17.7. - 6.8.2005
ARTUŠ - nejznámější z keltských hrdinů, nejpopulárnější byl v období středověku, kdy výpravy jeho následovníků, rytířů kulatého stolu, byly v zájmu větší části západní Evropy. Od narození byl provázen duchovními mocnostmi. Jako malého chlapce ho Mág Merlin tajně vynesl z Tintagelu a vychovával ho v bezpečí a tajnosti až do doby, kdy zemřel jeho otec - král Uther Pendragon. Artuš nevěděl o svém osudu, dokud nepřišel ten pravý čas, aby vytáhl meč z kamene a dokázal svůj dědický nárok na britské království. Artuš věděl, že jedině s Merlinovou pomocí může porazit své protivníky a přinést Británii mír. Proto žádá Paní z jezera o meč Excalibur. S nově nabytou zbraní i se sebejistotou porazil Anglosasy a pomohl Skotskému králi v jeho boji proti Irům a dokonce vytáhl daleko od svého království proti Římanům. Za pomoc skotskému králi mu byla přislíbena ruka královy dcery.
GUINEVERA - dcera skotského krále, která se s Artušem zasnoubila a on jako mladý král se stal hrdinou a legendou, která vždy provázela hrdinství, statečnost, lásku a pokoru všech jeho následovníků.
MORGANA - nevlastní sestra Artuše. Stejně jako Artuš i ona byla předurčena k velkým činům. Stala se Artušovým trnem v jeho životě, ale i jeho strážkyní. Byla léčitelkou i temnou čarodějkou, která společně s Královnou severních větrů a Královnou pustin odvezla těžce raněného Artuše do Avalonu.
MERLIN - mudrc a velký mág. Moudrý rádce a věrný přítel tří vynikajících králů. Je to mystická postava v pevném spětí s přírodou. Právě on měl Artušovi vyčarovat kulatý stůl.
AVALON - zásvětní říše - ostrov jablek, čarovný les, kde se to hemžilo šálivými vílami. Právě tady se měla učit svým kouzlům Morgana a odtud pochází také Merlin.
CAMELOT - hrad krále Artuše, velký jako město. Lákal rytíře zblízka i zdaleka a ti přijížděli, aby se stali členy společenství kulatého stolu, spojeného ideály odvahy, cti a krásy. Z Camelotu se rytíři vydávali na dobrodružné a objevné výpravy, aby si dobyli čest, pomstili křivdu nebo získali slávu a lásku své dámy. Rytíř na výpravě se stal symbolem touhy a ctižádosti.
KULATÝ STŮL - symbol celistvosti a oddanosti. Měl mnoho účelů: zabraňovat dohadům a hádkám o to, čí místo je čestnější,…
GRÁL (kotel hojnosti) - hledání Grálu bylo nejtěžším, nejvznešenějším a největším úkolem všech dob. Mnoho rytířů se za ním vydalo, ale jen málo z nich se vrátilo. Když se také Artušovi bojovníci vydali Grál hledat, věděl Artuš, že toto společenství rytířů se už nikdy ve stejném počtu nesejde.
Rod rytířů z Keďulova
Jsme udatný rod rytířů z Keďulova mající sídlo nedaleko potoka Javornického - se znakem zaťaté pěsti, jenž je dán naší bojovností a chrabrostí. Náš rod vždy se svými přáteli rád poseděl i popil, ale nepřátele rychle vyprovodil.
V pěsti naše síla vždy byla a je, tak si na nás pozor dej a naše jména teď poslouchej:
- Já jsem rytíř Keďul z Keďulova
- Já jsem jeho sestra Petra z Keďulova
Rod rytířů Perka a Darmena
Praděd Harmen vlastnil obrovského orla, který při bitvě u černé rokle doletěl se zprávou pro posily a tím se rozhodl výsledek bitvy. Sám praděd se vyznamenal velkou silou a odvahou a proto ho král povýšil do šlechtického stavu a propůjčil mu modrou zástavu s orlí hlavou. Tím náš praděd položil základ slavnému rodu, jehož sídlo je zbudováno na Orlí skále, vyvyšující se nad tmavou řekou do obrovské výše - přibližně 101m, 27cm a 22mm.
Rod rytíře Tristana a Isoldy
Rytíř Tristan a princezna Isolda pocházejí z rodu Tatringelů a Guthardů z krásné Akvitánie. Planou k sobě velkou láskou. Tristan na důkaz lásky k Isoldě musel zabít draka, který plenil vesnice v okolí jejího panství. Byl však těžce raněn. Na důkaz toho, že právě on vykonal tento hrdinský čin, strčil si do boty drakův jazyk. Avšak tento jazyk vypouštěl smrtelný jed. Tristan oslaben jedem byl však Isoldou a její matkou vyléčen. Pak služkou po okraj naplněný pohár nápojem lásky Isolda s Tristanem omylem vypili.
Byli naplněni obrovskou láskou, kterou si slíbili na celý život. Láska až za hrob.
Rod rytířů Drsoně a Jasoně
Pocházíme z udatného rodu Dragonů. Jde o velmi starý rod s bohatou minulostí a s udatnými rytířskými předky.
Ve svém znaku máme hlavu býka, jelikož náš slavný otec otec při své jedné bojové výpravě skolil holýma rukama rozzuřeného býka, který již několik desetiletí trýznil okolní vesnice a lid našeho kraje. Tím se proslavil a od té doby na jeho počest nosí náš rod tohoto býka ve svém znaku.
Rod rytířů Tlapiček z Hnátova
Náš otec - rytíř Tlapka z Hnátova byl členem družiny krále Artuše a také jeho dobrý přítel. Byl velmi vzdělaný a spravedlivý, ale také zdatný bojovník s dobrým srdcem. Všichni ho měli rádi. Jeho největší předností, pro kterou si ho král Artuš vybral do své družiny bylo, že byl vynikající stopař, špeh a vyzvědač. Bohužel při jedné výpravě nešťastně zahynul. A jelikož neměl žádného syna, převzaly jsme jeho službu pro krále Artuše my dvě - jeho dcery Velká a Malá.
Rod rytířů Ectora a Arwen
Oba rytíři pocházejí z malého tajemného rodu černého rytíře, jež sídlil na Velkém ostrově.
Jeho hrdinské skutky však proslavily celý rod nejen na území tohoto ostrova, ale tato sláva proslula po celé Británii. Tajemství černého rytíře spočívalo v tom, že za celý jeho dlouhý život téměř nikdo nespatřil jeho tvář - dokonce ani matka jejich dětí…
Legenda praví, že jednoho dne se na hrad černého rytíře snesla orlice. V zobáku přinesla zprávu, ve které stálo, že tento slavný rod jednoho krásného dne vymře po meči…
Mistři dřevce:
pro přijetí do našeho stavu je nutné
-být majitelem vlastního dřevce originální výroby
-splnit zkoušku síly
-sražení protivníka z koně
-U.B.T.R.T.
přihlašujte se na adrese www.PERK-DARMEN-ECTOR.cz
osobně: Perk - Darmen - Ector s.r.o.
ŠTABERY STREET
Camelot 6; 121 33
Mistři dýky:
při vstupu do našeho stavu musíte složit tyto zkoušky
-každý učedník si vyrobí dýku
-každý učedník se naučí tajné cvičení před bojem
-každý učedník bude ctít své mistry a na slovo poslouchat
-každý učedník bude druhého v jeho stavu ctít a bude mu pomáhat
-každý musí projít závěrečnou zkouškou
při nesplnění výše uvedeného bodu je učedník vyloučen a všecky výsady naší bojové školy mu budou odepřeny
Mihu das Tristan
Šikulka ala Isolda
Mistři luku:
rytíř ucházející se o titul lukostřelce královské družiny předstoupí před mistry luku a požádá je o zapsání k jejich řemeslu
-pod dozorem mistrů si zhotoví luk a jeden šíp, který bude bez špičky a dále se dozví další informace spojené s lukostřelbou
-předstoupit s vlastním lukem a šípem a složit první část zkoušky
-ke složení druhé zkoušky budou mít učni propůjčenou výstroj od mistrů
rytíř Drsoň a Merlin
mistři meče:
pro složení zkoušky a získání titulu "mistr meče" je nutné zvládnout
-znát rytířskou přísahu
-souboj muž proti muži
-vykonat zkoušku ušlechtilosti - musí vyprávět o dobrých vlastnostech svých kamarádů; musí znát jména všech kamarádů z družiny; musí vykonat dobrý skutek
ke zkouškám přistupuje rytíř s vlastnoručně zhotoveným mečem
ZÁKONY navrhují a schvalují Rytíři Kulatého stolu.
