14.7. - 3.8.2002
Příběh " TŘÍ MUŠKETÝRŮ" začíná roku 1625 v jednom středofrancouzském městečku, pak se přenáší do hlavního dějiště - Paříže. Přeskakuje do řady jiných měst a vesnic Francie a dvakrát i do sousední Anglie.
…Na dvoře krále Ludvíka XIII. Se koná velkolepý ples. Král oslněn krásou královny Anny Rakouské s úctou jemu vlastní jí předává přívěsky na důkaz své lásky a oddanosti.
Ač krásná a spravedlivá, přece byla královna trnem v oku kardinála Richelieua. Ten za oddané pomoci hraběte Rocheforta a krásné leč proradné Milady spřádal intriky, aby královnu od krále odloučil a tím držel pevně vládu ve Francii ve svých rukách.
De Tréville, kapitán mušketýrů, hájil čest svého pluku proti nástrahám kardinálových gardistů.
Král Ludvík XIII. Byl hrdý na svého kapitána de Trévilla a své mušketýry. Bohužel musel trpět i kardinálovu gardu. Král Ludvík a jeho slavní mušketýři, kteří byli jedni z nejoddanějších a nejvěrnějších mužů a on vůči nim nejshovívavějším králem se nesmazatelně zapsali do dějin Francie. Přes všechny intriky a nástrahy kardinála, jeho přisluhovačů a gardy, dokázali mušketýři prosadit své vůdčí postavení, svou rozvážnost, ušlechtilost a důvtip.
Každý muž se statečností v srdci a s touhou stát po boku svého krále a královny, aby bránil a chránil jejich život a čest, se stával mušketýrem. Mušketýrem, který budil respekt a důvěru.Tito vyvolení pak přicházeli do paláce mušketýrů, kde po předložení doporučujících listin předstupovali před de Trévilla a stávali se královskými mušketýry.
…přeneseme se do malého městečka ve Francii, kde mladý Gaskoněc jmenující se d'Artagnan dostává od svého otce (který po boku de Trévilla bojoval ve službách otce krále Ludvíka XIII.) doporučující listinu, aby i on sám se stal mušketýrem.
Máme rádi mušketýry
všichni mají bujné kníry.
Stačí kord a mušketa-
-sprovodí zlo ze světa.
Kardinál se pořád směje,
oddechu jim nedopřeje,
s Milady a Rochefortem
zvítězí nad de Trévillem.
Tady máme d'Artagnana-
-je to chlapec jako panna,
je to rodák z Gaskoňska,
velmi zmužněl od loňska.
A ten vážný to je Athos-
-nemiluje žádný patos,
nikdy nelká před slečnou
má rád vřavu válečnou.
Pohlédněte na Porthose,
jenž se z nudy dloubá v nose
má rád víno, ženy, zpěv
s chutí pro ně cedí krev.
A ten další - sličné tváře,
padlé dítko semináře,
to je přece Aramis-
-miluje ho každá miss.
Všichni mají sílu obra
pro vítězství cti a dobra
JEDEN ZA VŠECHNY - VŠICHNI ZA JEDNOHO!!!
Na dvoře paláce kapitána de Trévilla se všichni od předchozího dne připravovali na příjezd venkovských šlechticů, kteří chtějí vstoupit do řad mušketýrů. Když tento čas nastal, Athos, Porthos, Aramis a d'Artagnan si rozdělili šlechtice podle seznamu kapitána de Trévilla. Přidělili jim mušketýrské komnaty a "čas" na vybalení. V jídelní síni se šlechtici posilnili a odpočívali po namáhavé cestě nebo si upravovali nocležny k obrazu svému. Poté se svých mužstev ujali mušketýři, provedli je po okolí královského paláce a vysvětlili jim některé z důležitých zásad. První nástup byl v zeleném a byla vztyčena státní vlajka. U kruhu se šlechtici podrobně seznámili s táborovým řádem a mohli vznést své dotazy. Dotazy se téměř "nekonaly" - mužstvo se asi ostýchalo. Pohovořeno pak bylo se straší věkovou kategorií (12-15let), aby se chovala k pohlaví opačnému zdrženlivě a aby neudržovali milostní vztahy…!
