Egypt

15.7. - 4.8.2007


Historie

VESET (Théby)

- je starověké hornoegyptské město, za 11. dynastie (do r. 2060 př. Kr.) a za Nové říše (1580 – 1090 př. Kr) hlavní město Egypta

- dnes rozsáhlá archeologická lokalita asi 900 km jižně od Káhiry na obou březích Nilu

- na východním břehu se nalézají současná vesnice Karnak a město Luxor s pozůstatky chrámových komplexů boha Amona, v poušti na západním břehu Nilu je asi 8 km dlouhý pás nekropolí s hrobkami a zbytky zádušních chrámů

Vznik Země podle egyptských bájí

Nejdříve byla tma a pravodstvo, jehož vlny se převalovaly bez účelu. V té době žil pouze bůh pravodstva Nóvev.

Po čase se z pravodstva vynořil zářící bůh Re, podobný brouku skarabeovi. Nebylo nikoho, komu by vládl. Proto vytvořil za svých slin boha vzduchu Šova a bohyni vlhkosti Tefnet, kterým se narodily děti – bůh Země Geb a bohyně nebe Nút.

Tím se rozdělil svět na nebe a zemi a mezi ně vstoupl vzduch a oddělil je. Jako každý, i bůh Re měl své nepřátele. Do boje s nimi posílal své oko. Když byl jednou boj příliš dlouhý a oko se dlouho nevracelo, vyrostlo v Reově hlavě oko nové. Původní oko se po čase vrátilo, zarmoutilo se a dalo se do pláče. Každá slza, která dopadla na zem, se proměnila v člověka. Bůh Re však na své oko nezapomněl, proměnil je v hada brejlovce a pozvedl na své čelo. Lidé se na zemi rodili, žili a umírali. Proto sestoupil do Západní říše zesnulých bůh Anúpev a začal vážit na spravedlivých vahách srdce zemřelých.

Tento bůh měl tělo jako člověk, ale hlavu šakalí. Když však Re zestárl, začali se lidé proti němu bouřit. Re se obrátil o radu na otce Novéva. Ten mu však poradil, aby proti lidem vyslal své oko. Re pohlédl na zem a lidí se zmocnilo zděšení. Utíkali se skrýt před hněvem Reova oka. Re dal oku podobu bohyně Hathor – bohyně s kravskou hlavou a ta sestoupila k lidem. Její zakřivené rohy svítily jako blesk, vrhala se na lidi, pobíjela je a pila jejich krev. Když Re chtěl ukončit hubení lidí, bohyně Hathor ho neposlechla. Proto ji nechal připravit nápoj z mandragory a piva, který se rudě zbarvil. Re ji lstí přiměl, aby se napila. Nápoj ji omámil a tím re zachránil lidstvo.

Bůh Re však stárnul dál a už nechtěl žít dál s lidmi. Proto zavolal Novév bohyni nebe Nút, aby vzala Re na svá záda. Nút se proměnila v obrovitou krávu a vzala Re na svůj hřbet. Jak se zvedla nad zem, stala se z ní obloha. Nút se podívala pod sebe a zachvěla se závratí z té hloubky. Re, který cítil její strach, požádal boha vzduchu, aby se postavil pod bohyni a podepřel ji.

Od té doby nese obloha slunečního boha Re. Ráno vychází Re z východní nebeské brány do svého člunu a večer sjíždí k branám západní říše mrtvých. U brány podzemní říše Re přesedne do nočního člunu, v němž pluje temnými vodami podsvětí a vnáší alespoň na chvíli mezi zemřelé světlo a radost.


Pokřiky

„My jsme silní otroci,
dřem od rána do noci.
Nebudeme míti klida
Než bude stát pyramida.“

„Kleopatra – vzácná paní,
v noci hlídá naše spaní.
I když je to vládkyně,
Chodí tady v mikině.
I přesto, že nestrádá,
Peníze nám nedává.
Tak jsme vlastně chudáci,
Žijeme jen pro práci.
My budeme bojovat,
Pyramidy budovat.“

„V Egyptě je vedro,
koupíme si Pedro,
v Egyptě je hic,
zdravíme TĚ-PIC!“

„Ať je vedro, ať je sníh,
bude tady samý smích.
Oranžová vyhrát musí,
Kleopatra štěstí nosí.“

„Pánům hrobky stavíme,
ve dne v noci nespíme.
Heffi, Ježek, Lucinka
My jsme jejich miminka.

„Kleopatra – naše paní,
černá se jí vždycky klaní,
faraóni, mumie
vyplatí nám prémie.“


Neděle 15.7. 2007 - Osídlení Egypta

Je půlka července, chladné dny ustoupily a zcela jistě jsou i vyčerpány a nad javornickým Egyptem se rozpálilo slunce. Před polednem území osídlili noví obyvatelé. Když se zabydleli, prošli rukama ranhojičky Květušky. Ta důkladně zjišťovala i možný výskyt breberek.

Jelikož obyvatelstvo bylo rozděleno na jednotlivé sethany, procházelo území egyptské se svým náčelníkem, poznávali význam staveb a jejich umístění, byli velmi, velmi důkladně seznámeni s bezpečností při práci i zábavě.

Hned první den výjimky potvrdily pravidlo. Simonka Z. v zápalu hry narazila do stromu a prokousla si ret. Brzy poté ret napuchl, takže vypadal jak černoch.

V dnešním úmorném dni se pak všichni věnovali volné zábavě.


Večer – Duch faraona promluvil…
Ve Vesetu se stalo neštěstí, faraon zemřel. Lid byl „vytažen“ ze svých přístřešků, aby vyslechl tuto smutnou zprávu a radu kněží. Rada zněla: „Odebrat se mimo Veset, zastihnout ducha faraona než zmizí. Ten nám sdělí, co máme dál dělat, co se od nás očekává.“ Družiny po dvou v tichosti nalezly místo, kde se duch zjevil a vyslechly jeho řeč:

„V pradávných časech žil v zemi Kemet bohatý a slavný národ. Vodou z řeky zavlažoval úrodná pole vysoké pšenice a šťavnaté zeleniny, uctíval své bohy a radoval se ze života. V období záplav stavěl v dunách obrovské hroby svým vládcům nebo válčil s okolními národy, aby získal ještě více bohatství a slávy, která přetrvala staletí.

Vy všichni se vydáváte za dobrodružnou cestou do starověkého Egypta. Za cestou plnou překvapení, nástrah, které číhají v každé faraónově hrobce a chrání jejich odpočinek. Ale ničeho se nemusíte bát. Vydáváte se na tuto cestu, aby jste poznali pestrou kulturu starověkého Egypta.

Proto Vy, kteří mě slyšíte, nebojte se zjistit, že Egypt je magická země, která skrývá nespočet tajemství, ať již byla objevena, nebo na své objevení teprve čekají.“

Žijeme v hlavním městě Egyptské říše – ve Vesetu. Městem protéká řeka Nil. Právě zemřel faraón Ptolemai XI. a Egypt dostává novou královnu – dceru Ptolemaia XI. – Kleopatru VII.

