T.K. Zálesák LiteňÚdolí potoka Javornice

15.7. - 4.8.2001

Něco málo historie:

… Půjdeme ztraceným časem a světem: svět, který se propadl do neznáma jako Atlantida - a zřejmě navždycky. Tušíme jeho zamlžené obrysy, ale to je vše. Celý rozlehlý kontinent času byl stržen do zapomnění dřív, než mohl být zmapován. Zbyla tajemná proláklina našich dějin, mezera, která odedávna nutká, aby byla nějak zaplněna. Pauza, která je na mysli, vytváří v české minulosti tajuplný ostrov dvou staletí. Do této zmizelé krajiny směřují naše kroky. Vstupujeme do Čech legendárních, záhadných, pohádkových.

Příchod Slovanů

Přišli k nám z pravlasti ležící severovýchodně od masivu Tater. Objevili se tu docela nenápadně, potichu. Snad někdy v letech 400-550 osídlili úrodné nivy při řekách. Na rozdíl od svých keltských a germánských předchůdců si srdce Evropy zvolili za domov a vlast už natrvalo. S nejstarší vlnou k nám mohlo proniknout 30-50 tisíc lidí. Nešlo o masový vpád, spíš o vtékání drobných populačních pramínků. Přinesli si prostou, účelnou, nikoli však primitivní hmotnou výbavu. Přišli a usadili se tu. Vybrali si překrásnou zemi.

Staré pověsti české - Libuše a Přemysl Když vojvoda Čech zemřel, řád a kázeň pak v rukou držel vojvoda Krok. Ten povolal Lechy a starosty a s nimi pak vystavěl hrad Vyšehrad, odkud spravedlivě vládl. Když pak odešel k otcům, želel ho všechen lid. Za kněžnu svou pak zvolili Libuši, nejmladší ze tří dcer jeho. Ze svého hradu Libušína přispěchala, aby Lechy, vladyky a starosty v jejich zájmu vyslechla. Usadili ji na kamenný stolec a svou kněžnou zvolili. Od svého nastolení sídlila na Vyšehradě, odkud moudře vládla všemu lidu. Libuše- bylať spanilá, těla cudného, chování vlídného, přitom vážná, v řeči jistá a rozšafná, že i drsní bojovní muži tlumili hlas a mírnili slova, když všecka líbezná kráčela kol, že i starci věkem zkušení a znavení jí velebili, řkouce: "Nad máteř je sličnější, nad otce moudřejší." Když zahoří věstním duchem v budoucna šero vidí, co nastati má.

Rodové pokřiky

Slunce v duši
Libuši sluší!

Libuše je naše paní,
Všichni se jí s úctou klaní.
Líbo, Ty jsi vážně skvělá,
Avšak nejsi dokonalá.
Neber si to Líbo vážně,
Zaplatím Ti za to lázně…
…Tvoji Bivojíci

Stará kněžna Libuše
Chodí stále bez duše,
Shodíme ji z útesu,
Avšak vinu nenesu.
Chováme se všichni vřele,
Lezeme jí do … přízně!

Páni z Větrova - to jsme my
Klaníme se Vám k zemi

Někteří lidi nevěří,
Že Čestmírovci zvítězí,
Někteří lidi nevěří,
Že černá barva zvítězí.
Marek, Denisa, Lucka, David
-budeme se přitom bavit.
Hanka, Katka, Martin, Majda
-vždyť to bude pěkná švanda.
Terka, Láďa Míša, Jirkové
-vítězství je hotové

Habrové si říkáme,
Na Habradě sídlíme,
Libušina proroctví
Dovedou nás k vítězství

Se Ctiradem každým dnem
Bojujeme proti všem
My Ctirada rádi máme
Za Libuši život dáme.
Hej-lidi, lidi vo co de?
Teď je tu Ctirad
A ten to vyhraje

Neděle 15.7. - Na javornickém Vyšehradě

Poklidný javornický Vyšehrad, kde dosud slyšeti byl jen zpěv ptactva, ševelení listoví stromů a troubení vysoké zvěře, před polednem nedělním osídlil příchozí lid. Rázem bylo po klidu. Mladé tyto organizovat začala generace dříve narozených. Přidělila jim příbytky, což u některých jedinců byla docela fuška.

Po příchodu v parném počasí se hladovějící lid posilnil chutnou krmí a poté se jali odpočívati ve stínu borovic. Rozděleni do šesti družin se pak věnovali hrám až do večerního času, kdy se všichni sešli na nádvoří, aby území své označili vztyčením vlajky. Při sněmu tomto všichni starší civilním jménem představeni byli. Bouře velká pak zabránila rozprchnouti se volně po území, tak zůstali všichni po krmení večerním ve vývařovně, aby do "pění" společného se mohli zapojiti. Hlídky na hradbách býti zrušeny musely, neb blesky ohromné krajinu celou osvěcovaly a hromy silně burácely.

Pondělí 16.7. - Valný sněm

Rody zdejší do vlhkého, ale teplého dne probuzeny byly a povinnosti první jaly se plniti, těla svá protáhnouti, příbytky pokliditi a poté se vydali kol Vyšehradu místa na svá hradiště hledati a s budováním jeho začíti. S uzlovačkami pracovali, modly a pokřiky své vymýšleli.

Odpoledne spustil se déšť a s přestávkami až do večera padati vydržel. V hodinách odpoledních se pak na stavby hradišť rody opět odebraly a potřebné práci se věnovali. Jak sekyrkou do hlavičky hřebíku se trefiti a pílinkou dřevo na dva díly rozděliti se učili. Vladykové na činnost tuto dohlíželi, by sekyrka zaseklá v čele nezůstala a pílinka do kolenou se nezakousla. Na hradištích svých pak ještě o modlách, které uctívati budou, hovořili. Pak přítomni valnému sněmu na nádvoří byli a soud Libušin sledovali. K Libuši z blízka i z daleka lidé ve svých rozepřích chodili a ona spravedlivě soudíc, činila moudrá narovnání mezi odporujícími stranami. V ten čas svadili se dva starostové rodů o stromy, jichž v lesích ubývá. Panic Ctirad přesvědčen byl, že stromky mladé potřeba vysazovati, však Božský Lumír káceti stále chce a pak do Bavor pro dřevo vtrhnouti. Tu rozvážila kněžna, že mladšímu děje se křivda. Starší Lumír tuze rozezlen použil slova hněvu, že neuznává rozhodnutí toto a vyřkl "Hanba mužům, kterým žena vládne!" Zamyslíc se Libuše nad slovy těmito, rozhodla, že ku svému vládnutí vojvodu povolá a za svého věrného muže prohlásí. Družiny zítřejší ráno hledati ho se vydají. Pak Libuše dodala "Vy musíte pro svého knížete stolec zhotovit". Pak povolala Libuše lid všechen, by jména členů rodů svých a jména vladyků, jež se sněmu účastnili, na listinu sepsali. Tak prověřeno bude, zda druhy své znají. Sepsati pak také měli, jak sněm valný probíhal a o čem pojednával.

Úterý 17.7. - Cesta za Přemyslem

Déšť, déšť a zase déšť! Rozčílivší se Libuše nabádala všechny rody, by čarovaly a slunce přivolaly. V naději, že déšť ustane, oznámila pak lidu, že věštit bude, neb vidiny měla a zprávu tajnou uviděla. Zprávu tuto rozluštiti třeba a pak všichni zví, v kterou stranu se pro muže a knížete budoucího vydati.

