T.K. Zálesák LiteňÚdolí potoka Javornice

19. 7. - 8. 8. 1998

Něco málo historie:

Mnoho let před Karlovým zvolením Čechy strádaly, lidé se báli o své majetky i o své životy. Šlechta chudý lid utlačovala a byla vzdorující i vůči svému králi Janu Lucemburskému.

Když Karel IV. poprvé přijel do Čech se svou první ženou Blanko jako markrabě moravský, viděl jen zpustošenou a chudou zemi. Čechy Karel miloval, narodil se tu a žil se svou matkou Eliškou Přemyslovnou.

Jako markrabě moravský neměl takové pravomoce, aby mohl Čechy z bídy a strádání zachránit, ale po smrti jeho otce se vše změnilo.

1. 9. 1347 byl Karel IV. korunován českým králem. Dal stavět chrámy, kláštery, hrady - aby lidé měli práci a peníze na obživu. Založil Karlovu univerzitu, aby dal lidem vzdělání. Do Prahy se sjížděli učenci, umělci a obchodníci z celého světa. Král byl šťasten, že jeho vlast se po jeho zvolení r. 1355 ŘÍMSKÝM CÍSAŘEM stává středem evropského dění.

Před sňatkem se svou čtvrtou a poslední manželkou Eliškou Pomořanskou, byl Karel IV. třikrát ženat. Jeho ženy: Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická, Alžběta - Eliška Pomořanská. Čechy se díky Karlově politice proslavily a díky jeho stavbám a smyslu pro umění jsou zapsány v srdcích mnoha lidí - nejen Čechů - dodnes.

Neděle 19. 7. - Příjezd na panství

Poddaní královi dostavili se vpočtu hojném na velké nádvoří, kde rozděleni byli do komnat a loží. Poté z vaků oděvy i potřeby jiné vybalili a pak navštívili síň hodovní, kde uvítáni byli pokrmem, jež kuchtičky připravili.

Čas odpolední věnovali obhlídce panství Karlova a Eliščina - a zákoutí žádná nepřehlédli. Při hrách společných pak poddanstvo poznávalo se navzájem - času ještě dosti bude, by jména vlastní mezi sebou pamatovali si všichni.

Poté sněm večerní konal se na nádvoří velkém, kde král s ženou svou k lidu promluvil a se zákony země své je seznámil. Kdo zákazy jeho poruší, do rukou kata dostane se a potrestán pak bude.

VŮLE KRÁLOVA
Náš Král a císař KAREL IV. po sněmu s pány šlechtici českými, ustal v názoru vyhovět přání a vyzdvihnout doprovázející družinu k jejich ostruhám rytířským. Proto nechť v turnajích přečetných před zraky krásných dam a pánů urozených rozhodne se, kdo první stane před svým králem k poctě v očekávání
Tak zní vůle králova

Pondělí 20.7. - Audience u krále

Roku 1363 se vrací Karel IV. se svou ženou Eliškou z Krakova do Čech. Doprovází ho jeho družina se zástavami svými. Kol cesty postával lid prostý a nadšeně pár manželský vítal, neb všichni jsou šťastni, že se do Čech vrací vláda, právo a řád.

Král pak při sněmu na velkém nádvoří spolu s královnou poděkovali za vřelé přivítání. Družiny, by stanout mohly večer před králem, připraví si v dopoledních hodinách program, kde vlastními slovy, příběhem či básní představí rod svůj a objasní historii znamení erbovního.

Kdo program připraven měl, mohl čas svůj věnovat hrám společným a zábavám jiným. Polední slunce vydávalo žár silný, proto si rody jednotlivé těla i hlavy smáčeti odebraly do zdejší vody Javornické. Pak páni a dámy z urozených rodů prokázati šli oddanost svou ku svým zástavám a v lesích křivoklátských podpořili důstojnost svou a svému rodu. V okolí rozmístěny byly na dostupných místech části erbů jednotlivých. Lid rozběhl se a v křovinách, kapradinách a porostech jiných hledal části tyto, by spojit je v celek a královně odevzdati mohl. Vítězem stal se rod paní v Landštejna.

V hodinách večerních pak slavnost příchodem krále a královny začít mohla. Rody pánů z Landštejna, Rožmberka, Lipé, ze Šternberka, z Velhartic, Dražic a Boskovic předstoupili s programem a dary svými. I ochutnávky vín, medoviny a piva Starokarel se jeho veličenstvo dočkalo a protože den horký právě byl, ochutnávky brzy zanechal, by mysl jeho se nezakalila.

Královský pár ohodnotil objasněnou historii znaků erbovních, vystoupení všech přítomných a poděkoval za hodnotné dary. Poté se odebral do svých komnat.

Karel IV. měl rád všechny své poddané, ale přesto se rozhodl, že po jeho boku stane pouze nejodvážnější, nejvěrnější a nejstatečnější družina a tu on si zvolí (podle zásluh) mezi českými rody.

Pokřiky rodů

Úterý 21.7. - Tasení meče

Nad územím českým opět svítilo slunce. Nastal snad den nejteplejší tohoto léta. Po ranním stolování snažili se stolníci co nejrychleji oškrábati erteple, by mistři královské kuchyně hlavní pokrm připraviti mohli.

Rody odebraly se do okolí a tasení meče si tam procvičovaly - meče pravé kameny nahradily. Muži i ženy prokazovali bystrost i rychlost. Hry skupinové pak čas dopolední vyplnily. Při odpočinku popoledním nastala opět koupel v zkalené vodě Javornice.

Pak soutěž v tasení "meče" mezi rody jednotlivými se konalo. Z družiny každé jeden zástupce vybrán byl a ten pak hájil barvy rodu svého. Postupně vystřídáno bylo osazenstvo celé, které území Javornické právě obývá. Vítězem se stal rod paní z Dražic.

V hodinách večerních pak lid věnoval se turnaji i jiným volným zábavám. Pak nad územím přehnala se bouře zlá, ale nikdo z udatných se varty noční nevzdal.

VŮLE KRÁLOVA
Císařská má povinnost mi káže, na čas opustit rodnou zem a s poctami jel uvést papeže s kolégiemi do Říma. Moji rytíři udatní pak ochranou a štítem královny Elišky stanou se a družinou jeho Veličenstva ke korunovaci doprovázeti budou.
Tak zní vůle králova

Středa 22.7. - Boj s dřevci

30. dubna 1367 opouští papež Urban V. Avignon a nalodil se spolu s kardinálským kolégiem v Marseille. Hodlal opustit Francii a trvale působit v Římě.