"Co si navrhnu a schválím, to čestně dodržuji"
Zákon pro odpočinek:
Po táboráku a v neděli má rytíř právo si pospat až do 8.00 hod.
Zákon byl schválen Rytíři kulatého stolu 19. 7. 2005
Zákon pořádku:
Trest - sběr papírků po celém táboře pro toho, kdo úmyslně nepořádek dělá nebo kdo ho přehlíží
Zákon byl schválen Rytíři kulatého stolu 19. 7. 2005
Zákon jídelní:
Rytíř má právo poručit si tolik jídla, kolik opravdu sní. "Raději si 3x přidám, než 1x vyhodím"
Zákon byl schválen Rytíři kulatého stolu 20. 7. 2005
Zákon hlídky:
Pouze ti rytíři, kteří byli na noční hlídce, jsou zproštěni rozcvičky - den po hlídce.
Zákon byl schválen Rytíři kulatého stolu 20. 7. 2005
Zákon o rozcvičce:
Je-li po ránu rytíři na rozcvičce zima, vezme na sebe vrchní díl brnění či košili.
Zákon byl schválen Rytíři kulatého stolu 23. 7. 2005
Zákon jídelní - polévkový:
Každý rytíř je povinen polévku třeba jen ochutnat. Sám si řekne, kolik polévky chce.
Zákon byl schválen Rytíři kulatého stolu 25. 7. 2005
Zákon o práci:
Za nějakou mimořádnou pomoc či práci je možno vyplatit odměnu šušni.
Zákon byl schválen Rytíři kulatého stolu 25. 7. 2005
Zákon o mluvě rytířů:
Tresty za sprostá slova jsou ponechány na rozhodnutí vedoucího (většinou se bude jednat o posílení těla rytířů - cvičeníčko).
Zákon byl schválen Rytíři kulatého stolu 25. 7. 2005
Zákon svatební:
Sňatky v Camelotu pouze za účelem skutečné a upřímné lásky. Rytíř si získá srdce své vyvolené zpěvem před stanem. Sličná dívka pak svým tancem oslniti může svého rytíře. Polibky jsou povoleny na dobrou noc.
Rozvody v Camelotu neexistují!
Zákon byl schválen Rytíři kulatého stolu 28. 7. 2005
Jsme rytíři z Keďulova
Vyhrajeme zas a znova.
Ve znaku máme řádnou pěst
Je to pro nás velká čest!
Když povstane zlo,
Povstanu a skolím ho
Klidně se s ním poperu
Pak se na to … VYSPIM…
Guinevero a Artuši
Copak máte na duši
My si tady pískáme
Excalibur získáme
brrr - excalibur!
Jasoně a Drsoně
Máme všichni rádi
Držíme se pospolu
A jsme kamarádi.
Naše žlutá družina
Ta je vždycky v pohodě
Třeba když jsme na suchu
Nebo taky na vodě
ZA ARTUŠE!!!
Tlapičky se jmenujem
Za Artuše bojujem!
U kulatého stolu
Držíme vždy spolu.
Když na nás zavolá Ector a Arwen
Tak na ně mávnem
Na Grál si sáhnem
A všechno zvládnem. ČERNÁ!!!
Žadatelé o rytířský titul přicválali na Camelot a hned se na ně soustředila veškerá pozornost. Rytíři kulatého stolu si je hned rozdělili a postarali se o jejich ubytování.
Během procházení rozlehlým Camelotem si zdejší ranhojiči zvali jednotlivé družiny k prohlídce, aby snad na Camelot nebyla zanesena závažná choroba či dokonce mor.
Rytíři své družiny seznámili s pravidly a řádem, ukázali jim "hradby", za které se nesmí a nejdůležitější místa - latru, lázně, hodovní síň, štáb, rozmístění svých příbytků.
Ti nejmladší obyvatelé stačili hned první den k malé radosti svých rytířů rozhrabošit své velikánské vaky s šatstvem. Ženské pokolení se už stihlo předvést v různých variantách svých oděvů - např. Tery & Tery.
Rytíři u královny
Ve večerních hodinách navštívil královnu Guineveru Merlin a oznámil, že na Camelot dorazila družina rytířů a chce se stát členem družiny krále Artuše, který je právě na cestách. Královna souhlasila s návštěvou ve svém sídle.
Rytíři předstupovali před Guineveru, poklonili se své paní a pak jejímu lidu představili sebe a své slavné rody. Když se tak stalo, vyzvala je královna ke složení rytířského slibu.
V pokleku opakovali všichni věty vyřčené královnou. Jen Keďul vážil všechna slova a některá nenápadně vynechával, aby jej slib příliš nesvazoval v jeho budoucím konání. Např. u slibu - vždy nepravosti potrestám vynechal slovo "nepravosti".
Na Camelotu bylo od rána nejen slunečno, ale i velmi živo. Všechny čekalo první bodování a později i první klání. Na to se však museli připravit. Vydali se do okolí za hradby Camelotu, aby našli hole vhodné k výrobě dřevců. Zároveň si družiny obsadily místa, na kterých se budou scházeti se svými druhy. Zde se učili hned dnes zacházeti s takovými zbraněmi, jakými jsou pila, nůž, sekera…
V nepřítomnosti krále spravuje království a věci státnické pověřená osoba. Proto Guinevera s Merlinem stali se opatrovníky Artušových cílů a myšlenek. S ušlechtilostí sobě vlastní přijali rytíři kulatého stolu královu vůli. Na počest královny uspořádal se velký turnaj, který neměl obdoby.
Rytíři dobře znali hrozbu Anglosasů a věděli, jak moc důležité je stát v těžkých chvílích druh po boku druha a že je třeba poměřit síly.
Když souboj s dřevci začal, nastalo mezi nejmladšími zděšení. Rytíři žlutých je dokonce nosili v náručí a uklidňovali…a přemlouvali… Začínali totiž ti udatnější a soupeři si dávali pěkně zabrat. Dřevce se několikrát porouchaly a párkrát ulomily. Posledním soupeřícím zbylo torzo. Z vítězství se radovala bílá družina, druhými se stali žlutí a zelení, třetí byli orange.
Dalším kláním byl tzv. boj nohou - vleže. Rytíři nasazovali zástupce svých družin tak, aby se přibližně silou vyrovnali. Některá klání byla velmi rychlá, v některých případech zvítězila dokonce žena nad mužem - např. Majda a Saša zmákly chlapy tak rychle, že jejich salto vzad nestačila dcera Krónikuse zaznamenat "obrázkově". Vyrovnané síly měli někteří nejmladší - např. Terezka Š. a Petruška S. Zůstali zaháknuté v podkolení a …nic!
Přihlížející fandili tak, že z okolních lesů musela zmizet všechna zvěř. Absolutními vítězi po sečtení získaných bodů byli zelení. Další pořadí bylo: modří, černí, orange + žlutí a poslední bílí.
Na večer byla hlášena silná bouře a větrno, avšak zaslechli jsme jen jedno zahřmění kdesi v dáli za hradbami Camelotu. Proto mohli rytíři po večerním zvonění nastoupit na nádvoří a prvně zapět písně lahodící všem camelotským uším.
Hned po ranním nástupu na nádvoří Camelotského hradu čekala družiny bramboriáda. Odměnou za bramborovou očistu jim budou camelotské šušně = papírový peníz, který později budou moci směnit za zboží. Počet šušňů pro družinu se bude lišit podle zásluh = pořadí, ve kterém oškrábou erteple.
Dnes ještě pokračovaly rytířské turnaje. Družiny si prověřily sílu paží při přetahování lanem. Na vlhké trávě jim to pěkně klouzalo a co chvíli se někdo válel po zemi. Nejudatnější z udatných se stali modří rytířů Perka a Darmena.
Aby si všichni po vyčerpávajícím turnaji trochu odpočinuli, dali se do sepisování původu svých rodů a vymýšlení družinových pokřiků na oslavu královu i svou.
Aby získali uchazeči o rytířský titul nové informace, museli se vydat za camelotskými zvěsty. U rytířů si družiny vylosovaly otázku a pokud neznaly odpověď, musely co nejrychleji informaci zjistit. Občas někdo tipoval - např. že v Golemu jsou …prkna, palety, podlaha, zem, nic…co by tam tak mohlo být??? Dlouhé přemýšlení zatrhla vždy rytířka Tlapička Velká a to slovy: "Víš, nevíš, padej!" A tak padali, aby zjistili, že v Golemu sedí plyšový hroch! Další záludnou otázkou bylo, jakou barvu slipů má dnes na sobě Robin.
Po svačině Buinevera svolala všechen lid, aby oznámila, že mohou usilovat o získání čtyř titulů - rytíř - mistr dýky, mistr meče, mistr dřevce a mistr luku..
