18.7. - 8.8.2004
Galské obce udržovala přu životě a současně omezovala teritoriální jednota: aby mohly žít a prosperovat, bylo potřeba, aby v rámci jedné oblasti byly zastoupeny lesy, pastviny a orná půda. Takovýto region byl základem utváření teritoria galské kmenové obce.
Přes různost kmenů usazených v Galii v okamžiku římského záboru zde existovala velmi značná jednota kulturní. Každá kmenová obec měla svou vlastní osobitost, co se však týče oblasti materiální, jevila shodné rysy se svými sousedy.
Galové se věnovali především práci. Jako velcí konzumenti masa pěstovali ve velkém prasata. Výborně ovládali přípravu pokrmů a velice si cenili mléčných jídel.
Hostiny a bankety bývaly bohaté a dobře se při nich pilo. Galové seděli na otepích slámy kolem stolu, zatímco ve středomořském světě se jedlo pololeže. Hojně konzumovali pivo a víno.
Byli to také dobří zemědělci. Kvetoucí zemědělství dodávalo značné množství obilovin. Lov a rybolov přinášely nezanedbatelné doplňky stravy. Galové byli proslulí svou manuální zručností. Vyráběli vozy, lodě, různé ozdoby a zbraně a mezi jejich vynálezy patří např. sud a mýdlo. Těžili různé kovy (měď, olovo, zlato, stříbro, železo) a v Alesii bylo vynalezeno cínování.
Měli něco přes čtyři sta bohů. Na každou věc nějakého. Na stromy, cesty, řeky atd. (Takže - když se něco zvrtne, víme, kdo za to může) Své zbraně museli Galové od roku 58 před Kristem pozvednout proti Juliu Caesarovi. Ten vstoupil svými legiemi do Galie a celou si ji podrobil. Galii v té době vládl Vercingetorix, ale utrpěl porážku u Alesie. Toto je významné datum v dějinách Galie. Představuje konec jedné epochy, období galské nezávislosti, kdy Caesar vytvořil z keltské Galie římskou provincii. Od tohoto data lze nazývat Galy Galořínany. Ti postupem času převzali od Římanů jejich způsob života a zalíbil se jim městský život.
Je rok 50 př. Kristem, v Římě vládne Julius Caesar. Po dlouhé Galské válce podlehli Galové Římanům a galští náčelníci museli složit své zbraně u Caesarových nohou. Nastal mír, rušený jen několika útoky Germánů, kteří byli brzy zahnáni. Celá Galie je tedy obsazena Římany, až na jednu oblast, která vítězně odolává nájezdníkům. Jedná se o malinkatou vesničku, obklopenou opevněnými tábory Římanů (Grogarum, Akvarium, Laudanum a Malobonum).
Naše vesnička si žije šťastně a spokojeně, ukrytá v hlubokém Armorickém lese - v Javornickém ďolíčku oplývajícím lahodnými divočáky. Všichni si užíváme veselý život plný zajímavých dobrodružství a rádi chodíme na procházky do lesa, kde můžeme nachytat a pak spořádat divočáky a při větším štěstí nachytat a zneškodnit římskou hlídku na obchůzce. Nemáme se čeho obávat, protože náš ctihodný vesnický Druid Panoramix nám vaří kouzelný nápoj, který dodává nadlidskou sílu a po kterém jsme nepřemožitelní. Římané to moc dobře vědí a proto se nám spíš vyhýbají.
Chladné a deštivé dny ustaly a nad Javornicí zavládlo slunce, které svými paprsky začalo vysušovat louže na cestách. Již tradičně se poznalo, že právě začíná tzv. 2. běh zálesáckého tábora.
Kouzelný nápoj uvaříme
Římanům to zavaříme.
Říman letí do vzduchu
Bílá volá ejchuchu.
Na zádech svůj balvan táhne: //:Obelix://
Jeho láska na něj sáhne: //:Falbala://
A s úsměvem na ně mávne: //:Pohodix://
Když Panoramix ztratil hlavu
Zhroutil se nám celý svět
Teď je tady modrá barva
Přivede ho zase zpět
Na Římany!!!
Archaix už neslyší
Trubadix už nekřičí
Proto to tu vyhrajem
Natřeme to pomalejm.
Lektvary mi budem mít
Budeme je první pít.
Bonemína-naše paní
Bojujeme všichni za ní.
Kouzelný nápoj nalezneme,
Pak Římany pobijeme,
Divočáky sežereme
A všechno se vyhrajeme
Výmluvus a Angína
To je naše rodina
Spolu dojdem brzy k cíli
A získáme nápoj síly
U TEUTATISE - ZELENÁ!
My jsme parta Galů
Samá horda svalů
Elixírek vypijeme
A Římany pobijeme.
Pak si kance dáme
Radost při tom máme
Galové osídlili vesnici chvíli před polednem a někteří už byli docela hladoví - jako např. Willi.
Po rozdělení do družin a do chatrčí se pěkně zabydleli a pak nastoupili na náměstíčku - Háňa představila všechny dospěláky civilními jmény a oznámila i "pracovní zařazení".
Konečně byl oběd! Odpoledne se družiny vydaly na obchůzku terénu Galie a prohlédly si všechna důležitá místa ve vesničce.
Pak měli možnost vidět nešťastného Panoramixe, kterak nešťastně bloumá po vesnici, šťourá kolem sebe klacíkem a hledá - neví co, chce si vzpomenout a neví na co…..
Obyvatelům Galie se chtěly představit hlavní postavičky, ale chyběl Keďul. Marně všichni pátrali a přemýšleli, marně prohledávali obydlí i latrové zákoutí, marně volali. Keďul - Obelix zmizel. Až Háňa - Bonemína vše odhalila. "U Osláku vrčí traktor - ten bude tam!" A měla pravdu. V klídku a pohodě se vracel krokem Pomalixovým a pak měl fofr!!!
Všechny postavičky v plné parádě představil Asterix a vyzradil všem jejich přednosti i neřesti…
I malí Galové byli oděni v řádném šatu a připraveni chránit svoji vesničku proti případnému nájezdu Římanů. Poté nastal čas her mezi družinami.
Při večerním nástupu oznámila Bonemína přítomným pánům, že nebudou dělat svou malou potřebu vedle latry. Kdosi oznámil, že tam viděl Šimona. A co na to Šimon zvaný Poflusemflus? "Ne, ne, já chodím za stan!" Co k tomu dodat? Snad jen to, že erár opět nezklamal.
Večerní představení
Archaix, Bonemína a Obelix vedli rozhovor o životě v galské vesničce, o lovu chutných divočáků atd. Přišel za nimi Homeopatix a oznámil jim, že Panoramix roztrhal recept na kouzelný nápoj a rozházel ho po lese. Teď si na návod nemůže vzpomenout. Do toho přiběhl Asterix se zprávou o Římanech, jež se chystají udeřit na vesnici, protože už se jim doneslo, že Galové nemají kouzelný nápoj. Obelix zakroutil párkrát zadkem a projevoval radost nad tím, že se konečně utká s protivníkem, přemůže jich dvacet a nakope jim zadky. I Archaix chce bojovat, ale nikdo neví, zda se tento vetchý stařec udrží vůbec na nohou a zda vůbec udrží…, natož aby se postavil Římanům - např. Zlosynusovi! Části receptury na kouzelný nápoj jsou odhodláni najít a dát je zpět dohromady. Panoramix se však přizná i k tomu, že začaroval les a musejí nejdříve zjistit zapomenuté zaklínadlo.
Protože se Druid Panoramix pomátl, zničil recept a po probuzení ze spánku zapomněl zaklínadlo na odčarování lesa, čekalo nás tápání v nevědomosti a také stavba opevnění.