Zpráva šifrou napsána byla a řešení na částečky rozděleno je. Rody jednotlivce vysílaly, by co nejrychleji běželi, řešení zvěděli a ihned zpět spěchali, by zapisovatelce písmenka oznamovali. Zpráva prozradila rodům, by vydali se v místa u řeky Běliny, kde Stadiců rod. Tam oře dvěma strakatými voly Přemysl. Toho muže sobě za knížete a Libuši za manžela přivésti mají. Poselstva vydala se na cestu za svým vojvodou. Dlouho předlouho poselstva bloudila, neboť pole s Přemyslem nalézti nemohla. Ženštiny Kačka K. a Tereza Ř. se namáhati nehodlaly a pouze do příbytků nakukovaly, zda Přemysl tam ukryt není. Zatím kolem Přemysla obcházely členky jiných rodů a hlasitě pokřikovaly: "Přémo, vylez! Přemku, chce Tě Líba…" a úplatu slibovaly "Dáme Ti kančí kýtu!" Nakonec však Přemysla objevil Jirka H., člen družiny "panny" Vlasty.

Družiny pak na svá hradiště se odebraly a na zhotovení stolců pro knížete pracovaly. Každý rod dle svých představ snažil se, by sezení Přemyslovo pohodlné bylo a zdobení hned jeho oči upoutalo.

Činnost toto časově náročná byla, neb v okolí Vyšehradu soušek pramálo se nacházelo. Lesy zdejší tak vyčištěny jsou, až strach o dostatek otopu nás přepadl. V podvečer družina zelená kněžně Libuši Přemysla dovedla. Poté ona jeho žena za muže pojala a na sepjaté paže jejich položením dlaně své postupně všichni stvrdili sňatek tento. Líba s Přémou, kráčejíc kol všech rodů, usmívali se líbezně, aniž by tušili, že v patách jim kráčí i utajovaný syn Libušin - Šimon zvaný Ervín. Před vojvodu svého pak rody postupně předstupovaly, jako dar stolec svůj předaly a o modlách svých hovořily. Stolce rozličných tvarů byly a všechny přítomné zaujaly. Kněžna s knížetem všem děkování vyslovili a přislíbili uctívání rodových model - slunce, voda, příroda, vítr, strom habr a dobrá nálada.

Středa 18.7. - Hry i očista

Slunce vyslyšelo naší prosby a dralo se mezi mráčky svítit na naši zem. Mraky ustupovaly jen nerady, ale přece jen to bylo znát. Dopoledne odebraly se rody za zábavou na louky, hřiště a do lesů okolních. Každý rod jiný druh zábavy zvolil a bavil se, jak uměl. Hrály se hry míčové, soutěživé i tichá pošta se zprávami velmi zajímavými. Nejstarší mužští zástupci rodů všech vydali se do lesů kol Vyšehradu, by dřevo narubali a k lázni o k vývařovně silami vlastními dopravili. Statný Bivoj rubal pilou na pohon vše, co v cestě mu stálo. A že se tuze snažil, dřeva bylo i na zítřejší táboráček.

A pak to přišlo - GOLEM. Teplá lázeň, jež dlouhé 3 dny očekávána byla, udělala všem móc dobře. Mladé "vladyčky" do páry vstoupily a těla pohanských človíčků prohlížely. Doktorka Temelín nastoupila a s použitím tampónků a věčného "přítele" novikova klíšťata obecná z nahých těl vyndavala. Poté všichni příjemně unaveni byli a dnes ani neponocovali.

Čtvrtek 19.7. - "Dlouhý" pochod

Rodová hradiště probudila se do pracovního dne. Ne každý byl nadšen tím, jaká činnost jej čeká. Čtyři Bivojovi pomocníci vydali se hranici stavěti a děvčata odrostlá do smrčí s nádobkami zamířila, by smolu vyšťourala a Ctiradovi na výrobu loučí donesla. Drobotina ostatní pro chrastí odkráčela a Vyšehrad s okolím opuštěn zůstal, by kněžstvo v klidu pracovati mohlo. Vladykové zatím aktivitu lidu při práci pozorovali a ty, kdož ulévati se hodlali, k činnosti další pobízeli.

Odpoledne Libuše všechny rody z hradišť povolala a na Oslí louku s nimi se vypravila. Tam při hře trojnožce se bavili a "slabší kusy" odpadávajíc potom fandily a též s míčky přehazku hrály. Dlouhý pochod pak čekal obyvatele naší země. V dvojicích s míčkem mezi čely a v objetí se k Vyšehradu zpět vydali. Spěchat se snažili, neb déšť se opět spustil. Dvojice některé dojem dělali, že milostným hrátkám se právě oddávají. Simona však pravila Honzovi Š. "Doufám, že si nic nemyslíš, já mám doma svýho kluka…" I polohy míčku byly leckde změněny a kupodivu držely! Např. mezi ušima, mezi čelem a okem, mezi čelem a uchem atd. jakmile byl tento pochod pádem míčku přerušen, dvojice musela se zpět k Libuši navrátiti. Jako první k Vyšehradu dorazili Šárka H. s Karlem K. Pak čas pro přípravu programu k slavnostnímu ohni nastal. Rody shlukly se a plány vymýšlely, kterak ostatní večer pobaviti.

Táborák
Když se setmělo, odebraly se rody se svými vladyky a všemi z Vyšehradu ke kruhu, kde byla postavena hranice. Ohnivcům trvalo déle tento 1. slavnostní oheň zapálit, protože chrastí mokré bylo. Když konečně hranice vzplála, uzavřel Přemysl kruh volné zábavy. Rody poté uváděly své soutěže. Kolující ešus ukrýval zajímavé pokyny, kdy převádějící beze slov napodoboval např. spěch na obsazení WC, šílenou krávu, žížalu v křečích… Milostné sousoší nadzvedalo smíchem z lavice i nejmladší osazenstvo, i když si ti starší mysleli, že tomu nemůžou vůbec rozumět… Hry střídal zpěv za doprovodu kytar a když se přiblížila půlnoc, odebrali se všichni na lože, kde položené kože měli. Brzy usnuli!

Pátek 20.7. - Kupecké harcování

Po uvedení knížete na knížecí stolec, Libuše sestoupila do hlubokých síní pod hradem a velké pokladny, kteréžto i jemu náležely, ukázala. Také jej uvedla do zahrady na posvátné místo, kdež leskla se stříbrná hlava chmurného Peruna. Ženy zatím další šperky vyráběly a darů lesa k tomu použily - listoví stromů, květy luční, kameny, šišky, kůže vydělané, dřevo atd. Muži odebrali se do lesů, by křoviny vhodné nalezli a poté oštěpy vyrobili. Času dosti měli, by hotové oštěpy dle svého vyzdobili - ornamenty nožem vyřezávaly, kůži použili i vláknem ovázali. Za deště do vzdálenější země zvané Zvíkovec se všichni odpoledne odebrali, by jako kupci zboží své (šperky) s rody cizími směnili. Přéma a Líba úkolem je pověřili, že krom potravin a předmětů rozličných hlavně hrst mouky, tři hrášky a jeden brambor donésti musí. Rody velmi se snažily, avšak zvíkovecký lid různého názoru na směnu kupeckou byl. Někteří s úsměvem dary dávali, aniž naše šperky požadovali. Jiní činnost tuto žebráním nazvali a jakýsi muž starý pravil "Co nemáme - nedáme, co máme - potřebujeme!" Z dalšího obydlí stará žena vyšla a na otázku, zda slípku by neprodala, pravila "A jak jsi na to přišla? Ty jsi se snad zbláznila!" Rody naše ještě do krámku kupeckého zašli, pochutiny sobě koupili a pak hned na zpáteční cestu se vydali. Po celou dobu lehce pršelo, takže připravený teplý pokrm na Vyšehradě vhod přišel.

Kulturu svoji pak rozvíjeli zpěvem bujarým, jež tleskáním i směšnými pohyby doprovázeli. Dokumentarista Karel zapnul svůj "snímací přístroj" a zaměřil jej na pohyblivé kreace kněžny Libuše. Píseň o mašince zvedla z lavic všechen lid a coby vagóny "ujížděly" blátivým terénem na nádvoří vyšehradském.