Většina družin se vydala zhotovovat osobní dýky a pracovat na úpravě družinových sídel. Kdo bude vyrábět luk a šípy, musel se z Camelotu vydat až k dalekému Čertovci, aby si donesl ten správný materiál z nám vzácné lísky. To všechno zabralo družinám čas až do večera.
Dnes složili královský slib první rytíři, kteří se tak stávají prvními ml. členy královské družiny.
Rytíři u královny
Večer v přijímacím sále navštívil Guineveru znepokojený Merlin. Má prý zlou předtuchu, že se něco stane. Vydá se tedy do hlubokých lesů, aby se myšlenkami spojil s Artušem a s duchy lesa, vody…
Sotva odcestoval, přiběhl a přichrastil (svým destičkovým oděvem) rytíř Darmen a udýchaně oznamoval královně, že zmizel meč Excalibur.
Královna jej ihned vyslala pro rytíře kulatého stolu, aby společně rozhodli, co udělat pro získání meče zpět. Rytíři navrhovali např. zvýšení počtu hlídek na hradbách, zpevnit hradby Camelotu, vypravit se za Artušem, povolat lid atd. Nakonec se sjednotili na názoru, že by měli následovat a vyhledat Merlina, který jim poradí, jak Excalibur získat zpět.
Jak řečeno bylo, Merlin Camelot opustil a vydal se do hlubokého lesa, aby zde rozjímal a v myšlenkách provázel a chránil svého krále.
Kouzla a magická síla jeho myšlenek mu dovolila vidět, kde jeho pán jest a zdali pomoc nepotřebuje.
Stromy rozestupovali se a divá zvěř zalezlá a číhajíc na svou kořist neodvažovala se rušit velkého Mága. Tou samou cestou dalo se naše společenstvo, aby se sešlo s Merlinem a jeho moudrost je dovedla k čarovnému meči.
Rytíři postupovali až do hlubokého Oslího lesa. Znali dobře nebezpečí, které na ně číhá, vždyť živá duše tu staletí nebyla. V tom před nimi objevila se rozprostřená obrovská pavoučí síť. Nelze ji nikudy obejít! Je nutné jí s obratností a rychlostí prolézt. Sebemenší dotek sítě by mohl probudit ze spánku pavoučího obra.
Jsou chvíle, kdy rytíři nepomůže asi síla paží, ani ostrý meč a v spletitosti sítí by je pavouk snadno zahubil.
Každá družina vysílala po jednom svého člena a ten snažil se prokličkovat co nejrychleji a bez doteku celou sítí. Počet doteků znamenající zvyšující se nebezpečí zaznamenávalo hned několik rytířů kulatého stolu najednou. Když si to malí rytíři zkoušeli, vypadalo to u některých družin dost žalostně. Bez dotyku prolezlo tolik lidí, že by se spočítali na prstech jedné ruky.
Druhý pokus už byl lepší a rozhodující o umístění. Nejlépe by se prolézalo v tzv. harapeskách či v plavečkách. Široké nohavice a razťáplá obuv nebyly to pravé ořechové. Na celé čáře získala nejvíce bodů družina Tristana a Isoldy. Nejméně bodů obdržela družina rytířů Perka s Darmenem a družina z Keďulova.
Celé odpoledne pak rytíři vyráběli své zástavy a dokončovali sepisování informací o svém rodu.
Družinový erb pak barvami na nádvoří malovali a čekali, až zprovozní se zdejší lázně. Rytíři kulatého stolu se sami přičinili, aby dostatek dřeva bylo a z Golema se pěkně kouřilo. Před vstupem do lázně ranhojiči na tělech rytířů a rytířek cizopasníky hledali a stávali se tak vlastně zdejšími predátory.
Na cestě za Merlinem musí rytíři najít plačící skálu, aby Merlin její slzy v kotli svařil a z páry vyčetl, kde je ukryt Excalibur, který byl v Camelotu odcizen. Dnešní putování povede nebezpečným úsekem, kde hrozí zašlápnutí obrovou tlapou.
Všechny družiny se semkly v jeden kruhový celek - alespoň se to tak jevilo. Hned začalo vyhýbání se obrovi - trojnožce. Družiny se snažily nastrčit někoho z družiny jiné tak, aby konkurenti byli obrem "zahubeni" a ubývali. Fungovali tajné domluvy koho právě likvidovat - hrr na zelenou, protože je ve vedení atd. Řev se ozýval ze všech stran. Jedinými, kteří přežili a "hnátě obrově" se vyhnuli, byli Katka T. a Jakub S. Oni dva čest i body svým družinám zachránili.
Na další cestě za Merlinem se dostali rytíři na útesy a zjistili, že zde hnízdí obrovský pták. Hnízd plných vajec bylo tolik, jako našich výprav. Aby obrovský pták nestačil sednout na vejce, musely je družiny rychle vynášet. Ale co s nimi…šup do hnízda soupeřova. S velkým rozdílem vyhráli žlutí.
Družiny u královny
V hradní síni usedli po boku královny Guinevery i rytíři kulatého stolu, aby společně s ní vyslechli představování rodů jednotlivců všech družin.
Dozvěděli se tak mnoho zajímavého i veselého o původu rodů a o symbolech na vlastních zástavách.
Královna po představení celé družiny vždy vyzvala ostatní, aby těmto rytířům vzdali hold. Zástavy ostatních byly tedy vyzdviženy do výše.
Aby Merlin mohl zhotovit lektvar nejen ze slz Plačících skal, ale hlavně z bylin, je třeba nasbírat tyto byliny se zázračnou mocí a seznámit se nebo zopakovat si názvy těchto rostlin i stromů. Nejdříve si rytíři nasbírali vše potřebné a pak se radili se svými rytíři kulatého stolu. Byli poučeni o rostlinách jedovatých a životu nebezpečných. Poté si každý sám zhotovil herbář. Jeho kvalitu, estetiku a správnost údajů zhodnotí pak královna společně s mistry cechu kuchařského. Zcela bez debat získali nejvyšší ocenění rytíři bílí. Nápisy sestavené z částí trávy luční nebo z nalámaných dřívek velmi zaujaly.
Odpoledne se rytíři rozdělili a odcházeli s mistry dýky, luku a dřevce, aby začali plnit podmínky k získání titulu. Lučištníci začali zhotovovat luky a protože to není práce jednoduchá, k získání titulu budou potřebovat více času. Kdo potřeboval pomoci se zářezem, poprosil mistra Robíka, ale Míša Vinterová zvaná malá Helča přišla, předpažila s lukem a pravila: "ZÁŘEZ!!!" A také to šlo…
Tristan a Isolda nacvičovali s uchazeči o titul dýky bojové a duševní cvičení TAIJI, které jest psychickou přípravou na boj s mečem. Zkouškou byla ukázka vlastní dýky a vyprávění legendy o jejím nabytí. Mistři se tak dozvěděli, koho která dýka zapíchla - např. draka, čaroděje, lva…, ale také Miha, protože byl nevěrný Šikulce. Dalším bodem mistrovské zkoušky bylo představení sestavy umění TAIJI v naprosté tichosti. Když předváděl sestavu Michal G., šel kolem rytíř Jasoň a pravil "Ahoj" a co na to Michal? Samozřejmě odpověděl, takže mistři dýky dlouho rozmýšleli, zda přimhouří oko a uznají zkoušku. Rytíř měl štěstí, mistři byli v dobré náladě, takže to prošlo!
Mistři dřevce vyžadovali od rytířů prokázání zdatnosti - a to sklapovačkami i jinými obtížnými cviky. Pak museli zavěšený předmět vlastním dřevcem trefit.
Večerní hodování na místečkách
Večer strávili rytíři na svých vybudovaných místečkách hlavně v době, kdy sobě opékali večerní krmi - rosovické buřtíky. Pak většinou cestovali mezi sídly a vykonávali vzájemné návštěvy.
Jelikož měli rytíři zájem o to, aby něco hlídali, dostali dva předměty, aby byla podpořena jejich ostražitost. Střeženou věc měli zcizit rytíři kulatého stolu. Všichni poctivě hlídali. Hlavně modří, kterým Háňa oznámila "Hlídáte, hlídáte? ….A víte, že hra skončila přinesením buřtů na místečko?" Opečené buřtíky byly móc dobré, ale nesnědlo se všechno, protože se rytíři v podvečer nacpali tatrankami.
Večerka dnes byla pro rytíře o něco déle, ale budíček? Budíček bude ve stejný čas!!!