Před večerkou se šlechtici oděli do modrých plášťů a na pokyn kapitána de Trévilla se seřadili na dvoře paláce. Před šlechtice předstoupili mušketýři, aby byli představeni svými jmény i vlastnostmi. Poté předstoupili král Ludvík XIII. A královna Anna Rakouská. Král před zraky přihlížejících připnul na královnin šat ojedinělý šperk - 12 diamantových přívěsků. Představeni byli ještě kardinál Richelieu a jeho zaprodanec Rochefort a také muž, jenž bude příčinou zápletky a následného dění - Jiří Villiers - Vévoda z Buckinghamu. Mušketýrskou zástavu vztyčili na nádvoří mušketýři Bára a Míša.
Po první noci na panství de Trévilla čekala venkovské šlechtice už první rozcvička i první pracovní povinnosti. V královské kuchyni chybělo suché dřevo a kuchtičky ne a ne dovařit čajový nápoj. A protože žadatelé o mušketýrské služby králi se snaží ukázat své kvality, vydali se všichni ochotně za vodu, kde se v lesích nachází dřevo vhodné k otopu. Ve stráni vypadali pracující šlechtici jako pilní mravenci. Zejména, když stáli v řadě na krkolomné lávce a dřevo přepravovali předáváním - štafetově. Sotva to bylo zdokumentováno, udělala lávka křupy křup a Nikola byla ve vodě z větší části než ostatní. Škoda - byl by to skvělý záběr!
Athos, Porthos, Aramis a d'Artagnan pak se svými mužstvy hovořili o zásluhách dobrých skutcích, aby pak svým podpisem mohli stvrdit doporučující listinu k pasování na mušketýra.
Ne každý má tu čest dát se do služeb králových a stát se mušketýrem. Naši šlechtici dostali všichni doporučující listinu a budou se snažit donést ji kapitánovi de Trévillovi. Listin se chtějí zmocnit gardisté kardinála Richelieua a znemožnit tak šlechticům setkání s de Trévillem. Proto mají oči všude. Kolem paláce de Trévilla vytvořili okruhový pás, aby ukořistili co nejvíce listin. Každá mušketýrská skupina volila jinou taktiku. Kolem de Trévillova paláce se ozýval řev. Někdy to byl falešný poplach, aby se gardisté seběhli a shlukli na jednom místě a šlechtici pak měli volnou cestu! De Tréville jásal a povzbuzoval, až málem přišel o hlas. Tzv. "volavky" klamaly nepřítele svým přebíháním a listinu u sebe neměly. Někteří zas uschovali doporučující dokument do boty a gardisté na tomto místě nehledali. Od Porthose se k panu de Trévillovi dostal jeden šlechtic, od Athose dva, Aramisovi lidé prošli hlídkami v počtu devět a stejný počet byl i od d'Artagnana.
Po večerním nástupu se všichni sešli na nádvoří a kapitán de Tréville přivedl muže, kteří již splnili podmínky pro vstup mezi mušketýry. Představil je jednotlivě královskému páru a po slibu věrnosti a oddanosti byli králem pasováni na mušketýry.
Kardinál s Rochefortem se jen poťouchle ušklíbli, neboť řady mušketýrů se nebezpečně rozrůstají. Po rozpuštění sněmu vznikl spor mezi d'Artagnanem a Rochefortem, který přerostl v souboj kordem. Byl však záhy ukončen bez ztráty lidského života.
Setkání královny s vévodou z Buckinghamu
Když se setmělo, přiběhla do loučemi osvětlené královniny komnaty paní Bonacieuxová. Tlumeným hlasem oznámila, že královnu si přeje navštívit vévoda z Buckinghamu. Královna s tajnou schůzkou souhlasila.
Vévoda z Buckinghamu "vroucně" královnu objal a vyznal jí svou lásku. Dokonce přidal verš "Jako důkaz Vaší něhy na srdci mám bolavý šrám, čtyři stehy". Královna vyjádřila své obavy o jeho bezpečnost a žádala ho, aby co nejdříve opustil Francii. Vévoda přislíbil. Žádal však dárek na památku. Královna se rozhodla darovati drahému vévodovi na důkaz své oddané lásky diamantové přívěsky - dar Jeho Veličenstva Ludvíka XIII.
Constance vylekaně oznámila královně, že o její tajné schůzce ví kardinál a vše vyslechl.