Karel IV. se sešel s papežem ve Viterbu a dva dny nato vyjel v doprovodu 40tisíc rytířů do Říma. Teprve poté vjel do Říma i papež a císař jej symbolicky uvedl jako pán Říma do svatopetrského chrámu. Krátce poté přijela do Říma královna Eliška, které vyšel v ústrety celý kardinálský sbor. Papež ji pak 1. listopadu 1368 sám korunoval na římskou císařovnu.

Po bouři noční ochladilo se lehce, ale nebránilo to tomu, aby se lid vydati mohl do lesů zdejších pro otop na večerní lázeň. pro polena silná byli vysláni muži nejzdatnější, by pánům svým nápomocni byli. Ostatní členové rodů zatím nová sídla hledati se vydali,a by tam ohniště a posezení připravili. Též zásoby drobného otopu do sídel nových nanosili. Někteří hrnuli se do práce této, však mužů a žen několik našlo se, kterým povinnost připomenuta musela být. Do výroby dřevců se pak pustili všichni, by turnaje zúčastniti se mohli. Ani krátký déšť nepřekazil plány panství zdejšího a všichni v programu pokračovali.

Urození páni a urozené dámy mají tu čest ve svornosti a pílí sobě vlastní ucházeti se o přízeň královny. Odpoledne proto boj na kládě prokázal, kdo hoden je, by uznala se jeho síla a vítězství. Vítězem stal se rod pána ze Šternberka. I ostatní snažili se a s dřevci v rukou statečně zápolili, však někteří rádi byli, že na kládě alespoň udrželi těla svá.

Pak velice očekávaná chvíle nastala - parní lázeň v Golemu. Ačkoli král má výsadní právo rozhodovat a přednost mít před ostatními, přikázal nechť dámy, pak páni očistu vykonají svou jako první, poté šlechtičny a šlechtici. Sám pak do lázně vstoupil jako poslední, když všichni panství opustili a do sídel svých se vydali.

Zde pak sami krmi večerní si připravoval - maso špekáčkové na ohni opékali. Pusy mastné pak rukou otřeli a rozhovory mezi sebou vedli. Když královský pár s katem sídla navštívil, též občerstvení dostal, pak s lidem krátce poklábosil a pokračoval dál v cestě na panství rodů jiných.

Před spaním pak pěvci pod okny nocležníků pěli písně známé, by lépe se jim usínalo.

Čtvrtek 23.7. - Boj na kládě

Opět krásný slunečný den - přesto zábavě lid se nemohl věnovati, neb povinnosti ho čekaly. Večer slavnost u ohně konat se bude, proto všichni odebrali se na různé strany hvozdů křivoklátských, aby stromy padlé přeřezali a na místo slavnosti určené je donesli. Někteří chrastí sbírali, či smolu na louč za stromů seškrabovali. Oddanost svou královskému dvoru prokázali, že pracovali pilně a úkoly králem zadané již v hodinách dopoledních splnili. Poté se vyřezávali zbraně či výrobky různé vytvářeli.

Odpoledne pak boj na kládě nad vodou nastal. Při každém zápolení vždy dvojice protivníků na kládu usedla a zbraněmi jejich jen silné paže byly. Prohrál ten, kdo dříve do vln Javornice se ponořil. I nejmladší bojovníci odvahu velkou prokázali - přitom oči vytřeštěné měli, zejména Davídek Voříšků z Dražic bavil všechny přítomné.

Kdo zájem měl, koupati se pak s družinou svou mohl a pak ve vázání uzlů dračích, liščích, lodních a ambulantních se zdokonalovati měl. Pak družiny věnovaly se přípravě programu k ohni večernímu.

Pátek 24.7. - II. římská jízda

Po ranní očistě a krmi předobré chystaly se družiny slavných rodů zdejších doprovázeti královnu Elišku na cestě do Říma. Hned za sídlem Karlovým rozdělily se na dvě skupiny a každá jinou cestou se vydala. Rody pánů a paní ze Šternberka, Dražic, Landštejna a Rožmberka vydaly se ku městu Chříči, rody pánů z Boskovic, Velhartic a Lipé ubíraly se cestou k Podmoklům. Na místech k odpočinku určených pak poddaní zásoby doplnili a žaludky tak naplnili, že přeplněné měchy připomínaly. Někteří zprávy poslem rychlým Telecomem pak k domovům vyslali. Páni rodů chutný mok chmelový i sodovkový u zdejšího zájezdního hostince střídmě ochutnávali. V tu chvíli královská družina na oři Kadel-Kadel objevila se. Lid zdravil přítomného vladaře a děvy některé jej darem obdařily. Družinu královskou i kat Mydlář doprovázel, proto problémy nikdo nečinil. Jen chlapíci čtyři porušili zákony země České, příkazů pánů svých neuposlechli a tajně "ovoce" zakázané ochutnávali, z čehož Karel IV. důsledky přísné vyvodil. Na cestě zpáteční uzlování a morse lid procvičoval a hustým hvozdem zpět na sídlo Karlovo vracel.

Odpoledne pak Eliška jednotlivé rody do hodovní síně pozvala, však hodovati se nemělo, ale výzbroj rytířská překontrolována byla. Všichni prohlédli palcáty, přilbice, brnění i předměty do zbroje patřící, pak královna vše zakryla a muži i ženy paměť a bystrost procvičovali tím, že co nejvíce výzbroje zapsati v omezeném čase měli.

Pak o putování svém všichni hru veselou sepsali a večer královský dvůr bavili. Zejména rod paní z Landštejna velice zábavný program připravil, což všichni hřmotným potleskem ohodnotili a za břicha se popadali.

Tajné poslání
V pozdních hodinách nočních král přikázal opustiti lože své a tajné poslání plniti. Dvojice či trojice mužů a žen postupně nádvoří opouštěly a u stanovišť loučí osvícených různé úkoly plniti musely. Prokazovaly zde znalost jmen rytířů z družin svých, znalost jména královnina a také názvy toků vodních v blízkosti sídla zdejšího.
Na cestě zpáteční pak promluviti nesměl nikdo, neb by ho stihl trest. A to takový, že družina jeho o body potřebné by přišla.