Rytíři jdou cestou i necestou tak dlouho, až zabloudili v husté mlze. Bylo nutné se co nejrychleji svolat tak, aby nebyla vyzrazena jména rytířů. Družiny si tedy zvolily svůj pokřik - skřek, který jim bude nápomocen v hledání i získání bodů. Zástupci družin stáli uprostřed "mlhy" a kolem nich bloudili další členové, kteří na znamení spustili smluvený "skřek". Ti, co neviděli, ihned určovali paží směr družinového zvuku. Kdyby akce nekončila, někteří by bloudili stále. Když se všichni našli, čekal je další úkol.
V omezeném čase si rytíři v mokrém lese museli najít a posbírat vše potřebné pro založení ohniště. Rytíři, předem svými veliteli zajisté poučeni, lítali a hledali kůru březovou, suché chrastí. Byli i tací, kteří nesli plnou náruč tvrdých mokrých větví a malou hrstičku chrastí. Družiny se přemístily k potoku a na mokré pěšině se vždy připravili zástupci družiny, aby s co nejmenším počtem zápalek rozdělali své ohniště. Bylo zajímavé, že někteří podceňovaní mladší rytíři spotřebovali méně zápalek než ti starší. Na prvním místě byli černí. Zelení tentokráte zůstali na konci řady. Měli sice výhrady, ale neprošlo to!
Odpoledne se rytíři věnovali cechům, míčovým hrám a přípravou programu na táborák.
Večer se rytíři sešli u kulatého stolu, aby zde navrhli a odsouhlasili nové zákony. Debata byla velmi bouřlivá. Rozčilovali se zejména David V. a Vojta Š. Jejich chatrné argumenty všechny nepřesvědčily a vlastně se zjistilo, že při vysvětlování pravidel hry asi nedávají pozor!
Táborák
Než se rytíři u prvního táboráku začali bavit připraveným programem, zalétli vzpomínkou k těm, kteří už zde být nemohou.
Družiny měly připravené scénky a ukázky z filmů či reklam, taneční soutěž atd.
Vojta s Adélou předváděli "jistou menšinu" a její reklamní šot na lopatu. Pokud si ji prý někdo objedná, získá prémií i krumpáč. Nářadí prý slouží různým účelům - např. proti hladu: přijdou-li hladové děti, matka hrozí krumpáčem se slovy na rtech "Nevotravujte mě furt se žrádlem!!"
Zelená družina kopírovala scény z "Kameňáku". Záchvat smíchu dostala Janička kuchtička, když viděla a hlavně slyšela jeptišku Markétu P., kterak se svěřuje se svými hříchy matce představené - Michalovi G. Ačkoliv jsou slogany z Kameňáku Janičce velmi dobře známy, nebyla k utišení. Prý ji rozhodilo obsazení rolí.
Jedním z hitů tohoto večera bylo překvapení v podobě výstupu rytířů kulatého stolu. Scénku uvedl Večerníček Heffi za zpěvu sboru.. "dříve než vám klesnou víčka…" Lehkým krokem vlétli všichni na scénu jako ženící se komáři - Keďul byl ten, kterého komáři zabili, když se opili vínem od poletujícího slavíčka Járy. Ani oživování Luckou nepomohlo! Muška Šikulka ronila slzy z injekčních stříkaček a hlasitě bědovala. Ale nač plakat? Vždyť ze smrti komára měli ostatní užitek. Za naběračkami vybrané a poté prodané sádlo utržili komáři a komářice od slavíčka celých 5 šušňů. Jejich velká radost ale netrvala dlouho, neboť se právě vrátil Večerníček a protikomářím sprejem ukončil jejich životy.
Setkání s Merlinem se uskutečnilo hned po ránu. Merlinův čarovný kotel skutečně odhalil, kdo meč ukrývá a velkým zděšením končila informace, že Camelot je obléhán, neboť se nepřátelům donesla zpráva, že Artuš a jeho rytíři kulatého stolu již nevlastní onen zázračný meč. Družiny rytířů se tedy ihned vydaly ke Camelotu. Neznaly odpočinku a štvaly své koně dál a dál. Během této rytířské jízdy soupeřily družiny v získání koňského ocasu. Výsledkem bylo vítězství modré a bílé a také vytahaný rytířský šat úplně všech od toho, jak se zástupy držely zuby-nehty. Dokonce došlo i k malé nehodě, když Míra B. padl na malou Vendulku.
Ale přežila! Na další cestě zastihl je boj s Anglosasy. Je to nepřítel, který drancuje a plení vesnice i osady poblíž hranic Británie.
Jelikož nám rytířská čest káže v boji neustat, postavili se rytíři nepříteli. Anglosasové prchli a ukrývali se. Každý rytíř věděl přesně, kterého Anglosasa má vystopovat. Nepřátelé se ukrývali v křovinách, v příbytcích pod ložem,… Terezka V. byla "zapnuta" v cestovním vaku Jary, Adéla v hangáru, kde do ni prstem "dloubala" Tereza K., aby zjistila, co že je to tam za balón. Jiří V. zalezl k toaleťákům ve skladu. Patrik si našel místo u vajec, kde ho jeho pronásledovatel nenašel. Kristýna Kadl. Zalezla do kopřiv u potoka a v klídku si tam usnula.
Role rytířů a Anglosasů se vyměnili, aby se učinilo spravedlnosti za dost. V boji zvítězili žlutí.
Po sváče se už všichni těšili na Golema!
Po první včerejší bitvě měli rytíři radost, která jim vyčarovala úsměv na rtech. Dnešní den byl tudíž vyhlášen dnem úsměvu, lásky a svornosti. Nařízení znělo: celý dne se na všechny v jakékoli situaci usmívat. Rytíři ve štábu mezi sebou vtipkovali s nuceně nataženou pusou od ucha k uchu "Ukliďte si ten nepořádek, broučkové…; to vůbec nevadí, že máš mokrý spacáček - když ses víc nabumbal; to jsem rád, žes nedojedl a vyhazuješ zbytky, zlatíčko…" Na ranní nástup rytíři i mistři cechu kuchařského přišli s nalepenými papírovými smějícími se pusinkami, aby působili vesele a láskyplně. Myšlenky a zaťaté pěsti však vypovídaly o něčem jiném!
Ranhojička Lucka si dopoledne sezvala družiny do hodovní síně, aby poučení o zdraví a ošetření ran vykonala. Rytíře pak nepřekvapí v boji zlomeniny či krvácení a sami budou moci druh druha zachránit. Získali informace i o tom, jak postupovat, když druha skolí úžeh či úpal. Před obědem rytíři stihli ještě trénovat, aby byli připraveni na zítřejší boj s berounskými nepřáteli. Zápas by to měl být fotbalový, volejbalový,… Roztleskávačky připravily sestavu k povzbuzování mužstva a bojové pokřiky.
Odpoledne se strhnul boj o Camelot. Rytíři bránili každý sám sebe, ale hlavně svůj balónek k noze připevněný. Samozřejmě, že úplně první vypadli z boje rytíři nejmladší. Někteří to těžce nesli a bylo jim do pláče. Prostor bojujících se postupně zmenšoval, až zbylo jen pět rytířů. Vojta vypadl hned poté, co dostal ránu kamsi. Ono zraněné místo si hned zakrýval dlaněmi… Dalším na řadě byl Šikulák a Radek.Skončil s velkým jelitem na noze. Zbývajícími hrdiny byli Tomáš C. a Kuba S. Bojovali do posledního dechu, kapky potu od nich létaly na všechny strany až do doby, kdy Tomáš podlehl náporu.
Pak místo odpočinku začaly malé rytířky nahánět Šikulku, Élišku…Přibývali další rytíři a brzy vzniklo tzv. davové šílenství. Kdosi z davu vždy zařval jméno toho, na koho se měli všichni vrhnout. Když se strhla tahanice u vody, ozvaly se v Camelotu "zvony" a pokyn Robinův "Tábore končit". Když všichni pustili své oběti a nehnutě ztuhli, pokyn pokračoval "Vedoucí do štábu". Jakmile byli vedoucí v bezpečí, ozval se pokyn poslední a ten zněl "Rozchod!!!!!"
Po večerním nástupu odešli rytíři ku kulatému stolu, aby zde projednali další navržené zákony.
Ke dni úsměvu a lásky, který již včera proběhl, patří i vzdát svému ochránci hold. V Camelotu zavládlo příměří. Všichni se nyní svorně pustili do oprav zbořených hradeb i domů.