Prvními úkoly bylo putování v neznámu, kdy oči vesničanů byly zaslepeny šátky a vybraný navigátor je vedl mezi překážkami k cíli. Pak chodili jednotlivci, což bylo horší. Rady některých družinových navigátorů byly opravdu velice cenné. Např. Lucka V. nasměrovala prvního a pravila: "Tak a všichni jděte za ním!"
Láďa L. vysvětloval zaslepeným druhům cestu pomocí paže. Ukázal směr a dodal: "Tak a tady obejděte tu flašku!"
U labyrintu někteří klopýtali o vystouplé kořeny a jejich dlaně marně hledaly další pokračování cesty, neboť i tady bylo vesničanům zabráněno viděti na cestu.
Pak měli vesničané prostot pro to, aby si ve svých družinách vymysleli pokřiky, našli stanoviště a začali budovat další opevnění proti nájezdu Římanů. Nikdo se však neopovážil opustit pozemek kolem naší vesnice. Gal nikdy neví, kde se objeví padouch!
Jelikož galská vejvařovna potřebuje větší množství dřeva, kterého se nám nedostávalo, museli téměř všichni za vesnické hradby do lesa za potokem. Tam pod dohledem svých starších druhů pilně čistili les a nepozorováni nepřítelem dopravovali dřevo přes příkop do vesnice.
Nejmladší vesničané byli ušetřeni případným zraněním - pracovali na zkrášlení náměstíčka.
"Na vybudování opevnění vesnice potřebujeme dlouhé kmeny, takže je uchopíme a musíme s nimi procházet hustým Oslím lesem." Cesta to nebyla jednoduchá, neboť vesničané měli označené body, kolem kterých museli projít držíce se dlouhé klády a běda, kdyby se někdo pustil!
Asterix hlídal časomíru a nejlepší čas naměřil černým.
Není jisté, jak dlouho budeme zavřeni v naší vesnici a nebudeme moci vycházet do lesa pro divočáky a jiné lahůdky. Proto musíme udělat velké zásoby a v okolních lesích nalovit co nejvíce zvěře. Taková zvěř se musí ale nejdříve vystopovat. Družiny se svými staršími druhy se vydaly do okolních lesů a hledaly místa, kde by se zvěř mohla nalézat. Hledaly, až našly. Na důkaz nalezení stopy zhotovovaly odlitky. Většina z nich byla vskutku velice zdařilá. Stopy zvěře byly doneseny do vesničky a obyvatelé se odebrali na svá místečka, kde pracovali na úpravě nebo provozovali zábavné činnosti.
Zvěř jsme již vystopovali, proto se můžeme pustit do jejího chytání. Lovci se rozprchli a snažili se najít a "posbírat" zásob co nejvíce. Všichni se hrnuli jedním směrem, jen jeden lovec od zelených v klidu chodil v podřepu hned za vejvařovnou v hotelu a ulovil tolik zvěře, že to málem ani nepobral. O získání největšího množství zásob se nejvíce zasloužili černí, pak modří a žlutí.
Sklady jsou plné, proto se vesničané mohli rozdělit a věnovat se řemeslům a rukodělným pracem.
Falbala měla zájem vést kurz zdravého spánku, ale to neprošlo. Obelix - jelikož tu nebyl (cestoval), byl vybrán, aby vedl kurz ladného pohybu, což je tzv. balet. Hned měl plno zájemkyň- Starý Archaix přislíbil zapůjčení svých "harapesek" (Obelix raději vše odmítal, ale zato předvedl pohyby se slovním doprovodem: "Hodíme to do figury, šup, šup, šup a fa-za-le, hluboké padadé".
Ačkoli Římské legie vědí o problému Galů s kouzelným nápojem, obležení Římanů v těsné blízkosti naší vesnice ani netuší, že nám nápoj došel, tudíž žijí dál ve strachu. Římské legie dorazí až za dvě desítky dní, takže jsme přistoupili na vyzvání k bijačce, házačce, kopaldonu a na něco s volem či volejem. Vše se bude odehrávat v Galii, ale na území mimo naší vesničku.
Galští osadníci začali pilně trénovat a vybírat zástupce pro jednotlivé sporty. Posilování svalů a sebevědomí trvalo až do oběda. Přesně ve 14.30 se ozval zvon, vesničané se seběhli na náměstí a Asterix s Bonemínou vydali potřebné pokyny a poval k odchodu. Brána vesnice se otevřela a hurá mezi Římany.
Byli už na nás připraveni a to velice dobře. Na házečku - přehazku nastoupili za Římany velitelé, neboť řadových bojovníků mají poskrovnu. Zároveň probíhal v těsné blízkosti kopaldon. Naši fandili tak, že všem musela naskakovat husí kůže. Archaix troubil na volský roh a Rekomandix na velmi zvučné "troubítko" používané při mistrovství a možná i jinde!
Galové bojovali ze všech sil. Dobře si vedl např. Fidorka, který překvapoval Římany přesnými údery a většinu získal pro svoje mužstvo další bod.
Všechny naše snahy však byly marné. Prohru jsme museli uznat v bijačce, házečka skončila 2:1 pro Římany, ten samý výsledek byl ve voleji. Jen v kopačce naši bodovali 5:3.
Začíná být moc výrazně vidět, že se nám nedostává kouzelného nápoje. Na dnešní prohru jsme ale rychle zapomněli, neboť nás čekala lázeň v Golemu.
Panoramix si stále nemůže vzpomenout na zaklínadlo. Budeme se snažit připomenout mu to opakováním jeho dřívějších každodenních činností. Dnes tedy začínáme zdravovědou. Odborné, velmi odborné přednášky se neujal nikdo jiný než Homeopatix. Rozhovořil se o tepenném i žilním krvácení a hned odpovídal na otázky a připomínky. Gastromínu zajímalo, jak zaškrtit co nejdříve a srdci nejblíže tepenné krvácení na krku. Homeopatix bez váhání pravil: "Když zaškrtíte tepnu hned pod krkem, uspíšíte raněnému odchod na onen svět…a nebude se dlouho trápit!!!"
Družiny, které se právě nevzdělávaly, pracovaly i nadále na úpravě svých místeček. Modří si pro své pohodlí zhotovili pohodlné lavice. Pak se skupiny vesničanů vyměnily.
Zásoby potravin máme, základy první pomoci také, takže musíme zajistit ještě dostatečné množství vody, abychom místo boje s Římany nepošli žízní. Nejdříve jsme běhali s nádobkami přes překážky. V nádobkách vody ubývalo díky klopýtání i zbrklosti některých osadníků. K přenášení tekutiny jsme tedy použili lžíce.
Sice jsme neběhali, ale ono sedět těsně za sebou a podávat lžíci jeden druhému a ještě si myslet, že u posledního skončí alespoň polovina vody, je opravdu naivita.
To však ještě nebylo to nejhorší. To nás teprve čekalo! Nabrat hrnek vody, nalít do sebe - ale nepolknout, běžet k nádobě a předat = vypustit z ústní dutinky. Galové běhali s nafouklými tvářemi a do určené nádoby plivali vše, co donesli. Vábný pohled to vskutku nebyl. Bílí se nenamáhali ohnout se až k nádobě, tak plivali z výšky, přičemž část vyšplouchla na zem a někdy i na Pohodixe. Ten pak v pohodě moc nebyl!! Fanda v zápalu spěchu ztratil botu, ale statečně doběhl zbytek trasy ve fusekli. Willík zase vypadal, že vypije celý hrnek a kde nic-tu nic. Něco však přece jen donesl. Děvčata se šklebila nad přibývajícím obsahem nádobky a nebylo divu. Na hladině se hromadily sliny.
Asterixův vtípek, že by mohli obsah nádoby zase stejným způsobem přenášet zpět na start nevyvolal smích, ale zděšení. Zejména u ženské populace.