Sobota 25.7. - Velká bitva s loupeživými rytíři

V dnešní den turnaje se konaly, aby družstva opět o přízeň královny ucházeti se mohly. Všichni sešli se na turnajovém nádvoří, kde rozděleni na muže a ženy byli. Muži odebrali se k pozemkům u lesa Oslího, kde za míčem honili se, aby góly sobě sázeli. Známý znalec turnaje tohoto - Kuba Hájků z Velhartic měl kol sebe tak silné muže, že jeho vítězné pokřiky v niveč přišli a z pole s výsledkem 7:3 odtáhl. Skupina dívek mladších věnovala se hře, jež vybíjená se nazývá a ženy starší svoji hbitost v přehazované prokazovaly.

Chvíli pak všichni odpočinkem ulevili svým údům znaveným až do volání králova "Do zbraně!" Tu všichni z komnat svých vyrazili, zbroj svou připravili a počali se řaditi. Plni odhodlání bránit panovníka svého i ženu jeho Elišku, vydali se bojovat s rytíři loupeživými, kteří opevnění na druhém břehu Javornice vybudovali. Údolím rozléhal se zpěv válečný. "Hoja hoj, hoja hoj, v králi máme zastání, hoja hoj, hoja hoj, bůh nás ochrání."

Loupeživí rytíři zírali tupě na blížící se dav výpravy královské a tajně začali pochybovati o svém vítězství. Královská družina povzbuzována byla zpěvem královny a jejích dvorních dam. Král zavelel "Na něééééééééé!" a bitva začala. Rytíři naši zpočátku vrhali se bezhlavě do boje a hned několik padlých oželeti museli. Pevnost lapků dva útoky vydržela, pak ale postupně povolovala. Padaly zátarasy první a s nimi i první zranění loupežníků se objevila. Nad hlavami bojovníků kule svištěly a při zásahu boule naskakovaly. Naši rytíři stále blíž a blíž pevnosti byli, až pojednou hradby padly. Urputný boj v rozvalinách začal, na každého lapku se několik rytířů odvážných vrhlo a stržením šátku o život ho připravilo. Ještě před skonem lapka některý kruté mučení přetrpěti musel. Výkřiky vítězné pak ozývaly se údolím. Král šťasten byl, že rytíře udatné ve své družinš má, jež za panovníka schopni jsou život položit. Kája IV. unaven byl velice, neb zbroj těžká nohy mu podlamovala a přilbice drátěná pod potu přívalem div rezivět nezačala. S velkou slávou vracela se družina královská na hlavní sídlo, kde ihned mistři kuchyně královské občerstvení připravili.

Když očista v Golemu nastala, spustil se lijavec silný, že do rána Javornice se zakalila a k nepoužití byla.

VŮLE KRÁLOVA
Náš císař a král Karel IV. chce si pozvat ku rozptýlení udatných pánů rytířů jednotlivých šlechtických rodů a uspořádat proto pro potěchu svou a jejich lov v lesích křivoklátských. Rytíři tedy nechť se sjedou ku dvoru panovníka našeho a svou loveckou vášní podpoří věhlas svých šlechtických rodů.
Tak zní vůle králova

Neděle 26.7. - Lov v lesích křivoklátských

Dnešní slunný den určen byl od časného rána až do večera lovu zvěře, by zásoby doplnily se pro kuchyni královskou. Lovci střídali se na pozemku u pána ze Šternberka, jelikož objevili se zde jeleni, vepři, veverky, zajíci, vlci, lišky a orli skalní. Lovci zkušební střelou pokoušeli se zasáhnout terčový cíl, pak teprve na zvěř zamířili. Nejlepším střelcem stali se Ondra S. z Landštejna a Jirka W. z Boskovic. Střelba z ručního katapultu obtížnější byla. Jen lovcům několika podařilo se cíl zasáhnout. Vítězi stali se lovci z Dražic. Dopoledne jako voda uteklo a družiny pak ještě v střelbě pokračovaly či hrám různým se věnovaly. David Č., Zdenda P. a Terezka Š. z Dražic při hře družinové jako první různé přírodniny donesli a popis císařovny zajímavý sepsali. Tak dozvěděli jsme se, že Eliška Pomořanská blonďatá, středního věku, "ženatá" a "abstinent" s maturitou je. Sama královna popisem tímto velmi potěšena byla.

V podvečer pak lovci zdejší do lesů křivoklátských se rozprchli, by zvěř vystopovali a odlitek sádrový vytvořili. Úkol tento těžký byl. Nejčastěji stopa psí všude se vyskytovala a po zvěři ani vidu ani slechu. Pak poštěstilo se družinám všem a stopy srnčí, jelení, kančí a dokonce i medvědí objevily. Na odlitky čekati se muselo, neb tvrdnouti nechtěly. O zvířeti odloveném pak lovci pohovořili, aby zapisovatel pro královnu zprávu krátkou donesl.

O zábavu večerní postaral se lidu král, který pány z Lipé, Boskovic a hofmistryně jejich (i ze Šternberka) k plavbě na lodi královské vyzval. Svůj šat slavnostní radši odložili a do úboru koupacího se oděli. Pak uzávěr špuntový pan z Boskovic vyrobil a již nasedati se mohlo a ku přehradě vyplouti. Dvojice některé hned problémy zpočátku měly a loď ke dnu padala, či posádku zvrhla. Kol břehu postával lid a povzbuzováním mohutným svým pánům fandil - do cíle však nikdo nedojel.

Pondělí 27.7. - Lov pokračuje

Naháňka zvěře poraněné hned ráno začala. V lesích zdejších hojnost zajíců, bažantů, lišek, srnců, kanců, jelenů, vlků i medvědů se vyskytuje a každé zvíře svou hodnotu bodovou má. Zvěř před lovci ukryla se v houštinách, kopřivách i na stromech nebo prchala, aby ze svých životů deseti co nejméně vydati lovcům musela. Lovci zkušenější do strání vydali se a zejména medvěda, vlka nebo divočáka štvali, až duši málem vypustili. Lovci velice se divili, že kňour ve větvích stromu se ukryl a dolů nechtěl. Jelen v klidu na hřebenu lesa odpočíval a i když dým vycházel od něj, spatřil ho lovec jen jeden. Královské kuchtíky potěšila nejvíce družina pána ze Šternberka. Za snahu velkou a nejvíce zvěře ulovené povýšen na královského zbrojíře byl Lukáš Marcín.