Na stavbu palisád bylo nutné nanosit co největší množství dřeva. Nejvíc je ho však za potokem. Družiny přebíhaly tedy Javornici a drápaly se do svahu, kde hromady loňských větví již nasbírány byly. Ty pak braly a fofrem táhly k vodě a pak ke špalkovně. Tady každá družina stavěla hromadu tak, aby byla co největší. Kačka F. skromně nesla v dlaních několik nalámaných kraťoučkých větviček, které po vhození na hromadu rychle propadly na zem. Terča V. zas proběhla kopřivami a musela vyhledat ranhojičovy služby. Někteří rytíři nevyrovnali krok a octli se ve vodě až po krk. Palisády rostly do výše až do pokynu "stop!" Na řadu přišlo měření a také kámen úrazu. Keďul psychicky nevydržel, protože palisáda modrých byla zapřena o větev stromu. Ostatním poctivě držela zcela samostatně. Nejvyšší palisáda patřila žlutým, protože do výše jim trčela dlouhatánská, i když slabá, větev.
Odpoledne se ke Camelotu přiblížili nepřátelé berounští, aby s našimi rytíři svedli boj. Zápasy volejbalový a vybíjená se odehrály v prostoru před bránou. Nepřátelé používali při fandění hanlivá slova. Zato naše roztleskávačky! Perfektně připravený program, veršovaná povzbuzující hesla a šmrnc udělaly své. Berouňáci koukali s otevřenou pusou a zmohli se jen na ubohé "Liteň fuj". Prohra ve vybíjené nám vůbec nevadila.
Dnes se stalo i něco velmi zajímavého. Naši rytíři si začali uvědomovat rozdíly mezi vedením "tam" a vedením na Camelotu. Někteří začali sami říkat, že jsou rádi, že nepatří k nepřátelům, protože je odradila jejich hladová svačina i chování. No, to jsme rádi, že si to tedy uvědomují!!!
Rytíři dnes dostali úkol naučit se orientovat se v mapách a zacházeti s buzolou. Jejich skupiny se rozmístily kol hradeb Camelotu a zaklekly nad mapami. Vedoucí jejich je poučovali o světových stranách - jak je poznáme v přírodě bez kompasu. Petra se svou družinou procvičovali práci s buzolou velmi názorně a prakticky. K čemu jen teorii, když všichni kývou hlavami, jak jsou moudří a jak všemu rozumějí. Petra vybrala rytíře a "hnala" ho před sebou. Bylo jen slyšet "Azimut 30, azimut 20, azimut 40…!" Kam až došli, zdejší kronikář nezaznamenal.
Mezi skupinami procházela zdejší ranhojička Lucka, která zastupovala Merlina v roli zkoušejícího. Každý rytíř musel prokázat určité vědomosti z oboru léčitelství. Pepča B. stále tvrdil, jak vše ovládá a když došlo na lámání chleba, ne a ne si vzpomenout.
V odpoledních hodinách se rytíři sešli pod borovicemi, aby společně oslavili tzv. přechod rovníku. Nováčkové nevěděli, co je čeká, mazáci už se těšili. Většina rytířů si připravila masku a krátké povídání o tom, koho představují. Vojta Š. zase nezklamal. Jeho menšinová grupa předvedla svou pracovní morálku. Objevilo se zde i několik amerických občanů, o čemž vypovídala jejich vybraná jména.
Velká porada
Po setmění zasedli rytíři kulatého stolu k velké poradě. Byl přizván i Merlin. Rytíři ho žádají o informaci, kde se Excalibur nachází. Nedávno jim sice sdělil, že ví, kde je, ale větu nedořekl, neboť rytíři se od něj rychle vraceli na pomoc obléhanému Camelotu.
Rytíři dobře vědí, že pokud by měl Excalibur nepřítel, už by ho dávno použil. Vidina Merlina však byla hrozivější. Meč neodčaroval nikdo jiný, než Morgana - sestra Artuše. Jelikož se o ní hovořilo, najednou se tady zjevila. Morgan le Fay dělala drahoty, ale přesto sdělila, že Excalibur se nachází v Avalonu, kde má místo vše nadzemské a magické. Rytíři snažili se zvěděti, kde se tajemný Avalon nachází, ale Morgana více neprozradila. Odcházela od kulatého stolu s otázkou, zda si rytíři skutečně myslí, že Camelot chrání meč Excalibur.
Rytířům nezbývá nic jiného, než se v tato místa zapomnění vydat a pátrat.
Po večerní poradě s Merlinem nezbylo rytířům nic jiného, než vydat se hledat bájný Avalon. Vyrazili časně ráno, neboť astrolog hlásil na dnes velká vedra. Čtyři družiny zůstaly odpočívati na Zvíkovci, aby zde doplnili zásoby a utratily nějaký ten peníz. Družiny bílá a orange vydaly se do vzdálenějších Podmokel. Tam zásoby u obchodnic nepořídily, neboť to zde vypadalo jak u snědeného krámu. Obchodnice neměly ani zásobu tekutin a na velká vedra nebraly zřejmě zřetel. Štěstí, že v osadě této funguje ještě jeden obchodník zvaný Král. Krámek jeho jest malý, ale zato plný všelijakého zboží. Zde rytíři utráceli svůj peníz. Jiří V. chtěl kupovat televizní program, Martin V. si pořídil 3nafukovací balónky, Lukýno indulonu a už se těšil na masáže, děvčata nakupovala svatební přání neboť se mezi rytířkami objevily i vdavekchtivé dívky. Terezka V. vybírala přáníčko pro Vendu M., neboť vzplanula láskou. Jenže Venda prý už má jinou.
Avalon nachází se uprostřed jezera zahalen hustou mlhou. Jen vyvolený může to místo spatřit a jen vyvolený může v ta místa vstoupit. Než rytíři nastoupí cestu přes jezero, musí pozorovat dění na ostrově, vše si pilně zapisovat a nepozorovaně se přemísťovat. Na Avalonu se děly nevídané věci - postavy zdejší velmi hlasitě mluvily, pohybovaly se na dobře viditelném místě a vykonávaly různé činnosti. Někteří házeli talířem, jiní hráli něco jako golf, jiní zas tančili kolem náměstí. Tam se objevila i postel a po chvíli povalování si aktéři dali budíček, rozcvičku… jedna dívčina se předvedla v "nových" gumovkových kozačkách ze sekáče za 500Kč.
Naši rytíři pozorovali dění z různých míst. Když se schovávali v Golemu, ostrovní postava zvolala "Jdu do Golema!", nebo bylo slyšet "Vůbec nikoho nevidím, můžu tam nalejt tu horkou vodu…" Na zazvonění rytíři rychle vyskákali ze svých úkrytů a fofrem na nástup, neboť se hodnotí, kdo první se vrátil z cesty pro zásoby.
Odpoledne se strhnul boj na jezeře. Dvojice sedící na kládě bojovaly tak, aby ten druhý skončil ve vodě. Soupeřit nechtěla Vendulka. Brečela jak želva.
Rytíři se dnes musí odhodlat překonat poslední překážky, aby se dostali do Avalonu. Musejí přecházet po kamenech po vytyčené trase, nesmějí se dotknout vody ani na jednom kameni stát dva. Rytíři předem promýšleli taktiku. Po seskočení na další kámen poslal ten poslední kámen předáváním až k prvnímu. Ten ho rychle odhodil a zase hop - všichni zas o kus postoupili. Družiny postupovaly za sebou v časových intervalech. Při podávání kamene - kartonu se od zelených ozvalo "Dávejte to vob člověka!" Modří se ploužili takovým tempem, že je orange předběhla. Zvítězili však žlutí.
Když družiny překonaly kameny, čekala je odpočinková činnost - vázání uzlů a také smočení v jezeře, neboť dnešní vedro překonalo zřejmě rekord.
Odpoledne museli všichni na další cestu. Kameny už byly ponořeny. Teď bylo nutné dostat se na ostrov přes jezerní příšery. Doufáme, že vydržíme a žádná se nevynoří. Rytíři jeden po druhém lehali na nafukovací vory a svými končetinami rychle pádlovali, aby se co nejrychleji dotkli ostrovní klády. Vedoucí je pobízeli a lákali členy jiných družin, aby se zastavili a nespěchali. Lukýno se vydával za novináře a škemral o rozhovor. Ti nejmladší z rytířů jen tak tak unikli příšerám. Snažili se pádlovat pažemi co nejrychleji, leč jejich krátké a slabé ručičky spíš čeřily vodu a vor stál téměř na místě. Ještě štěstí, že vodní příšera "Lukýno" občas vytvořila vlnu a vor se hnul. Nejrychleji se přes jezero dostala družina orange.
Tuto zatěžkávací zkoušku vykonalo i deset Rytířů kulatého stolu (dospěláci). Zjistili, že úkol to nebyl jednoduchý. U cíle jejich paže byly velmi znavené. V nejkratším čase překonal jezero k obdivu všech - Keďul, druhý byl Hrášek a třetí místo obsadil Robík. S dlouhými pádly byla kupodivu poslední Barča.