Královna Kleopatra je proslulá svou vzdělaností. Egyptu vládne spravedlivě a čestně a na oplátku vyžaduje poslušnost svých poddaných.


Pondělí 16. 7. 2007 - Sethany, hračky, vzdělání

V Egyptě není vůbec jednoduché stavět obydlí. Domy Egypťanů jsou stavěny tak, aby se do nich nedostal písek a chránily obyvatele před písečnou bouří. Obytné domy bohatých jsou cihlové, naše domy mají kamenné zdi.

Nás dnes čeká úprava našich obydlí se zhotovením posezení a ohniště. Než se sethany pustily do práce, čekalo je netradiční rozcvičení. Čtyři cvičitelé – Heffi, Šéérkéé, Šťepka a Fíďa si už brousili zuby na budoucí svěřence a svými roztomilými oblečky (noční košilka, pyžámko, lyžařský oděv a americký vojenský styl) naznačovali náročnost cvičení. Egypťané si mohli vybrat, s kým půjdou. Kupodivu se našlo i dost těch, kteří si dobrovolně přáli vojenský výcvik. Fíďova vojenská skupina vyrazila, Štěpčina se odrazila a brzy ujížděla své instruktorce, která slibovala plužení, parta naší Šéérkéé odcházela mírným tempem a ospalý Heffi zívaje oznámil hlubokým hlasem s pomalým vyslovováním: „Lu-ká-ši, my už má-me po roz-cvič-ce.“ Přesto se přemohl, sbalil si křesílko a velmi, opravdu velmi pomalu opouštěl prostor.

Během dopoledne upravovali Egypťané své domy. Vymetali, hrabali, rovnali, zdobili i vyráběli. U modrých a žlutých celkem hodně, u bílých méně. Sethan modrých zhotovil dost dobrou celnici a umístil i ukazatele směru.

Po poledním lenošení Egypťané vyfasovali příděl papíru, motouzu a několik drobností a z tohoto „mála“ začali vyrábět pro „egypťánky“ hračky. Velekněz pak zhodnotí nejen množství, ale i originalitu. K využití je v okolí i množství přírodního materiálu.

Jelikož patříme mezi Egypťany vzdělané, navštěvujeme chrámové školy, kde se chlapci učí povolání svých otců a děvčata získávají informace o tom, jak se starat o rodinu. Aby učitelé nemuseli užívat tělesné tresty, snažíme se být pozorní a pečliví. Dnešním úkolem je přečíst a přesně si zapamatovat moudré rady do života (rčení), které jsou umístěné v nedalekém prostoru. Vyběhnuvší Egypťan ve dvojici směl přinést v paměti uloženou moudrost jen jednu a ihned ji v přesném znění napsat do „knihy“. No, to jsme se dověděli věci – vznikala totiž moudra zcela nová.


Úterý 17. 7. 2007 - Egypťane, nezlob se! A co manželství?

Jako všude, tak i Egypťanům nechybí láska a zábava. I králové si krátí dlouhé chvíle různými formami společenských her. A my se bavíme stejně jako naši předkové – tancem, sportem, míčovými hrami a cvičením rovnováhy. Tudíž mezi zábavy egyptských mladých lidí patří soutěžení a běh.

Jednotlivé sethany postávaly ve svých „chlívcích“ a čekal je hod kostkou. Podle hozeného počtu obíhal Egypťan stejný počet kol až se dostal do domu. Jasně, že se snažil vytlačit z dráhy své egyptské soupeře. Mnohdy to končilo pěkným karambolem. Objevily se dokonce i slzičky. Kdo hodil jedničku – byl šťastný, kdo pětku či šestku – vyplivl málem plíce. Figurky byly rády, že mají hru za sebou. Jako první byly v domku bílí, pak modří, zelení, žlutí, černí a v posledním tažení dokončili hru orange.

Po občerstvení si sethany vyráběly žebříky, které využijí v „manželství“.

Před další činností byli horkem znavení a spocení Egypťané osvěženi hadicovým vodovodem. Do Nilu nemohli, neboť voda jeví se být velmi závadnou. Je divně zakalená a objevily se v ní i mrtvé ryby. A to už velekněz upustil přehradu.

Zdá se, že my – Egypťané přikládáme vysoký význam manželství, ale není tomu tak. Stát ani církev do uzavírání sňatků vůbec nemluví. Manželství je v našem starém Egyptě jen dohodou mezi mužem a ženou o společném životě. Samozřejmě, že největší harém mívá panovník. Velikost harému je známkou bohatstí a moci.

Naše „manželství„ tvoří celý sethan včetně svého vedoucího a že si takové manželství zaslouží, musí splnit 3 úkoly. Prvním úkolem je společná práce. Sethany vecpané mezi šprycle žebříku běhaly pro vodu a co nejrychleji se snažily naplnit své nádoby. Žebřík nesměl nikdo opustit. Druhým úkolem byla návštěva tchýně. Všichni políbili obraz tchýně umístěný nedaleko, 1 se podepsal a pak rychle v žebříku zpět. A protože se objevily v manželství překážky, bylo nutné je překonat. Plnější postavy se úkolu děsily, neboť některé šprycle byly blízko u sebe a hrozilo, že dotyčná (á) neproleze mezi všemi příčkami. Metody sethanů byly různé. Zelení skákali jak zajíci, žlutí se neotáčeli a střídali lezení hlavou x nohama napřed. Orange harém prolézal jak had…


Noc pod hvězdami

Když všichni dokázali, že jsou jedna velká rodina, mohli se odebrat na svá místečka a tam strávit společně noc. Egypťané sbalili svá lože a přikrývky, připravili si ležení a pak se chodili vzájemně navštěvovat. Tam, kde byla kytarová hudební produkce, se sešlo nejvíc návštěvníků. Během noci se ale Egypťané vraceli i do Vesetu a téměř „vyžrali“ zásoby, ačkoliv dostatečně povečeřeli.

O půlnoci Vesetský zvon oznámil konec návštěv a povinnost zalézt do svého „pelechu“. Noc byla klidná.


Středa 18. 7. 2007 - Práce, poté zábava

Pozdní zalehnutí Egypťanů do lože bylo příčinou, že ve Vesetu byl klid až do 8:00 hod. Potom zvon ohlásil budíček a brzy se v bráně objevily ploužící se postavy nesoucí svůj spací uzlíček zpět do příbytku. Zrušena byla i rozcvička. Bohužel – bodování zrušeno nebylo.

Egypťané se dopoledne vydali do „palmového háje“, aby doplnili zásoby dřeva pro vývařovnu a nanosili dostatečné množství na plánovanou slavnost ohně.

Pak přišla na řadu volná zábava. Sethany se začaly věnovat přípravě programu k táboráku. Od různých skupinek se ozývaly nejen různé melodie, ale i výbuchy smíchu. No, necháme se překvapit. Odpoledne se spustil na chvilku déšť, ale neměl vody tolik, aby pročistil řeku a zůstaly na cestě louže.

