2003 - Zeměplocha
Tisk článku

Úžasná Zeměplocha Javornická

13.7. - 2.8.2003


Něco málo o Zeměploše...

Vesmírem se prodírá obrovská želva - Velká Tuin. Pomalu se prodírá vesmírnými proudy, nemotorné končetiny obaleny vrstvou zmrzlého vodíku a prastarý krunýř zbrázděný krátery po dopadech meteoritů. Na krunýři stojí obrovští sloni: Berilia, Tubul, Fon Velký a Jeraken. Sloni na svých hřbetech nesou koláč světa - Zeměplochu. Zeměplocha je po okrajích lemována třpytivými závěsy krajopádů a je překlenuta nebeskou bání v barvě modři.

Ocitáme se v nejkrásnějším údolí na Zeměploše, v údolí Javornickém, na místě zvaném Javormork. Zde se sešli trollové, trpaslíci, obři, čarodějky, duchové, krysy, vlkodlaci, kamenožrouti, lidé a největší hrdinové celé Zeměplochy a hlavně mágové a všichni dohromady tvoří zajímavé společenstvo. Mágové se vyučují magickému umění na čarodějné univerzitě. Nejhlavnější ze všech mágů je arcikancléř Jirkenuis Faktradic, jenž řídí běh celé čarodějné univerzity: celé osady Javormork.

Do Javormorku přišla kouzelná truhla z myslícího hruškovníku, zvaná Zavazadlo (truhla má stovky malých nožiček, i když nemá obličej, dovede se tvářit). Zavazadlo nese zprávu o nebezpečí, které hrozí celé Zeměploše. Aby se udržela rovnováha na Zeměploše mezi zemí, podzemí a oblaky, je nutné, aby oblohou létali posvátní draci. Poslední žijící drak zahynul při nárazu do hor "Beraní hlavy", když zkoušel trojitou vývrtku na letecký den konaný každoročně k příležitosti Svátku malých bohů. Tento poslední drak byla naštěstí dračice, která zanechala ve svém brlohu v horách zlaté dračí vejce. Toto vejce je nutné najít a vychovat z něj nového draka a Zeměplocha bude zachráněna.

 

Družinové pokřiky

Jirkenius je mág velký
Vyučuje kluky, holky.
Navážka má silný hlas
Respekt budí v každém z nás.
Petrunela je jemné stvoření,
Když potřebujem, tak nám poradí.
Účesy a líčení
-to je její poslání

Ohniváci - to jsme my,
Nejlepší jsme na zemi.
Vyhledáme vejce dračí
To k vítězství ve hře stačí.

My jsme parta Mrakoplaše,
Pomáhaj nám síly naše.
Díky síle, chytrosti
K vítězství proti čárám máme možnosti.

My jsme žlutá družina
Která trolly proklíná,
Možná jenom Navážku
Když pomůže jen trošku.
Esme - to je hodná paní
Všechno nás s ní hodně baví.
Máme rádi Magrátu,
Netřeba je granátu.
Zlaté vejce objevíme
Snad ho cestou neztratíme.

Štěpucha a Baronius
Naučí nás všemu,
Černá barva najde vejce,
V němž je dráček Emu.

Jirkenius je náš hlavní
Na kolena před ním padni.
Kde je lady Sibyla-
-ta co draky cvičila?
Sedí támhle v jeskyni,
Gambáček tam popíjí.
Zeměplocha je tak hezká
Jako naše země česká.


Neděle 13.7. - Příjezd učňů na Javormork

Na Javormork dorazili malí i velcí učňové kolem poledne. Šli se ubytovat i vyzdobit své nové pokojíčky. Vyhládlí nebyli. Zřejmě měli dostatek zásob od svých rodičů. Mágové z Javormorku to poznali podle nízké účasti ve stravovně u Bochánků. Učňové si prošli celý pozemek Javormorku, aby zvěděli, k čemu slouží každý kout.

Než se přiblížil večer, Lady Sibyla a Jirkenius Faktradic vysvětlili učňům, co je to Zeměplocha, jaký bude život na Javormorku, jaká jsou pravidla a zákony univerzity. Následovalo představování učňů.

Podmínkou přijetí učňů na neviditelnou univerzitu je přísaha a písemné potvrzení slibu. Všichni měli zájem přísahu složit a pilně se věnovat studiu. Jirkenius kouřovým signálem přivolal celé společenstvo mágů a čarodějů, aby se učňům představili. Ti předstupovali po jednom či ve skupinkách a prozradili, čemu se budou učňové učit. Bábi Zlopočasná s Magrátou Česnekovou přivedli Zavazadlo. Aby stačilo tempu čarodějnic, rozkmitalo všechny svoje malé nožičky. Zatím učňové předstupovali před Sibylu a Jirkeniuse a přísahali dotykem na čarodějnickou hůl i podepsali listinu. Knihovník vše kontroloval. Jirkenius pak všechny poslal kouzlem do svých příbytků, aby učňovský šat odložili a mohli se věnovat hrám.

Co ukrývá zavazadlo…?
Večer, jen za svitu hvězd a ohnivé koule (dar Jirkeniuse), se sešli Mrakoplaš, Magráta a Bábi Zlopočasná a rokovali o prapodivných úkazech, které se začali dít bez přičinění členů univerzity. Ptáci létali pozadu nebo nohama vzhůru, hadi sprintovali atd. Najednou se objevilo Zavazadlo a mračilo se. Čarodějové jej otevřeli a prohlíželi obsah. A co našli? Ztracený klíč od brány Javormorku. Zavazadlo vydalo i zašifrovanou zprávu. Mrakoplaš tradičně plašil - zpráva ho vyplašila natolik, že vzal nohy na ramena a zmizel.