V podvečer se nám ztratilo několik mladších kamarádů a čistě náhodou si kdesi v lesích přivodili různá zranění. Družiny vesničanů se rozběhli je najít, aby jim mohli ihned poskytnout první pomoc a dopravit je zpět na náměstí. To vše se událo velmi rychle a Homeopatix pak zhodnotil, kterak si vesničané vzali jeho dopolední rady k srdci. Že jsou připraveni ošetřovat případná zranění se potvrdilo. Ošetření otevřené zlomeniny, uštknutí hadem, tepenné krvácení, masivní žilní krvácení, zlomenina předloktí i na noze - to vše zvládli Galové dobře.
Předvádění: Jak jsme stopovali zvěř
Všechny galské družiny se sešly, aby si vzájemně předvedly, jak stopovaly zvěř a odlévaly stopy. Bonemína jmenovala odbornou komisi z řad návštěvníků Galie - Špičara, Vendulku a Dejnu, aby posoudili, kdo je svým výkonem a zprávou zaujme nejvíce.
Ti, kteří představovali chrochtající divočáky, pobavili nejen "komisi", ale i přihlížející Galy. Perfektní výkon podala Saša - její svůdné koulení očima a ladné pohyby lákaly nejednoho "kance ke spáření". Na štěstí jen pomyslné.
Bílá družina byla vyhodnocena jako nejlepší, neboť povídání o stopování divočáků měla i zveršované i profesionálně předvedené.
Noční lovení zvěře
Něco z našich zásob jsme už spořádali a lov za denního světla už opravdu není bezpečný. Proto jsme čekali, až se setmí a pak se vyrazilo do hustých lesů. Zvěře bylo kolem nás dost. Prozrazovaly je svítící oči.
Zvěř před námi prchala a my ji následovali houštinami, přes pařezy i bludné kořeny. Ozýval se nejen dusot, ale i hanlivé poznámky lovců: "Kde je ten…..!!" Byla použita slova nejtěžšího kalibru! Majda V. vrazila do totemu v domnění, že má dobrý úlovek. Nejvíc zvěře ulovili modří - celkem 38 kusů.
Hláška jedné lovkyně: "Do p….., to je snad Keďul schovanej v krtčí díře!"
Večerní představení
Hlučný rozhovor vytáhl vesničany z jejich chatrčí. Panoramix se svěřoval svému bráchovi (o kterém dosud nikdo nevěděl), že mu napsal bratranec z Egypta.
Kleopatra ho prý pověřila stavbou pyramidy. Ta má však převyšovat všechny ostatní!!!
Když to slyšelo ženské pokolení, hned se radovalo, že pojedou na rodinný výlet. Mužům se to ale moc nezamlouvalo. Začaly dohady, zda se zhostit těžkého úkolu či nikoliv, když nemáme kouzelný nápoj. Bonemína nechala rozhodnout prostý lid. Nápoj nebude potřeba, vyrazí-li na cestu všichni Galové a přiloží své ruce k dílu.
Další otázkou bylo, jak se do vzdáleného Egypta dopravit. Cesta letecky, jak navrhoval jakýsi bloud z davu, byla zamítnuta. Jediná schůdná cesta je po vodě. A protože nemáme lodě, musíme postavit vory. A když chceme postavit vory, musíme mít dřevo. A dřevo se bude muset nařezat a stlouci. Takže to bude úkol na zítřek.
Dost diskuse, všichni spát a načerpat sílu. Čekají nás náročné dny.
Než se Galové mohli pustit do další práce, museli dát do pořádku své chatrče. Bonemína se zaměřila hlavně na mladší osadníky, neboť rádi využívají služeb svých starších kolegů. Dnes museli "gruntovat" sami. A také to šlo!
Na výrobu voru musí Galové nejdříve nařezat připravené klády. Aby všichni pracovali rychle, byl všem dvojicím měřen čas. Dřevěná koza se postupně zarývala do země a stávala se čím dál tím víc rozviklanější. Angína nabídla pomoc a dílo dokonala. Asterix musel kozu opravit.
Obelix pomocí motorovky odřízl "koláč" za 6 vteřin, klasickou pilou to trvalo 7 vteřin. Kde udělal Obelix chybu…?
Nejzdatnější a nejrychlejší v řezání byli Fidorka s Nikolou. Další "rychlá dvojka" byli Šimon s Keďulem.
Kmeny jsou nařezány a připraveny ke stavění vorů. Při sestavování budeme potřebovat statné "zatloukače". Sám Asterix počítal počet úhozů jednotlivců a nejen on byl mile překvapen. Našel se takový Gal, kterému stačila k zatlučení jen jedna rána. Tímto silákem je Kuba Šebek.
V další části odpoledne odešly družiny vesničanů do svých malých osad a začaly vyrábět své vory. Sháněly si i materiál a přemýšlely, kterak zhotovit plavidlo nepotopitelné. (Keďul by mohl vyprávět…) Každá skupina šla na to jinak a použila různě silná polínka a provazy. Použití hřebíků bylo zakázáno.
V noci se přihnala bouře a prudký liják. Bonemína byla nervózní a nešla spát, dokud bouře neustala a vesničané nebyli v ohrožení.
Vesničané se hned od rána vrhli do práce, aby včas dokončili stavbu vorů a připravit je k vyplutí směr Egypt. Měli štěstí, že to stihli včas, neboť se opět spustil liják. Všichni přesídlili do dlabárny, kde se věnovali vázání uzlů, které mohou v dnech příštích potřebovat. Hodně vesničanů už vázání různých uzlů ovládá, tak pomáhali nováčkům.
Z činnosti manuální se přešlo k zapnutí mozkových závitů. Úkolem bylo vymýšlení slov začínajících písmenem "O". Mladí Galové vymýšleli a chrlili ze sebe jedno slovo za druhým. Ale ten slovník!!! Asterix, Obelix a spol. se nestačili divit. Náš galský jazyk je tak bohatý, že příbuzná slova výrazu oplodnit byl vyjádřena tak oplzlými slovy, že je zde nemůžeme ani popsati!!! Odpolední nástup ukázal, že Obelixova ranní pořadovka udělala své. Nikdo nelítal, nekřičel, možná se vesničané báli promluvit. Obelix totiž dnes ráno velel svým "hlučným, zvučným" hlasem tak, že všem tuhla krev v žilách. Pokyny vlevo x vpravo v bok sice orientaci některých zmátly, avšak povel čelem vzad zvládli všichni na jedničku. Kámen úrazu byl pokyn "napravo příč". Totálně všechny zmátl. Ale zpět k odpoledni.
Automatix, Patafyzix a starý Archaix si něco šuškali a chystali. Než překvápko dali dohromady, oznámil Asterix, že je třeba začít se stavbou pyramid. Odebrali se tedy vesničané za Oslí les, každá družina vybrala dva stravitele a ostatní "přidavači" nosili stavební materiál. Aby ho pobrali co nejvíce najednou, použili své haleny. Pod tíhou mokrého kamení měnila trika svůj tvar, barvu a také celistvost. Cedník byl proti některému svršku našich pracantů celistvý, neprodyšný frajer!
Na řadu přišlo velmi vypečené putování podle nachystaného plánu Automatixe, Patafyzixe a Archaixe. Družiny, aby chodily pohromadě, měly pojistku v podobě provázků, které je poutaly k sobě. Směr cesty určovaly lístečky. Jenže ty se musely nejdříve najít a ještě splnit daný úkol. Zpočátku bylo slyšet chichotání a vtipné připomínky. Když však byly družiny několikrát posílány sem a tam, tam a sem, humor je přešel. Čas utíkal, v galské vejvařovně nervózně kuchtičky poťukávaly prsty o vydávací pult a neustále přikládaly do kamen, aby hodinu a půl "sušily" již dávno uvařenou večerní potravu.
Vesničané zatím plnili takové úkoly, jako je hledání bagru (lžíce), sběr různých přírodnin atd. Žlutí spadli do vody - šel jeden, museli všichni. I skupina sestavená z vedení a návštěv statečně brouzdala krajinou a myslela na odvetu pro autory tohoto plánu. Putování všech bylo ukončeno zabimbáním kolem 20. hodiny. Ne všichni došli tam, kam měli.