Následovaly hry sethanové nebo dle vlastního výběru. V podvečer přišla na řadu očista, očekávaná hlavně dvorem Kleopatřiným a mladými dívkami. To byla paráda! Městem Vesetem se linula příjemná vůně, Veseťané vyměnili špinavý šat za čistý a pak už je čekal nástup, večeře a osobní volníčko.


Čtvrtek 19. 7. 2007 - ...Po písečné bouři

Přes město se přehnala „písečná bouře“, je všude navátý písek a začínáme se potýkat s nedostatkem potravin. Musíme o všem informovat kuchyň. Jednotlivé sethany vyběhly a hledaly očíslované části zprávy, aby se po sestavení dozvěděly, jak postupovat. Jako první celí šŤastní vyběhli po přečtení zprávy žlutí. Štěstí je brzy opustilo, když zjistili, že jim chybí Filip S. Zakoukal se a pak nevěděl, kterým směrem družina vyběhla. Než ho Fíďa přivedl, míjely žluťásky postupně všechny družiny. Na posledním stanovišti je čekala zpráva pro kuchyŇ. Bylo nutné uložit si ji do paměti a fofrem se vracet zpět k dalšímu stanovišti, tam zprávu předat a vybíhal další. Jako první se přihnala orange, ale protože si Míša nepamatovala celou veršovanou zprávu, musela se vrátit a od předchozího kolegy to zjistit. Hodnotila se rychlost, ale i přesnost zprávy.

Karavana se zásobami je už na cestě, ale než dorazí, musíme nějaké zásoby obstarat sami. Vyrážíme tedy na lov. Ne každý však dostal povolenku k lovu. Lovit zvěř se ale vydali i pytláci. Z každého sethanu byli dva. Brzy vyrazili do terénu i strážci rezervace (Kleopatřina družina). Strážci se velmi snažili prokazovat povolenkou. Běda ale těm, kteří ji neměli a pytlačili. Ti museli odevzdat všechnu navolenou zvěř. Chudák Fanda – ten měl kartiček plné ruce, když ho strážce načapal. Sotva však strážci zmizeli z dohledu, pytláci vesele pytlačili dál.

Dnes si Lůca vzala na trénink s mičudou přihlášené adepty fotbalového zápasu a dávala jim pěkně do těla. Ostatní Veseťané hráli hru „Latrína“. Mezi nimi se však objevilo několik průjmů, kteří je chytali a brali jim životy. V ten moment museli „postižení“ Veseťané hledat „zácpu“, která jim darovala 3 útržky toaletního papíru = 3 životy. Kdo našel latrínu, nechal si cedulkou potvrdit od Latrin-boye, že na záchod došli.

Začalo se kupodivu stmívat a ozývaly se hromy. Brzy se spustila bouřka se silným lijákem. Po večeři už bylo zcela po dešti.


Pátek 20. 7. 2007 - Lékařská magie

Ve starém Egyptě existují tzv. „Domy života“ – to jsou předchůdci Akademií věd. Učí se tam budoucí lékaři anatomii ze svitků papyrusu, učí se rozeznávat příznaky různých nemocí a složení léků. Kromě učených lékařů se o zdraví starají obvazovači, maséři, ošetřovatelé a laičtí lékaři.

Naši budoucí ošetřovatelé získají potřebné informace od učené lékařky Květy během dopoledne. Toto školeníčko se neobešlo bez připomínek, perliček a dotazů. Jedna větička zněla: „…a může se nám ucpat dýchací trubka!“ (pravil Míša Šmalcl).

Odpoledne bylo pro Egypťany náročné. Čekala je stavba vesnice. Neměli však k dispozici materiál, ale museli pro něj běhat. V „lese“ získali dřevo, v „řece“ jíl, v „lomu“ kámen. Než se však do těchto míst dostali, mohli je sejmout určení lukostřelci (míčkem) a válečníci (dotykem). Kdo je chycen či střelen, odevzdá „svůj materiál“ protivníkovi, který ho zranil a ten jej získal pro svou družiny. Vyřazená osoba musela k šamanovi, který jej mohl vrátit s novým životem. Originální zaklínadlo používal Mihu – „Trefilo to, bolelo to, abraka dabra, čáry máry bublifuk“

Mezi běhající dělníky patřila i Natálka. Když byla střelena, chtěla poctivě odevzdat střelci „svůj“ jíl. Jaké to však bylo překvapení, když do střelec odmítl a pravil: „Ten nechci, pořád máme jíl“. Nejvíc „zabodoval“ Péťa Korynta. Zeptal se: „Pro co mám běžet?“ „Dřevo, dřevo, přines dřevo“ vykřikovala jeho družina. Péťa vyrazil a běžel, běžel, běžel… míjel určená stanoviště a běžel pořád dál až k lesu, aby donesl dříví…!! Když vbíhal do lesa, zastavil ho Modřín (Pavel), který vyrazil v momentě, kdy zjistil, že se Péťa nebezpečně vzdaluje. Dan Vacík zas v zápalu boje dostal nechtěnou ránu a přišel o zub (naštěstí první – mléčný). Pak sethany získaly 10minut, aby postavily domy, chrámy, chaty… mohly potřebný materiál směňovat. Bílá zas získala nejvíc bodů.

V druhé části odpoledne zúročili Egypťané své lékařské vědomosti. Nejdřív ze sebe „udělali“ různé chromajzlíky a pak se vydali na cestu za lékařskou magií, kde získali lék. Každý si musel loknout a rázem byl zbaven svého postižení či úrazu. Uzdravení Egypťané co nejrychleji vyrazili zpět do Vesetu, neboť velekněz měřil čas. A že byli řádně propocení, vzali na sebe plavečky a hurá do golema. Jenže tentokrát to nebyla teplá lázeň, proto se z pod sprch ozýval řev.


Sobota 21. 7. 2007 - Hroby králů

Dnešní sobotní dopoledne bylo pro Egypťany sportvní. Největší fotbalovou skupinu hnala Lůca až za hranice Egypta k sousedním Berouňákům. Úsměv fotbalistů brzy zmizel. V čele běžícího zástupu běžela Lůca a malá Natálka, pak dlouho nic a pak teprve ten zbytek. Po tréninku 3 tzv. fotbalisté vzdali a ohlásili se! Ostatní Egypťané hráli míčovky – přehazku a vybíjenou.

Odpoledne se Egypťané vydali k místu, kde byl nákres věcí z královské hrobky. Každý významný faraón dostává totiž do svého hrobu výbavu na posmrtný život. Bývají to nádherné látky, pokladnice plné zlata a šperků, drahokamy, dokonce i slavnostní vozy a lodě…

Naši Veseťané ke kresbám přistupovali tiše s přísným zákazem mluvení. V každém sethanu se našel nějaký ten mluvka. Bílá družina tak rozdělovala, co si má kdo pamatovat, až „plachtu“ strhla. Nezůstalo při jednom. Následovalo pošťuchování a když se jeden „bělouš“ o obraz opřel, bylo pozdě na zjištění, že to není pevná stěna. Heffi musel opět napravovat chyby.