Pondělí 14.7. - Mrakoplaši, zas tě straší… (nebo -ti straší)

Hned po ránu vyběhli "učňové" jedním směrem, aby společně prosvičili svá mladá tělíčka. Pak je hned čekala činnost, při níž museli použít vlastní ruce. Pro některé to byl problém, ale dohlížení mágů a čarodějů jim nedovolilo lenošit. Jednotlivé kruhy si našly místečko pro svoji třídu. Tu si upravovaly dle svého - ohniště, výzdoba, doplňky… Odpoledne se začaly na Javormorku ozývat rozčilené hlasy a rána, až se z křovin čoudilo - a zeleně, po Jounovsku! Mrakoplašovo osmé zaklínadlo přečetlo zašifrovanou zprávu, kterou večer přineslo Zavazadlo. Zaklinadlo zprávu sdělilo Mrakoplašovi, který hrůzou zprávu roztrhal a po útěku do údolí zahodil v lese. My však chceme obsah zprávy znát také, proto "kruhy" vyběhly a hledaly. Ale jen dvě skupiny byly úspěšné. Čarodějnice to nemohly vydržet, tak přilétly na pomoc. Radily, jak se dalo, ale nezkušení učedníci zřejmě nechápali význam slov. Stařenku Oggovou chytil záchvat básnického střeva a údolím se ozývala hesla: pro vás tady čaruju - jednu radu daruju! Roste tu strom Česka - pod ním zpráva hezká! Další zprávu daruju - na cestu vás směřuju! Leží tam tři polena - a mě už bolí kolena! Když byla nalezena poslední zpráva, zařvala stařena: "No to je dost, už mě brala zlost!" Sestavenou zašifrovanou zprávu nemohli učedníci přečíst a "kódy" se nalézaly na druhém konci Javormorku. Nezbývalo, než si pro ně "doletět". Po jednom z každé skupiny letěli učedníci přes výmoly a hledali svou (barevnou) kartičku. Učednice, když trasu absolvovaly po několikáté, sotva dechu popadaly, tváře jim zarudly a úsměv z tváří zmizel! Bílí sice jako první donesli všechny kartičky, ale než dlouhou zprávu vyluštili, byli pátí. Zpráva vypovídá o nebezpečí, které hrozí Zeměploše. Pro záchranu této země budeme muset něco udělat.

Zašifrovaná zpráva
"Jak se máš a co děláš a co děláš? Já se mám špatně, ale neboj se i tobě bude hůř! Asi to ještě nevíš, ale tobě a celé Zeměploše hrozí zkáza! No jo, už je to tak! Zlé síly se spojily, aby zničily tento svět!! Jenom jediná věc jim v tom zabrání. Určitě chceš vědět, co to je? Svolej největší hrdiny, mágy, čarodějnice a vůbec všechny z celé Zeměplochy a vydejte se hledat vejce posledního zlatého draka, co donedávna žil nedaleko, ach jo teď jsem to zapomněl!?!?….. Ale jediný co vím, je to, že právě zlatí draci udržují rovnováhu mezi dobrem a zlem. Takže pospíchej, podle mých odhadů na to máš ani jednadvacet dní, jinak smůla!
P.S. Držím vám palce!
Tvůj přítel"


Úterý 15.7. - Čarodějné předměty

Učedníci to nemají na univerzitě lehké. Hned po rozcvičce kromě papání je čekal úklid, přísné bodování, bramborové rallye a k tomu ještě horská turistika - což je tahání dřeva z okolí přímo na Javormork. Nejmladší adepti čarodějnictví pomáhali při úpravě náměstí, ale pojem práce je jim zatím silně cizí! Ještě holt mají nárok a zdejší "vyučující" se musí obrnit trpělivost. Pak se odebrali všichni na svá magická místečka, aby ukončili úpravu a vybavení tříd a aby si osvojili práci s čarodějnou mapou a buzolou. Sama čarodějka od žlutých odmítla s buzolou manipulovat, neboť je prý ruská…! Musela jí tedy přečarovat.

Mágové umějí kouzlit a nemusí tedy s sebou nic nosit. Proto potřebné předměty přikouzlili, ale umístili je do Javormorkového hotelu. Učedníci hledali, prohlíželi a ukládali do paměti. A co uložili, to pak sepsali na listinu a ti nejmladší výtvarně vyjádřili. Mozkové závity nejvíc fungují Tereze Š. Pak se všichni radovali z chystané teploučké lázně, ale "tajemné síly" zapříčinily, že čerpadýlko odmítlo fungovat. Žádné javormorkové kouzlo nezabralo, proto museli učedníci do chladných vod "podpřehradních" a pak je vystřídalo i čarodějnické společenstvo. Samozřejmě, že očistu prováděli muži a ženy zvlášť.

Po dračích stopách
Sibylino volání do tmy vytáhlo z univerzitních pokojů učedníky. A koho nevytáhlo, byl čarodějem vytažen. Ve tmě svítily ohnivé stopy draka, který tudy proletěl. Učedníci se tedy vydávali po dvojicích po těchto stopách, aby zjistili, kde drak ukrývá zlaté vejce. U poslední ohnivé stopy však čekal Jirkenius se záludnými otázkami - jak se jmenuje nejhlavnější mág a kolik je 4+4, 10-2,… Někteří učedníci věděli, že nesmějí použít magické číslo, tak odpověděli 7+1 nebo 5+3 atd. a svým podpisem na listinu stvrdili, že došli na konec ohnivých stop.