Aby netrávilo mužstvo na dvoře de Trévilla čas jen šermováním, nařídil kapitán vykonání dvou ušlechtilých činností - dopravit na panství dříví a najít lesní porost, který smolou oplývá. Tu bude potřebovati mladý Aramis, aby zhotovil louče. Pracovali všichni nováčkové, takže i sám král Ludvík XIII., přihlížeje čilému ruchu, byl spokojený. Kapitán si vzal na krátký čas veškeré mužstvo mimo dvůr paláce a v tajnosti jim předal minilisty s veršovaným textem, aby své mušketýry (velitele) překvapili svým pokřikem. Tajně ho pak nacvičovali a Athosovi, Aramisovi, Porthosovi a d'Artagnanovi nic nevyzradili.
Ve volném čase a poté i v čase odpoledním si mušketýři připravovali program k večernímu slavnostnímu táboráku. Vymýšleli scénky i soutěže a pak je čekala cesta městem. Mušketýrů je moc, tak museli městem procházet po skupinách. Šli beze slov a rozhlížeje se na všechny strany, hledali roztroušené předměty. Když obhlédli danou trasu, směli mluvit a hlásili svému mušketýrovi, co viděli. Některým dalo zabrat pátrání v paměti, protože po trase se nacházelo 35 předmětů. Lepší paměť měli nejmladší mušketýři. Ti starší už zřejmě ukládají do hlavinky jiné důležitosti…
Velkou radost způsobilo v královském paláci i v mušketýrských řadách zjištění, že kuchtíkům nebylo dodáno filé, ale drahá uzená kýtička. Někteří strávníci to nezjistili ani když večeři snědli. Např. Pepa Bořík pravil, že jeho máma dělá také filé, ale to obyčejné, tohle je prý lepší… Dnešním dnem se tedy datuje název nové "biopotraviny" - uzené vepřové filé!!!
Slavnostní oheň
V tichosti se všichni odebrali přes hřiště do táborového kruhu. Po rituálu při zapálení hranice všichni usedli a program mohl začít. Nejdříve jsme si zazpívali několik nám dobře známých písní a pak přišly na řadu soutěže a zábavné scénky. Mladší neměli moc šancí se zapojit, protože dobrovolníci byli předem vybráni, neboť při "choulostivých" akcích to je zřejmě víc zábavné, když se předvádějí "náctiletí". Smíchu i písní jsme si užili dost a když už byla pozdní hodina, šlo se spát.
Každý mušketýr, aby mohl hájit čest královu i svoji, musí vlastnit kord. Kapitán de Tréville nařídil všem vyrobit si svůj kord. Mušketýři si nanosili materiál a pustili se do práce. Ludvík XIII., když laskavě vyhlédl okny svého paláce, mohl být spokojen. Pracovalo se ve všech koutech i zákoutích. Kromě kordů se mušketýři pustili i do "šití" klobouků - stříháním, lepením. Charakterově slabý Rochefort stále vyvolává rozepře mezi gardisty a mušketýry. Opět vznikl spor a Rochefort, bojíce se hrozby, zmizel a ukrýval se v lesích. Naši čtyři hrdinové se svými lidmi se rozdělili a sledovali stopy. Kapitán jim doporučil, aby skupiny při pronásledování Rocheforta brali ohledy na své mladší kolegy a nechali je tedy běžet před sebou. To aby jim neutekli. Všechno bylo ale jinak. Ti starší do kopce funěli a nestačili svým mladším kolegům. Rocheforta nejdříve našli Porthosovcia d'Artagnanovci. Trvalo jim to něco málo přes 20minut.
V podvečer byl konečně golem. Mušketýři se vydrbali, aby nepáchli potem a špínou a také byli odklíšťováni. I vévoda z Buckinghamu vlastnil tři tato zvířátka. Byla přesně na takovém místě, z kterého se to neodstraňuje před zraky diváků… Když se sprchovaly sličné dívky, začal otvory v podlaze stoupat oranžový dým. Nejdříve jim to nevadilo, ale pak byl prostor tak zamořen, že vyběhly ven. Z pánů se k tomuto hanebnému činu nechtěl nikdo přiznat, ale zrovna jako v pohádce Kouzelný měšec i zde se poznal pachatel - stopy po činu se objevily na rukou. Byl to Joun! Neměl pařáty jako Bludimíra, ale prozradily ho oranžové.