Večer si všichni opět užívali golema!


Neděle 22. 7. 2007 - Hledání pyramid

Po noční bouři a vytrvalém dešti bylo ve Vesetu a okolí tak mokro, že se nedalo vyběhnout do terénu. Proto se část Egypťanů pustila do vyrábění šperků z drobných korálků, část se věnovala sportu na hřišti a někteří si připravovali program k táboráku a pilovali drobné nedostatky.

Dnes také došlo na zpěv při kytaře. Egypťané nelenili a použili netradiční rytmické nástroje (lžíce atd.). Kuchtičky to řinčení a bušení přežily celkem bez újmy…

Po odpočinku dostaly sethany úkol, který nutil pracovat mozkové závity. Velekněz pronesl větu: „královna je velký vládce“ a Egypťané mohou použít všechna písmena z této věty k tomu, aby sestavili co nejvíce slov. Samozřejmě, že to musí být slova existující a ne žádné nesmysly. Rekordní počet slov vymysleli žlutí. Času bylo dost a klid na přemýšlení také.

Jenže náš život není vždy takto klidný. I my jsme sužováni válkami a nájezdy bojovných kmenů. Největší prohrou jsou Hýksósové, kteří si už kdysi Egypt podrobili. Proto si musíme Egypt ubránit a vyhledat všechny nám utajené pyramidy, které ukrývají barevné lístky. Získat je nebylo vůbec jednoduché. Hyksósové (vedoucí) byli všude a brali Egypťanům životy. Naštěstí měl každý tři životy. Hyksósové brali nejen životy, ale i lístky z pyramid, které vraceli zpět. Kdo lístek pronesl, musel vstoupit do Vesetu hlavní bránou. Jinudy byla cesta zakázána!

Večer se celý lid Egyptský bavil u společného ohně. Hrálo se na zvučné nástroje a zpívalo, nejen písně nám již velmi dobře známých. Některé sethany chytlo tzv. „básnické střevo“ a vymyslely písně o Egyptu i o údolí řeky Javornil. Nechyběly ani soutěže, úkoly a scénky, které všechny pobavily.


Pondělí 23. 7. 2007 - „Po větrné bouři starosti s vodou“

Přes Veset se prý přehnala velká větrná bouře a odnesla velké množství našeho vybavení a zásob do okolní pouště. Musíme je rychle posbírat, než nám je bouře zafouká pískem. Všechny sethany vyslaly své lidi, kteří na cestu dostali zásobu vody – 3x Snažil se úplně každý, najít a donést předmět z okolí zpět do Vesetu. Potkal-li se s bouří (vedoucí), přišel o 1 život. Stačilo na to jen „plácnutí“. Péťa V. zdrhal před bouří Barčou, aby si zachránil život, raději odhodil karimatku. Egypťan, který nesl banánovou krabici, neměl šanci uniknout. U golema číhala bouřka Éliška za stromem…když do golema vběhlo 5 hledajících Egypťanů a když vylézali, Elí si v klidu 5x plácla a 5 životů bylo v tahu. Míra Bř. si fandil a vytahoval se: „Šikula mě stejně nechytí“. Jenže díky své zvědavosti odtáhl golemovou plachtu a plác – bylo po životě. Adélka v zápalu útěku před bouří přehlédla mlaďoučký javor a omotala kolem něj své tělo a tento prudký náraz odneslo koleno – ale jen na 1 den. Péťa K. prchal přes latry s velikánským lívanečníkem v podpaží. Když se pak snažil pronést do Vesetu váleček, přetahoval se o něj s Fíďou a kňučícími slovy „nedám, nedám“ ho odmítl odevzdat.

Naše město bylo vystaveno na břehu řeky kvůli zásobování vodou. Vody se spotřebuje velké množství, takže sluhové ji musejí nosit v nádobách z řeky. Jelikož nemáme žádné vhodné nádoby, musíme použít jen to, co u sebe máme – boty, kšiltovky, oblečení… Každý sethan vyfasoval škopek, který měl v časovém limitu naplnit. EgypŤané se rozběhli k „řece“, kde ve zkalené vodě máčeli svá trika, kalhoty, fusekle…, aby je poté vyždímali. Nejvíc vody přibývalo oranžovým, neboť Petyho nepromokavé kraťasy unesly tolik vody, že při vylévání přibyl snad kýbl. Holkám několik chytráků radilo, aby použily podprsenky! Před koncem časového limitu zjistila Šikula, že u žlutých (vlastních!) mají také nepromokavé kalhoty a nyní litovala, proč na to nepřišli dřív. Pety rozčiloval velekněze, když křičel: „Lukýno, další škopek!!“. Po mokré „stezce“ se párkrát Egypťané natáhli, ale všichni přežili – k radosti Květušky.

Nanosit vodu do města je jedna věc, ale uhlídat ji je věc druhá. Každý tedy vyfasoval na zavěšení na krk sáček s vodou. Zákeřní a zlí vedoucí se snažili sáčky propíchnout. Mladší Egypťané pak nosili své malinké „uzlíčky“ se zbytkem vody a snažili se zachránit aspoň posledních pár kapek. Píďa to vyřešila po svém. Oblékla mikinu kapucí dopředu a v kapuci měla ukryt sáček s vodou. Willi přišel o vodu až ve frontě na večeři. To bylo vzteku.

Večer oznámil velekněz, že se hospodaření s vodou projeví další zkouškou. Každý sethan se odebral na místo, kde bylo zakopáno šest nádob. Tam pomaloučku a šetrně nalévali vodu ze sáčků. Hladina vody v zakopaných nádobách stoupala, stoupala…až k hrdlu vynesla zkumavku. Ta ukrývala zprávu: „300bodů do CTH“- Všichni měli tolik vody, že nebyl problém zprávu z nádoby vytáhnout. Zbylé „pytlíčky“ se rázem proměnily v nebezpečnou zbraň proti vedení. Nejvíc to odnesl sám velký velekněz. Kleopatra byla ušetřena.


Úterý 24. 7. 2007 - Egyptské vítání (přechod rovníku)

Dnešní den začal pro Egypťany tvrdou prací. Jako mravenci se vrhli na „naváté“ hromady větví v okolí Vesetu a dali se do likvidace. Dřevo, které se dá zužitkovat za účelem vytápění, odnášeli do špalkovny. Drobné chrastí začal Keďul pálit přímo na místě. Že na likvidaci nebude stačit jeden den bylo jasné po chvíli. Někteří koumáci si na přenášení dřeva přinesli přepravku, jiní nosili hromádky v náručí přimáčknuté na oděv, což ocení jistě matky našich Veseťanů. Klárka se ptala S8by, jak dlouho budou ještě tahat větve. Sabča zjistila čas a pravila: „1/4hodiny…jo, eště musíme makat, holčičko!“

Znavený lid měl možnost chvíli odpočívat před obídkem a během poledňáčku. Jenže ne po celou dobu, neboť bylo třeba připravit se na egyptskou slavnost. Jakmile to Štěpánka oznámila, začal šrumec. Egypťané si tvarovali těla tak, aby vypadali jak svůdné Egypťanky. Ti nejmladší vyplácali svou kůži „metráky“ barev, aby z nich byli klauni, „cvičky“, vojáci, slepičky atd. Krom barev a líčidel kolovalo mezi příbytky velké množství prádla a dalšího oblečení, což bylo později příčinou nulového ohodnocení bodování Pídi a Týny V. Jmenované Egypťanky však byly nevinné. Viníkem byli tzv. kamarádi, kteří se za jejich ochotu a pomoc odvděčili tak, že zapůjčené věci do příbytku dívek naházeli….no – pro dobrotu na žebrotu.