A zajímavosti: 1) "Nejhlavnější mág se jmenuje Mikroplaš"
2) Fanda vyvalil kukadla, stál v pozoru a na otázku: "hlavní mág - jak se jmenuje?" pravil "Fanda Rajtr!" a ještě cestou málem rozmačkal Nikole ruku.


Středa 16.7. - Cesta podzemím

Každý čaroděj musí mít magickou hůl a protože se učedníci na tento "titul" chystají, vydali se vhodnou hůl najít a patřičně si ji vyzdobit. Javormorkový mastičkář byl rázem plně vytížen. Učedníci si řezali "přebytečné" prsty zřejmě proto, že jejich nože a nožíky byli asi očarované osmým zaklínadlem. Ve svých třídách si pak jednotlivé kruhy chystaly magické pokřiky. Kdo měl ještě nedostatky ve znalostech, nechal se opět poučit svým mágem či čarodějem o zacházení s buzolou, neboť tyto vědomosti hned odpoledne využije.

Učedníci musí prozkoumat sluje, které draci rádi obývají. Vydali se tedy podzemím. Cesta to byla nelehká. Všichni ve skupině měli zavázané oči, drželi se za ručičky a vybraný učedník vyfasoval buzolu, seznam. S udáním azimutu, celtu přes hlavinku a už mohli vyrazit. Každá skupina měla trasu jinou. Mágové a čarodějové poskakovali kolem nich, "kouzlem" odháněli srážku s pařezy, vzrostlými stromy, křovinami, odhazovali silné popadané větve, vlastními těly bránili získání boulí…! Prostě: téměř zametali pěšinky, aby se náhodou našim učedníkům něco nepřihodilo…! Cesta podzemím byla náročná. Na konci podzemních chodeb ve velké sluji hledali naše známé Zavazadlo. Prozkoumávali sluj rukama, nohama nebo o Zavazadlo přímo zakopli.

Pak přišla očista v teplé lázni. Na univerzitě to rázem vonělo, ale také se slítlo víc hmyzí havěti. Nevadí, brzy je zas odpudíme.

Jak rychle nalézt dračí vejce
Před večerním uzamčením univerzitních pokojů se radili Jirkenius, Sibyla a Mrakoplaš, jak co nejdříve nalézt dračí vejce. Sibyla pravila, že kouzla nestačí. Horách se vyskytují zlodušní trollové, takže je potřeba zavolat na pomoc silného Trolla Navážku, jež se přidal na stranu čarodějů. Navážka se rozmýšlí, zda Javormorku pomůže. Musí si ale nejdříve učedníky vyzkoušet…


Čtvrtek 17.7. - Hledání Navážky

Navážka je velmi silný troll a než přijme mágy i učedníky pod svou ochranu, chce si prověřit fyzickou a duševní sílu. Jako první jim připravil zkoušku rychlosti. Nachystal barevné stopy a u těch posledních byli v okruhu 50m ukryti mágové a čarodějové. Zajímavé bylo, že někteří učedníci trasu proběhli za 12 min. Někteří za tento čas vedli zpět nalezeného mága, jiní byli za stejný čas jen v polovině cesty. Jak je to možné, ví snad jen nejvyšší čaroděj.

Odpoledne troll Navážka vyzkoušel bystrost osazenstva Javormorku. Ukryl se a vyčkával, která skupina ho nejdříve objeví. Čekal dlouho. Nad ním stály Majda a Zuzka B. a v klidu probíraly "nutné" záležitosti. Nějaký starý troll je evidentně nezajímal. Mágovi Petrunele zas chyběl jen krůček a šlápla by trollovi na pařátu. Přestože šlo o to, kdo trolla najde dřív, Honza Š. zaostřil a v klidu oznámil mágovi "Já ho viděl". Ta ho zděšeně hnala zpět, neboť kolem se potulovali učedníci z jiných kruhů… Navážka jen kroutil hlavou a neměl to čím pochopit, kolik nevšímavých učedníků kolem něj prošlo. Doufejme, že bude tolerovat a přispěje k záchraně Zeměplochy.

Další zkouškou zdatnosti bylo přetahování lanem. Dívčiny téměř omdlévaly, když jim jejich šlechtěné ruce zrudly. Ti, kteří se lana jen přidržovali, neměli šanci. Vítězem se stal černý učednický kruh. Učedníci pak měřili své síly se svými učiteli - čaroději. Stačilo jich třicet tři a měli jasné vítězství.

Pak přišel déšť a ani Bábi Zlopočasná ho nezastavila. Přešel údolím a vytratil se. Jen na západní straně byl sprch zřejmě velikánský, neboť Javornice přinesla kalnou vodu a velkou rychlostí se vylila z břehů a zanesla přehradu. U přehrady to hučelo jak u vodopádů. Všichni se sešli v univerzitní dlabovně a zpívali si pro dobrou náladu.


Pátek 18.7. - Zkouška síly i vědomostí na louce i v horách

Učedníci se celé dopoledne věnovali výrobě zbraní, aby byli připraveni na případný boj s horskými trolly, neboť tito trollové jsou zákeřní a zlí. Budoucí čarodějové si sehnali nejvhodnější materiál na oštěpy a upravovali si je podle svých představ. Tentokrát tolik raněných nebylo.

Na velké louce naší Zeměplochy si pak hod a míření na trolly vyzkoušeli učedníci jeden za druhým. Skupiny házely štafetově. Nejdál se dostali černí.