Připravené ódy na daná slova: vidličky a nože, korbele a číše, vepřánko a divočánko už nikdo nepřednesl. Prý až ráno. Hladoví poutníci vyjedli vejvařovnu. Takový měli hlad.
A je to tady. Dříví ubývá, za branami naší vesnice jsou stále utáboření Římané, tak musíme opět nepozorovaně do lesů. Družiny se vydaly na chrastí a jejich starší a zkušenější druhové se odebrali za vodu a na pomoc si vzali pilu na pohon. Všichni pilně pracovali, nikdo nemohl vyřknout klasickou poznámku: "Neslyším pilu!" Chrastí bylo dost, tak vesničané následovali své kolegy, aby snesli větší polena a pověření Galové tak mohli připravit hranici na večerní slavnostní oheň.
Odpoledne, aby byla také zábava a ne jen práce, si družiny zahrály "Člověče, nezlob se". Ony samy tvořily figurky a postupovaly od brány kamsi do neznáma podle počtu na házecí kostce. Nebyl to však jen běh podle čísel, ale i plnění úkolů - pakliže na úkol skupiny narazily. Velmi záleželo na štěstí. Některé plnění úkolů trvalo déle, některé bylo raz dva hotové, některé úkoly vesničané míjeli bez povšimnutí, neboť na dané číslo nepadl postup. Znění úkolů bylo rozliční: např. zatancujte polku a valčík, najděte velkou šišku, vraťte se na políčko x, dejte ruce na zem a jděte po čtyřech, odneste na zádech nejmladší kamarády, zatancujte si kolo mlýnský, jděte pozadu, řekněte 5 rýmů na slovo lékárna, skákejte po 1 noze,…… Posledním úkolem, který museli splnit všichni, bylo vzájemně si říct "mám tě rád/ráda" a zároveň se obejmout.
Pak už vzali nohy na ramena a hnali nejkratší cestou do tábora. Štěstí přálo žlutým - byli první.
Další velmi oblíbenou činností byla návštěva galských lázní. To byla parádička - všichni zas voněli a komáři měli žně.
Během této očisty si skupiny Galů připravovaly program k táboráku. A nejen to. Přijela mezi nás známá zpěvačka Věra Martinová (maminka Anežky P.) a učila děvčata zaplést copánky pomocí bavlnek.
Po úvodních písních začaly s programem jednotlivé družiny. Soutěžilo se v sundání přilepených mincí bez pomoci rukou, ujídání housky ve dvojici v poloze ležmo, kdy ten "horní" musel klikovat. Při hře "Vezměš si mě" všichni viděli, jak drsně bude odhánět nápadníky Diana. Při fackování v jejím podání zatrnulo i dospělákům. Hledání špendlíku ústy se zavázanýma očima se těle partnera trvalo nejdéle Kubovi S. s Rudou.
Galové shlédli i představení z Hvězdných válek, kde hlavní hrdinou byla princezna "Lejno". Modelování figur při tvorbě sousoší lásky bylo také zajímavé. "Obecenstvo" se výborně bavilo u dalších ležících dvojic, kdy ten horní držel v zubech provázek s jablkem a partner pod ním měl ukusovat. U dvojice Pepíno kuchař a malá Zuzanka se všichni hrozili pomyšlení, že Pepa má být ten nahoře a neudrží se na rukou… Co by asi ze Zuzky zbylo? A kdo vyhrál - no přece Háňa, která nechala jen provázek a schroupala snad i ohryzek, protože dobře navigovala svého partnera Svéťu. To bylo pořád - nahoru, blíž, dolu, nóó dobře, ještě, ještě…
U táboráku nám nehrála jen naše galská kapela ve složení Lukýno, Mihu, Míša, Šikulka, Svéťa a "Jiuka", ale i náš host Věra Martinová. Během jejího zpěvu bylo v řadách galských posluchačů absolutní ticho. A nejen tam, galské vedení také nepíplo. Nechtělo svými hlasy rušit zpěv první dámy country.
Galská omladina se bavila hlavně u písní s morbidními texty, které nezapomínaly na mrtvoly, rakve a červy. Když Věra M. zpívala píseň o cvočkařovi Dandym a potutelné úsměvy vedení i "náctiletých" se střídaly s chechtáním, vůbec netušila, že jedna z přezdívek našeho Lukýna je právě Dandy. Na závěr hráli všichni kytaristi dohromady, včetně Věry M.
Asterix s Bonemínou ráno zjistili, že zmizeli někteří naši přátelé. Nemůžeme je nechat na pospas Římanům. Jejich volání o pomoc se změnilo ve vytí (zřejmě vyčerpáním). Skupiny se tedy vydaly do lesů a hledaly. Musely omezit své hlasité projevy, aby slyšely své druhy a také aby je nezaslechly Římané. Nález ztraceného Gala však také musel být nenápadný, aby ostatní skupiny nepřišly k získanému bodu tak lehce. Obelix byl zapadlý za "vývratem", ale byl nalezen všemi. Výmluvuse nenašel nikdo, přestože byl jen kousek od Pomalixe…kousek?
Aby Galové neměli hlad a mohli zpracovat ulovenou zvěř, museli udržovat oheň i cestou přes vodu. Nejobávanější to úkol našeho Obelixe a Falbaly. Jestlipak si letos připravili nějakou taktiku? Vory byly připraveny už dávno. Teď rychle nalézt suché dříví, rozdělat na voru oheň, převézt na druhý břeh a rozdělat oheň na připravené hromádce. Bílí skutečně vyrazili "do boje" s novou taktikou a z deseti možných zápalek použili jen jednu. Provaz přes vodu přehodili také napoprvé a čekající část Galů už táhla vor. Těsně v patách jim byla orange. Teď byl boj o čas, kdo nejdříve přenese oheň na druhé ohniště. Byli to bílí, ale orange oheň překlopila, tak byl výsledek nerozhodný. Zvítězily obě skupiny. Obelix jásal a málem to v údolí zadunělo, jak mu spadl kámen ze srdce. Nejhorší chvíli pro něj má za sebou.
Chudáci černí asi zůstanou bez teplé potravy. Oheň rozdělali, až když už ostatní skupiny udržovaly plameny na svých ohništích na druhém břehu. Další plánované akce byly odloženy, neboť se spustil liják a vypadalo to, že hned tak neskončí. Naše kapela se chopila nástrojů a z dlabovny byl rázem kulturní stánek. Někteří se během zpívání stačili bavit se sousedem, ale přestali hned, jakmile Bonemína spustila svou oblíbenou píseň "Otec Abrahám" s pohybovými kreacemi.
Večerní představení
Panoramix s Homeopatixem zase vedli prapodivné řeči. Asi si zas přihnuli něčeho jiného místo kouzelného nápoje. Do hovoru se postupně zapojovali ostatní starší Galové včetně vetchého Archaixe. Obelix vedl rušnou debatu s Asterixem. Ten se totiž kasal, že projde celou Galii. Obelix tvrdil, že toho Asterix bez nápoje není schopen. K hádce se přidali ostatní, až se chtěl Obelix s Asterixem vsadit a že prý pak klidně spořádá celého kance. Na to nechtěl přistoupit Panoramix, připomněl, že Obelix zbaštil posledně 16 kanců na cibuli a pak zaprděl celé údolí. K sázce nakonec nedošlo, ale Asterix trval na svém. Aby dokázal svou pravdu, přislíbil, že na cestě po Galii navštíví všechna města a z každého přinese recepis místní speciality jako důkaz toho, že město navštívil.
