní. Pochytali úplně všechny zločince a ten, kdo ho lapil, nezískal body, ale prachy - 10 šušňů!

Odpoledne určil prospektor místa, kam je nutné dopravit certifikát, který družiny opravňuje rýžovat zlato. Ostatní hlídali terén, všechny označené osoby hlídači prošacovali, což vyhovovalo zejména mladým mužům (když v jejich spárech skončili dívky!). Michal Gardlík fikaně poskládal certifikát do rozlepené boty pod podrážku. Hlídači ho chytli, nechali dokonce svléknout a nic nenašli...

Noční hlídání lupičů
Odpoledne dopadení lupiči byli v noci hlídáni na družinových místech. Proběhlo losováníčko - každá družina si vylosovala svého zajatce. Málem se strhl boj o Ježka. Každý ho totiž chtěl kvůli předpokladu malého procenta možnosti jeho útěku...no, "útěku"?! Největší obavy byly ze Sucháče. Vylosovali si ho modří. Jejich obavy byly oprávněné. Sucháč odváděl pozornost tancem a dělal prý kraviny. V momentě, kdy Kákinka odkráčela na latry, nasadil Jára na hlídání opravdové koně - ty nejmladší... Jenže jeho skvělý plán nevyšel. Jára Sec moc neviděl, protože jeho brýle zůstaly v příbytku. Z lesa se stále ozývalo: "Do ...píp..., hlídejte!!!", ale marně. Stačil mžik a Sucháč zmizel. Modré hlídky rychle obsadily "saloon" - místo, kde na pronásledované už nikdo nemohl.

V saloonu zatím představitelé města s ironií sobě vlastní plánovali, jak do oken nasadit plexiskla a tím překazit plány lupičů. Dobře by se pak pozorovaly rozpláclé ksichtíky...

Janička s Hráškou se vracely z later s lucerničkou a jelikož pod lampou bývá největší tma, šel Sucháč za nimi a pak už byl jedním dlouhým skokem v saloonu. Modrá neuhlídala. Fíďa žlutým jednou zmizel, ale Milan ho před saloonem lapil. Mihu se pokusil také o útěk, jenže narazil a vrazil si trny do těla. Láďa L. ho doběhl a pravil klidným hlasem: "Hm..., tady je křoví!" a už si vedli Miha zpátky. Ten se obhajoval tím, že si vlítnutím do trní dělal přípravu na piercing. Hráška bílá družina uplácela - nabízela prachy, polštářky, aby se mu prý dobře spinkalo atd. Hrášek se pokusil vyskočit, ale lekla se jen předačka Lucka (až se prý málem po...). Zlatokopové hlídali dobře a Hráška zmizet nenechali. I Svéťu jeho přidělená družina uhlídala.

Do saloonu se donesly i zprávy o hlídání lupiče Ježka. Ten prý "vtipkoval": "Pozor, budu tady utíkat". Kódl to okomentoval a opravil na "Pozor, za 14 dní tudy poběžím" a korunu tomuto hlášení nasadil Fíďa s vlastním komentářem: "...a o rok později - Ježek stále sedí!". Jedna kamarádka se nechala slyšet, že i kdyby byl Ježek labuť, tak bude stejně dupat. Chudák Ježek, prý se jen pohnul a družina si myslela, že už utíká...

Čtvrtek 3. 8. 2006 - Zlatá horečka vrcholí

Aby zlatokopové dokázali přečkat tvrdou a nemilosrdnou zimu v divočině, musejí mít dostatek oblečení - a to na sebe nabalit. Každá družina vybrala svého zástupce, kterému bude běhat pro oblečení a pomáhat mu s navlékáním. Teď právě nastal čas, kdy se zas hodili ti malí a hubení! Trpělivě se oblékali a čekali, co jim z hromady donesených věcí "oblékači" vyberou a do čeho je budou cpát. Jak přibývalo vrstev, ubývala možnost vlastního pohybu. Všichni nabalení osadníci vypadali jak koule, čekající rady dr. Dolečka, zabývajícího se kdysi obezitou!

Když byl odpískán konec oblékání, začalo se počítat, kolik kusů na sobě osadník má. Nejvíce navlečen byl zlatokop z černé.

Že jako zlatokopové neumrzneme bylo tedy jasné, takže nastal čas věnovat se jedné z místních radovánek a tím je popíjení whiskey. I popíjení však mělo svá pravidla. Družiny v zástupu vysílaly své členy po jednom k vzdálenému místu, kde vše sledovali předáci. Ti osadníkům podávali pohárky s tekutinou, aby ji co nejrychleji vypili a běželi zpět. Chudák Šimon zaslzel, že whiskey pít nebude, protože už to jednou pil a vůbec mu to nechutnalo... Až po vysvětlení Elišky, že to bude čaj, utřel slzy a za všech sil se snažil přispět k úspěchu vlastní družiny. První byli orange.

Jelikož jsou zlatokopové dobře připraveni na přežití v místních podmínkách, čeká na ně už jen vytoužené rýžování. Každá družina se odpoledne s chutí vrhla na své claimy a pustila se do hledání zlata. Brzy však zlatokopové odložili pánve a pomalými krůčky s ohnutým hřbetem postupovali vodou a sbírali lesknoucí se valounky lata. Ti starší okřikovali své mladší kolegy, aby zbytečně nekalili vodu. Naleziště byla bohatá a když se z Dawson City ozval zvon, vracely se všechny družiny s plnými miskami. Prospektor vše poctivě převážil. O první místo s 850 gramy zlata se rozdělily hned tři družiny - žlutá, zelená a modrá.

Upocené zlatokopy pak čekal poslední Golem.