Odpoledne pak lov ve vodách se uskutečnil. Zpočátku rytíři kládu nad Javornicí překonati museli. Mnoho jich do vln popadalo. Jen několik statečných na druhý břeh se dostalo. Další částí lovu běh za zvěří potokem konal se. Družiny vybíhaly od lávky a "zvěd" jejich na tůňky upozorňoval, by utopenci se z lovců nestali. Přitom lovci starší na členy mladší rodu svého pozor dávali a pozadu je nenechávali. V čase nejkratším skupina celá když doběhla, jasným vítězem stala se. Rod paní z Landštejna na vítězství své hrdý byl.

Čas večerní věnovali rytíři hrám a volné zábavě.

VŮLE KRÁLOVA
Náš císař a král nemůže dále snášeti příkoří, které je činěno Českému království braniborskými vojsky. Rozhodl se proto, vyslat své rytíře, by ztrestali opovážlivost tuto a chránili Domažlice a okolní vsi. Dále pak po záchraně této vtrhnouti do Bavor a přimět tamní pány k poslušnosti císařské.
Tak zní vůle králova

Úterý 28.7. - Sjednocení rytířských sil

R. 1372 z Dolních Bavor pokusil se vévoda Štěpán o vpád do Čech, ale přitáhl se slabým vojskem před Domažlice, kde vypálil předměstí a 13 okolních vesnic, tak byl téhož dne s těžkými ztrátami označen, takže se musel spasit útěkem. Bezvýznamný vpád do Čech měl za následky tvrdou odvetu. Císařovna Eliška dala branným silám z Čech rozkaz vtrhnout do Bavor a způsobit Štěpánovi značné hmotné škody. Ota Braniborský a jeho synovec Fridrich se před Karlovým vojskem stáhli. Karel IV. se zachoval velkoryse a požadoval úplné a bezpodmínečné postoupení celého Braniborska - a to dědičně. Za toto postoupení dostali finanční náhradu i náhradu ve statcích a hradech v Nových Čechách (Horní Falci).

Protože vévoda Štěpán území naše napadl, bylo nutné síly rytířské sjednotit. Král proto jednoho rytíře z rodu každého vyslal, by rozběhl se co nejrychleji a ten z rodu svého rytíře na území javornickém našel a zprávu jim předal. Každý rytíř nalezený jen část zprávy dozvěděl se a teprve až všichni sešli se na Karlově panství, tyto části do celku dali a královně zprávu přednesli. Ač družina paní z Dražic jako druhá přiběhla, zvítězila přeci, neb zprávu bez jediné chyby předali.

Odpočinkem pak byla jim výroba předmětů drobných, které na jarmark potřebovati budou. Využili k tomu korálků, dřev i kůží, někteří i obrazy malovali. Při odpočinku popoledním rytíři nových sil načerpali, aby do klání dalšího pustit se mohli.

Rody jednotlivé mezi sebou udatnost a sílu měřili při přetahování lanem. Mezi skupinami rytířů starších značné rozdíly byly. Vyrovnané síly byly mezi rytíři mladšími. Zabírali, co mohli, až žíly jim naskakovaly a dlaně do krve sedřené div neměli. I král s šlechtici svými zapojili se do klání a vyzvali rytíře nejzdatnější, by síly své i s nimi přeměřili. Rytíři táhli, táhli - ale neutáhli. Pravdou však zůstává, že družina královská měla co dělati, aby s ostudou neskončila. V zápolení prvním jim břízka vzrostlá pomohla a konec lana "sama od sebe" přidržovala, takže šlechtici vysmátí byli a hoja hoj si vyzpěvovali.

Pak do horké lázně postupně všichni vstupovali a jako znovuzrození vycházeli. Déšť zatím spustil se, tak dámy i páni výrobě předmětů jarmarečních se věnovali.

Večer teprve před krále i královnu předstupovali a zprávu o zvěři vystopované přednesli a odlitek stopy odevzdali. Nejlépe družina pánů z Lipé připravena byla a píseň o srnci i kanci zazpívala.

Středa 29.7. - Zteč hradů obléhaných

Štěpánovi vojáci z Bavor obsadili hrady a vesnice české, proto je dobít naši rytíři musí a na hradby se dostat, aby území obsazené zpět získali. Zpočátku po laně vyšplhat v čase nejkratším se pokoušeli, ale někteří jen provazu se chytili a na hradby nevyšplhali. Po žebříku provazovém lezlo se rytířům lépe, však cesta lehká to také nebyla. V čase nejkratším k vrcholu vylezli Honza H. z Dražic a Marcel Ch. z Lipé. Na laně Honza H. z Velhartic a Zdeněk P. z Boskovic nejrychlejší byli.

Zbytek času dopoledního věnovali ženy i muži dokončování výrobků, které na jarmarku odpoledním šlechtickým rodům nabízeti budou.

Jarmark, přechod rovníku
Jarmareční čas hned po odpočinku vypukl. K tržišti se císařský průvod blížil a všichni poklonou jej uctívali. Zboží vystavené nejdříve sám Karel IV. prohlédl a žena jeho Eliška sama pak vybírala, zda šperky či obrazy na zkrášlení komnat svých zakoupí. Vášeň její v nakupování na pokladnici královské znáti byla, takže měšce prázdné brzy zůstaly. Královna však dlouho bez prostředků finančních nezůstala a kata Mydláře o půjčku požádala. Trhovec jeden nepoctiví z Velhartic Hájků Kuba ošiditi pár královský chtěl a cizí zboží za vlastní nabízel. Kat ihned práva svého využil a do klády ho vsadil. Aby utéci nemohl, řetěz s koulí na nohou měl. I lapkové z Lipé zde se objevili, tak na výstrahu všem "pověšeni" na bráně byli. Když trhovci zboží veškeré vyprodali, spokojenost svou projevovali nad šperky a drahokamy, které za zboží utržili. Všichni pak šli se občerstvit. Poté přechod rovníku nastal, neboť času vyměřeného na Karlově panství již polovina uplynula. Pan Bušek z Velhartic předvolával před panovníka rytíře, jež Javornici poprvé navštívili. Karel IV: slovy "Křtím Tě a přijímám za člena rodu Javornického údolí" je pasoval a nechal na nich vykonati voňavé pomazání. I kat Mydlář byl pomazán a to ze všech nejvíce. Lid jásal a proč trest krutější navrhoval, nikdo z šlechticů nechápal…

Čtvrtek 30. 7. - Rodová sídla

Po získání vesnic a hradů českých je třeba předměstí vypálené opravit a hradby zpevnit, by nájezdům dalším odolaly a nepřítel dál se nedostal. Na opevnění a opravu hradů rytíři museli velké množství dřeva donésti. Rody jednotlivé po okolí se rozběhly a kmeny i větve všelijaké sbíraly a v špalkovně hromady stavěly. Čí hromada největší byla, ten nejen obdiv královnin si vysloužil, ale i větší bodové ohodnocení získal. Tím šťastným stal se rod z Dražic, pak ze Šternberka a Landštejna. Pak rytíři hrám ve skupinách se věnovali a odpoledne do úpravy sídel svých se pustili.