Na další činnost se těšili hlavně Mistři. A protože "nebyli" vůbec znavení dnešním parnem a vůbec je Háňa "nemusela" popohnat, šli se "radostně" věnovat žadatelům o titul mistra.
Noční hlídání
První noc v Avalonu se blížila a rytíři začali mít obavy, že neuhlídají posvátné amulety. Umístili je tak, aby na ně viděli a kolem byl volný kruh o průměru 4m. Každá družina se před hlídáním na svém místečku posilnila opečenou pochoutkou buřtíkovou i chlebovou.
Hned na začátku akce byli všichni nažhaveni sebrat amulety jiné družině. Hlavně byli hodně nenápadní - Týnka od žlutých odpověděla na dotaz, proč si na sebe vzala bílé tričko, když je noční akce "To není bílý, to je žlutý!"
Kuba S. využil toho, že hlídky dvou družin nepoužily přesnou formulku "Stůj, vidím Tě" a amulety s úsměvem ukradl, i když byl včas odhalen. Šimon se zas v klídku procházel s děvčaty od zelených a přitom k nim šel krást a nebo se až na potřetí hrozně divil pokynu "Vidim tě, ty v tom červenym" a s jeho nevinným pohledem pravil "To jako já, jo???" Tři družiny obstály nejlépe. Byly to modrá, zelená a černá. Akce i pobyt na družinových místech musely být urychleně ukončeny a camelotští hrdinové zažili nejrychlejší přesun v dějinách. Zpočátku se objevily malé blesky, ale brzy svítila celá obloha. U orange se ze země zvedalo jehličí a větrný vír ho odnášel dál. Najednou byla viděna jen pohybující se světýlka. Starší tentokrát skutečně pomáhali a valili hromady spacích potřeb těch mladších a pak teprve letěli pro vlastní věci. Všichni byli "zahnáni" do příbytků i zkontrolováni, zda nikdo nechybí, zašněrováni a ještě upozorněni na zákaz vstupu do lesa v případě potřeby. Nikdo ani neprotestoval. Noční hlídkou byli pověřeni vedoucí - kontrolovaly stany i klid. U Vrbků se svítilo, ale spali, tak nebyli rušeni a baterka se "holt vysvítí".
Ostrov Avalon porostlý byl skvostnými stromy a pestrými vonícími květinami. Omamující vůně linula se kolem a mámení roztodivné zahrávalo si s pocity rytířů. Tu najednou objevily se ti víly tak překrásné, až zrak přecházel. Jenže od těchto družek Morgany Le Fay se dala čekat zrada. Víly chtěly nahnat rytíře zpět do jezera.
Ač hrdost nedovoluje muži ruku na ženu vztáhnout, zdálo se být moudrým řešením pochytání těchto divoženek. Víly poschovávány byly po celém Avalonu, zalézaly nepozorovaně i do příbytků rytířských. Jedna z divoženek pravila "To je určitě stan nějaký ženský, je tu ňák uklizeno…" a právě se nalézala v příbytku Jary. Když se role chytajících a chytaných vyměnily, nechal se slyšet Jakub S. "Minutu! Sem vyběh z tábora a už mě měli!" Tím, že rytíři pochytali víly, si Morganu nerozhněvali a k cestě dál si pomohli. Museli se pak snažit, aby však nebyli lapeni do přichystaných sítí na louce na Oslím lesem.
Síť tvořila jedna družina a ostatní družiny snažily se projít bez ztráty člověka. Měly možnost pokus 5x opakovat. Když snaha o překonání sítí začala, většina rytířů se potutelně uculovala a podceňovala pravidla. Když však na dva pokusy prorazili spojenou družinou téměř všichni, úsměv je přešel. Velkou chybou byla nesouhra aktérů. Když se rozpojili, žečali se místo rychlého spojení dohadovat a právě tuto slabinu ostatní využili.
Šplh přes útesy
Družiny pak vydaly se napříč Avalonem, aby zde plnily přichystané úkoly. Ty byly prověrkou jejich znalostí i paměti. Prověřily znalost uzlů, druhů ohnišť i stromů a rostlin, jež se zde vyskytují. Ještě nebyli všichni prozkoušeni, když se přihnala bouře. Všichni byli doslova nahnáni do příbytků. Vylezli jen proto, aby spořádali k večeři koláče zde upečené, ze 7kg mouky zadělané.
Jelikož včera nedokončili všichni výstup na útesy, čekala je tato těžká zkouška dnes. Lukýno už na ně čekal a trochu je dusil. U mapy totiž dělalo první problém zorientování. I samotnému vůdci modrých - Sucháčovi se to povedlo až na čtvrtý pokus. Podle něj je prý azimut číslo stromu…! Když Zuzanka oznámila, že buzolu, kompas ani mapu neumí, protože se to neučili, tak si Mihu málem rval vlasy. Frajer Johny zůstal trčet na mrtvém bodě, tak mu Lukýno házel laso nápovědou "No, jak se můžeme zorientovat v přírodě? Třeba podle malých černých zvířátek…co jsou pilní…nó, něco si stavěj…???" Johny vyrazil odpověď "Jo, už vim, cvrček!…Tak chroust!…Tak švábi…" Vyjmenoval kdejakou "žoužel", jen na mravence nepřišel
Před 14. hodinou se otevřely brány Camelotu a začaly se sem trousit příbuzní našich rytířů, aby zjistili, jak si zde pod vedením královny Guinevery žijí. Na bráně visela zákazová značka pro zvířátka, s upozorněním, že "Bóbiky" mají odevzdat Pepovi (s nabroušeným nožem). Samozřejmě, že Kačka B - jako Bíbová, si svého Bóbika nechala přivézt. A to jí Ježek st. hnal. Zase ten erár, s těmi jsou jen problémy.
Rodičové prohlédli příbytky, poklidili, šat probrali a k odvozu připravili. Rytíři provedli je po celém Camelotu a s veškerým děním zde je seznámili. Někteří nutili své příbuzné čísti veškeré listiny zde vyvěšené.
Při nástupu Guinevera představila hlavní Rytíře kulatého stolu. Malí a velmi mladí rytíři se pak jednotlivě představili sami. Osvětlili všem původ svého rodu a symboly své zástavy.
Camelotský zvon budil rytíře už v 7.00, aby se včas stačili napapat a vypravit až k dalekému Marku, kde na ně čeká robota. Slíbený povoz se stále neobjevoval, tak po 8.00 vyrazili. Žlutí a orange vyšli z bran Camelotu jako první, takže jako první uzřeli povoz - za berounským táborem. Naložili se na vůz a koňák Jirka (z filmu "Cesta z města") pobídl koně Kaštana a Šohaje a už se jelo. Holky křičely "My umřeme! Au!!! Umřeme!"…ale neumřely, měly jen naklepané zadky.
V lese na pasece čekal rytíře zápřah. Tahali a hromadili větve i chrastí. Brzy je opouštěly síly a do práce museli být pobízeni. Proslýchá se, že si "kdosi" stěžoval na buzeraci! Pití i jídla s sebou měli dost, neboť nafasovali plné lahve moku a sušenky, které zbyly po včerejších návštěvách. Dva hříšníci se vyhýbali práci jak mohli. Stále dlouze upíjeli nápoj, procházeli se, krčili se. Šimona omlouvá to, že je nejmladší (jak na co!), ale co omlouvá Jirku Ves., nám není známo.
Gazík a koňský povoz pak navozil rytíře zpět do Camelotu. Stateční mužové šli pěšmo, jen kousek se svezli a od brodu klusali, aby bylo vidět, jak zdatní jsou. Byli to Lukýno, Robin, Keďul, hrášek a návštěva Svéťa.
Časově posunutý oběd slupli všichni jako malinu a pak odpočívali. Jen koně Kaštan a Šohaj pracovali. Tahali padlé duby od bílých.
Dnes ještě probíhal lov kance beze zbraně. Označený kanec z jiné družiny unikal ostatním. Když si rytíři odpočinuli, předvedli svá vystoupení, kde předváděli, co "vyšpehovali", když se vrátili ve čtvrtek z výpravy.
Orange předvedli ponožkové divadlo - co asi dělají vedoucí, když je nikdo nehlídá. Modří měli moderátora, jež děj četl a ostatní jako mimové v osmi scénách prováděli činnost. Tito rytíři odposlechli i věty "Ježku, zavolej deratizátora, hangár je plný potkanů" a nebo "Ježek hrozně smrdí!" Bílí zvolili jinou formu ukázky. Tereza četla, ostatní komentovali i předváděli. Nejlépe připravené a vypracované představení měli žlutí. Jejich herecké výkony byly obdivuhodné a informace o vedení v táboře byly podrobné. Částí textu byla i informace: Eliška má bléééchy" - "A teď je má Nikola!" - "Stejně to byl Ježek!" Zelení pojmenovali dospěláky pošahanými vedoucími. "Jejich" ječící Šikulka byla velmi věrohodná stejně jako Robin - vycpaný Fidorka. Černá zhodnotila dění v táboře jako pěkný bordel. Vystoupení bylo krátké, moc energie do přípravy nedala.