V druhém odpoledni se čarodějští učedníci vydali hledat zlaté vejce. Údajně je ukryto někde v horách. Trollové na ně přichystali léčky. Na několika tajných místech museli učedníci plnit úkoly, aby se mohli vydat dál. Vázali uzly, pracovali s mapou a buzolou, byly prověřeny znalosti o stromechznalství a o Zeměploše. Než překonali naši učedníci všechny překážky a došli na nejvyšší místo hor, byl pozdní večer a tudíž i čas k návratu. Noc v horách by byla nebezpečná, proto se hledání vejce muselo odložit. Třeba nám pomůže troll Navážka a domluví horským trollům, aby zlaté vejce vydali.


Sobota 19.7. - Boj o žezlo trollů

Trollové stále strojí léčky! Navážka se s nimi dohodl a pln radosti nám donesl z hor ukryté vejce. Avšak na univerzitě byli všichni rozhořčeni. Navážka se nechal napálit a donesl vejce stříbrné - falešné. Trollové mají nad Javormorkem stále moc, která může být zlomena jen ztrátou jejich žezla.

Žezla jsou umístěna v trollích kruzích, kde obránci hlídají před útočníky. Odcizená žezla vraceli mágové zpět na místa, takže během dvou hodin měli útočníci mnoho šancí žezla získat. Nejlépe se kradlo u žlutých a modrých, kde "učednice" rozjímaly a nestačily reagovat na dlouhý skok útočníků.

Odpoledne přišla na řadu oblíbená hra trolla Navážky - dekovačka. Pro některé univerziťáky to byl náročný boj. Např. Lucka V. dostala "pecku" od Šéfíka, že jí musel být naordinován odpočinek a obklady. Navážka pak večer odměňoval na univerzitě všechny učedníky svými amulety. Pak už se všichni připravovali na nocleh pod hvězdnou oblohou.


Neděle 20.7. - Učedníci a cechy

Ačkoli je neděle od slova nedělat, na Zeměploše tato pravidla neplatí. Po pozdním zalehnutí učedníci dlouho vyspávali, ale hned jak se připloužili ze svých tříd, kde nocovali, čekala je vydatná snídaně a cesta d hor. Vydali se hledat smolu a suché dřevo, které by posloužilo jako otop pro kuchyň i pro golema a také pro plánovaný večerní slavnostní oheň.

V osadě Javormorku je značné množství cechů, do kterých se učedníci mohli přihlásit. Odpoledne se do těchto cechů rozdělili a pracovali pod dohledem svých mistrů. Řezbáři vyřezávali, básníci veršovali, zlatníci vyráběli šperky, kejklíři žonglovali, stopaři stopovali, sportovci sportovali, zaplétači zaplétali, kadeřnice s lazebníky "kadeřili", zbrojíři zbrojili, herci hráli a krčmáři "krčmovali". Každý měl co dělat, aby později mohl složit zkoušky a získat cechovní glejt.

V horku, jaké nás na Zeměploše postihlo, přišla vhod univerzitní lázeň v golemu. Před nástupem nastalo na univerzitě zděšení - Jirkenius totiž oznámil možné večerní bodování pokojů. V tu ránu to na Javormorku vypadalo jako při vosím rojení. Mágové zaznamenali jen rychlé pohyby učedníků, což bylo neobvyklé.

K "smutnění" všech přišla zpráva, že pro velké sucho se nebude konat slavností sezení u ohně. Musíme počkat, až Mrakoplaš a Bábi Zlopočasná poručí větru, dešti!


Pondělí 21.7. - V nouzi poznáš přítele ("smrť číhá")

Předchozí večer se připloužila "smrť", která se chce přesvědčit o spolehlivosti a pověsti o kamarádství. Při rozcvičce padl únavou drahý Elánius a učedníci reagovali tak, že to vypadalo spíš na výsměch než na snahu pomoci. Jako povzbuzení k životu zabralo zlochtání a všudypřítomná smrt mu darovala život. Celé dopoledne pak učedníky poučovala o ošetření či záchraně života a stejně doufala, že se to vždy nepodaří. Učedníci kázání vyslechli a prakticky si vyzkoušeli ošetření zraněné hlavy, zlomeniny paže či nohy, krvácení atd.

Odpoledne bylo takové vedro, že Zeměplocha byla celá vyprahlá. Osada se musela uměle zavlažovat a učedníci také. K radosti všech posloužila i Javornice. A nejen k vycákání se, ale i k plavbě - převážení kamaráda po i proti proudu. Učedníci ve dvojicích zdolávali zdejší vody a mágové dělali dozor. Mág Pavlusos zdržoval otázkami a někteří od černých se zastavili a ptali se: "Co říkáš?". Mág Baronius šílel a volal: "Neposlouchej ho a běž - von vás zdržuje!!"

V podvečer se skupiny vydaly hledat svého raněného kamaráda. Našli ho až za brodem v "zbídačeném stavu". Když ho dle svých schopností ošetřili, museli ho doprovodit zpět na Javormork. Někteří učedníci poctivě vyrobili nosítka a některým zas vůbec nevadilo, že raněného táhnou za jeho zlomenou nohu! "Smrť" zhodnotila kvalitu ošetření a vyhlédnutou oběť nechala žít, neboť nad ní učedníci svými znalostmi zvítězili.

Noční blikačky
V noci se v okolí pohybovaly blikačky. Starší učedníci, starající se o ty mladší, se bez použití čar a kouzel vydali za blikačkami, aby od nich získali životy. Nedostali je však jen za pěkný úsměv, ale museli zodpovědět jednoduché i záludné otázky. Elánius s podivem zjistil, že někteří učedníci neznají název zdejšího potoka ani nejbližší ves. Mnozí se nechali nachytat a vyřkli zakázané magické číslo.