Král slitoval se nad "lidem ubohým" a upustil od výroby stolů, neb materiálu se v lesích vyskytovalo už málo. Do síně hodovní však sám s královnou a katem se dostaví v hodinách večerních a "sál s krbem" každému rodu zhodnotí. Proto na sídlech ruch čilý nastal a sekery a pily ze všech stran se ozývaly. Ženy zatím kol ohnišť úpravu dělaly a v síních hodovních úklid prováděly. Šlechtici jejich nejen rady udíleli, ale sami lehce vypomáhali.

Po krmi vydatné pak ti, co síně hodovní dodělati nestihli, opět do práce se pustili a rytíři z Landštejna, Šternberka a Dražic radovánkám při hrách se oddávali. Večerní audience u krále slavnostní pro rytíře některé byla, neboť král pasoval je na zbrojíře a člen rodu pána ze Šternberka již na hejtmana povýšen byl. Večer spustil se déšť, tak v komnatách svých či sousedních všichni setrvávali.

Pátek 31. 7. - Vpád do Bavor

V dnešní den královna rozhodla, že česká vojska Štěpánovu odvahu napadnout Čechy potrestají a provedou odvetu. Aby útočit zbrojíři mohli na hradby protivníkovy, bylo třeba, aby uzlování si zopakovali a uzel liščí, dračí, ambulantní a lodní v čase krátkém provedli. Až mezi Branibory proniknou, domlouvati tajným písmem či znamením se budou, proto příští "Česká jízda" zprávu v morse psala a také luštila. Pokud vozy jejich se rozbijí a nepojízdnými se stanou, zbrojíři sami si je opraví. Proto teď hřebíky zatloukali a o co nejnižší množství úderů se snažili. Na místech skrytých pak ohně rozdělávali, aniž by více než jedno dřívko zápalné použili. Všem se ale nedařilo.

Odpoledne k střetu vojsk došlo. Braniborští prchali, co nohy jim stačily a rytíři čeští životy jejich sbírali. V lesích okolních to dunělo, kvílelo, větve pod nohami praskaly a výkřiky jásavé se ozývaly. "Ztráty na životech" byly povoleny…,přesto se královský lékař o raněné postaral a rány jim ošetřil. Střet s braniborskými vojsky vítězstvím královské jízdy skončil. Po bitvě koně unaveni byli a žízní trpěli, proto nutné bylo osvěžit jejich vyschlá hrdla a napojit je.

Rytířům i zbrojířům ještě síly nějaké zbyly, tak pro vodu o závod běhali, kdo nejdříve nádobu tekutinou naplní. Jako první napojeni byli koně paní z Landštejna.

Při večerním slyšení na nádvoří rozhodl Karel IV. o vykonání trestu na panu ze Šternberka a paní hofmistryni z Boskovic. K potrestání byl určen i její pán. Nad divokou řekou se houpal proutěný koš, kam postupně vrženi byli a neposlušnost jejich ztrestána byla ponořením do proudu. Pán ze Šternberka provinil se tím, že vous nenosí, pán z Boskovic s hofmistryní provinili se tím, že komnaty šlechticů a dokonce i lože královské navštívili bez svolení panovníků a zahanbujícím počtem bodů hodnotili skutečný stav = úklid, úprava. Jeden z šlechticů ohodnocen byl pod bod mrazu (-3body). Dav poddaných z namáčení šlechty radost měl a slávu králi provolával.

Noční pronásledování zvědů
Ještě v noci braniborští zvědové obléhali ležení královské, proto malí i velcí do lesů vyrazili. Stíhali cizáky, kteří se světýlkem vlastním prozradili a "životy" jejich pak získávali s různě velkými obtížemi. Některým rytířům podařilo se s braniborskými žoldáky sraziti, takže společně královského lékaře navštívili. Když Braniboři o životy své přišli, odebrali se všichni do komnat, aby tělům svým odpočinku dopřáli.

Sobota 1. 8. - Na bitevním poli

Ač slunečno dnes bylo, královská družina opět do boje vytáhla. Na zádech družiny rytířů i zbrojířů číselná znamení měly a směrem k okolním brodům se vydaly, aby zde zástavy své zanechaly. Pak v stranu opačnou pro zástavy soupeřů lesem i kopřivami se plížily a záda svá před zraky těch druhých ukrývaly, by znamení jejich přečíst se nedala. Rytíři nepoctiví se také našli a v tažení proti nepříteli pokračovali přesto, že z boje vyřazeni byli. Královnu postoj tento rozčílil velice a vítězství žádného rodu uznati nehodlala, neb pravdy se nedopátrala. Proto král zábavu volnou z moci panovníka zrušil a komnaty veškeré vystěhovati nařídil. Pak zbroj svou všichni kontrolovali a šatstvo poklízeli, neb ve stavu žalostném vybavení své měli.

V hodinách odpoledních pak na bitevním poli jsme se utkali, neboť lapkové opět část území královského zabrali. Karel IV. stál v čele vojska v plné zbroji a všichni odhodláni byli život svůj za krále položit. Vojsko povzbuzováno zpěvem i řevem přihlížejících dam bylo, přesto se svištících kulí zaleklo a krále nebohého v popředí samotného nechali. Že u hradeb cizáků ocitl se král poznali ihned všichni, neboť zbroj jeho chrastila a do dáli slyšeti byla. Královská jízda po poradě s králem (a náhodně kolemjdoucích Nohou) znovu zaútočila a na vynález čerpadlový se vrhla. Pokusů několik bylo a všechny však marné. Voda proudem střídala a zbrojíře i rytíře likvidovala. Nepřátelé tentokrát silnější byli a vojska naše bojácnými se staly. Královna, když toto spatřila, sama do boje se vrhala, zavčasu však svorní dámy její v počínání takovém jí zabránily. Královně rozčilením draly z úst se jen chraplavé výkřiky "Bijte je! Kájo, nedej se! Zničte Keďula! Na něééé! Do bojéé!…" Královské jízdě nakonec přece jen zvítězit se podařilo. Kde padlý lapka leží, poznati podle velké hromady těl našich útočníků se dalo. K ztrátám velkým došlo na obou stranách, všichni z boje vraceli se jak zpráskaní psi, ač důvod k oslavě nad vítězstvím byl.