Sobota 21.7. - Turnaj na počest knížete

Dalšího bohatství je třeba, proto Libuše s Přémou lid svolala a všem sdělila, kde naleziště drahokamů se nacházejí. Jakmile hlas zvonu se ozval, vyběhli všichni drahokamy hledati. Vzácné kameny různou hodnotu měly. Kámen bílý pouze za 10 byl, kámen žlutý za 50 a hodnota hnědého byla 100. Hledači kamenů snažili se najít co nejvíce kamenů hnědých, avšak brali za vděk i té nižší hodnotě. Nejvíce nasbíral rod zelených.

Po dobře vykonané práci se rody věnovaly různým hrám na hradištích svých i mimo ně. Protože již několik dní se lidé radují ze svatby své kněžny s Přemyslem, turnaj na jeho počest se konal, kterého on sám se také účastnil. Rody při kláních svou mrštnost a sílu chtěly zjevit knížeti svému. Kol zápasiště usedly rody všechny a losem vybrány byly ty, jež proti sobě "člověky" posílati budou. Vladykové na dodržování pravidel dbali, klobouky nasazovali a oči šátkem zaslepovali. Turnaje začaly. Soupeři mohli si zvoliti, zda přihlížející fanditi mohou, či ticho absolutní má býti. Někteří dlouho v souboji vytrvali a pokud vítězství jednoho z nich zpochybněno bylo, doložila fakta "camera" nebo začal souboj nový. Když všechen lid vystřídán byl v zápoleních těchto, čekala jej opět golemova lázeň. Tentokrát čas kratší trvala, neb muži, co dřevo přikládali, všechny popoháněli.

V temných chodbách (noční hra)
Po setmění odcházely rody do Libušiných tajných chodeb. Šly potichu, aby ani hlásky nevydaly, neboť vladyka, jež je doprovázel, prohřešky tyto zaznamenával. V chodbě temné u brodu louče zapálené osvětlily alespoň trochu vyznačený prostor. Tam skutečné poklady ležely. Členové rodů se rozhlíželi, by žádný "drahokam" nepřehlédli a průběžně na listinu se podepisovali. Důkaz o tom pak zůstal, že všichni zde byli. Z chodeb vydal se pak lid opět beze slov na hradiště svá, kde vladykova jejich je čekal. Zde už promluvit lidé mohli a jeden přes druhého vladykovi hlásili, co v chodbách tajných se ukrývá. Pak už v noci temné do příbytků svých šli ulehnout, aby sil do dalšího dne nabrali.

Neděle 22.7. - Z Vyšehradu na Tetín (culíkový den)

Líba s Přémou ráno oznámili, že dnešního večera poctí Vyšehrad svou návštěvou její sestra a Přémova švagrová - Teta. Teta nechala vystavět na strmé skále nad řekou Mží svůj hrad a dle jména svého pojmenovala ho Tetín. Je to žena jemného citu a od lidí velmi vážená. Uctívá Bohy a Bůžky pohanské a učí lid klanět se pramenům, stromům, kamenům a posvátným hájům. Na Tetin příjezd se chceme připravit, proto o zdravovědě doktorka naše povykládala a kterak s sebou do lesů ochrannou roušku nositi je nutné zdůrazňovala. Rádoby "vtipné" připomínky a dotazy lidu zodpověděla. Než hodina polední nastala, vystřídaly se u doktorky všechny rody.

Odpoledne pak běh z Vyšehradu na Tetín se konal. Po jednom z každého rodu vybíhali muži i ženy po cestě blátivé, kolem louky přes lávku až do Oslího lesa, kde listy s čísly 1-11 hledali. Odtud pak jinou cestou se vraceli, nedbajíc toho, že na zpáteční cestě přes vodu lávka postavena nebyla a oni tedy brodem proběhnouti museli. Ti, kteří zakufrovali a sil k běhu už neměli, povzbuzováni hlasitým křikem byli.

Po posilnění v dlabací síni se na svá hradiště všichni odebrali a uvítací řeč pro Tetu si chystali.

2. Krokova dcera
K nedělnímu dni nutno připomenouti, že dnem culíků nazván byl, nebo´t nejen dívky a ženy, ale i chlapci a muži vlasy sepnouti gumičkami si nechali, aby se výjimečnými stali. I Přemysl sám sebe přesvědčil a hlavičku svou upraviti si nechal. Dlouho však nevydržel (je to přeci jen muž!) a vlásky si odculíkoval, neb tahání a bolest pocítil.

Večer všichni na Vyšehradě se shromáždili a Libuše s Přemyslem Tetu přivedli. Než k uvítání hosta došlo, Líba s Přémou sněm zahájili a k písemným připomínkám z bedny práskačky se vyjádřili. Někteří nespokojenci požadovali, aby vladykové jim během dne i v noci pomáhali, jejich příbytky aby se bodovaly atd. Kněžna vysvětlila, že za jejích mladších let sám lid se více snažil, pilně pracoval a hlídky po jednom a delší dobu měl - tudíž požadavky tyto zavrhla. Další požadavek menších porcí přislíbila splnit - ovšem neznamená to, že polévky vynechány budou!

Po sněmu už konečně na řadu uvítání Tety přišlo. Rody jednotlivé předstupovaly a u příležitosti slavnosti této své modly kněžně představily a písně na její počest zpívaly. Každý rod uvítací ceremonii jinak pojal, přesto všichni dobře se bavili. Písně lichotivě i hanlivě pojednávaly nejen o Tetě, ale i kněžně, kterak z knížete paroháče udělá. Líba pravila na to, že rod Bivojův vzpurný je a rodinu jí rozvrací. Malý Šikulák Javornickou kyselku představoval a byl rád, že ponožkové poprsí záda jeho neohnulo až k zemi! Za uvítání a pozvání na hradiště kněžna Teta rodům jejich přislíbila a společně se sestrou a švagrem svým "síň hodovní" opustila. V hodnocení pak Líba nikoho nezvýhodnila, neboť úsilí a snažení všech bylo veliké.

Pondělí 23.7. - Uctívání Peruna

Kovkopové vracejíc se s plnými vozy setkali se s vichřicí, kterou nepamatoval žádný ze stařešinů rodů. S námahou zachránili životy své a druhů svých, poklady však v rokle a srázy hluboké rozmetány byly. Vydali se tedy lidé za Perunem, by se již nekabonil a tvář svou od nich neodvracel. Cestou do kopců nad hřištěm museli zastavit se několikrát by překonali nástrahy, které tu na ně čekaly. Většinou je lehce zvládli. Jen někteří mladší uzly popletené měli a nebo je zapomněli. I hod na cíl nečinil velké potíže, ale když na řadu zatloukání hřebíku přišlo, bylo hůř. Počet klepnutí byl různorodý. Jirka H. jen 4x ťuknul, malý Vašík M. potřeboval k zatlučení 61 ran. Ohnuté hřeby vladyka Jára narovnával.

Odpoledne, když slunce sálalo, pokračovali všichni v cestě za Perunem. Nabrali sobě zásob jídla i pití, pevnou obuv nazuli a šli. Při stoupání do hor funěli a na osvěžení vánkem čekali. Sotva první stoupání zvládli, do svačiny se pustili a batohům ulevili. Sobě však moc nepomohli, protože když po chvíli zas hlad se ozval, nebylo ničeho, co žaludky by zklidnilo a zaplnilo. Této akce i doktorka se zúčastnila. Cestou dvě klíšťata života zbavila a protože zatím rody se cestou dál ubíraly a doktorka přes lávku obcházeti nechtěla, hodila sobě na záda Kubu F. a hurá přes brod. Na Čertovci se rody dlouho nezdržovaly, jelikož hnízda vosí se zde vyskytovala. Cesta zpáteční krkolomnější byla. Kol vody opatrně šly, by "z útesů" nespadly. Na louce kruh udělaly a jeden na druhého posedaly. 2x se sesypaly až se uzavření kruhu z podřepu povedlo.