Úterý 22.7. - Bludiště faraónů

Dnešním dnem se dostává do popředí další hrdina - Těpic. Je to vrah absolvent, hubící vžité myšlenky, který rozřešil hádanku sfingy. Je to též poslední faraón, který uctívá bohy. Děti učedníci požádali Těpice, aby pomohl najít vejce draka. On pomoc slíbil, pokud budou uctívat jeho božstvo sídlící v pyramidách.

Těpic připravil učedníkům několik zkoušek. Nejdříve musí bohy usmířit a postavit další pyramidy. Vydali se tedy všichni na vekou louku, kde se do staveb pustili. Aby bylo všem jasné, čí pyramida je skutečně nejvyšší, vrátil se Navážka na Javormork pro měřidlo.

Na další cestě za dračím vejcem musí učedníci překonat bludiště faraónů, kde jsou nachystané branky s označením pořadí. Učedníci procházeli v zástupu, držíce při tom kládu. Té se nesměli pustit, takže bylo zajímavé pozorovat, jak si jednotlivé skupiny poradí s vytáčením mezi jednotlivými brankami. Protože se přihnala buřina - a tentokrát s pořádným deštíkem, sešli se zas všichni u Bochánků, aby k jejich radosti zapěli veselé písně. Javornice se nám opět vylila z břehů a přinesla s sebou spoustu kmenů, větví,… Vše si odnášela dál - do Berounky, i naše podlážky pod přehradou. Čarodějové se dnes ujistili, že se nám začínají velmi kamarádit některé učednice s učedníky…! Doufejme, že skončí jen u polibků!


Středa 23.7. - Závody mumií a jarmark

V bludišti faraónů "narazili" učedníci na mumie, které ožily a daly se na útěk. I naši učedníci začali prchat. Svázaní ve dvojicích běhali, pokud ale našli společný krok. Ti, co se neshodli jenom kráčeli a také padali. Zajímavější bylo balení mumií toaleťákem. Budoucí mumie stály a bály se pohnout. Baličům se napínaly nervy, když se jim nedařilo a papír se sunul k zemi. "Běh" mumií doprovázel řev přihlížejících.

Jelikož se bude odpoledne konat jarmark, vrhly se cechy na další výrobu či přípravu programu, kterým by potěšily a pobavily své učitele či kolegy učně.

Jarmark navštívil celý univerzitní sbor čarodějů. Chodili od stánku k stánku a obdivovali um a zručnost cechů. Řezbáři se mohli pochlubit vyřezanými loďkami, příbory i nástroji, kterými materiál opracovali. Zbrojíři předvedli střelbu svými luky. Zaplétači vystavili utkané náramky či drátenické výrobky vysoké kvality. Šperkaři-zlatníci se mohli pochlubit barevnými korály, drahými kameny a přívěsky či keramickými šperky. Lovci-stopaři byli také úspěšní. Jejich úlovky (živé) zaujaly pozornost všech přihlížejících. Odlité stopy obdivovala hlavně lady Sibyla. Ranhojiči vystavovali byliny na různé neduhy a ranhojičský materiál k ošetření ran. Malíři připravili obrazárnu s portréty univerzitního sboru. Byly velmi zdařilé. Poetové přednesli své oslavné básně a sklidili potlesk naslouchajících. Kejklíři předvedli žonglování i artistické umění a netradiční činnosti. Těloohýbači nacvičili sportovní program a vyzvali přítomné k večernímu klání. Kadeřnice předvedly svůj salón krásy, když čekaly a líčily svou modelku. Čarodějnice - učitelky jen tiše záviděly ten pěkný ksichtík. Cech krčmářů předvádí svůj um a hlavně aktivitu průběžně v dlabovně u Bochánků. A lapkové? Zatím nic neuloupili, neboť noční hlídky klíč od brány Javormorku bedlivě střeží. Po bohatém jarmarečním programu přistoupil Jirkenuis Faktradic k pasování nováčků na Javornici. Někteří do poslední chvíle nevěděli, co je čeká, tak pak volali: "Já nechci!". "Pomazávačem" byl Těpic a "břitvostěračem" byl Jirkulínos. Nejvíc se vyřádili na Kájovi - Kolíkovi Aťsepicnu. Pak mágové přichystali teplou lázeň a potěšili tak celý Javormork.

Táborák
Konečně jsme se dočkali. Bylo po dešti, Zeměplocha navlhla, takže se mohla podpálit připravená hranice. V úmorném horku a suchu hrozilo nebezpečí vzniku požáru. Každý kruh měl připraven program. Podávala se láhev mezi koleny, zasouvala se tužka do magické lahve, přenášely se mince mezi půlkami zadnice, pantomimicky se vyjadřovaly vylosované úkoly - např. Jak Jirkes "žehlí" průšvihy u drahé polovičky, napůl rozšlápnutý brouk, srážka letadla s vlakem atd.


Čtvrtek 24.7. - V kouzelném krámku

Ačkoli náš Kolík Aťsepicnu zásoboval učedníky sladkostmi a lahůdkami žvýkacími často, s radostí vyslechli zprávu, že mohou navštívit kouzelný krámek. Lady Sibyla učedníky upozornila na zakázané zboží a zkažené žaludky…a na prošlé pochutiny.

Mágové zjistili finanční možnosti učedníků a pak všichni vyrazili na Zvíkovec. Tam nastalo velké zklamání - nebyl to totiž ten pravý kouzelný krámek, neboť nabídka byla bídná!