V komnatách pak mužstvo odpočívalo a na lázeň horkou v Golemu milovaném čekalo.

Neděle 2. 8. - Ranhojiči

Mezi rytíři královskými mnoho raněných bylo a ranhojičů málo! Královský lékař tedy nové ranhojiče vyškoliti chtěl, proto o popálení, krvácení, uštknutí hadem, zlomeninách a o úrazech jiných povykládal. Názvy latinské do jazyka českého přeložil a ranhojiči budoucí vzorně poslouchali. O tom, kolik vědomostí z přednášky si odnesli, se lékař královský odpoledne přesvědčí. Pak mozek jim odpočinouti nechal a zábavě na turnajovém nádvoří všem doporučil.

Odpoledne královna ranhojiče vyzvala, nech´t dokáží, co od lékaře naučili se a zda hodni jsou o zdraví jeho pečovat. Na Oslí louku všichni pospíchali. Tam raněné hofmistryně skomíraly, neb nad kotníkem uštknutí od hada jedovatého měly a předloktí paže zlomené. Ranhojiči rychle pány své ošetřili - někteří i tak, že hofmistryně skomíraly ještě více. Pak lékařské družiny nosítka z porostu lesního a oděvů volných zhotovily a k panství rychle spěchaly. Chudáka paní z Rožmberka v blátě vyváleli, cop vyráchali tak, že v Javornici očistiti se musela. Pána Miha z Lipé v brodu vyklopili, div mu další zranění nepřivodili. Zda úmyslně škobrtli, či náhoda to byla, dosud nikdo neví. Jako první na nádvoří dopravila svou poraněnou paní družina z Landštejna. Pak všichni přezkoušeni ze znalostí svých lékařem byli. Názorně stabilizovanou polohu však někteří nezvládli a pány své jak vřetena kroutili.

V podvečer se opět všichni v lázních vystřídali a po sněmu večerním loučení s panovníkem nastalo. Všichni poslušnost slíbili a někteří i slzu zamáčkli. Šlechtici si slíbili, že často vzpomínati a v pokleku na zem ťukati, by pánu svému zprávy vyslali až hluboko pod povrch zemský, kde většinu času teď tráviti bude.

Král dnešního dne vyhlásiti nechal, že kdo z dam a pánů zalíbení v sobě najde, sňatek jim umožněn bude a jako manželé pak zde žíti budou - ale jen přes den!

Pozvání šlechticů do hodovní síně
V pravé poledne slavnost královská se chystala. Šlechtici pozvali se do královské síně hodovní, aby s králem před jeho cestou na Karlštejn a do dolů kladenských poobědvali a radovánkám se oddávali. Královské kuchtičky duté ptáky s pery pavími, erteplem a oblohou připravili, "víno" do číší nalili a stolníci a číšníci obsluhovali. Na zdraví krále všichni připili a do hodování se pustili. Král stále přítomné hosty pobízel "Jezte a pijte, co hrdlo ráčí", však podnosy i mísy již zely prázdnotou a jen kosti se na nich povalovaly. Páni z Lipé (a lapkové zároveň) však stále hlad pociťovali, tak český chléb si vyžádali a pekáče vylizovali. Tu ozvalo se "Pán z Boskovic také by si dal, i já, i já…!" Král skutečně královsky šlechtice pohostil a na mysli jejich zdraví měl, neb přejídáním chorobu mohli by si přivoditi!! Stolníci nádoby odklidili a panstvo se hře veselé s papírky popsanými věnovalo.

VŮLE KRÁLOVA
Panovník náš náhle roznemohl se. Královna hodlá po zemi české vyslati rychlé posly se zvěstí takovou: "Ty, kdož učen jsi ve vědách léčitelských, v koření a bylinkách vyznáš se, pospěš co nejrychleji ke králi svému". Svolej proto všechny příslušníky rodu svého a v sedle ořů svých na místo zvané "Velké nádvoří" přichvátejte.
Tak zní vůle králova

Pondělí 3. 8. - Návrat do Čech

R. 1374 v rozjímání trávil Karel IV. se svou ženou dny na hradě Karlštejně. Byla to pýcha Karlova - stavba zasvěcená zbožnosti. Nádherné malby, které pokrývaly zdi Karlštejnské, kaple, ve které dlel Karel i celé hodiny.

Při jedné z četných návštěv Karlových na Karlštejně stalo se, že Karel IV. onemocněl. Obava o jeho zdraví nesla se celým krajem. Lékaři spěchali, aby nemocnému mohli co nejlépe pomoci, mezi lidem se povídalo, že i snad zlé čáry uvrhly krále v záhadné onemocnění. Starost měla i královna Eliška a proto se bosa na znamení pokání vydala na cestu do Prahy. Na hrob sv. Zikmunda dala přinést sedm hřiven stříbra a krále Karla nechal do Prahy převézt. Po několika dnech se císař uzdravil. Obrovská radost a veselí vládlo Prahou. Lidé byli rádi, že se jim král uzdravil, ale málokdo se odvážil tvrdit, čí to byla zásluha - zda pečlivých lékařů či milující Elišky.

Družiny pánů a paní z Landštejna, Dražic, Šternberka a Rožmberka dnes časně ráno z komnat svých vytaženi byli, aby pěšmo do dalekých zemí u pily se vydali a tamějším lesapánům nápomocni byli. Doubky mladé pod množstvím plevelných rostlin se dusily, proto zachrániti bylo jich třeba. Rytíře některé nemoc "lenorus ulejvákus" postihla, takže vyháněna šlechtici býti musela. Družiny ostatní zatím v turnajích síly měřily a zábavě se věnovaly.

Odpoledne sjížděli se rytíři na velkém nádvoří a pod korouhvemi další pokyny očekávali. Na pokyn královnin rychle do komnat svých vrazili, aby z lože svého "Spaciho váčky" sbalili, "Bateryho světlo" a píšťalu přihodili. Pak co nejrychleji na nádvoří se zas řadili a královna sama určila, kdo jako první úkol její zvládl. Pokynem dalším bylo devět vzácných rostlin pro nemocného krále sehnati. Ranhojiči po okolí se rozběhli a větvičky modřínu, dubu, jedle, tisu, břízy, olše a borovice vyhledávali. Poté najíti čtyři byliny léčivé a herbář vyrobiti rod každý musel, o bylině účinky léčivé si zjistiti a zprávu pro královnu připravit, aby vybrat ranhojiče nové pro manžela chorého mohla.