Večer na Vyšehradě volný čas dle svého všichni trávili, odpočívali nebo hry hráli.

Úterý 24.7. - …Když vyzvali, tak dostali…

Tři družiny měly budíček již v 6.30 hod. Náročný den je čekal, neboť odcházely do lesní školky mladé doubky vyplít, aby vysoká lebeda a jiné nežádoucí rostlinstvo je neudusilo. Vždy dvojice pustila se do řádků, aby vše brzy hotovo bylo. Nejrychlejší - krom vedoucích byly Lucka A. a Hanka L. Brzy dopracovaly se na určený konec, ovšem Katka K. a Tereza Ř. byly stále téměř na začátku a v poklidném tempu se jakoby zapojovaly do pracovního procesu. Ti pomalejší měli skutečně štěstí, neboť ostatní smilovali se nad nimi a pomohli jim. Jejich dobrotu Libuše chválila a odměnou za dobře vykonanou práci bylo osvěžení v kempu. V té chvíli právě okolo po řece plula loď s podivným rodem, jež provolával amplionem prapodivné vulgární - velmi vulgární říkanky. Kněžna pravila "Kdo to slyšel, udělá si 10kliků" Lid seděl jak přibytý, jen Petr Smrž vstal a klikoval!

Odpoledne nastalo velké zápolení s rodem skautským berounským. Naše roztleskávačky s třásněmi "třepetaly" a do rytmu provolávaly různá hesla: "Hej lidi, lidi vo co de - teď je tu Liteň a ta to vyhraje" Jedno heslo "Velká bitka bude, jeden skautík zbude" bývalý oráč ze Stadic zakázal. Přehazovaná dopadla lépe pro Beroun, ale stejně se naši jako vítězové cítili, neboť za Beroun dospěláci hráli, protože hradiště jejich sčítá jen 16 obyvatel. Vybíjená samozřejmě vítězstvím pro naše skončila a když Standa V. - soby kapitán sám v poli zůstal a nelítostně soupeře bil, provolávaly roztleskávačky "Standa není člověk, Standa je Bůh". Finále dnešního dne na velké louce se konalo. Fotbalová klání povzbuzováno křikem fanoušků našich skončila - jak jinak než vítězstvím pro nás. Naši hravě rozdrtili starší i malé hráče a prozpěvování "Liteň je nejlepší, šálalalala…" slyšeti bylo v celém údolí. Naši s hurónským pokřikem vraceli se zpět na Vyšehrad. Ochraptělé hlasivky roztelskávaček i vladyků ošetření by potřebovaly, ale pomoci jim nebylo.

Nocování na hradištích
Po večerním shromáždění si všichni odnesli váčky spací na svá hradiště, aby zde noc strávili. Když ležení připraveno bylo a vzplály ohně, jaly se rody opékati "ulovené špekáčky obecné". Dosti tučné to špekáčky byly, proto kapající omastek plameny zvětšoval a okolí osvětloval. Lid nasytil se jimi a poté další pecen chleba požadoval na mistrech kuchyňských, by si jej též opéci mohl. Když na obloze hvězdy se objevovati začaly, uléhali všichni postupně k spánku. Dlouho ještě pak, hlavami k sobě ležíc, vykládali sobě zážitky různé i horory, byl lépe se jim v temném lese usínalo. Před ránem - kolem 3. hodiny - probudil některé vladyky divný zvuk. Byl to obyvatel lesa - srnec, který své teritórium si hájil a pachy nezvyklé ucítil. Noc velmi teplá byla, proto všichni spokojeně spali a někteří k probuzení nebyli - např. Petr S., Lucka A.

Středa 25.7. - Slavnosti slunovratu

Tři rody dnes brzy lože svá opustily, neb pracovati se vydaly tam, kde rody ostatní již včera byly. Na místě pak dokončily započaté řádky s doubky a jeden celý udělaly. Jelikož toho měly dost, vracely se zpět k Vyšehradu.

Na Vyšehradě zatím také rušno bylo. Z hradišť zpět do příbytků lid své věci opět nanosil. Poté věnovali se "muži i ženy" učení různému - Morse šifry luštili a druhy ohnišť se učili. Pak se hrami bavili.

Zahájení slunovratu vypuknouti již po poledňáčku mohlo. Lid slovanský slavnostně se oděl a na příkaz Libuše hudební nástroje rozličné nástroje si pořídil. Než před Přemysla předstoupil, na nádvoří naučil se na tyto nástroje hráti. Podle kněžniných pokynů hráli na lžíce, ešusy nebo ostatní různorodé nástrojky. V rytmu písní se kol nádvoří pohybovali úplně všichni a poté za bránu hradu zamířili. V útvaru nepravidelném se pak vraceli a před Přemysla předstoupili. Přéma slavnost slunovratu zahájil a ty, kdož poprvé na Javornici jsou, po tradičním způsobu přivítal a mečem svým pasoval. "Štětka pasovačka barbusová" jen ty hodňoučké a mladší šetřila, ale na větších si smlsla. Přemysl nešetřil ani svou ženu Libuši. Povolal ji, by před ním poklekla a nováček Čestmír pak škopík s pěnou na kadeře její vyklopil. Kněžna neviděla na krok a všem se "pěkně poděkovala". Slavnost pak zvrhla se v útok na některé vladyky, kteří ve vodách Javornice skončili.

Čtvrtek 26.7. - Kazi a pomoc raněným

Na jakési výpravě vladyka družiny se zranil a to na neznámém místě. Rod jeho podle sténání ho hledal. Všichni pozorně poslouchali, protože lesem ozývalo se ách, uá, ouvej, help,… Pokud družina tušila, odkud se jejich vladyka ozývá, vydali se v tu stranu. B neskonal a správně ho ošetřili, museli nejdříve rozluštiti, jaké zranění má. Tepenné krvácení rychle zastavili a pak zlomeninu paže a lýtkové kosti ošetřovali. Jako dlaha větev posloužila, avšak u vladyky Zdislava hrozilo další zranění. Jedna dlaha delší než spodní končetina byla a přímo "tam" směřovala. Vladyka Ctirad zas málem na loži trnovém skončil, nebo´t Karel K. na nosítka větev samý trn nabízel. Dopraviti na Vyšehrad raněné pak rody musely a felčar zde jejich znalosti přezkoumal. O radu obrátili se všichni na 1. Krokovu dceru Kazi, neboť všelijaké býlí a koření znala. Jimi hojila různé neduhy a krotila bolesti. Kazi sídlila u hory Oseku poblíže řeky Mže - na hradě, jenž po ní slul Kazín. Kazi um léčitelů prohlédla a rady na lektvar hojivý dala - donésti větévku olše, dubu, jírovce, smrku, bezu a kapradí. Kazi rostliny "usušila" a čajové sáčky "z nich" připravila. Co nejdříve rody čaj uvařiti musely. Dostaly jen nádobu a zápalná dřívka. Pro dřevo se rychle rozběhly a oheň se snažily založit. Časově nejlépe vedl si rod panny Vlasty, nejhůře rod kněžny Kazi - předlouho oheň rozfoukávala - a nic.

Odpoledne se lidé k vodě vydali, neb různé báje a zkazky se vyprávěly o tajemných silách i bludičkách. Za úkol po laně rychle přejíti měli, aniž do spárů vodníka by padli. Všichni přešli, krom Standy V. - ten prověsil se a sílu dostati své tělo zpět neměl.