Skupinky se vydali na další cestu až do Podmokel. Tam stál vysněný krámek, který nabízel nepřeberné množství dobrot, sladkých tekutin a zmrzlých krémů na kládě. Učedníci, když vycházeli z krámku, vypadali, že právě vyprázdnili všechny regály, protože 10dní nejedli.

Dobře, že Bochánkovi dnes nevařili oběd a vyhlásili sanitární den. Přecpané žaludky učedníků si zasloužily odpočinek až do času odpolední svačinky.

Pak se v údolí objevili pouštní jezdci. Bylo oznámeno, že ty barevný půjdou do lesa a ty druhý je budou chytat…a to, prosím, nejsme rasisti! Lesem se střídavě ozýval dusot a řev. Při boji o barevné označení nedošlo k žádnému velkému úrazu. Jen Kolík Aťsepicnu nedopadl nejlépe. Přišel o část oděvu a vrátil se s téměř holou ……! Chudák nastávající paní Aťsepicnová - musí zašívat, neboť kraťásky jsou památeční!


Pátek 25.7. - Přes hory a doly

Protože ani s pomocí Těpice jsme nezískali dračí vejce, je na řadě hrdina Elánius. Vydáváme se s ním přes hory a doly na šlapacích prknech. Nebylo jednoduché srovnat krok. Učedníci si udávali rytmus výkřiky: "Teď, teď" nebo "levá - pravá" a přesto se několikrát zarazili, neboť jejich chodidla spočinula na zemi. V cíli rychle seskočili, popadli prkna a hnali zpět. Mágové a čarodějové pobíhali kolem a povzbuzovali radami. Pak nastoupili sami a to bylo sado-maso! Tlak stoupal, hlasivky ztrácely na zvuku…! Samozřejmě, že vyhrály čarodějky, čarodějové doběhli téměř v závěsu.

Při dalším putování za zlatým vejcem bylo nutné přeletět hory. Pod vedením Elánia se učňové snažili nedotknout se země nohou. Kdyby nezvládli létání nad vodou, byli mágové připraveni učně v letu chytit, ale nepřenášet. Učňové museli zpět brodit sami a zdolávat proud i tůňky vzniklé po rozvodnění. Většina byla schopna přeletět nad vodním tokem po lanech. Sám velký Jirkenius Faktradic nezvládl přechod vodou suchou nohou, ačkoli měl nazuté gumáčky. Brzy byly plné vody a my neměli čím pochopit, proč si nevzal své sandálky.

Dnes učedníci plnili ještě další úkol: donést na Javormork vzácnou tekutinu. Trasa byla mágy soukromě nazvána "pakárnou" S tekutinou musela skupina po jednotlivcích proběhnout, přeskočit i podlézt a oběhnout překážky a nevylít tekutinu s magickými účinky. Nestalo se tak, tekutina šplouchala velkým i malým.


Sobota 26.7. - Velký jarmark, den bláznů

Trošku se nám ochladilo. Učedníky vzal dnes na protažení Jirkenius Faktradic, aby se sám přesvědčil, jak jsou zdatní. Jelikož se blíží další jarmark, rozdělili se učedníci do svých cechů, aby dokončili své výrobky nebo přípravu programu. Této činnosti se věnovali až do obídku. Pak všichni načančali své stánky a krámky a Mrakoplaš se stařenkou Oggovou vyvoláváním oznamovali zahájení velkého jarmarku. Na ploše nastal čilý ruch. Univerzitní čarodějové a mágové procházeli tržištěm a směňovali zboží za sladkosti či magické obrázky. Obdivuhodné ukázky svého cechu předvedli kejklíři. Básníci a vypravěči přečetli autorské povídky. Posluchači se dobře bavili, zejména při vypravěčce Gábině O., která skvěle měnila hlas a do své povídky zahrnula i postavy z Javormorku. Dozvěděli jsme se tak, že Mrakoplaš je synem Sibyly a Jirkénia a smrť je vlastně ježibaba. Své výrobky pak začali učedníci směňovat mezi sebou. Vybírali, co jim padlo do oka a čím by se mohlo jejich srdéčko potěšit. Čarodějové si nechali v lazebnickém salonu zhotovit nové účesy. Pavlusos a Bábi Oggová se pokoušeli o zpěv a bylo jim jedno, jestli je to uším ostatních příjemné či nikoliv.

Den bláznů měl pokračování v rozmanitých soutěžích. Jejich stanoviště si ale učedníci museli najít, neboť se nalézali v různých zákoutích Zeměplochy. Mezi soutěže patří např. trakař ve dvojicích, střelba prakem, hod vařečkou, běh s vejcem, překládání pyramidy atd. Své štěstí malým podfukem zkusil i Kolík Aťsepicnu (ml.). Měl nejkratší čas v běhu s vajíčkem. Proč tomu tak bylo nikoho nenapadlo ani když lžíci obrátil vejce dolů a vejce drželo…!

Nástup Anguy
Večer nastoupila Angua jako další hrdina, který bude pomáhat zachraňovat Zeměplochu, neboť má dobře vyvinuté smysly. Povolal ji Elánius, který s ní měl kdysi "techtle a možná i mechtle". Angua má v lesích hodně přátel - vlkodlaky i jiná zvířata. Žárlivá Lady Sibyla dala zvednutím jednoho prstu najevo, že Angua má na pomoc pouze tři dny!