Večer pak po sněmu u královny audience se konala a družiny šlechtických rodů před královnu předstupovaly a o léčebných metodách svých hovořily, či píseň zazpívaly. Též kejklíři a herci panství navštívili, aby smutnou královnu pobavili a divadelní hru o Elišce Pomořanské, kterak v lesích při hledání bylin Mrazíka potkala a krále uzdravila, zahráli.Královna i celý dvůr dobře se bavily a potleskem herce odměnily.

Úterý 4. 8. - Vzácný lektvar

I dnešního dne se pomoc lesům českým se družiny vydaly. Tentokráte rádi pomohli poddaní z Lipé, Rožmberka a Velhartic. Opět vyskytly se problémy se záhadnou nemocí "lenorus ulejvákus", však pán z Velhartic lék našel a nemoc vyhnal z těl postižených. Rody ostatní zatím na panství Karlově po svém volný čas trávily a hrám se věnovaly.

V čase popoledním pak švadlenky a krejčí se sjeli, aby nevěstám s přípravami šatstva svatebního pomohli a na obřad večerní je dobře připravili.

V odpoledních hodinách královna ranhojiče vyzvala, by vzácný lektvar na ohni připravili a uvařili - a to na divoké Javornici. Družiny rychle vyběhly pro potřebné a vhodné dřevo a na vodě oheň co nejdříve rozdělati se snažily. Někdo dříví rovnou na vodu položil, jiný zas kůly zatloukl a ve výšce ohniště měl. Nejrychlejšími stala se družina paní z Landštejna. Ženy mezitím byliny sbíraly a nádobu vodou naplnily. Čaje chutné (i ty druhé), když všichni povařili, královně předali a ta kata Mydláře pověřila, by spolu s nejstaršími zástupci rodů chuť nejlepší určil. Čaj nevalné chuti připravili ranhojiči rožmberští a kat se tolik o zdraví své obával, že raději nepolkl.

Král dosud vyléčen není, proto královna rody šlechtické k sobě opět povolala a pro zlato, jež v okolí se nachází, je vyslala. Zlato roztroušeno na lukách i v lesích bylo s všichni se snažili, by co nejvíce ho nalezli a královně radost udělali. Královna pak počínání toto zhodnotila a na hrob sv. Zikmunda sedm hřiven zlata odvezla.

Svatební obřady

Kdo z mužů a žen zalíbení v sobě našel, se svolením královým sňatek jeho dnes se uskutečnil. Šest párů udatných rytířů a sličných panen stanulo před královnou, aby sňatek uzavřen býti mohl.

O sňatek požádali:
1) pán z Lipé - Mirek Mihalík zvaný Mihu a paní Hofmistryně z Boskovic - Bára Marcínová
2) Míša Boudníková a Pavel Svetík
3) Ilona Klimentová a David Voříšek
4) Zuzana Boudníková a Ondra Vaníček
5) Jana Toulová a Lukáš Marcín
6) Alena Němcová a Pavel Jonáš

Královna k párům zamilovaným promluvila těmito slovy:
Táži se Tě, rytíři udatný…, zdali dobrovolně a s úmysly čistými vstupuješ do manželství se zde přítomnou sličnou pannou…, že po boku jejím vždy věrně státi budeš a oporou ve dnech společných staneš-li se.
.....odpověď ženicha

A Ty, panno sličná…, zdali poslušna svému choti chceš býti, milovati věrně a ctíti jeho a sdíleti spolu vše dobré i to zlé.
..... odpověď nevěsty

Páry prsteny snubní si vyměnily a první políbení si dáti mohly. Eliška Pomořanská pak sňatek jejich právoplatným uzavřela.
Já, císařovna římská, královna česká Alžběta Eliška Pomořanská prohlašuji Vaše manželství za právoplatně uzavřené a s královským požehnáním a Boží pokorou hodně štěstí Vám dvěma přeji.

Práva a povinnosti novomanželů
1) Stůl v síni hodovní Vám určen bude, kde společně hodovati můžete
2) Při klidu poledním procházkou desetiminutovou kolem nádvoří oči ostatních potěšíte
3) Před spaním paní svou ku komnatě dovedete a to již z umývárny, před komnatou stát zůstanete, pokleknete, dobré noci popřejete
!!! ZÁKAZ však dlíti v komnatách dam svých dodržovati budete!!!
4) Pokud k činnosti pracovní vyzván bude muž či žena, druhý mu bude oporou
5) Úklidem v komnatách svých rádi denně se svým drahým polovičkám pochlubíte
Po svatbě a večeři společné Vám k tanci zahrají pěvci královští.
Pokud se povinnostem protivit budete, žena do kláštera půjde, muž šat řeholní oblékne.

Protože byl hrad Karlštejn postaven spíše jako schránka svatých ostatků, mezi lidem se tradovaly různé příběhy s Karlštejnem související. Většinou se hledělo na ženu jako na čertovské kvítko, které svádí k neřestem a kvůli ženám, že jsou samé trable a neshody. Proto lidem dlouho nešlo na rozum, proč by ženy měly pobývat na Karlštejně vedle svatých ostatků.

Snad se tímto chtěli ženám vysmát. Jisté je, že se tradovalo, že žádná žena (ani císařovna) není vyjmuta z nařízení, které dal císař a král Karel IV. Žádná žena nemůže na hradě Karlštejně přebývati! Jisté je, že sám Karel, když začal s výstavbou hradu, pozval na hrad svou první ženu Blanku, která s ním radost z pokročilé stavby Karlštejna sdílela.