Další činností byl oštěpem hod. každý u družiny Přemyslovy házel a šátek svůj na místo dopadu položil. Nejdále Pavel S. oštěp svůj mrštil. Poté na Oslí louce štafetově družina každá oštěpem vrhala, aby jako celek dokázala, kdo nejdále se dostane. Byla to družina Bivojova.

Světélkující poblouznění (noční hra)
Kol hradišť našich i hradu Vyšehradu toulaly se bludné stíny. Lidé proto knížetem probuzeni byli a pod hvězdnatou oblohou na nádvoří nastoupili. Kterak se chovati a jak na bludné stíny se dozvěděli a hurá do tmy. Bludné stíny se bliknutím zviditelnily a hned mizely. Dvojice Slovanů je pronásledovaly a životy od nich požadovaly. Nejvíce životů družina modrých získala. Vážná zranění dnes nebyla, jen občas se dvojice některé srazily a boule si tak přivodily.

Pátek 27.7. - Síla Bivojova

Panic Ctirad, rozrušen novými zážitky, vyprávěl na Vyšehradě, kterak se Šárkou v březovém háji běhali a tu pojednou kanec. A protože se oba báli a utekli, rozhodla Líba, že všichni by měli silní a stateční býti. Sílu prověří hod kyjem, hod polenem, "chůze" po pohyblivém špalku i hod na cíl - míčkem do kůlu. Chůze po špalku zabrat všem dávala. Muži i ženy rádi byli, když se na špalku alespoň udrželi. Našli se však i tací, kteří až 2,5m zvládli ujíti. Ani polenem lehce se neházelo. Zatím, co lid na stanovištích sílu prověřoval, sužoval okolí Vyšehradu kanec. Pustošil pole a napadal lidi. Mnozí z lovců se z výprav za kancem již nevrátili. Ti, co se vrátili, poranění a na smrt vyděšení byli. Když na nádvoří hradu všichni stáli, přicházel právě Sudivojův syn Bivoj a na zádech divočáka nesl. Všichni s úžasem hleděli na statečného lovce i na jeho břímě. Byli ohromeni silou a statečností Bivoje. Jen málo mužů a lovců stavělo by se kanci holýma rukama.

Přemysl s l9bou vyslali rody, by další kance z okolí vystopovaly a na důkaz toho kančí stopu odlili a na Vyšehrad donesli. Lid do lesů se vydal, by kaliště našel a úkol kněží splnil. Stopy nejdříve najíti nemohli a když je konečně našli, nastal problém (pro některé). Vladyka Čestmír tak šikovně sádrový materiál rozdělal, že v rukou svých po chvilce tuhá hrouda mu zůstala. Pak od ostatních zbytky sádry vyškemrávali, však prášku tohoto pramálo bylo. Čestmír tudíž do stopy větší množství vody vlil a pak špatně to tuhlo - opravdu velmi špatně. Na Vyšehradě pak kvalitu odlitků Líba s Přémou ohodnotila. Na louce pak konal se hon na kančí ocásky. V zástupu rody stály, jeden druhého se držely a získat kančí ocásek od druhých se snažily.

Sobota 28.7. - Hon na kance

Ranní zpráva z hradu byla o tom, že kanci kol Vyšehradu se pohybují, ale i ukrývají. Každému rodu určena stopa barvy družiny jeho byla a po ní se vydal. Kanci zřejmě dost kličkovali, neboť stopy jednou do kopců - jednou z kopců vedly, pak kamením i křovinami. Ti nejmladší z družiny černé i modré téměř omdlévali a plač na krajíčku měli. Dragůň a Tomáš, kance představujíce, zabrati jim tak dali , že družiny jejich pomstu jim slibovaly. Dragůně po návratu rod jeho do vody hodil a Kazi svému lidu povolila provésti cokoli mladému Tomášovi.

Odpoledne "kočovný" soubor Sluníčko s naším Heffim na náš dvůr se dostavil a umění taneční (cowboyské) předvedl. Potleskem je všichni odměnili a pak někteří odvážili se tanec učiti. Sám Přéma, oděn pouze v krátké kalhoty, se zúčastnil a nutno podotknout, že pohyby ladné předváděl.

Vpád Germánů
Když Přemysl pospíchal Slovanům oznámiti, že napadli nás Germáni, drahé kameny cestou poztrácel. Družiny tedy vydaly se drahokamy hledati. Do Javornice vstoupit musely a běžíce proti proudu, sledovaly pravý i levý břeh, kde kameny se znaky ležely. Oni, pokud je viděli, všechny zapsati museli. U přehrady vodník v neoprenu tzv. "Cumizgumi" číhal a družiny strašil. Lid prostý na pokoji nechal, ale na vladyky se vrhal a do vod stáhnouti je se snažil. Čestmírovi družina jeho svěřila "strojky na určení času", aby zachránil je před namočením. Když však Čestmír pod hladinou zmizel, naděje na "přežití" hodinek se zmenšila. Družiny 18 kamenů našly, zároveň snažily se rychle pohybovat, neb časomíra běžela. Tůňky jako pasti na ty nejmenší čekaly a jelikož Vašík by vody nad hlavu měl, vzal ho Jirka H. na záda. Bivoj zas, když do tůně zahučel, vyvalily se nejen zdola, ale i řádný pach bahenní. Když prudké slunce těla osušilo, zavrčelo čerpadlo a všechny na nádvoří zkropilo. Kníže pak rody své svolal, by na Germány, jež u Oslího lesa se usadily, s ním táhly.

Bitva
Uposlechli všichni knížete svého a vypravili se s bojovnou náladou na vetřelce. Na zabrané louce zatím Germáni pevnost postavili a v ní uschovány měli územní práva. Těch zmocnit Slované se chtěli, by Germáni zpět táhli, odkud přišli. Než střely lítat začaly, požadovali Germáni, aby Slované bojovali z té strany, kam slunce svítí. Líba rozčilovala se, že poroučeti jim nebude, útočit mohou, odkud sami uznají. Germáni přesvědčovali různými argumenty, až Slovany dostali, kam potřebovali. Taktika byla "vyházíme pár koulí, podívaj se do sluníčka - oslepnou a my je pobijem." Bitva to byla celkem vyrovnaná a zase všichni "poctivě" opouštěli bojiště. Jenže nic platno, Líba zas oživovala. Poslední boj, kdy slovanský národ jako jeden muž zaútočil a vtrhnul do pevnosti, skončil pro Přemysla vítězstvím.

Všechna pozemková práva byla v jejich rukou a Germáni již na toto území nárok nemají.

Při pochodu přes lávku skončil Germán Řípa ve vlnách zdejších vod - ale jen díky tomu, že ho nebylo možno shodit a Přéma ho ukecal "Hele, skoč tam". Prý jen kvůli Přémovi, jinak neměl nikdo šanci. Kdo ví….?

Obrana hradišť (noční hra)
Přemysl s Libuší vládli spravedlivě, ale divná tíseň se jich zmocňovala. Spolu sedíc, svěřila se Libuše Přemyslovi se svým zármutkem. Ač v míru se sousedícími národy, často ve svých snech vídala nepokoje a krveprolití. Kníže pak svolal sněm, kde vladykům svěřil své obavy. Sněm rozhodl, že právem hradišť je opevnění, strážní věže a příkopy, jež v dobách zlých budou ku pomoci. Na hradiště lid odstěhoval se ještě před setměním, sám Přemysl pak všechny obešel a strážní list připevnil. Rody bez pomoci vladyků samy rozhodly o tom, jak list strážní uhlídají a kterak se pokusí jiným jej zcizit. Dlouho do noci pak brouzdal lid kol Vyšehradu, od hradiště k hradišti. Své strážní listy uhlídali všichni, ale jiným nepodařilo se ho zcizit. Zvon ve 2.00hod ohlásil konec hlídkování, neb nebezpečí již nehrozilo.