Slavnost začala představováním návštěvníků, ale byla brzy přerušena deštěm. Všichni se tedy nastěhovali do jídelny a mohlo se pokračovat. Kleopatra byla překvapena, do dnešního dne si myslela, že její oddaní jsou gramotným a kulturním národem… není tomu tak!

Další významnější částí dnešní slavnosti bylo křtění. Kleopatra předvolávala postupně ty, kteří jsou poprvé na území, kde se letos nachází Veset a řeka JavorNil. Křtění štětkou provedl velekněz, holení Jára, omývání Kákinka. Ne ke každému se choval velekněz stejně. Někdo měl pěnu téměř až tam…! Nejpřekvapenější byla naše léčitelka Květuška. Počítala s tím, že rituál se týká pouze poddaných a ne družiny Kleopatřiny. Škemrala: „Málo, málo“ a byla vyslyšena. Asi nejvíce to odnesla Šéérkéés. Štěstím bylo, že následovala koupel v teplé lázni Golemově.


Středa 25. 7. 2007 - Cesta do alabastrových lomů

Po snídani a nástupu vyfasovali Egypťané potravu a nápoj a vypravili se do alabastrových lomů v severovýchodní Amarne Podmokly a Zvíkovec. Když došli na místo, vrhli se na obchodníky a začali skupovat zboží. Obchodnice pravila, že asi Egypťané nejsou zvyklí na salámy, ale na pořádnou stravu. Skoupili šunku a junior, aby měli maso k houskám z Vesetu. Ti starší kupovali i velmi nákladné časopisy. Heffi svému synovci Kájovi pravil: „Koupíme si Playboye?“ Kája upřel prosebný zrak na strýčka a škemral: „Já bych radši Čtyřlístek!“

Před obchodním místem se pak malí i velcí vrhli na dětské hřiště, určené zřejmě předškolákům… Egypťané však dávali pozor a nic nepolámali.

Nacpaní brambůrkami, sušenkami, nanuky, colou a jinými pro Egypťany „nevhodnými“ potravinami se vrátili v odpoledních hodinách do Vesetu.

Kvádry z alabastrových lomů, které jsme získali, musíme nyní přepravit po souši. Dvojice z každé skupiny vyrazila, aby svůj kvádr mimořádně velmi těžký donesla či dovalila na Kleopatrou určené místo. Chudákům černým chyběli největší koně (ochořeli), takže „kvádry“ ne a ne zvládnout. Sílu jim přáli dokonce i soupeři a hlasitě vyčerpané Egypťany povzbuzovali. Týnka od zelených dovalila „kvádr“ a úplně pobledla. Musela se osvěžit vodou a řádně to vydýchat.

Pro dnešek toho měli Egypťané dost, přesto nešli všichni odpočívat a věnovali se pohybovým hrám.


Čtvrtek 26. 7. 2007 - Doprava po vodě a stavba pyramid

Hned po ránu čeká Egypťany plavba lodí s nákladem z alabastrových lomů. Vody v JavorNilu je však málo a hrozí, že lodě budou mít problémy. Egypťané se teda vypravili mimo Veset, aby si každý z nich pořídil a upravil dlouhé bidlo, kterým budou lodě regulovat. Pořadí vyplutí lodí bylo vylosováno a po řece se s časovým odstupem vydávala jedna loď za druhou. Egypťané putovali po březích a sledovali, aby nenastaly komplikace. Bidlem se nesměli dotknout lodě, ale mohli čeřit vodu tak, aby dostali loď tam, kam potřebovali. Dvěma skupinám se loď po rozpůlení potopila, takže vyfasovaly novou. Ztíženou roli měli orange, neboť ještě „klestili“ vodu podél břehů, aby se tudy dalo projít. Družinám, které šly až za nimi, se šlapalo podstatně lépe. Cílem bylo „přemostění“ JavorNilu u Staropramenu.

Kámen byl vyložen a začal být odměřován další čas, tentokrát stavba pyramid – a to z vlastních těl. Pyramidy byl raz-dva postaveny, aby „spodní kvádry“ tak dlouho netrpěly. Výhodou bylo, že se „kvádříky“ mohly přidržovat stožárů. Nejvyšší pyramidu postavili zelení. Neobešlo se to však bez následků. Týnka V. si hnula s krkem, takže ho Květuš musela znehybnit v provizorním límci.

Odpolední sváča byla ve Vesetu podána dříve, aby se Egypťané mohli zúčastnit boje u Tutanchamonovu masku. Tutanchamon je jeden z nejznámějších faraónů. Na trůn se dostal ve svých devíti letech, obnovoval chrámy ostatních bohů, které nechal zničit Amenhotep IV. Po 10 letech byl odstraněn jako jeho předchůdci.

Egypťané tří družin se ukrývali kdesi v hustém palmovém háji, aby z paže ochráncům úkrytu Tutanchamonovy masky strhli jejich život a zaútočili na hlídače. Útočníci také přicházeli o životy. Výhodou bylo, že ve Vesetu docházelo k oživení. Brzy se však strhl masakr, takže Kleopatra s veleknězem nevydrželi a hnali se pomoci „zlikvidovat“ Keďula. Řežbu obou stran malých útočníků nevydržel ani Mihu a boj o Tutanchamonovu masku ukončil. Výsledky byly anulovány k nelibosti Vojty Sl. a dalších hrdinů.

Večer se ve Vesetu hrály hry – i proti Kelopatřině družině. Kákinka to komentovala slovy: „Květa se od včerejška polepšila, už chytla i míč.“


Pátek 27. 7. 2007 - Egyptské balónovky

Pro velký zájem Egypťanů bylo v královském paláci rozhodnuto, že dnešní den bude věnován balónovkám. Bylo postaveno několik týmů za účelem přehazky, vybíjené a volejbalu.

Malí Egypťané se snažili, co jim síly stačily, ale proti družině královny Kleopatry neměli šanci. Nikdo na ně nebral ohledy, nikdo nepřimhouřil oko. Při vybíjené totiž nehráli Egypťané jako jeden tým, ale každý hrál jen za sebe. Pánům a dámám se nechtělo přihrávat, každý chtěl vybíjet – a podle toho to také dopadlo: 2:0! Stejný výsledek měla i přehazovaná. U volejbálku to bylo jiné – 1x vyhráli Egypťané a 1x královská družina.