Na cestu se vypravovali Galové od snídaně. Vypadalo to však, že ani neodejdou. Ne a ne opustit naší vesnici. Jako by se obávali případného setkání s Římany. Až kolem desáté hodiny konečně opustili vesnici a vydali se po Galii. Hned v prvním městě se nejdříve začali občerstvovat a skupovat rozličné zboží. Angína už nebyla dlouho v péči Homeopatixe, tak si pořídila za přijatelný peníz mňamku, která měla dva roky prošlou záruku. Hned s tím šla zpět, neboť je to hanba pro galský lid, že někdo z nich nabízí takové zboží. Naši vesničané kupovali brambůrky, nanuky, CocaColy,…. Naštěstí v přiměřeném množství.
Občerstveni se pak konečně vydali od domu k domu a sháněli důkaz své návštěvy - recepturu místní speciality. Často se museli vyptávat, co právě oslovená osoba vaří, neboť "zřejmě sklerotičtí domorodci" si na specialitu nemohli vzpomenout. Některé z odpovědí byly zajímavé. Např: "Vařím hrachovou polévku" - "Jaký je postup?" - "Vařím z pytlíku!", "Nevařím, kojím" nebo "Nevařím, dívám se na televizi"
Zelení narazili na zajímavou osůbku, pojmenovanou později "paní bylinková!. Ve své vynikající vejvařovně používá hlavně bejlí a hned sdělovala jaké. Cesta zpět také nebyla bez zajímavosti. Bílí se vydali z Galských Podmokel zkratkou a proto přišli do vesnice jako poslední…! Chtěli totiž Bonemíně donésti dar na výrobu jí lahodného moku - chmel. Odbočili z hlavní cesty. Šli a šli až také došli! Cesta končila a před nimi jen pole lán a samé louky. Směr, kterým se pak vydali, přivedl je až ke srázu, kde Obelix dvakráte "hodil záda". Na bolest však rychle zapomněl, neboť dnes uzřel starý pluh, který k obdělávání země pomáhal.
Odpoledne na vesničany čekal ještě obchodník šprýmař, který když se Galové otočili, schoval a přeházel již vybrané zboží. Tento Kimův žert musely pak skupiny odhalit. Asterix tomu přihlížel, pak vše organizoval. Nechal na pult nanosit 36 druhů zboží, skupiny chvíli prohlížely a pak pospíchaly sepsat, co viděly. Ani na jednu věc nezapomněli zelení.
Noční hlídání specialit
Je sice hezké, že Galové sehnali spousty specialit, ale jelikož je les plný loupežníků, nemůžeme v klidu usnout. Kdybychom měli kouzelný nápoj, nemusíme se bát, že nás někdo ve spánku okrade. Jenže Panoramix si stále nevzpomněl na zaklínadlo, tak nezbývá, než speciality hlídat a v lese přespat. Aby Galové neusínali hladoví, připravili ohniště a opékali voňavé buřtíky. I Bonemína neodolala a přišla si opéci. Špion Adam obcházel osady a zjišťoval "kudy -tudy" by šlo vniknout polotem a loupit. Někde se hrálo, zpívalo nebo "drbalo", až se přiblížila třiadvacátá hodina. Lupiči vylézali ze svých úkrytů a začali obsazovat osady protivníků. Měli se pohybovat tiše, jednotlivě a bez světla. Samozřejmě, že na cestách se potkávaly skupiny s baterkami a k tomu děsně "ukecané".
Osady měli své hlídače, kteří při zahlédnutí lupiče zařvali "Vidím Tě" a osvítili ho. Už byla velmi pozdní noční hodina, když hlídač Willík z orange hlídal vsedě, opřen o strom a teprve později zjistil Mihu, že Willík vlastně spí. Rekomandix Kódl zjišťoval bdělost skupin tak, že požádal. Aby mu posvítily na cestu a on v pohodě sebral specialitu. To byl pak řev, že to neplatí. A neplatilo. Specialita byla ukradena modrým a to družinou orange. Jenže těm nezůstala, neboť u nich byl úspěšný lapka od černých.
V 01 hodin byl loupežníkům odzvoněn konec loupení a jejich vedení si klidně oddychlo. Spočítalo, jestli se rovná počet osob počtu spacích váčků a hurá do pelechu. Až ráno se vědělo, že velmi úspěšným lapkou je Fanda Rajtr. "Lapil" rekordních 16 klíšťounů a nechal je řádně přisát.
Neodpočinutí, nevyspaní a někteří i špinaví vstávali Galové do dnešního dne. Budíček byl sice déle, ale mnozí by mohli chrupčit dál. V dnešním odpočinkovém dopoledni dostali všichni úkol zhotovit si masku na odpolední slavnost. I starší Galové hledali vhodné ošacení pro své zamaskování. Většina to však ani nepotřebovala, neboť jako blázni v ústavní péči ani nic nepotřebovali. Slavnost začala až odpoledne po úklidu vyvětraných zavazadel a spacích váčků. Bonemína všechny vyzvala, aby představili své masky. V galské vesnici se tak objevili vojáci z "Emeriky", siamská dvojčata, kočička Anička K., skejťáci, tzv. šlapky, piráti, úžasná "lejna", rockeři, modřín, záchodová štětka opatlaná pudinkovým eé a přilepeným toaletním papírem, atd. Během představování masek stále vyrušovali naši blázni svými výkřiky, kdy lámanou češtinou se špatnou výslovností vše komentovali. Když se pak předváděli sami, táhli za sebou všechno možné - jak "gumové kačery" a jako geniální česká budoucnost spíš budili v ostatních zděšení. Manéžoví klauni nám zazpívali a na vyžádaný "KODLMELEC!" reagovali takto: "KÓDL - MELEC, udělej MELEC" a Kódl vstal a udělal. Když kolem naší osady procházeli Římané "turisté", utíkali blázni k bráně a mávajíc na ně hlasitě pokřikovali. Nechápeme, proč se "turisté" smáli a použili proti nim foťáky, když jim naši nic nedělali.
Protože naši blázni stále narušovali, prohlásila Bonemína, že si tady ti debilové dělaj, co chtějí. Po jejich zklidnění přišla konečně na řadu hlavní část programu. Protože už máme za sebou polovinu času, který je vyhrazen pobývání v Galské vesnici na Javornici, museli být pokřtěni noví návštěvníci. Bylo jich dost. Mazala je naše "štětka " Stradivarius a břitvou přejela namydlené tváře mumie Automatix. Pomazání se nevyhnuli ani Obelix, Bonemína a Asterix, neboť jsou v nových "funkcích". Asterix a Obelix však museli být uhnáni davem, neboť se tomu chtěli vyhnout. Slavnost pokračovala zpěvem za doprovodu sladkých dřev. A pak už zas hurá do sprch, na večeři a do pelechu. Konečně se vyspíme.
Galové nebaštili jen to, co ulovili, ale i to, co nasbírali. Proto by měli znát velmi dobře keře, stromy a rostliny v okolí. Než se vydali do okolní přírody, věnovali se ještě rukodělným pracem a uměleckým kroužkům. V okolí poznávali jasan, javor, břízu, jehličnany, netykavku atd. Míša Patafyzix připravila herbář pro sklerotiky. Odpoledne si své vědomosti prověřili. Asterix zavelel, zmáčkl časomíru a skupiny se rozběhly, aby rychle sehnaly požadované vzorky rostlin ze seznamu šestnácti názvů a k tomu ještě hledaly šišky. Časově byli nejlepší černí, ačkoliv patří k Pomalixovi. V druhé části odpoledne se části galských družin vydaly neznámo kam. Aby přežily, musely nasbírat byliny a uvařit čaj. Při vaření museli být Galové velmi opatrní, aby je nezahlédly loupežníci nebo římské hlídky. Dnes zabodoval Pomalix - mohl se sice přejmenovat na Trochuzrychlixe, ale bylo by mu to prd platné, neboť se vydal vařit nápoj BEZ vody. Proto se vrátil a pak nemohl najít svoji družinu. To, že nemá také "životy" pro ty, kteří je najdou, už raději nikdo nekomentoval.