Ráno všichni unavení byli a oznámení Přemyslovo o odchodu na výlet jako trapný fór brali…

Neděle 29.7. - Oheň varující (a stromy padající)

Po probdělé noci unavení členové všech rodů chvíli odpočinuli si, pak na hradiště svá se vrátili, aby několikero maket ohnišť zhotovili. Snažili se opět všichni, jak nejlépe uměli. Kameny, klacky i chrastí rychle nosili, aby za hodinku vše hotové měli. Líba s Přémou hradiště pak obcházeli a snažení lidu svého hodnotili. Vladykové dopoledne pro jílovou hmotu zašli a zas přispěli krůčkem malinkým k tomu, že jednou břeh za Vyšehradem se pohne a s ním i chata s cizáky. Když velké vedro po obědě bylo, zalezli si vladykové se svými rody na hradiště, která chládku se nacházela a vyráběti nádoby hliněné začali. Některým viditelně dělalo dobře "hňahňání" v páchnoucím jílu. Lucka A. vytvořila cosi a pravila "Musíme to ztopořit". Když v nejlepším byli, začalo pršet, všichni hned do příbytků či do dlabací síně se vraceli. Nechyběli ani kroupy. V momentě, kdy Vašík právě latry opustil, ozval se rachot skřípajícího dřeva. To začaly z hory stromy padat a nás všechny vylekaly. Aby ne!!! Smrk vysoký přes latru chlapců padl a lehce poškodil ji. Líba zařvala "Všichni za stanů". Kroupy, nekroupy - Slované z příbytků prchali do dlabací síně a rázem ucpali vchod. Né blesky, ale velký příval vody vyvrátil staré smrky a ty padajíce přerazily stromy další.

Po bouři zůstala kol later spoušť. Byl to opravdu smutný pohled na mohutné stromy, které po léta nám stínily a jejich "žití" sama příroda ukončila… Po svačině vladykové zprovoznit "kakací boudu" se vydali a rody vymýšlely příběh na "P". Vymýšlely slova, který smysl nedávala. Nevynechaly ani sprostý slovník…

Do večera bylo o čem povídat, ale náladu to nezkazilo. Údolím zněl opět zpěv i smích.

Pondělí 30.7. - Ukrytá zpráva

Je po dešti… a už jsme zase v plné práci. Na příkaz Přémy s Líby zakreslovaly rody plány okolí s vyznačením všech důležitých či orientačních bodů. Ještě, než se do tvorby mapy rody pustily, snažily se rychle své příbytky důkladněji poklidit a různé "drobnosti" někam zamaskovat. Přemysl rozhodl se totiž, že s MUDr. Temelínem zkontroluje stav příbytků - a běda.

Během odpoledne ještě hliněné nádoby se vyráběly, by jako dar mohly být předány. Vladykové jim včera jíl v břehu Javornice nabrali, nic nedbajíc pokřikující ženštiny z "prapodivného příbytku" za potokem. Na její připomínky o nezodpovědnosti reagovali klidně a mysleli si své - vzhledem k její zodpovědnosti při loňské záchranné akci její otrávené vnučky…! Docela s chutí se muži i ženy zabořili rukama do šedého materiálu a tvořili nádoby různého tvaru.

Odpoledne každá družina na 2 skupiny rozdělena byla a další plnění úkolu nastalo. Skupinky první do síně Přemyslovy vstoupily, by zprávu zde vyslechly a tejným morse písmem zapsaly. Pak s listinou touto vyběhly, by na určené místo ji ukryly a do mapy ho označily. Rychlými skoky pak vlítli všichni na Vyšehrad, by mapy své druhým skupinám předali. Ti vyrazili pátrat a znění tajné zprávy vyluštit. Orange byli rychlí, ale znění zprávy nebylo přesné. Jednota rodů zde se dobře ukázala a prověřila, když jedni druhým vyčítali, že dlouho jim to trvalo.

V podvečer hradiště svá dokončovali všichni, kteří ještě hotovo neměli. Zpěvu a hrám se též věnovali.

Vetřelci (noční akce)
V noci k našemu hradu berounští plížili se, by poklady naše drahocenné zcizili. Jirka Hrášek v tomto konání jednomu vetřelci zabránil a polapil ho. Další vplížili se sem asi ve 2.30hod a hlídkující Denisa F. a Lenka M. poklady nestřežíce tuto nezvanou návštěvu nezaregistrovaly, neb společně nádvořím procházeli a zřejmě spolu vesele diskutovaly. Věděly sice, že někdo dupe po nádvoří, však pomoc nepřivolaly. Cizáci dva zlaté opasky nám zcizili a my jen jednoho zajatce získali. Ráno rozhodnuto bylo, že děvčata obě ve středu jako pracovní četa nastoupí na hradiště berounských, kde prohřešek svůj odpracují. Jinoch berounský pracoval na Vyšehradě až do času poledního. Naštípal notnou hromadu dřeva a pak s hanbou kečupem pomazán, moukou posypán vracel se s doprovodem Přemyslovy družiny k svému rodu. Ti jízlivě posmívali se svému druhovi, ale zpět mezi sebe ho přijali.

Úterý 31.7. - Na příkaz Přemysla

Přemysl rozkázal opevnění hradišť obnovit, strážnice vybudovat pevné nedobytné. V nich pak odvážné muže vychovati, by svěřené poslání vždy vykonali. S výchovou svěřeného mužstvo započato bylo ihned. U tábořiště shromáždil se dav, by rody v přetahování lanem síly své poměřily. Přihlížející fandili - křičeli, co síly jim stačily. Vladyka Ctirad poskakoval kolem jak "tajtrlíček" a měl radost z každého vítězství nic nedbaje toho, že lid prostý dlaně sedřené měl. Pak výstup na provazový žebřík činil některým lidem potíže - i 30minut se lezlo!

Horký den využila Libuše k tomu, že rody překonávaly Javornici. Na dvě pneumatiková plavidla nasedli dva členové rodu a co nejrychleji vlastními "pažními" pádly pádlovali k přehradě, kde na břeh vyskočili a s plavidlem přes bedra zpět k družině pěšinou pelášili. Nasedli další…až celý rod byl vystřídán. Ti silnější dřeli břichem o dno a ti menší tak nešikovně na pneuplavidlo lehli, že dosáhnouti na vodu téměř nemožné bylo.

Pak Libuše vidění měla a věštbu nepěknou by předpověděla. Však slova tato z úst vyřknout nemohla, proto družiny vyslala, aby věštbu na části rozdělenou samy sestavily a poté vyřkly. Družiny, vybíhajíce jedna za druhou, však po delší chvíli všechny se vrátily, neb nepřátelé neznámí zprávu poškodili a do křovin poházeli. Hledání ukončeno tudíž bylo.

Večer sněm konal se, kde Libuše s Přemyslem o chování starších druhů k mladším "pochvalně" hovořili. Všichni tleskali, aniž by pochopili, že raději zamysleti by se nad řečí touto měli…! Na tomto místě pak setrvali a příběhy psané na "P" předneseny pro pobavení všech byly.

Noc mimo Vyšehrad (nocování na hradištích)
Na hradiště opět lože svá lidé přestěhovali - asi, aby Líba s Přémou na Vyšehradě užívat si mohli…!

Když lože k spaní upravili, oheň rozdělali a krmi svou opékali. Tentokrát chutné párečky telecí to byly a všem moc chutnaly. V hradištích různé zábavě se pak rody věnovaly. Někde kytara a zpěv zněly, jinde se vtipy vyprávěly. Našli se i tací, kteří spárováni byli, slůvka tajná si šeptali a zmizet z dohledu chtěli - však oko vladykovo bystré bylo a o všech párech vědělo!