Mezi balónovky byl zařazen i tetrball. Mezi nejvytrvalejší hráče patřil Míra B. s Kristinou V. Jelikož „motali“ jedním směrem a pak se ještě „sám od sebe“ zauzloval motouz, musela tato dvojice zápas zopakovat. Prvenství získala Týnka.

Po náročném balónovém dni se všichni těšili na teplou koupel v golemu. Ale ouha! Topiči ne a ne golema rozpálit tak, aby se z lázní valila pára. Ženy, které pomáhaly s očistou malých Egypťanů, byly proto pěkně „vymrzlé“ a hlasitě protestovaly. „Kuchyň“ byla s teplou vodou spokojená. Čím to asi bylo??? Buď je otužilejší… nebo se od ní očekává větší porce…!!! To je jen ve hvězdách, jestli se topiči snažili víc!


Sobota 28. 7. 2007 - Hledání skarabeů

V pouštních píscích a dunách žije tmavý brouk, kterého je možné často vidět, jak valí přes překážku kuličku, obsahující zárodky jeho potomstva. Byl pojmenován skarabeus. My, Egypťané, v něm vidíme symbol toho, co se stále obnovuje a vzniká. V okolí Vesetu je právě nyní obrovský výskyt tohoto egyptského symbolu, brouka skarabea. Všechny sethany naráz vyběhly a začalo velké hledání a sbírání. Egypťané byli velmi pilní. Každý z nich svíral v dlani hrst brouků (pro ochranáře – byly to papírky). Po ukončení sběru nastalo velké sčítání. Brouků byly tisíce, takže šustění ozývající se z některých příbytků vypadalo, že se tam právě sešla parta karbaníků. Nejlepšími sběrači se stali bílí, pak hned modří. Průměrný sběr na bílého Egypťana byl 360 brouků.

Skarab je používán k ochraně mumie jako tzv. srdeční skarab (uložen místo srdce). Slovo mumie je perského původu a označoval se jím původně asfalt, který byl jedním z vnějších mumifikačních materiálů.

My naštěstí budeme k mumifikaci používat materiál textilní – vlastní oděv a to jakýkoliv. Každá skupina si „mumifikovala“ jedno vybrané tělo. V momentě, kdy mumifikace začala, nastal téměř masakr. Bránou se prohnali Egypťané a hnali do svých příbytků, aby po 1 kuse nosili k „sportovišti“ své oděvy – malé, velké, spodní… Spoďáry navlečené na hlavě nebyly výjimkou. Mikiny omotané kolem paže se nepočítaly. Chudinky mumie stály a tiše trpěly. Počet kusu navlečených na mumii modrých činil 85. „Mumie“ pak byly rády, když došlo ke svlékání, neboť byly pěkně splavené.

Po této akci se Květa rozmýšlela, jestli by neměla jít bodovat. Naštěstí od této nebezpečné myšlenky upustila…

Večer, těsně po klinkání večerky, čekalo Egypťany překvápko. Objevil se Večerníček Jára s Luďovou motorkou a uvedl přeroztomilé včelí medvídky – Lůcu, Kákinku, Alču a Denisku. Tyto figurky, třepotajíc křidélky, se prolétly náměstím a nehrnuly se k Pučmelounovi Šárce, jež pevně svírala hrnec medu. Zpěv včelích medvídků se stával chvilkami nepravidelným, takže to Lucka zachraňovala svou přesnou znalostí textu. Večerníčkovská píseň také nebyla celá díky kytáristovi Lukýnovi, ale jinak nemělo překvapení chybu a sklidilo obdiv přítomných Egypťanů a přihlížejících zvědavců.


Neděle 29. 7. 2007 - Vyvolání mumie během návštěv ve Vesetu

Včerejšího dne nalezli a nasbírali Egypťané mnoho skarabeů. Ti se dnes stali terčem útoku zlodějů. Skarabeové byli shromážděni ve vymezeném a ohraničeném prostoru a 3 sethany Egypťanů se snažily bedlivě hlídat. Zloději se snažili odvádět pozornost a rychlým skokem vniknout ke skarabeům. Horší bylo uniknout. Míša V. se snažil vzbudit lítost svým pláčem, ale nebylo mu to nic platné. Vojta se tradičně rozčiloval a nabádal ostatní k pozornosti. Po výměně skupin byla znát domluva a spolupráce zlodějů. Jejich loupežné nájezdy měly velký úspěch. Ke skarabeům vnikli všichni najednou jako jeden muž, posbírali brouky a rychle prchali ze zakázaného území pryč. Jasně, že se zas našly k jejich taktice výhrady, neboť prý neberou takový ohled na mladší Egypťánky. Přes všechny potíže tato skupina zlodějů slavila vítězství.

V odpoledních hodinách po řádné přípravě se otevřely brány Vesetu a do města byli vpuštěni blízcí i vzdálenější příbuzní našich Veseťanů. Většina příbuzenstva prováděla předpokládanou revizi v příbytcích, balila špinavé prádlo a skládala a skládala. Rodiče Péti L. kroutili hlavami a nikomu není známo, nad čím. Veseťané získali mnoho nových pochutin a potulovali se Vesetem s různými sáčky v rukou a stále hýbali sanicemi.

Úderem zvonu byl ohlášen slavnostní nástup a Egypťané se předvedli v celé své kráse. Kleopatra představila svou družinu, která pečuje o pokojný život svěřených osob ve Vesetu. Pak přišly na řadu vesetské sethany. I za cenu poškození svých hlasivek „vyřvaly“ do světa své pokřiky. Když pak družiny zapěly své písně, objevily se na tvářích babiček i slzy dojetí, ostatní se velmi dobře bavili.

Poté předstoupil velekněz Imhotep a vyzval obyvatele města ke spolupráci při posvátném rituálu Hachran Džaré, který má vyvolat mumii Dešret. Velekněz vážným hlasem pronesl řeč z Knihy mrtvých. Když Veseťané jeho slova zopakovali, začala se mumie hýbat. Po třetím zopakování ožila zcela, vstala, vrhla se na kněze a pak zmizela řádit do města Veset. Míša Š. později pravil: „Já vím, kde je ta mumie. Běžela ke Golemu…“

Déšť na chvíli přerušil další program, ale nikoho to nezaskočilo. Všichni měli co dělat. Následovalo několik utkání. Malí Egypťané vyzvali své předky k utkání ve fotbale, vybíjené a přehazované. Rodiče se nechtěli nechat zahanbit, tak své potomky vůbec nešetřili. Padaly takové věty – jako např. „Každej si vybijem svoje dítě“ atd. Ve fotbálku to rodiče projeli na plné čáře! Na zapálenosti, rychlosti i chytrosti Veseťanů byl znát drsný výcvik naší Lůci.

Po 17.hodině zůstali Egypťanům ve Vesetu jen vzpomínky na společné odpoledne, tašky zásob a dobré buchty.