Setkání s tajemnou Morgan le Fay
Po setmění předstoupili rytíři před Morganu bez bázně. Věděli, že její schopnost je prohlédnout člověku mysl i duši. Jejich údiv je však ten, že tak sličná a učená žena mohla se postaviti bratru svému Artušovi a že ukryla čarovný meč. Tím vystavila bratra i Rytíře kulatého stolu jisté zkáze. Neočekávala však prosby ani výhružky. Přijala je s jistým pohrdáním, ale nikoli s nedůvěrou. Nemluvila, ale přeci slyšeli její hlas:
"Udatní rytíři, vítám Vás všechny na svém území. Vím o všech útrapách a nástrahách, kterými jste museli projít, ale věřte, nechtěla jsem ublížit Vám ani ohrozit Camelot. Miluji svého bratra, ale je nutné, aby si k sobě vybral jen vyvolené, a proto se musíte podrobit mým zkouškám. 1. zkouška bude rozluštění jména svého druha. Ve 2. zkoušce si sami ponesete svůj život v plamenech svíčky. Při 3. zkoušce budete muset odolat mámení Avalonu. Poté Vás propustím zpět do Camelotu, kde budete muset sami pochopit smysl vlastního života…"
Hned po ranním nástupu všech rytířů na ostrově čeká rytíře první zkouška "Tvé jméno v mysli tvého druha". Nejdříve vybíhali jednotlivci z družin, aby svou vlastní "morsešifrou" napsali své ctěné jméno obsahující pět písmen. Willi poctivě kreslil svoje značky a zatím se dvakrát vyměnili jeho soupeři. Při luštění pak každý vylosoval jednu kartičku a lámal si hlavu, která značka co znamená - zda tečku nebo čárku. Když Willi luštil, Háňa volala na Keďula celkem nenápadně "No tak mu poraď, ne?!" A Keďulova odpověď? "Jak, když sám nevím, co to je?" a rychle listoval v příručce "Zálesácký rok".
"Máš život ve svých rukou" - to byla druhá zkouška. Rytíři vycházeli od tzv. hotelu, přes špalkovnu ke Golemu, kde vstupovali do chladných vln zdejšího toku. Vodou došli až k brodu a odtud zamířili lesíkem kolem Golemu přes "hradiště". Museli projít bránou a kolem menšího hřiště se vraceli do výchozího bodu. Nešli si volně, přesto cupitali vycházkovým tempem. V rukou měli hořící svíci. Pokud zhasla, museli se vrátit na nejbližší stanoviště avalonské bytosti, která sice svíci zapálila, ale hned zapsala trestňáček.
Nejvíce se vracel Jirka Veselý. Vojta při zhašení jeho života chytře poradil svým dvěma kolegům "Rychle to sfoukněte a poběžte zpátky!" Chtěl nahnat čas, ale získali tak hned tři trestňáky! Jejich cesta vodou nebyla jednoduchá, vraceli se ještě několikrát. Šikulák se během zkoušky stačil i vykoupat. Zhasla mu svíce a jak se snažil rychle otočit, nohy nestíhaly obratné tělo a plác do vody. Zkoušku nejlépe zvládli žlutí, hned za nimi černí a pak modří. Během zkoušky se vyznamenala jedna kontrolující bytost. Byl to Ježek. Hlídal, ale neuhlídal, jelikož nám v travičce u potůčku pěkně hajal…
Jelikož bylo uzákoněno povolení sňatků, odhodlalo se hned několik zamilovaných párů předstoupit před Guineveru, aby je oddala. Páry to byly celkem výškově i věkově vyrovnané - např. Štěpánka a Pepča. Párem vhodným pro bulvární plátek byli Robík(a) a Saša(ík). Vysoká nevěsta s obřím poprsím stála zahalena před královnou a dojetím se třásla. Když měla zazpívat píseň lásky, vzpomněla si jen na "Skákal pes", což později ohodnotila exmanželka slovy "No, hlavně, že se divíš tomu klukovi, že když choděj čerti, tak si nemůže strachy vzpomenout na jinou písničku a vždycky je to skákal pes!" Před prvním polibkem všichni viděli, jaká že odborně nalíčená krasavice se to pod závojem ukrývala. Nevěsta však nebyla dlouho dokonalá. Při promenádě pár tichým krokem pronásledovala Guinevera a Jarou zapůjčenou jehlicí spínací vyzkoušela pevnost poprsí. Rána to byla jako z děla a pýcha byla ta tam. Novomanželka holt bude muset navštívit ranhojiče a plastickým zákrokem si nechat nafouknout nové prsíčko! Dalším vyrovnaným párem byli stařičký o berličku se opírající Keďul a dlouhonohá Katka. Teď se netřásla nevěsta dojetím, ale ženich tzv. stařeckým třesem. Když pokleknul, bylo zřejmé, že už nevstane. Dokonce i jeho hlas slábnul. Zato nevěsta byla velmi veselá. Asi už viděla úmrtní list v kapse!
O sňatek usiloval i statečný Mihu. Šikulka se v příbytku nenalézala, tak klečíc hrál a zpíval alespoň plyšovému hrochovi. Šikulka nepřiběhla a cudně sňatek odmítala. Že by až po poradě s tatínkem???
Vašek M. dnes prohlásil "tenhle tábor je fakt dobrej!!!"
Mámení avalonské (noční hra)
Morgana rytířům sice napověděla, ale celou pravdu o Excaliburu nevyzradila. Rytíři se nyní vydali na zpáteční cestu do Camelotu a to hned v noci! V těchto avalonských končinách však číhají různé bytosti a lákají bloudící do mlhy tak, aby sešli z cesty. Jakmile rytíři zahlédli blikající světýlko, vyrazili tím směrem, aby získali jeho život. Bytosti měli se pohybovati pomalým tempem. Ta ježčí, která jindy neudělá rychlejší krok, byla dnes sama zřejmě uhranuta, neboť se jí polobotky splašily a do Šikuláka vrazily. Ani tento střet neodradil tuto bytost mámit rytíře stejným tempem. Opět se botky splašily a tentokrát Aleška srazily. A to už musel zasáhnout nejen zdejší ranhojič, ale i hořovický krejčí, který malému rytíři vyšil ve vlasech tři pravidelné stehy. Rytíři se po zazvonění zvonu odebrali k spánku a další putování si nechali až na rozednění.
Proslýchalo se, že v zásvětní říši zbloudilých rytířů jsou zvláštní OČI. Když pohlédnou na Vás, na věky zabloudíte. Ty oči jsou prý všude kolem a číhají na svou kořist. Také MLHA v těchto končinách zvláštní kouzlo měla. Linula se po zemi a ochromila každého, koho se dotkla. Zvláštní pak byl VÍTR, který roznese po krajině každého, jehož pohyb zaznamená. Tyto pojmy staly se povely k rychlému jednání. Pokud byl slyšen povel "oči", musí se všichni schovat, aby je volající nespatřil. Při zvolání "mlha" zaujmou rytíři takovou polohu či místo, aby se nedotýkali země. Při pokynu "vítr" všichni znehybní své tělo až do odvolání.
Tyto pokyny byly zde slyšena už od předchozího večera. Bylo zajímavé pozorovat rytíře, jak bleskurychle prchají a hledají úkryt. Rytíři museli být "sluchově" stále ve střehu. Pokyny se ozývali během turnajů mezi družinami. Každý měl hrát s každým, takže je čeká 15 zápasů! Utkání v přehazce, vybice a fotbale byla pečlivě zaznamenávána.
Odpoledne čekala rytíře práce. Nanosit chrastí a vyčistit tak trošku les. Zatímco rytíři pilně pracovali, odkráčel Péťa Káně "latrovat". Než stačil sobě uleviti, vypadl z kapsičky mobílek a hop a skok, našel si tu správnou škvírku a už ležánkoval lehce zabořen v tom, co vyšlo konečníkem neznámé osoby ven. Co teď? Honem pro rukavičky a lopatu! Zděšen zůstal Káně ve chvíli, kdy se na latře ukázal Pepa, jeho otec. Téměř svým tělem bránil místo "spadu" a křičel "Sem nééé!" Pak Káně vstoupil do latry. Samozřejmě, že ne na dno, jen na opěrnou fošničku a začal výlov. Samo sebou, že tu nechyběla ani reportérka, aby zachytila událost dne. Péťa soustředil pohled a pevnou rukou držíce dlouhou lopatu mířil k milovanému aparátku. Lovil a …vylovil! To bylo radosti! Zdejší tamtamy fungovaly a brzy byly slyšet hlášky "Za….. telefony!" nebo "Ten signál je na ho…!" Péťa čistil, sušil…a zřejmě přehřál, protože na zdejší peci to nebylo zřejmě to pravé ořechové!!