Večer proběhlo závěrečné kolo soutěže "Dawson City hledá SuperStar". Výborný zpěv předvedla Verča R., Týna M., Lucka P., Týna V., Tomáš C. a mnoho dalších. Výhercem hvězdné pěchoty se stal nepřekonatelný Láďa L. Zlatým hřebem večera se opět stala trojice Kákinka, Lucinka A. a Alenka. Aplaus si zasloužil nejen jejich zpěv, ale i předvádění "Tří čuníků".

Pátek 4. 8. 2006 - Zlatá odměna

Deštivé dopoledne neodradilo zlatokopy od dalšího rýžování - no, spíš vlastně sbírání zlata, protože blýskavé valounky se tentokrát objevily v okolí Dawson City a dokonce i v "ulicích" města. Všichni rychle zaklekli a snažili se nahrabat si víc, než stihnou dobrodruzi z konkurenčních družin. "Mazáci" používali svou taktiku - sbírali jen větší kousky zlata a ty droboučké nechali paběrkovat ostatním. Velké snažení se však vyplatilo žlutým. Nahrabali si nejvíc.

Po práci přišla na řadu zábava. Zlatokopecké družiny si připravily scénky ze života v DC. Představitelé města se sice usmívali, ale spíš nechápali, kde se v zlatokopech bere ten nápad dát všemu morbidní nádech. Nádech je slabé slovo. Modří předvedli hororové představení o nesnesitelných vedoucích. Z Keďula, Robina a Jouňáka se v představení stali doslova vrazi svěřených dětí. Bílá družina předvedla scénku o žábě, která chtěla přeskočit jámu.

Žlutí ukázali, jak by se třeba mohly holky hádat kvůli Fíďovi a prachatém Keďulovi. Nevynechali ani Heffiho...dívkám bylo řečeno, že jsou jak z pavilonu opic. Na závěr hádání ale zazněla písnička o tom, jak vlastně chtějí zůstat na táboře.

Zelená družina si připravila pohádku "Haňulka a 7 týpků". Bylo to o tom, jak Haňulku neměla ráda nevlastní matka Ježovka, Robíňo jí usiloval o život a když Haňulka uklouzla po slupce a omdlela, našlo ji 7 týpků. Ti ji nařkli cuchtou a nutili ji makat. Jejich píseň měla tento text: "Hej hou, hej hou, Dodoušci už jdou a za nimi jde Haňulka a kroutí prdelkou."Černí zazpívali tzv. "Trapnou písničku" a předvedli krátkou scénku.

Asi - spíš určitě - nejvíc zaujala družina orange. Její zlatokopové nastoupili s hořícími svícemi a s dojemnou písní určenou rozloučení s táborem.

A je to tady - už nastal čas, kdy si každý pomalu, ale jistě musí začít balit, kdy zlatokopové ruší svá tzv. místečka a zametají po sobě stopy. Ještě však stihli utratit poslední našetřené šušně - ať za poctivou práci v bramboriádě nebo za hru v casinu. Ochotným prodejcem se stala Péťa a zástup nákupuchtivých zlatokopů se o zboží div nepopral. Nejvíc nahamouněných šušňů měl Tomáš Kovařík. Za svých 110 šušňů a ségřiných 6 si tato sourozenecká dvojice pořídila 116 bonbónů. K mání byly ale i různé druhy sušenek.

Když vedení města připravovalo v saloonu výzdobu na večírek, zvedl se najednou silný vítr a povalil "budovu" banky. Ale je to znamení, že prachy došly a zlatá horečka javornická je v koncích.

Nastal čas vyhlašování výsledků. V družinovém bodování stanů za celý pobyt v Dawson City (i během putování do DC) se nejvíc snažili žlutí, pak orange a bílí. Klobouk smeknout by ale měli všichni před malým Péťou Vodenkou, jelikož získal 1. místo za úklid. Nikdo jiný neměl na kontě při bodování příbytku samé desítky!

Prospektor až do poslední chvíle tajil celkové umístění družin - i když někteří šikulové tušili či výsledky odhadovali. A jak to dopadlo?
1. místo - ŽLUTÁ
2. místo - ČERNÁ
3. místo - ZELENÁ
4. místo - ORANGE
5. místo - MODRÁ
6. místo - BÍLÁ

Než se začalo slavit, museli všichni projít slavností bránou, kterou vytvořili dospěláci. A pak už se pilo, jedlo i přecpávalo, zpívalo i tančilo, také vzpomínalo i plakalo, smálo, křičelo i šeptalo... Střídání emocí postihlo snad všechny přítomné. I naši skupinu DODO, která se právě začala konečně přeorientovávat. Ale že se ty holky načekaly!

Po oslavě si všichni popřáli hezkou poslední noc...a ráno balit a....domů!

Sobota 5. 8. 2006 - Zlatá horečka končí

Zlatá horečka na Javornici končí. Je čas, aby se zlatokopové vrátili ke svým rodinám, které před třemi týdny opustili. Všichni si odnáší vysněné zlato, ale i vzpomínky. Teď je však ještě čeká balení posledních věcí. Většina osadníků to zvládla před snídaní. Pak ještě ti starší pomáhali s bouráním stanů, mladší likvidovali náměstíčko a sbírali papírky, které se "náhodou" objevily po vyndání podlážek. Na hřišti zatím čekaly na odvoz kufry. Jakmile je však začal Kódlík nakládat, bylo jasné, že se nemilosrdně blíží čas odchodu zlatokopeckých dobrodruhů k autobusu.

V 11 hodin už zbyli na place jen vedoucí a jejich kamarádi, kteří přijeli pomoci s bouráním tábora. Osadníky už vezl autobus do Zdic, Berouna, Litně a Karlštejna.

ZA ROK AHOJ!!!