Po uvaření čaje za sebou družiny zahladily stopy a rychle hledaly úkryt. Žlutí zalezli do jámy v kopřivách, pěkně se zakryli a libovali si, jak to stihli. Jenže Martínkovi P. se chtělo na záchod. Všichni ho přemlouvali, aby to vydržel. "Ale mně se chce na velkou, mně je špatně…" kňoural Martin. A ke všemu jeho trápení si přes jeho břicho přehodil nohu Tomáš C. Dopadlo to ale dobře, Martínek vydržel. Našly je však 2 družiny.
Kvalitu (chuť) čaje se odvážil hodnotit pouze Asterix, ostatní z různých důvodů odmítli. Chtějí tu prý pobýt. Po chvíli ochutnávání však nemohl Asterix určit rozdíly, tak udělil všem stejný počet bodů.
Večerní představení
Galové se dnes na náměstí dohadovali o pravdivosti tvrzení, že sousední římsko-galská vesnice našla část naší ztracené zprávy. Jejich náčelník je prý ochoten ji vydat, ovšem nebude to tak jednoduché. Během dohadů mezi našimi osadníky sem vnikl přes hradby Říman Kódl a vybídl Galy, aby si nalezenou část zprávy vybojovali. Galům se to moc nelíbilo, neboť jim chybí síla získaná pomocí kouzelného nápoje. V zápalu vzteku a možná i bezradnosti se vrhli na Římana. Ten útok přežil a Galové pak ve vlastním zájmu na jeho podmínky přistoupili.
Galové jsou sice velmi silní a odvážní, ale zvykli si na svůj kouzelný nápoj, proto zlenivěli a zeslábli. Teď musí prověřit své zbylé síly a mrštnost, aby nezklamali v případném boji s Římany. Bylo připraveno několik "testíků". První zkouškou bylo mačkání kolíčku a držení tak, aby co nejdéle nevypadla listina. Palec s ukazovákem držely až do rychle nastupující křeče. Nejlepší čas měla Týnka V. - 3.08min, pak Tom Fidorka - 2.18min. Větším problémem byl šplh po laně. Asterix nechtěl všechny odepsat, tak neměřil čas, ale určil záchytné body - nízko, střed, až nahoře. Zajímavé bylo, že až nahoru vyšplhalo jen pár Galů a to ještě spíš těch mladších. Nástiletí holt ty svaly nemají. Vybičovat k nejlepšímu výkonu až do vyčerpání sil se nechal J. Veseláček. Už chtěl lézt dolů od středové značky, ale hlasité hromadné povzbuzování změnilo jeho úmysl. Pak byl rád a pyšný na svůj výkon.
Dnes bylo takové vedro, že Alfabetix připravil čerpadlo a Pohodix kropil galské horké hlavy. Homeopatix musel odvézt Vojtu Š., kterého nám odepsala vosa takovým způsobem, že nemohl dýchat.
Osvěžení Galové pokračovali v testování svých sil po celých družinách. Přetahování lanem není zrovna nejoblíbenější disciplina. Teď bylo vidět, kdo má v družině siláky. Byly to družiny tři, neboť všechny skončily na prvním místě. Galské slečny si dlouho foukaly vzniklá bebíčka na dlaních.
Do sousední vesnice není cesta jednoduchá. Budeme se muset dostat na druhý břeh řeky. Ještěže je nad řekou nataženo lano. Začalo se tady s přechodem, protože je nás moc. Nejdříve přecházeli Galové menšího vzrůstu a pak teprve ti vyšší. Občas se lano prověsilo a někdo zůstal viset, ale mrštným pohybem se dostal zpět a pokračoval na druhý břeh, kde mu bylo "pomoženo" seskočit.
Je opět čas doplnit dřevo, takže rozcvička, hygiena, papáníčko, nástup s ranním pokřikem a pak do lesů. Brzy se zase špalkovna zaplnila kládami i drobným dřívím. Pak měli Galové čas na přípravu programu pro zítřejší den. A navíc si potřebovali odpočinout, aby načerpali síly pro odpolední setkání s Římany. Galskořímská sousední vesnice nás pravděpodobně očekávala, neboť nám byla slíbena část nalezené zprávy.
Dnes konečně dorazil Majestatix Jouňák, který byl dosud na cestách. Galové jásali, protože budou mít velitele, který vyrazí včele průvodu. Na výpravu se všichni dobře připravili. Bojovné řvaní "Kdo neskáče, není Gal, hop, hop, hop!" se rozléhalo celým údolím. Cestou k sousední vesnici se ozývalo i "Na Římany!". Římanům, když slyšeli běsnící dav, naskákala husí kůže. Říman Keďul se i pokřižoval. Jejich opevnění udivovalo Galy i z dálky, ale neodradilo je a ani zdvižené římské pěsti a mávající prapor je nevrátily zpět. Majestatix zavelel a útok začal. Galové použili na svou obranu puklice jako štíty, aby odrážely letící koule. Zákeřní Římané bombardovali Galy "vodními střelami mikroténkami", dokonce použili i vodní dělo. Odvážná Bonemína i Majestatix se bezhlavě vrhali na hradby opevnění ze slámových balíků. Ozývalo se pleskání, řev i smích. Římanům docházely střely, tak se Galové vrhli do boje s velkou odvahou. Povzbuzováni pokřikem Majestatixe skočili za hradby a Římany začali prohánět. Pavlík-Modřín prchal do "polí" a nezkušeně byl bez bot. Tvrdým oříškem pro Galy byl Hrášek. Několik jich na něm klečelo a ne a ne mu sebrat šátek uvázaný na paži. Nakonec pomohlo zlechtání. I Lukýno se bránil statečně, ale neubránil.
Bitva skončila vítězstvím pro Galy. Majestatix vyzval Římany k odevzdání nalezené zprávy. Slíbili, ale prý až večer v naší galské vesnici. Pole všichni vyklidili a odebrali se do vesničky, kde už je čekalo další koupání v teplé lázni a volné hry. Některé družiny se dál připravovaly na zítřejší vystoupení.
Večerní představení
Majestatix očekával Římany, kteří měli dorazit s nalezenou částí zprávy. V galské vesnici se o tom vedla bouřlivá diskuse. Jen Obelix chodil zamyšlen sem a tam, bloumal i mezi prostým lidem a jakoby ztratil řeč. Měl k tomu důvod - domníval se, že se zapomnělo na jeho narozeniny. Během hlučné debaty se ozvalo ječení našeho Trubadixe: "Římani, pozor Římani!"
Dav tří Římanů se opravdu s velkým dusotem dostavil až před Majestatixe a Bonemínu a předal další dvě písmena do zapomenuté myšlenky. Zase jsme o krůček blíž. Najednou se rozjasnila Obelixova zachmuřená tvář. Byl mu předán narozeninový dort - krásný, "uhňácaný" ze samotných Římanů a ani svíčička nechyběla. Obelix, který měl neobvyklou sílu od dob, kdy spadl do kouzelného nápoje, se nadechl a foukl:"Fůůůůůů" Nezhasla jen svíčka, ale popadali i dortoví Římani.
Chystáme se na Olympijské hry do Olympie. I galská vesnice chce mít totiž své zastoupení a získat nějaké to ocenění. Malé vory však Galové na tak dlouhou cestu nemohli použít, tak pluli na lodích. Moře sice bylo klidné, ale stalo se němým svědkem souboje na moři. Lodní pasažéři se drželi v zástupu a nesměli se rozpojit. To však nebyl jediný úkol. Museli uhájit i šátek zastrčený (poslednímu) za pasem. Shluk lodí vypadal nebezpečně, ale skončil bez ztrát na životech.