Rytíři posvačili a věnovali se cechům, aby získali další korunku na svoji halenu a mohli pak žádat o titul meče. V dalším volném čase si připravili program k táboráku.
Táborák
Zatažená obloha nás neodradila od posledního posezení u krásně připraveného táboráku (po našem).
Družiny opět perlili, kromě bílých, kteří se nenamáhali připravit si vlastní program.
Modří zahráli část "Pelíšků", kdy vzniká debata o knedlíku či noku. Orange zazpívali a zahráli "tři čuníky". Žlutí složili vlastní píseň na melodii Večerníčku. Velký úspěch mělo představení zelených. Jejich "Javornice po 50letech" neměla chybu. Ocitli jsme se v roce 2055. Představili se nám vedoucí, ale už byli v pokročilém stádiu stáří, někteří byli rádi, že je nohy ještě unesou. Jen stařičký Keďul ukázal svaly a pak péroval svěřence "Ty nevíš, co jsou to kliky?!!" svých chraplavým hlasem. Jen Šikulka pištěla ještě víc, než před lety. Sklerotický Pepíno osolil čaj a shrbená Jarka bez brýlí nic neviděla a tápala ve tmě. Pomalý a sklerotický Heffi zas zapomněl přivézt zboží. Jenže na to nemusíte čekat 50let! Heffi už teď často nedoveze, co má, nebo zapomene leccos odvézt. Každý z vedoucích tu měl prostě zastoupení. Černí rytíři nám sehráli veršovanou pohádku "Červená Karkulka". Herecké výkony byly obdivuhodné, ale vyčouhlá Karkulka Kačky T. a její blažený úsměv při řeči o myslivci neměl chybu!
Hrálo se a zpívalo a na řadu přišel ešus. Úkoly v něm, na papírcích sepsané a všemi družinami vymyšlené, byly také kouzelné. Např. líbání nohou, předvádění Ježka na latře, klisna v říji, rodící opice - tu hodnotila Háňa jako opice s hemeroidy; dřepy+kliky, zpěv písně, mazlení atd.
Rytíři se vrátili na Camelot s indiciemi od Morgany. Ty napovídaly o záhadné útržkovité zprávě, která koluje mezi vybranými Rytíři kulatého stolu. Družiny rytířů opouštěly Camelot a pátrali po starších druzích. Ti byli zalezlí v okolí, ale byli částečně vidět. Jen kdyby naši malí pátrači nechodili jen po vyšlapaných cestičkách a málem v zástupu. Rytíři byli uschováni v kopřivách, u potoka, v křoví u hotelu, u brodu, u cesty, pod stromem. K nalezení nebyl Lukýno a Hrášek. Oni viděli, ale viděni nebyli, ačkoli rytíři stáli kousíček od nich. Každá družina získala několik částí. Jenže…co znamenají ty tajemné znaky? Jak rozluštit toto poselství ze Zásvětí nesmí prozradit ani Merlin. Věděl, že střet s Morganou by sice vyhrál, ale Camelot by bez zázračného meče stále zůstával v ohrožení. Klíč k rozluštění zprávy, která je v jazyce avalonském, nacházeli rytíři u borovice a sestavené abecedně za sebou. Jednotlivci z družin vybíhali, jejich vedoucí hlasitě pobízeli. Důležité bylo i přesné opsání znaků. Tomáš H. doběhl "kluzmo leh", ale hbitě vyskočil, opsal a vyběhl zpět ke své družině, která čekala mezi ostatními u hřiště. Když vybíhal Vojta Š., vypadal jak Římánek z loňska. Ostré rysy, bradu vpředu, vlající hříva a rychlé skoky vpřed. Škoda, že bílí trochu podváděli a ke konci vyslali jen své dlouhonohé členy místo těch, co byli na řadě. Po získání klíče družiny mohly začít luštit slova a sestavovat zprávu. Jenže slova nedávala družinám smysl. Snad přijdou na to, že se mají dát všichni dohromady. Teprve celek pak bude dávat smysl.
Dnes konal se také poslední Golem. Rytíři chystali dívkám překvapení. Když vstoupily do lázně, nechajíc na sebe padat teplé proudy vody, nepostřehly hned, že voda není čirá, ale zabarvená. Ječely chvíli. Když však zablesklo se od fotoaparátu, ozval se řev větší. A proč byla voda do červena, to jim osvětlila Éliška "To asi nabrali čerpadlem rybu!". "Jé, rybůůůů!!!", ozvalo se a jekot pokračoval.
Během večeře vyjedli hladovci hladoví všechny zásoby navařené. Proto se pro dospěláky plnily bulky a rohlíky a zapékalo se. Janička se nestačila divit, neboť stálé zvyšování norem pořád nestačí.
O vzrůšo hned po ránu se dnes postarali kuchtíci. Ačkoli se Pepa bránil rozhodnutí Janičky udělat rytířům vaječné topinky, přece jen se do toho pustil. Smažil, smažil, až olej pěnil a lezl k okraji pekáče. Přetekl, zasyčel a vzplál. Pepa honem pekáč stáhl na okraj, jenže moudrý Keďul, neznajíce požárních zásad, popadl nádobu s vodou a…šplouch" ! Olej se pěkně povozil a vývařovna byla v plamenech. Na štěstí ne na dlouho! A proč nezasáhl náš zkušený Soptík Hrášek? Právě pobýval na latře a promeškal tak zásah camelotských dobrovolníků.
Protože bylo slunečno, začalo se dnes bourání hangáru, likvidovala se místečka, přebíraly se "sklady" a prováděla raciklace! Při vypouštění přehrady se vyznamenal Mihu. Do vlastních rukou ulovil úhoře. Brzy ho pustil - prý aby z dětí nedostal "ňákej šok" - jak pravil Pepa. Pak byla vylovena parma. Pozdější informace - prý byla dobrá!!! Při dalším úklidu se rytíři snažili zabavit pro sebe jako suvenýr cokoli z Camelotu. Zájem byl i o polystirenové nástěnkové desky! Po obědě si rytíři pomalu pakovali své věci, aby zítřejší vyklizení příbytků netrvalo dlouho. Na pilno měli všichni v hodovní síni. Zdobilo se, plnily se bagety, připravoval ovocný mix.
Při nástupu na camelotském nádvoří rozdávala královna Guinevera družinám rytířů ceny a uznání. Ocenila tak jejich snažení. Náhle se objevila Morgan Le Fay a přinášela meč Excalibur. Pravila všem, že jak sami poznali, síla není ukryta jen v Excaliburu, ale každý si ji nosí ve své duši a v srdci. Morgan Le Fay předala Excalibur královně a pak společně Morgana a Merlin čarovali. Tu se, čistě náhodou, zjevily pod širokým pláštěm Excalibuří "miniatury". Tyto meče byly rozdány všem rytířům kulatého stolu, aby si je odvezli do svých domovů, až zítra opustí Camelot.
Velká oslava na Camelotu, kde se stoly prohýbaly pod množstvím jídla a pití, se konala až do 22.30 hod. K tanci i poslechu hráli Mihu, Lukýno a "návštěva" Žirafka.
Žádné dlouhé vyspávání po prohýřeném večírku a už v 7.15 budil zvon všechny spáče. A co je dnes na programu? Hygiena, balení, snídaně a to nešťastné bourání. Na place to bylo jak v mraveništi. Pracovali malí, velcí a také tzv. návštěvy. Ale jen některé. Někteří nejmenovaní, ale nám všem dobře známí hrdinové, se procházeli s rukama v kapsách a sledovali, jak kolem nich ostatní bourají, odnáší plachty, konstrukce, podlážky, podsady atd. No, hlavně, že se stihli 2x nasnídat!
Když naši rytíři opouštěli Camelot, nestála už spousta jejich příbytků a vše bylo připraveno k naložení a odvozu na nové místo - do Chlumu.
Hodně si dnes mákli kluci v nové stodole, kde vše museli pečlivě skládat tak, aby se tam toho vešlo co nejvíce. Bohužel, objemné nádrže a konstrukce neprojdou otvorem, tak musí zůstat ve Zvíkovci. A stejně by se tam už nevešly!
Ještě odpoledne se naložily i poslední věci, které se skladují v Litni a pak už se šli všichni, kteří zde strávili společně krásné tři týdny, bavit do campu. Samozřejmě i s těmi, kteří pomáhali s bouráním.