Obloha byla zatažená, déšť však nepřišel. Klidný spánek opět narušil, ale až k ránu, zdejší srnec. "Řval" tolik, že i hradní kuchař Pepa se vylekal. Ti, kteří srnce neslyšeli, spali a vstávat nechtěli!

Nezdar noční výpravy
Tři naši odvážlivci vydali se k příbytkům berounským, by jejich pracovní nástroj zvaný sekyra zcizili. Byli však pozornou hlídkou zajati a přinuceni promluvit. Pavel S. a Honza S. vydrželi, však Karel Kl. Naprášil všechno, co věděl. Vyzradil, že další naši ještě přijdou. Samozřejmě, že se na to připravili a opět úspěšní byli. Tentokrát uvízli v jejich "síti" Hrášek a Standa V. Naši "hrdinové" přenocovali tam a pak jako pracovní četa působili - dříví nanosili, které sami pokácet museli, pak řezali a štípali.

K nim ještě dvě dívčiny naše přibyly za to, že šperky zciziti si nechali.

Středa 1.8. - Kupecký den

Na kupecký den mnozí dlouho čekali. Spakovali své zbylé úspory a vydali se na cesty. Vyšlápli kopec do "osady" Zvíkovec a Podmokly a brali útokem zdejší kupecký krámek. Domorodí obyvatelé nevěřícně kroutili hlavami a poslušně si stoupali do nekonečné fronty. Zboží, které si náš lid vybral, bylo pestré - sušenky, čokolády, nanuky, limči, coly, gumová cukrátka, pohledy… Všichni se nacpávali a pochutiny střídali. Nasyceni ulehli do stínu kaštanů a odpočívali. Vladykové zatím po 1 moku pivním sobě "U slunce" objednali a jeho nahořklou chuť vychutnávali. Pak na zpáteční cestu se družiny vydaly.

Mnozí na Vyšehradě pak stravu zdejší kuchyně odmítli, neb plná břicha měli.

Odpoledne pak očekávali jsme příchod našich zajatých druhů. Po půl čtvrté se ozvalo vrčení. Vracela se nám motorizovaná hlídka v čele se Standou, jež na hlavě posazenu melounovou helmici zdobenou husími brky měl. Všichni, včetně děvčat, pomazáni byli vejci, zubní pastou, bahnem, džemem a posypáni pilinami.

V přehradě, za přihlížení druhů svých, se pak dlouze od "pomády" čistili.

Dívčí válka
Z touhy po vládě i pomstě, chopily se dívky meče a luku a začal boj proti mužům. Vše vedla Vlasta - ta první k boji vyzvala, všechny sdružila a ke stavbě pevného hradu přiměla. Ten hrad si dívky zbudovaly za řekou Vltavou na vrchu o něco výše, nežli byl na protějším břehu Vyšehrad. Hrad nazvaly Děvín. Zde připravovaly se na boj proti mužům. Hlas krve udusily a bez srdce, tvrdě ohlásily, i bratřím, i otcům "Již vám nejsme ničím a nebudeme. Každý měj péči o sebe!"

Ženy šátky na paže uvázaly a do boje táhly. Sotva muži pronásledovat je začali, zaútočily vosy, jež v zemi schovány byly. Bodaly a bodaly a slitování neměli. Ženy v paniku propadaly a křičely. Prchaly nejen ony, ale i muži. Jak válka rychle začala, tak také skončila. Hrdinky některé mlčely a tiše přihlížely, kterak pomoc odborná je jim poskytnuta. Jiné hysterický pláč spustily a k zastavení nebyly. Šikulka byla majitelkou patnácti žihadel na zádech, Anetka R. a Hanka L. získaly žihadel sedm, Eliška H. šest atd. Nikola pobodané nožky měla, že sotva chodila.

Háňa děvčata utěšovala "Příště, až vás vosy poštípou, tak už vás to bolet nebude".

Někdo s rukou naraženou se blížil a pan Ctirad pravil "Zlomeniny jdou až po vosách, ty nejsou tak akutní!"

Jak se celá událost seběhla, to zas na Vyšehradě ve štábní síni Karel "Valentů" líčil. "Z křoví vyskočila srna, všude děti, neměla kam běžet. Vosy lítaly, děti lítaly, srna taky a do toho Bára…!"

Přemysl pravil, že soudruh Pán Bůh ho s…! Po delší úvaze usoudila Líba, že muži s vosami se spřáhli a na družiny panny Vlasty je poslali. Nenávist hromadila se v hlavách žen jak střelný prach v soudku - jen vybuchnout! Ten čas ještě přijde!!! Večer vyrazí starší ženy na Děvín "U slunce" či do campu a tam spředou plány pomsty!

Panu Bivojovi zželelo se raněných žen a proto plyšové tvory do rukou vzal a snažil se "pimprlové představení" vytvořiti. Nejdříve blekotal, co na mysl mu přišlo, pak ale pravil, že podle knihy by se hráti mělo. Zapůjčil sobě od jedné zraněné dívčiny populární knihu "Divoký anděl" a hned zde plyšová žirafa dívku Milágros představovala. Tu přidali se další pánové i paní Zlatava a zábavná show začala. Mezi diváky vetřeli se další vladykové a sledovali děj. Chvílemi řvali smíchem nejen oni, ale i ranění. Rázem na bolest zapomenuto bylo. Dalšími příběhy byly - Karkulka, Zvířátka a Petrovští a Perníková chaloupka. Toto umění bylo nazváno "Festivalem mezi ploty"

Porada na Děvíně aneb Dámská jízda
Dnes večer se uskutečnil nedávný nápad. Dospělé ženy oděly se do šatstva dobového a všech 13 - včetně Častavy Miha naskládalo se i s "kytarovými nástroji" na oře gazového. Keďul vysadil je v kempu a pokračoval k pile. Ony však, prozkoumajíce stav pohostinství, vrátily se na cestu a jaly se stopovati. První vozidlo plné bylo a pouze dvě děvčata svézti chtěli, kroutíce přitom prapodivně hlavami. Pak na cestě dva cizí mládenci se objevili. Na Kazino oslovení "Chlapci, nevíte, ve kterém století jsme se to ocitly?" nechápavě odpověděli, že asi v 19. Tu se v zátočině objevil náš známý oř s Keďulem. "Hele, auto, stopujem" zvolaly dívčiny a běžely gazu vstříc. Když zastavil, rychle naskákaly dovnitř, poněvadž už věděly, jak se nejlépe poskládat - a hurá na hradiště Zvíkovec. Ti chlapci ze silnice jen nechápavě zírali na náš mávající pozdrav…

Další, kdo nechápal, byli Zvíkovečtí domorodci i cizáci. Na Děvíně - U slunce pak konečně bylo veselo. Líba zahájila poradu. Ženštiny, chechtajíce se nad chmelovým, bavorským či jiným mokem plánovaly, jakým způsobem umučánkují své mužíčky, ctitele, idoly i přátele. Některé nápady byly vskutku pikantní. Ženy si "barevně" představovaly situace, při nichž přivedou do rozpaků mladé panice (pokud tu ještě jsou), psychicky zdeptají statečného Bivoje a mocného Přému.

Debata proměnila se v bujaré veselí. A což teprve, když při divokém tanci předvedla L9ba své taneční kreace. Bránice přítomných se otřásaly a obsluhující personál nestačil skrývat údiv. Ten neskryli ani Karlos a Bivoj, když se tu objevili, aby zpět na Vyšehrad nás dopravili.