Kolem 14. hodiny prošly branou galské vesničky davy návštěvníků obtěžkané proviantem a Galům skončilo "tipování" o počtu příbuzných a známých a titul "Hujerovci" by mohl získat klan patřící k Pepčovi a Vaškovi Broukovým. Nejlépe tipovali např. Píďa, Kuba F. a také Helča Keďulka, které později sladkou odměnu spořádala myš.
Příbuzenstvo svým galským ratolestem nejdříve zkontrolovalo jejich chatrče, probralo špinavý šat a předalo sladkosti a jiné pochutiny. Někteří návštěvníci přivedli s sebou i čtyřnohé miláčky a vůbec nerespektovali pokyn, který jim přikazoval své psíky, miciny, papoušky atd. odevzdávat Pepínovi v kuchyni (česnek už byl naloupaný!). Někteří nepochopili a ptali se, kam s tím psem!! Během chvilky se spustil liják, takže kdo mohl, zůstal vecpán v "chatrči", ostatní se nepěchovali do dlabovny. Naši muzikusové se tady chopili nástrojů a krátili tak všem tuto deštivou chvíli. Štěstí nás neopustilo, takže brzy vykouklo sluníčko a všichni se mohli zúčastnit nástupu. K přihlížejícímu davu promluvil Zlosynus, který šel "tvrdě" (to né) na věc a zdůvodnil tento návštěvní den- zištné účely, neboť chatrče jsou označení pro javornické příbytky velmi přesné. Požádal přítomné, jménem všech bláznů, kteří se tu starají o jejich ratolesti, o pomoc při shánění sponzorských darů - financí. Naše spanilá Bonemína pak všechny blázny představila a málem zapomněla na toho nejmenšího, jen 193cm vysokého, Asterixe Lukýna. Bonemína představila velkého Caesara Ojdu a Galové předstoupili. Konečně pak přišel na řadu program, který si galské skupiny připravily. Byly to ukázky všeho, co Galové zažili od dob zbudování galské vesnice. Modráci pobavili všechny, kteří znají Keďula a jeho hřmotný, rozčilením posílený hlas. Představovali ho, jak budí galský lid na rozcvičku - miloučkým a jemným hláskem, s úsměvem na rtech pomalu vyslovoval: "Dětičky, vstávejte, j krásný den, dobrá nálada všude čiší, ptáčkové zpívají a je vám ve tvářích vidět, jak se těšíte na rozcvičku…" Družina černá připravila televizní reportáž včetně reklam. Orange společně se žlutými sehráli galskou vesničku a její život v 3. tisíciletí, bílí svůj příběh zveršovali a zelení připravili divadelní představení o Asterixovi, Obelixovi atd. a zapěli píseň.
Po svačině, při které se dnes Galové výjimečně nacpali, protože už měli plná břicha pamlsků od návštěvníků, začaly Olympijské hry. Někteří rodičové už osadu opustili, další se nenápadně rozhlíželi a váhali se zapojením do her. Ti odvážní šli, zkusili a zvítězili. Ne, že by byli ve všem tak dobří, ale snaha se cení. Tzv. opilý kolík lákal návštěvy, ale jen ke koukání. Asi se většina obávala spadnutí do bláta. Malí Galové vodili své rodiče od jedné discipliny k druhé a snažili se zapojit je do her. Někdy to dalo moc dlouhé přemlouvání. Nad disciplinou "kouzelné provázky" dumali Galové, "rodičové" i jiné hlavy pomazané. Každá dvojice, ať se motala a točila jak chtěla, stále byla k sobě připoutaná. Ojda s Keďulem se potutelně usmívali a řešení nevyzradili.
Římané se začali! Musí dostat nakládačku. Začali dělat nájezdy na galské opevnění. Úkol pro Galy zněl jasně: "Nenechat se chytit, raději se někde schovat". Galové zalezli do křovin, do děr i na stromy a Římané začali pročesávat les. Ozýval se křik, ale brzy na to se role obrátili. Galové vyskákali z úkrytů a zaútočili a hnali Římany před sebou jak divou zvěř.K údivu vedení se jaksi role obrátili hned v první části útoku. Pak teprve si skupiny vyměnily role, jenže když Římané honili Galy, byli to stejní "člověkové" jako v první části. Martínek přiběhl celý nešťastný, že mu velký Fidorka utekl, i když mu utrhl z ruky označení…a ve své ruce mačkal asi 3cm krepového proužku. To samé se stalo i Filípkovi.
Odpoledne si Galové řekli, že už měli bojů dost a chtěli se bavit. Byly to sice neohrabaní hromotluci, ale milovali tanec. Pro potěšení své i přihlížejících uvázali si skupiny na své nožky nafukovací balónky. A protože byly balónky stejné barvy, rozlišovali někteří galští popletové velmi špatně druhy patřící do vlastní družiny. Tanec začal, praskání balónků také. Některé družiny měly mezi sebou úmluvu, na koho budou "útočit". Zajímavé bylo, že mezi posledními deseti balónkovými tanečníky zůstala z "černých" jen nejmladší Kája V. Tančícím Galům ne několikrát během tance zmenšoval i prostor. Když proti poslední desítce nastoupilo galské vedení, začala se nenápadně vyvracet daná pravidla. Éliška s Péťou měly balónek na každé noze! Galantní "mužové" se zas vrhli na Šikulku a její s balónkem zvednutou nožku stlačili svými pařáty k zemi a dupli. Na své vítězství byli určitě hrdí. Pak mezi sebou soupeřili už jen Hrášek s Lukýnem a v nestřeženém okamžiku skončil s tancem i Lukýno. Balónkový taneček skončil vítězstvím pro modré.
V druhé části odpoledne už zase Galové pracovali - věnovali se řemeslům a umění.
Večerní představení
Bonemína a Obelixův rozhovor se točil kolem informace, že do vesnice zřejmě dorazí ráno pouť. Bude prý spousta zábavy, kde mohou Galové i něco vyhrát. Zpráva to byla milá. Druhá informace byla horší. Je nutné prověřit odvahu všech mladých Galů, neboť kdesi daleko se nalézá další část zaklínadla a musíme se pro ni vypravit ještě teď na noc. Tuto druhou informaci však Bonemína s Obelixem nevyřkli nahlas, ale nechali si ji jako překvápko. Co však oznámili bylo to, že až do zítřejšího dne musí všichni mlčet a nesmí promluvit. Těchto pár slov vyvolalo v řadách Galů velké zděšení. Je to pro některé úkol horší, než zlikvidovat nějakého Římana. Zákaz promluvit začal hned - o to to bylo horší, vždyť si někteří nestačili říct nejnovější drby!!!
Noční stezka odvahy (pondělí/úterý)
Sotva se nic netušící nejmladší Galové uložili k spánku a zachrupli, začali být vytahováni z pelechů a vysíláni splnit úkol, aby se prověřila jejich odvaha. Trasu vyznačovaly hořící svíce a vedla cestou, lesem až ke golemu, kde jim postava v bílé kápi oznamovala, ať se podepíší. Jindy divoký Fanda jemným hláskem pípl: "Dobrý den". I Šimi šel odvážně, ale stálým otočením hlavy vzad kontroloval, zda má v patách svoji drahou máti. Shromažďování odvážných se konalo v dlabovně a když nemohli mluvit, alespoň jedli. K "druhé" večeři posloužily rohlíky, banány, jablka a hlavně čajík.
Až kolem 23. hodiny se začaly tahat z chýší mazáci. Byl to pro ně šok. Někteří při tom zapomínali, že vlastně nemají promluvit! Když rozespalým Galům oznámila Bonemína, co je čeká, byli ještě docela klidní. Když však humorem sobě vlastním pravila, že trasa končí kdesi u Čerťáku a tak kolem šesté hodiny ranní by se měli vrátit do osady, nastalo zděšení. Tím, že nesměli promluvit, vydávali jen prapodivné zvuky. Při další vtipné informaci šli málem do mdlob: "Kdyby jste se ztratili a našla vás policie, v žádném případě nejmenujte náš tábor a mě taky neznáte!!!"