Neděle 27.7. - Mezi vlkodlaky…

Abychom měli vyvinuté smysly jako Angua, musíme se vydat mezi vlkodlaky. Pak můžeme pokračovat v další cestě za dračím vejcem. Vydali jsme se tedy do pralesů v naprosté tichosti. V údolí bylo slyšet jen vytí vlkodlaků. Učedníci se sice snažili jít po směru zvuku, ale tradičně nepoužívali oči. Kolem některých dobře skrytých vlkodlaků několikrát prošli, aniž by je zahlédli. Vlkodlaci nebyli polapeni všichni a kruh žlutých zas nevydržel mlčet a stále brebentil.

Učedníci se dostali na území draků. Vydali se tedy najít jejich stopy. Hledali dlouho, až stopy našli. Bylo to ale až u Čerťáku. Aby na Javormork donesli důkaz svého nálezu, rozmíchali sádru a zhotovili odlitky.

Dnes jsme si ještě užili koupáníčko v golemu. Během očisty dostali učedníci za úkol výtvarně ztvárnit draka. V noci Jirkenius zrušil na Javormorku hlídky, neboť se blýskalo (možná na lepší časy) a silně bouřilo. Do rána zas padl u potoka další strom.


Pondělí 28.7. - Souboj draků

Pršelo, jen se lilo, tak jsme se sešli u Bochánků. Navštívil nás kamarád Noha. Vyprávěl o vzniku oddílu Zálesák a o krajině, v níž se nacházíme. Učedníci se tak dozvěděli, že oddíl vznikl už v roce 1967 jako skautský - s názvem Saturnin. První dva tábory probíhaly v Nezabudicích. Další na Javornici. V roce 1978 se postavila dřevěná jídelna. Zpočátku jezdilo jen 25 oddílových dětí z Litně pod vedením zakladatele Rafiky (Pavla Petříčka).

Aby si učňové procvičili mozkové buňky, připravily Angua a Bábi Zlopočasná soutěž zvanou "kufr". Nápovědy zajímavě popisovaly názvy na cedulkách. Např. je to ve škole, zametá to tam -> uklízečka; druhej od táty -> máma; je to v pralese a troubí to -> slon. Nejvíc slov uhodla červená, pak žlutá, zelená skupina.

Naše Angua se vyznačuje tím, že se dokáže neslyšně pohybovat pralesem, protože má mrštné nohy. Stejné schopnosti naučí Angua i naše mágy a učedníky. Barevné kruhy mezi sebou zápolili v likvidaci balónkové soutěže. Přihlížející dav burácel při každém prasknutí balónku. Bojující skupiny poskakovaly a snažily s soupeře zlikvidovat. Když bylo jasné pořadí skupin, nastoupili univerzitní čarodějové a mágové. Teď to byla teprve pořádná řežba. Zřejmě vznikla tajná domluva mezi muži a ženami, protože postup likvidace soupeře byl velmi průhledný! Muži násilníci sice likvidovali jednu kolegyni čarodějku za druhou, nebylo jim to však nic platné, neboť nastal známý způsob oživování - využití dalších balónků znamenalo další život! Přesto se po chvíli všichni vyřadili z boje a zůstal jen Jirkulínos a ml. Kolík Aťsepicnu. Ten pak nakonec zvítězil. Angua však zavelela učedníkům: "Na Karláááá" a to znamenalo jeho konec. Útěkem a skokem na strom si chtěl zachránit svůj holý život. Nepodařilo se. Šimon okomentoval tuto situaci slovy: "Ten Kája je stejně dobrej, jak skočil na strom, dyť si moh klidně zmáčknout pindíka…!"

Na Oslí louce se v podvečer strhl souboj draků. Draci se rvali a rvali, až z nich cáry létaly. Tereza K. měla z troska trhanec, jiní přišli o poutka u kalhot nebo měli vytahaný oděv. Prvenství si získali zelení.


Úterý 29.7. - Ohně na vodě

Opět jsme se probudili do deštivého dne. Údolí bylo plné vlkodlaků. Ochranou proti nim je oheň. Jak ho rozdělat, je-li mokro a má-li každá skupina jen pět zápalných dřívek, si musí učedníci poradit sami. Rozběhli se tedy pro chrastí i pro březovou kůru. Oheň nestačí jen rozdělat, ale i dopravit na druhý břeh Javornice a tam zapálit tímto ohněm další připravené ohniště. Zhotovení voru se ujaly skupiny každá po svém. Štěstí měli žlutí, kteří nalezli velký kus kůry, na který chrastí nandali. Napětí stoupalo, když skupiny přehazovaly "švihadlová lasa" svým druhům, čekajícím na 2. břehu. Mágové tradičně šíleli, když jejich představa byla jiná a učedníkům se nedařilo. Bílí byli jako první na vodě, ale plamínky vyhasly, takže neměli co přepravovat. Červení oheň převezli, ale uhasl, než ho donesli na místo. Museli se tedy vrátit a začít znovu. Bylo to marné. Snaha červených i bílých byla zbytečná, plamínky se neobjevily. Jako první by se vlkodlakům ubránili žlutí. Jejich velký úspěch po dlouhé době jim byl vedením univerzity přán.


Středa 30.7. - Skřeti v pralese

Horská turistika byla dnes radostná. Byla poslední a nenáročná, neboť chrastí je dost, na táborák zajistil soušky Keďul s Kájou. Jen smoly se nedostávalo, tak byla pověřena skupina "Mikroplašova", z čehož měl viditelně radost.