Po svačině, o kterou měla zájem jen hrstka Veseťanů, začalo pršet, tak se všichni sešli v jídelně a nastalo bujaré veselí. Že by se projevila radost z odjezdu příbuzných…? Egypťané popadli lžíce, hrnce, valchu atd. a doprovázeli břinkáním naše kytaristy. Samozřejmě, že se nezapomnělo ani na otce Abraháma, kterého s velikánským originálním způsobem vždy předvádí Hanička.


Pondělí 30. 7. 2007 - Asiaté útočí

Po rozcvičce, hygieně, snídani a nástupu čekalo Egypťany neradostné dopoledne. Samá práce! Všechny skupiny se vydaly pro chrastí a ve Vesetu zůstala jen Kleopatra a nejnutnější „personál“. Bylo to dobře, alespoň se mohla věnovat nečekané návštěvě z města Hygieny. Brzy se objevila návštěva berounská a rozpačitý mladík se ptal, zda u nás byli z Hygieny nebo jestli začali od nich! Paní hygienička se culila a Kleopatra se snažila zadržet výbuch smíchu…

Odpoledne se v okolí Vesetu za Oslím lesem chystali na Egypťany zaútočit Asiaté (dospěláci). Veseťané se připravili k obraně města, vyfasovali po 1 životu (fáborek) a vydali se pod velením Petyho, jež se ujal slova sám, vstříc svému osudu. Odvahu jim dodávalo rytmické vytleskávání hesla: „Asiaty pobijem, tuhle bitvu vyhrajem“

Na louce bylo mrtvo, jen v povzdálí bubnoval bubeník Lůca a za barikádou z balíků postávala Šikula, špehovala a hlasitě informovala ukryté Asiaty o dění na place. Než došlo k vlastní bitvě, Lůca prorazila buben a řvala: „Dělejte, za 20minut je svačina…!“

Kleopatra šikovala Egypťany do zástupu, Pety se snažil udržet si vedoucí postavení a stále zvedal paži, aby dal najevo, že všichni mají ztichnout. Asiaté zatím tiše trpěli v houští – né strachem, ale nutností lidské potřeby…

Míša Š. začal pofňukávat a špital: „Já se tam bojím“. Konečně Egypťané vyrazili k útoku, ale odvaha trochu opadávala. To když je Asiaté téměř obklíčili a bombardovali koulemi. O svůj život dlouho zápasil Radek M., válel se po zemi a hlídal si paži se stuhou. Stejně podlehl. Dav Veseťanů se vrhal bezhlavě na Šéérkéé, ale ta jela jak buldozer a odhrnovala človíčky vpravo, vlevo a snad by je i odhazovala v dál, kdyby to pravidla dovolovala. Smutní Egypťané se shromáždili kolem Kleopatry a prosebným pohledem loudili navrácení životů. Ta však nedbala, ačkoliv si určitě přála totéž. Kdo však oživil všechny mrtvé, to byl velekněz. Celý rozlícený dav útočil na přeživší Asiaty a málem přitom zalehli Miha. Fíďa unikal rychlými skoky dost dlouho, ale také podlehl. Hrášek vzal nohy na ramena a hnal až k Vesetu. Pronásledující Veseťané však z louky nesměli, takže jim byla vzata příležitost se na Asiatovi vyřádit. Po bitvě bylo jak po výprasku – posbíraly se „střely“, útržky životů a hajdy zpět do Vesetu.

Poté se všichni osvěžili v teplé vodě golémově.

 

Úterý 31. 7. 2007 - Pátrání po artefaktech

Během noci jsme získali zprávu, která nás dovede za mocnými artefakty a my se budeme moci pokusit znovu a snad už navždy uspat zlou mumii Dešret. Tato zpráva je ovšem psaná hieroglyfickým písmem. Nás čeká nalézt znaky jednotlivých písmen, doběhnout za písařem a ten už musí najít znak na listině a zapsat ho. Sethany pokřikováním povzbuzovaly své kamarády k rychlému běhu, aby měly zprávu co nejdříve rozluštěnou. Tentokrát štěstí přálo modrým a černým.

Po poledňáku byly Egypťanům rozdány lístky „papyrusu“ a zadán úkol: „napsat jedno slovo, které se mu vybaví, když se řekne EGYPT. Tato egyptská myšlenka měla ještě pokračování. Imhotep vybral častěji opakovaná slova a z těch mají Veseťané sestavit báseň. Mnohá napsaná slova byla perličkou. Slova, která musí zůstat v básni jsou například: Nil, pyramidy, sarkofág, vedro, sfinga, Alexandrie, mumie, velbloud, hieroglyfy…

Po rozluštění zprávy (V okolí Vesetu jsou rozmístěné artefakty na viditelném místě. Vaším úkolem je najít tyto artefakty, zaznamenat si do mapy místo, kde jste je našli a jejich název) musíme nalézt místa s artefakty.Času na hledání moc nebylo. Pouze hodinka musela stačit každému sethanu, aby artefakty nejen nalezl, ale i zaznamenal do sethanem zhotovené mapy. Zadaný úkol splnili Veseťané modří, jako druzí žlutí, černí, zelení i bílí. Třetími v pořadí se stali orange.

Poté nastal volný program. Skupiny Veseťanů se vydaly na dalekou cestu – až k pomníku.

Část dospěláků měla plné ruce práce s přípravou lože pro naši Kleopatru. Ta očekávala příjezd muže svého z mise v Kosovu. Golem se rázem proměnil v „pětihvězdičkový“ hotel. Ani kuchyň se nedala zahanbit a připravila Robinovo milované jídlo – špagety! Vítání Robina bylo bouřlivé…. Pak už beze slov!


Středa 1. 8. 2007 - Cesta bludištěm

Pyramidy slouží jako hrobky panovníkům, jsou tudíž plné pokladů a vzácností. Tyto poklady však lákají zlodějíčky. A aby nikdo nerušil panovníkův posmrtný odpočinek, jsou pyramidy také plné nástrah – pastí a bludišť, kterými málokdo dokáže projít. Na tuto „dobrodružnou“ cestu Egyptem se vydávají i naši Egypťané. Sethany si vylosovaly pořadí, ve kterém se vydají cestou mezi devíti deskami. Po opuštění startu se každý musel dostat k cíli pokud možno vždy jinou cestou. Za to byly 2 bodíky. Pokud se zbloudilý Egypťan vydal novou cestou, ale kdosi z jiného sethanu už tudy šel, získal pro svoji skupinu 1 bod. Jóóó….a za prošlé bludiště stejnou cestou žádný bodík. Egypťané se vzájemně pozorovali, aby nikdo nic nezapisoval. Zapojena měla být jenom paměť.

V bludišti se stalo, že byly cítit „omamné látky“, které všem postupně zamotaly hlavu. Naší omamnou látkou byl vlastně kolík. K tomuto kůlu jednotlivci přiběhli s nádobou plnou tekutiny v jedné ruce. Druhou rukou se přidržovali již zmíněného kůlu a 10x oběhli. No, nebylo to lehké! Vodu bylo potřeba donést do vzdálené nádoby. Žlutí běhali s prasklým kelímkem, takže ztráta tekutiny byla značná – což pocítili při veleknězově hodnocení. Bílí byli nabručeni, že vyhrála modrá.