Na Vyšehradě vládl klid - nikde žádný statečný muž ani panic. Jen Pepa ve spižírně mlčky se usmíval a kam všichni zmizeli - neprozradil. "Jsou to slaboši, nehodní naší úcty, neboť před slabými ženami prchli" - zasmály se ženy a začaly uskutečňovat některé ze svých drobných nápadů, špitajíce při tom různé úvahy o překvapení. Šatstvo paniců měnilo své stanoviště nejen u příbytku do příbytku jiného, ale některé skončilo volně v prostoru pod hvězdnatou oblohou. Průduchův mazlíček - plyšový méďa za svítání mávati bude svému příteli za stožáru na nádvoří.

Pak ženštiny vzbuditi nechaly starší členy všech rodů a hru noční jim oznámily "Kdo najde a spací váček některého z vladyků přinese, získá pro rod 500bodů". Tu rozběhli se všichni, světel nemajíce, po okolí až k hranicím území našeho. Nenalezli však nikoho a dobře usoudili, že muži na území Komančů pivolačných se nacházejí. Kněžna, pokyvujíc hlavou, rozhodla, by k spánku se všichni odebrali a časně ráno tuto "pátrací akci" dokončili. I všechny ženy poslechly a odebrali se uložiti ke kratičkému spánku do příbytků - jen Častava s Mladou strávily zbytek noci na hradbách.

Čtvrtek 2.8. - Šárka a Ctirad

Jelikož byly ženy po ránu stále v bojovné náladě, bylo vyhlášeno poslední válečné tažení proti mužům. Dívky se těšily, jak si muže umučánkují. Zapojily všechny zbylé síly a utáhly je jak na vařené "špagetce". Když přetahovali se lanem obě znepřátelené strany, působili muži dojmem, že se jen přidržují. Že by nemohli stabilitu sobě udržeti…? Ženy jásajíce byly samy se sebou spokojené, že dokázati sílu v jednotě mohly.

Na chrastí a smolu naposled se všichni vydali a pak již své písně a tance slovanské vymýšleli, by kultura naše obohacena byla.

Odpoledne panicové Ctiradové své milé panny Šárky přes vodu převáželi, by ani nitku oděvu nesmáčeli a ony bez újmy až k březovému hájku dopraveny byly. Družiny postupně se střídaly. Dívky na "polystvor" uléhaly a přihlížejícím davům i mávaly. Chlapci způsob běhu vodou s "břemenem" před sebou zvoliti si tak museli, aby co nejrychleji u přehrady byli. Poslední člen Čestmírova rodu s vorem do vln skočil, až tento roztříštěn a k nepoužití byl. Proto družiny další pneumatikové plavidlo použít musely a jinou taktiku zvolily, neb tento vor více vrtkavý byl.

Pak již v golemové lázni se letos naposledy všichni napařili a vymydlili.

Při večerním sněmu rody své písně a tance předvedly. Mnoho zajímavého jsme se z nich dozvěděli. Slovanské tance kulturu naši obohatily.

Pak Libuše smír mezi muži a ženami vyhlásila a "boje a spor nechť již nepokračují" pravila.

Škoda, ženy připraveny měly mnoho "příjemných mučánkovacích překvapení".

Volba Miss Javornice
V podvečer Miss krásy i oblíbenosti voleny byly. Všechny dívky, jež účastnit se chtěly, předem pilně se připravovaly a nové obličeje na své milé ksichtíčky si namalovaly.

Předstupovaly spíš stydlivě než odvážně a mužské pokolení jim zvednutím paže své hlasy dávalo. Aplaus sklidily "slečinky" Lenkvík-ová a Henlín-ová. Přihlížející muže zřejmě provokovala vnadná poprsí obou dam.

Dívky si pak vynutily volbu Missáka. Nejvíce hlasů získalo malé blonďaté kudrnaté stvoření - Šimon alias Ervín. Starší blond kudrnaté stvoření Heffi bylo těsně v závěsu

Táborák
Závěrečná slavnost u ohně v táborovém kruhu se vydařila počasím, náladou i programem. Mnoho nováčků nachytáno bylo při úkolech jim zadaných.

Např. na reakci Prducha i Temelínky všichni čekali a co předpokládali, stalo se skutečností. Když deka na oba hozena byla a sundati ze sebe vše společné mají, s chichotáním se oba poctivě vysvlékli, aniž by je napadlo, že společná může být jen ta deka. Sousoší lásky pobavilo zejména kněžský dvůr…

Než přiblížila se hodina půlnoční, Přemysl vyzval všechny, by spojili se v kruhu. Pozdrav přátelství, jež vyslal, se k němu k radosti všech zas navrátil. Poté tajná přání vepsaná do březové kůry do ohně vhozena byla a všichni pak tiše stáli a plameny pozorovali. Pak už odebraly se družiny k spánku.

Pátek 3.8. - Poslední den na Vyšehradě

Probudili jsme se do posledního dne, který strávíme na Javornickém Vyšehradě.

Rody v klidu příbytky své poklízely, své věci "dohledávaly" a do zavazadel cestovních ukládaly.

Nebyla to však jen tato práce, které se dnes všichni věnovali, ale i zábava na řadu přišla. Byly sehrány poslední zápasy ve vybíjené a v přehazované.

Odpoledne hradiště rodová se zemí srovnána byla, by žádné stopy po našem pobytu zde nezůstaly.

Ve štábní síni se zatím také pilně pracovalo. Chystaly se odměny, výzdoba a jiné drobnosti pro následující vyhodnocení.

V podvečer v oděvech slavnostních všichni nastoupili, aby řeč Přemyslovu a Libušinu vyslechli. Týkala se hodnocení rodů a jejich celkové umístění. Pochvalu vysloužili si všichni, neboť nebylo velkých bodových rozdílů mezi jednotlivými družinami. Diplomy, pamětní listy, sladkosti, rychlé špunty i další ceny byly rozdány a čekala nás už jen přeplněná hodovní síň a závěrečná veselice.

Začalo pršet, ale náladu to nikomu nezkazilo.

Družiny se nacpávaly dobrotami, jako kdyby celé 3 týdny na Vyšehradě hladem trpěly. Družiny nevěděly, zda se mají spáti nejdříve plněnými žemlemi nebo trhat sladké hrozny a chutné banány.

Rychlé špunty létaly jeden za druhým, džusy mizely a močové měchýře se rychle plnily. (Snad latry vydrží ten dnešní nápor…!)

Zpěv pak rozhýbal všechny přítomné a "mašinka" dnes vyjela do deště. Vyhnala z pelíšku i malého Ervína, jež se právě k spánku chystal. Nesnesl, aby se bez něj jezdilo, proto zahrána byla k radosti jeho ještě jednou.

Z prostoru před hodovní síní se pak stal taneční parket a muži k tanci ženy vyzívali, aby se v objetí spolu "vlnili".

Po tvářích některých dívek stékaly slzy, neboť k rodičům svým se ještě vrátiti nechtěly.

Co platno, čas odjezdu se blížil a všechny družiny čekala poslední noc v javornických příbytcích.

Sobota 4.8. - ...Všechno krásné jednou končí

Je sobota. Vladykové chodí nervózně po Vyšehradě, "drobotina" si vyměňuje adresy a cpe svá zavazadla špinavými zmuchlanými oděvy.

Z "vývařovny" voní vaječná topinka a Pepa s Janičkou marně čekají na své strávníky. Ti zatím pomáhají na nádvoří bourat příbytky, skládat plachty, tropika atd.

Prší a je nevlídno. Konečně se jídelna zaplnila. Když si všichni dostatečně zaplnili žaludky, začíná se sklízet i kuchyňské vybavení.

Kolem 11. hodiny se ozvalo poslední společné AHOJ a děti opouštějí údolí Javornice.

Náš Vyšehrad je likvidován a o tom, že tu stál, svědčí jen hranaté zažloutlé skvrny po příbytcích.

Zatím, co dospěláci mají v dešti plné ruce práce, děti v autobusu, který je odváží do civilizace, zpívají, brečí, smějí se atd. … Je to čas plný emocí!