Území, kterým chceme v našem putování za zlatým vejcem projít, obklopují skřeti. Jsou zlí a podlí a nikoho na své území v pralesu nechtějí pustit. Skupiny tedy vybíhaly postupně a cestou sledovaly částečky zprávy, které udávaly směr. Pilně zapisovaly, aby později předaly zprávu našemu nejvyššímu - Jirkeniovi. Na univerzitě mágové měřili čas, všichni tedy hnali jako o život. A skutečně o život šlo - Pavlína K. musela být přivedena a skončila v rukou chirurgických, které krásným stehem spravili roztržené kolínko. Kouzla Javormorku na to nestačila. (Dnes ještě skončila v rakovnickém ústavu Anička. Ta se sice běhu pralesem neúčastnila, ale pro její nevolnost musela být přenechána v péči tamních šarlatánů.) Naši učedníci po běhu pralesem odpočívali. Byli totiž zarudlí a některým se nedostávalo dechu. Rozdělili se do cechů, aby získali glejt. Teď už to však nebyl zájem něčemu se přiučit, ale spíš získat na poslední chvíli body pro svůj kruh. Hlavně, že budou mít na univerzitě radost.

Večerní divadlo cechu herců
Cech básníků, herců a vypravěčů připravil pro neviditelnou univerzitu představení o tom, co se stane, pokud učedníci nenajdou zlaté vejce. Byla to ukázka veškerého marného snažení a dlouhého putování našich hrdinů. Kulisáci běhali s kulisami, na které bylo sice málo vidět, přesto jsme tu nádheru ocenili. Když jsme shlédli, jak hrdinové marně bojují a křišťálová koule nevěští žádnou budoucnost, začaly hodiny odříkávat poslední vteřiny života na Zeměploše. Nastal její smutný konec…

Snad ukázka této zkázy povzbudí učedníky k většímu výkonu při pátrání, aby byl život na Zeměploše zachráněn a ona si tak na hřbetech slonů stojících na zádech želvy, mohla dál plout vesmírem…


Čtvrtek 31.7. - Vaření lektvarů

Ráno vlétly na učednické pokoje čarodějky, bušily do "dveří" a tahaly spáče z pelechů. Vyčítaly učedníkům, že dosud zlaté dračí vejce nenašli a klidně chrní… a že všechny hrdiny pozvali na pomoc, jen na čarodějky se zapomnělo! Čarodějky si teď vynutily, že učedníci prosili o pomoc a ony jim ji za lahodný lektvar poskytnou. Nejdříve však musí učedníci překonat poslední území. Tato trasa je však plná nástrah. Nástrahou nebyli jen univerzitní učitelé se svými testíky, ale i rozvěšené listiny se záludnými otázkami. Ne všechny pak byly nalezeny.

Odpoledne se části skupin vydaly do různých zákoutí, aby nepozorovaně uvařily lektvar z bejlí, které najdou. Druhé části skupin vyrazily jako hledači a pátraly po soupeřích. Navážka se svými druhy byli zahrabáni v kopřivách, přesto je troje hledači nalezli. Svoje čajíky v určený čas všichni donesli a předali. Pak nastal čas posledního golema. Na teplou vodičku se těšili učedníci i "páni profesoři".

Táborák
Tichý přesun k táborovému kruhu a slavnostní rituál zahájil naše poslední posezení u ohně. Učedníci si připravili program a jako vždy si vybírali tzv. dobrovolníky - zejména starší slečny a mladíky. Závěrem si každý vhodil do ohniště své tajné přáníčko napsané na kůru. "Snad se mi splní", pomyslel se snad každý, když se dlouze zadíval do plápolajících plamínků.


Pátek 1.8. - Nalezení dračího vejce

Hned po ránu čarodějky hodnotily odlité stopy učednických skupin a pak nastalo ochutnávání vychladlých lektvarů - vařených předešlého dne. Dvě ze tří sester ochutnávaly poctivě, jen stařenka Oggová se zdráhala. Snad neměla chuť, nebo špatné zkušenosti s vývary z podivných rostlin ji od toho odrazovaly, nebo s bála zrychleného letu do "Latrálie", možná ji nelákala ani barva nápojů…a proto švindlovala - na lžíci lehce kapku nápoje nabrala a zbytek svojí pravou whisky dolévala -> a sebe tak nalévala. U všech "čajů" říkala: "Móc dobrý!" Její obavy se naplnily - sestrám čarodějkám nebylo později nejlépe a obávaly se nejhoršího. Odměnou za lektvary bylo náhlé vidění a nepřímé odhalení cesty k dračímu vejci, které se nalézá v prostoru a v blízkosti je starý pramen (Staropramen).

Učedníci se tedy vydali po skupinkách na poslední pátrání po zlatém vejci. Poslední pátrání = poslední šance zachránit Zeměplochu.

Čarodějky zatím "přelétly" a čekaly u dračího vejce. Postupně objevili vejce všichni. Jednotlivci přistupovali a tím, že na zlaté vejce položili ruku, předali sílu a odvahu, kterou načerpali zde na Javormorku. Za to je pak bude zlatý drak po celý příští rok chránit. A nejen naše učedníky, ale i Zeměplochu, kterou pomohli zachránit. Děkujeme. Zlaté vejce pak bylo opatrně přemístěno na jiné stanoviště, na nádvoří Javormorku, aby bylo všem na očích.

Zeměplocha může plout dál vesmírem, zkáza jí nehrozí. Za snažení a pomoc učedníků poděkovalo vedení Javormorku v podvečer a pro "malé" čaroděje připravilo vyhodnocení s odměnami. Nejvíce se všichni těšili na šampáňo. Jídelna byla opět zaplachtována, neboť ukrývala výzdobu a hlavně švédské stoly, na které se učedníci přímo vrhli. Bujaré veselí zavládlo na Javormorku a nálada nás neopustila dlouho do noci.

Tisk článku