Potvrdilo se, že galští "náctiletí" mají míň odvahy než prckové. Opouštěli výchozí stanoviště po jednom, ale mnozí z nich se hned u lávky párovali. Vůbec netušili, že jsou z povzdálí sledováni svým vedením. Jejich trasa byla delší a s několika nástrahami. Mnozí své leknutí později nepřiznali a tvářili se, jak to bylo směšné… Svým podpisem na listině statečných potvrdili, že došli až k ležení římských berouňáků. Během cesty zpět na ně číhaly svítící oči a zubáky a také brod, který museli překonat. V dlabovně si pak sdělovali své dojmy, ale jenom písemně. Jo a také pozorovali ježka (nebyl to David!), kterak pořádá křupku od Falbaly.
Informace o pouti nebyla mylná. Skutečně přijela a zábavné stánky roztočila na volném prostranství u obou hřišť. Všechny skupiny si museli vyzkoušet své pohybové dovednosti, přesnost, rychlost i um ve všech disciplinách. Na kůlu stál na jedné noze nejdéle Tomáš Vrbka. Ml. Ježek se ho snažil rozptylovat, ale nebylo to nic platné. Vydržel neuvěřitelných 9 minut. U trakaře neměl druhého do dvojice Fidorka st., tak zaskočil Lukýno. Sotva však Fidorkovi stačil. Udělal dlaněmi ťap, ťap, ťap a byl v cíli. Stačilo mu jen 9 vteřin. Nejlepší výkon podal i při skákání v pytlích.
Na pouti byly k vidění i Galům neznámé zbraně. Velice slušně se s nimi naučili zacházet. Nejvíc bodů nastřílel Adam V. Zřejmě jako první vyšpiónoval, co a jak. Mezi další nejlepší střelce Kubu S., Kubu Š. patřily i galské ženy - Majda V., Saša R., Petra N. Při skákání s nafukovacím míčkem mezi koleny se přihlížející dobře bavili, taktéž u opilého kolíku. Na pouti se Galové bavili celé dopoledne a pak po chvíli poledňáčku. Ovšem už bez několika vybraných jedinců, kteří poledňáček nedodržovali, tak teď museli nosit dříví (Mimochodem - v noci se zjistilo, že to bylo dřevo svítící). Opět byl golem - předposlední.
Spaní mimo chatrče
Galové sbalili své saky paky, vyfasovali ve vejvařovně u Gastromíny a Panoramixe proviant a vydali se za bránu osady. Na místečkách si každá skupina připravila "spaní", aby v případě únavy měla kam složit hlavu. Vedení si mylně namlouvalo, že po včerejší noční akci půjdou Galové spát brzy. Nejdříve si pěkně opékali buřtíky, popíjeli čajíky, pak se chodili vzájemně navštěvovat. S plnými břichy uléhali nejdříve ti nejmladší. Sotva zalehli, usnuli. Nevzbudilo je ani "krafání" a pochechtávání starších kolegů. Ti zpívali, vyprávěli vtípky. Některé byly takové, že bylo velkým štěstím, že už bylo po 22.00 hodině…
I ve vejvařovně bylo rušno. Bonemína vyprávěla zážitky s Poflusemflusem a Rekomandix se stále více utvrzoval v představě života bez potomka (alespoň zatím!)
Galové usínali zase až o půlnoci. Pak mají jejich výkony vypadat!…
Žádné vyspávání po probdělé noci, žádné výhody. Zvon oznámil budíček v 7.30. Směrem k bráně se začali trousit podivní lidé. Jakoby to ani nebyli naší dobří Galové. Víčka slepená, brada protažená, rty vyšpulené, čelo vrásčité, vlasy rozcuchané…. Ještě tykadla a vypadalo to, že do vesničky zabloudili mimozemšťané. A ta náplň dne!! Všichni museli nejdříve vygruntovat chýše, pak šli na dříví a nalámat chrastí a pak hned likvidovat svá družinová místečka tak, aby nepřítel nepoznal, že tu někdy Galové tábořili. Nesmí tu zůstat ani náznak stopy!
Odpoledne mezi sebou Galové hledali nejudatnějšího z udatných. A nejen to. Vybraný silák musí být i mazaný. Vybírání nejlepších bude při dekovačce. Síly dvojic byly většinou vyrovnané. Galové pečlivě dokumentovali celé utkání, neboť použili fotoaparáty získané na pouti. Rázem to tu vypadalo, jako by Galii navštívil zájezd Japončíků. Cvak, cvak, cvak a snímků přibývalo jeden za druhým. Někteří šikulové tak na dekovačce vyplácali celý film. To se budou jejich rodičové divit, až uvidí jen samé maskované ksichtíky s kloboukem na hlavě. Zabodovala orange. Dnes byla výjimečně na prvním místě. Její siláci budou vybráni mezi udatné Galy. Další zkouškou pro Galy bude galský zálesácký běh, proto si skupiny "někam" zalezly a učily se, učily se, učily se…
Před spaním se na náměstí konala neonová show. Muzika, tanec, bateryho světla - to bylo to, co všechny rozparádilo.
Kolem galské vesničky projel zřejmě Zlosynus. A protože si myslí, že jsou Galové "nacamraní kouzelným nápojem", ujížděl tak rychle, že ztrácel na velké louce římské mince. Když zmizel v dáli, vyběhli Galové a mince hledali a cpali do kapes. Kdo kolik našel, tolik si i nechal. Potěšeni ranním úspěchem, začali si vesničané připravovat program k večernímu sezení u táboráku. Tentokráte písně i vymýšleli. Ale co dělali hlavně, bylo opakování všech zálesáckých dovedností. K sestavení zaklínadla už totiž chybí jen krůček. A je to ten krůček nejtěžší ze všech. Otestuje sílu, chytrost, mrštnost i vědomosti. Asterix si tento tvrdý oříšek nechal na odpoledne. Družiny mladých Galů se svým "zkušeným vedoucím" vyrážely postupně po určené trase, kde na ně čekalo plnění různých úkolů.
Maso:
Vepřová plec - 40,90kg
Vepřová kýta - 22,40kg
Hovězí na pol. - 6,40kg
Hovězí zadní - 31,70kg
Hovězí přední - 27,80kg
Uzené - 14,70kg
Kuře - 27kg
Kuřecí stehna - 90ks
Vepřový bok - 6,70kg
Vepřová krkovice - 12,80kg
Filé - 20kg
Uzeniny - 33,40kg
Buřty - 400ks
Mléčné výrobky:
Jogurty - 510ks
Mléko - 348 litrů
Měkký sýr - 14,70kg
Tvrdý sýr - 13,30kg
Pečivo:
Chléb - 86ks
Bulka - 900ks
Rohlík celozrnný - 360ks
Rohlík - 1 910ks
Kobliha - 380ks
Závin - 165ks
+ koláče, které se upekly v javornické troubě
+ vdolky
Zelenina:
špenát - 14,50kg
cibule - 65,10kg
kapie - 24,60kg
okurky - 26,20kg
česnek - 5,20kg
rajče - 32,90kg
mrkev - 26,40kg
pór - 7,90kg
květák - 14ks
zelí čínské - 15,10kg
brambory - 225kg
+ zelí sterilované, zelenina sterilovaná, zelenina mražená, zelenina darovaná
ovoce:
jablka - 43kg
banány - 92,50kg
broskev - 43,60kg
hroznové víno - 23,90kg
blumy - 5kg
kiwi - 30ks
meloun - 34kg
+ ovoce kompotové, nasbírané (maliny) a ovoce darované
Homeopatix do pátku 6. 8. 2004 - do 12.30 hodin "vyoperoval" Galům 468 klíšťat!!!
S akutními případy se do nemocnice najezdilo 718km