Středa 5. 8. - Den na Karlštejně

Král dle slov královny pomátl se po některém lektvaru na rozumu, neboť zákaz ženám přebývati na Karlštejně vydal. Královna ženy vybídla, aby dokázaly, že hodny jsou na hradě pobývati a v turnajích to mužům dokázaly. Nejdříve rody za sebe proti ostatním bojovaly při klání zvaném dekovačka, pak teprve ženy proti mužům na řadu přišly. "Emil" z Landštejna bojovala velice tvrdě a rány jednu za druhou rozdávala. Jako nejsilnější družina projevila se skupina z Boskovic. Nejudatnějšími dívkami v boji proti mužskému pokolení staly se dámy z Lipé. Boj se zavázanýma očima zalíbil se katu zdejšímu, proto rozdal si to s Buškem z Velhartic. Čistě náhodou směr ztratili a do rytířů kol přihlížejících bušili. V boji tomto pan Bušek zvítězil a kat se šrámem na nose jeho vítězství uznal. Souboje až do oběda trvaly a hned odpoledne čekaly dívky jízda na koni. "Koněm" v družina stal se rytíř nejudatnější, který jezdkyni na svůj hřbet naložil a pro "obrok" o závod hnal. Jako první doběhli koně ze stájí dražických.

Potom turnaje ve hře fotbalové vypukly. Dívky proti mužům mladším hrály a šlechtici schválit nejsilnější a nejstarší rytíře chtěli. Dařilo se jim tak, že rysy soupeřům tvrdly a výsměšné pošklebky brzy ustaly. Zápas výsledkem 7:3 skončil a šlechtici na své umění hrdí byli - a vůbec zadýchaní při tom nebyli….!

Večer další obřady se konaly a o uzavření manželství tyto páry požádaly:
1) Lukáš Roubal a Emil - Katka W.
2) Monika Macháčková a Péťa Smrž
3) Nikola Rajtrová a Ondra Sedláček
4) Honza Chaloupka a Vráťa Dvořáková
5) Dianka Frauenbergová a Marcel Chovančík

Noc na Karlštejně
Dnešní noc muži pod širákem na Karlštejně přenocovali a ženštiny snažily se zástavy jejich ukořistit. Muži hlídat měli, brzy však usínali. Jen někteří vytrvalci báli se oči přimhouřiti, tak s druhy svými celou noc bděli. Ženy pod přikrývkou na tu správnou chvíli vyčkávaly a pak zaútočily. Paní Ilona z Boskovic s družkou svojí tři zástavy zabavily a na panství spěchaly. Pak se spokojeně uložily a spinkaly.
Noc byla chladná, muži znavení ve váčku zalezlí byli a ani zpozorovat nestačili, že tmou obchází přízrak v podobě bojovných žen z dalších rodů. Jen rytíři ze Šternberka zástavu svou uhlídali. Zástavy jiným ukořistili ženštiny z Boskovic, Velhartic a Dražic.

Čtvrtek 6. 8. - Poslední úkoly

Dnešní den čeká nás plnění úkolu těžkého a zároveň posledního, abychom rodinu královskou o kvalitách svých přesvědčili.

Družiny však nejdříve do lesů se vydaly, by dřevo na oheň slavnostní zajistily. Vždyť očekáván je příjezd vladařův a posezení večerní za přítomnosti jeho zde na panství uskutečniti se má.

Čas dopolední zabrala činnost tato a po odpočinku krátkém vydaly se družiny Karlovy po stopách v okolí, by na "hrádcích" jednotlivé úkoly plnily a jejich skutečné kvality najevo vyšly. Rytířstvo šifry tajné luštilo, vázání uzlů předvádělo, o běh přes kládu se pokoušelo, šplh po lanech do výšek zvládlo a činnosti další též.

Pak pro pobavení všech páry manželské zatančily. V čase tomto král právě z lesů za vodou vynořil se a na panství se vrátil (po 5 dnech aktivity v dolech svých). Všichni radost velkou tancem společným projevovali.

VŮLE KRÁLOVA
Náš císař a král Karel IV. svolává všechny statečné rytíře z urozených rodů, aby pamatovali tohoto dne, který právě nadešel. V turnajích a kláních přetěžkých, vybere sobě král družinu, která na dvoře královském setrvá a po boku krále svého státi bude.
Tak zní vůle králova

Táborák
Před zapálením ohně slavnostního družiny program zábavný si připravily a přání svá do kůry březové vepsaly.
Ohnivci mladí po klidném nastoupení hranici zapálili a zábava začíti mohla. Družina Karlova bavila se dobře, neb kejklíři a muzikanti program pestrý měli.
Na závěr panovník k lidu promluvil a všichni k ohni přistoupili a za ruce se držíce, Karlův pozdrav přátelství dále po kruhu vysílali, až na místo Karlovo se zas vrátil. Poté přání svá tajná do ohně vhodili, doufajíc, že splní se brzy.

Pátek 7. 8. - Po boku krále

Družiny s pány svými věnovaly se hrám zábavným, však činnost pracovní je ještě čekala. Panovník s ženou svou povinnosti spravedlivě mezi všechen lid rozdělili a ten pak bez protestu vydal se je plniti. Jedni prostor u ohniště do původního stavu dávali, jiní prostor kolem panství čistili od nežádoucích předmětů papírových, které v přírodě nemají se povalovati. Další družina věnovala se úklidu přímo na panství. Někteří ještě otop ke golemu zajistili a pak už zas zábava na řadu přišla.

V hodinách odpoledních poslední lázeň všechny čekala a někteří již na vystěhování zítřejší se chystali.

Slavnostní chvíle poté nastala, když královský pár činnost všech svých družin zhodnotil a vybral sobě družinu, která právo měla po boku svého krále státi. Z některých rytířů stali se za dobu soužití na zdejším panství zbrojíři, hejtmani, podkomoří či purkrabí. Za zásluhy i chování své dva muže dýkou a nožem loveckým obdaroval. Byli to Lukýno a Jirka H. Družiny pak dle zásluh také dary obdržely - sladkosti, mok perlivý, vyznamenání a list pamětní. Panovník pak všechny do hodovní síně sezval, kde společně radovánkám, jídle a pití se věnovali. Bujaré veselí rozléhalo se a trvalo do pozdních hodin. Všichni s žaludky přeplněnými uléhali a na cestování, jež je zítra čeká, mysleli.

Sobota 8. 8. - Odjezd z panství

Den odjezdu z panství Karlova právě nastal. Družiny pobalily svůj šat i předměty k zdejšímu pobytu potřebné do ranců svých a při nástupu posledním vlajku ze stožáru sňaly. Pak ještě všichni s rozebíráním příbytků pomohli, s Javornicí se rozloučili a ke svým rodinám odcestovali. Rázem zde nastal zvláštní klid… Bývalá šlechta byla nucena pustit se do práce a naložit rozebrané příbytky a další věci na povoz, aby vše uložila na časy budoucí.