Na řadu přišel sport – fotbal. Malí Egypťané měřili síly s vedením. Obrovské ovace sklidil „rychlonožka“ Heffi, který po odehrání mičudy běžel celých 7 metrů, šlápl do důlku a padl! Dospěláci sice vyhráli 3:1, ale jak pravil Keďul: „Byli utahaní jak psi!“

Dnes se vyznamenali velcí kluci + návštěvy. Statečně se oháněli krumpáčem a lopatou. Kopali totiž latru.


Čtvrtek 2. 8. 2007 - Příprava na posmrtný život

Konec panovníků se blíží a to je ta pravá chvíle pro balzamovače. Podle Egypťanů duše zemřelého opouští tělo a vrací se do něj zpět po mumifikaci. Naše balzamovače bylo potřeba prověřit, takže je čekalo motání „mumifikačního“ obvazu. Z každého sethanu vyběhl balzamovač a v cíli už na něj čekalo motání, motání, motání… Když se vrátil, mohl vyrazit další.

Přesný postup balzamování v mumifikační dílně: omýt tělo, vybrat vnitřnosti – ty umýt a uložit do skříňky či kamenné nádoby, tělo natřít, osušit, navonět, nakouřit kadidlem, pomazat palmovým vínem + skořicí + cedrovým olejem, pak se tělo pevně ovine obvazy.

Nás tento přesný postup naštěstí nečeká, ale je třeba připravit svého panovníka (vedoucího) na posmrtný život. Proto sethany dostaly další úkol, který jim zabral hodně času – připravit nosítka pro mumifikovaného, dále masku z papíru nebo přírodního materiálu, slavnostní šat zabalený do uzlíku a hlavně dary pro Boha. Egypťané se vrhli do práce a pečlivě si hlídali, co připravují.

Dnes je také čekal poslední golem.


Stezka odvahy

Začalo se stmívat a panovníci se začali chystat na akci, při které se prověří statečnost všech Egypťanů. Nastala hodina „Há“ a na stezku odvahy se vydali první hrdinové. Ve tmě na ně číhala strašidla a jiná žoužel. Někteří EgypŤané procházeli volným krokem a svými poznámkami dávali najevo, že oni se ničeho nebojí a že je vlastně nic nerozhází. Ozývaly se ale i jiné hlasy. Kdosi hlásal, že vedoucí jsou zlí. Ježek vystupoval ze tmy a vypadal jak Batman z Troškova Kameňáku… na to reagovala jedna Egypťanka výkřikem: „Ježišmarjá, Ježku!!“ Aneta pro změnu volala: „Já chci domů, já chci domů!“ Míra Bř. oznamoval, že si asi stříknul do textilu…

Z jednoho křoví vycházel zvuk broušení nožů. Většinou tam každý soustředil svůj zrak, ale na opačné straně cesty číhala zrada – zrůdný ksicht a u země se vynořila ruka šmátralka. Tomáš Vrbka nadskočil snad metr nad zem! Šikula si spletla Štěpku s Matoušem a pomalým chraplavým hlasem pravila: „Lééé-b-rrrr!“

Údolím se ozývaly skřeky leknuvších se Egypťanů, velmi vděčnými objekty byly Egypťanky, které pištěly u každé figury. Píďa dokonce nadskakovala a zakrývala si oči. Kdo prošel, byl rád, že to má za sebou!!!


Pátek 3. 8. 2007 - Mumifikace, rituály, egyptské slavnosti

Od časného rána měli všichni plné ruce práce. Sethany dokončovaly přípravy pomůcek pro panovníka, které budou přiloženy k posmrtnému lůžku. Muži zatím likvidovali přehradu a oblíbeného golema. Pak přišla na řadu mumifikace panovníků všech sethanů. Ti honem pospíchali na latru, aby případná potřeba pak nepokazila snažení Egypťanů.

Egypťané začali obalovat své panovníky tak, aby „nečouhala“ žádná část těla či oblečení. Jednali s nimi jak v rukavičkách, aby nic neprosakovalo. Kdo měl žízeň, rychle dostal napít, aby nezdržoval a mohla být obalena i hlava. Konečně byl nástup. Jednotlivé sethany předstupovaly před velekněze a Kleopatru a přinesly lůžko zdobené, na kterém odpočíval mumifikovaný vládce. Pak předvedly i přiložené dary a přednesly, co sepsaly oslavného. Když byly mumie vyrovnány vedle sebe, ozval se výbuch a nádvoří zahalil dým. Začal posmrtný život panovníků – mumie začaly ožívat.

Odpoledne se už Veseťané připravovali na opuštění Egypta. Balili částečně svá zavazadla, uklízeli prostor. Panovníci se věnovali výzdobě „shromaždiště“ a také Keďulova vozu. Někteří zas provokovali sparťanskou vlajkou, ale Keďul ji bez mrknutí oka přejel!

Při posledním nástupu se tradičně hodnotilo. Nejvíce jásali žlutí, ačkoli byli první odzadu. Cenu si ale letos vybral každý sám. Podle pořadí v CTH byli Egypťané vysíláni k táborovému kruhu a měli omezený čas k tomu, aby si vybrali něco z volně položených darů. Vybírání však po chvíli přerušil déšť. Ceny se proto vysbíraly a uložily pod švestku. Tam po dešti rituál pokračoval.

Bílí byli dlouho ve vedení a dělali všechno možné i nemožné, aby zvítězili, ale osud byl jiný. Modrá družina je doháněla, doháněla, až je předhonila. Z výsledků se ale radovali úplně všichni, protože je čekala odměna – vyzdobená jídelna a množství dobrot, pod kterými se prohýbaly stoly.

Mejdan mohl začít. Rychlé špunty lítaly, dorty se krájely, hudba hrála, zpívalo se a tančilo. A zase došlo na slzy. Pomohla tomu i jedna oslavná píseň. Kdo nestihl odpoledne, chodil ještě teď s fixem a žádal o podpisy.

Poslední noc byla krátká, protože se usínalo pozdě. Hlavami se honily myšlenky na společné zážitky.


Sobota 4. 8. 2007 - Cesta domů

Po krásném večeru všichni museli vstávat z pelíšků a pustit se do práce. Rychle dát poslední věci do kufrů a po snídani se začalo bourat tábořiště. Bylo vidět, že naši Egypťané jsou pilní jako včelky. Ti starší už věděli, čeho je třeba se „chytit“. I ti mladší přidali ruku k dílu a pomáhali s úklidem – sbíráním papírků apod., aby po nás nezůstaly žádné stopy.

Dnes bychom mohli naše údolíčko místo Javornického nazývat „Slzavé údolí“. Brečeli už snad všichni! Egyptští panovníci jako poděkování za pilnou práci u autobusu zamávali svým dělníkům, kteří se vydali ke svým domovům.