Setkání Milady s kardinálem a ples v Anglii
V pozdních večerních hodinách očekával kardinál Richelieu návštěvu. Jelikož jeho našeptávači mu donesli informace o královniných přívěscích, plánuje kardinál zkompromitování královny Anny. Pozval si na tajnou schůzku Milady. Tato překrásná, leč lstivá a falešná dáma pracuje pro Richelieua, jelikož zná její tajemství. Kardinál nařídil Milady vycestovat do Anglie a zcizit vévodovi z Buckinghami přívěsky darované královnou. Milady získává od kardinála i průvodní listinu, kde vyjádřil svůj souhlas se vším, co vykoná. Milady se v Anglii účastní plesu, který na svém panství pořádal vévoda. Sál byl plný překrásných dam ve večerních toaletách a všudypřítomných mušketýrů. Když se konečně Milady vetřela do blízkosti vévody a sama se vnutila k tanci, nešetřila lichotkami. On oslněn její krásou i řečmi si nevšiml, jak během hovoru v nestřeženém okamžiku mu z hrudníku odstřihuje dva z dvanácti přívěsků darovaných Annou. Milady mezí zpět do Francie a opět se setkává s kardinálem, aby mu sdělila, že svůj úkol splnila.
Aby mušketýři mohli kdykoliv okamžitě hájit čest královny soubojem, musí se naučit sebeovládání. Obnášelo to zkoušku stoje na jedné noze na kůlu. Z každé mušketýrské skupiny byl vyslán na kůl jeden zástupce a pak šlo o to, kdo déle. D'Artagnanovci podceňovali svého kolegu Terezu Ř., ta však mile překvapila a získala jim bodík.
Mnozí mušketýři zůstali po soubojích s gardisty bez kordu, proto urychleně pracovali na jejich dokončování. Zdobili je, aby právě ten jejich kord byl nejlepší. V královském paláci se zatím švadlenky pilně snažily, aby se na mušketýrských pláštích objevily bílé kříže a pak pracovaly na výrobě klobouků.
Po poledňáčku se odpočinutí mušketýři ucházeli o řád mušketýrský - jistá ruka tím, že chytali drátěnou "rybičku". Jejich silné paže svíraly prut, někteří chudáci téměř zápasili, ale nevzdali to. Král nevydržel pohled na Kubu F. a Zuzku, sám přiložil svou šlechetnou ruku k dílu a pomohl rybky "chytit" navlečením na háček. Za vybíjenou bylo možná získat mušketýrský řád mrštnosti. O první a druhé místo se budou zítra utkávat mužstev Aramise a Athose. O třetí a čtvrté místo budou bojovat d'Artagnanovci a Porthosovci. Za běh s pádlem a korbílkem plným vody je možné získat řád silné ruky. Po večerním slyšení u Jeho Veličenstva byli pasováni další mušketýři. Kardinál se svým poskokem Rochefortem lákali muže do řad gardistů a slibovali: - denně teplou stravu zdarma, pití, co hrdlo ráčí, každý třetí den teplou vodu, sem tam něco sladkého, žádné peníze, jelikož kazí lidi. Mužstvo hučelo, že to vše mají, přesto začal červík narušitel hlodat a někteří by prý rádi do kardinálových služeb. No, uvidíme. Dnes získala první skupina mušketýrů glejt ušlechtilosti. Předstupovali před královský pár a pštrosím perem a tuží podepisovali slib, který tímto stvrdili.
Večeře v královské hodovní síni
Ten, kdo získal glejt ušlechtilosti, byl králem pozván do hodovní síně královského paláce. Královský šenk slavnostně prostřel. Použil nový jídelní servis dovezený od krále Delvity z Rudné. Byla to pastva pro oči. Královský šenk obsluhoval a Jeho Veličenstvo pobízelo vyznamenané k jídlu i pití Královská strava všem chutnala, ale ta obyčejná z venkovské hospody prý také není k zahození…
Utkání ve vybíjené skončilo výborně pro skupinu mušketýra Aramise. I dnes se pokračovalo ne dokončování klobouků, halen i družinových místech. Mušketýři si upravovali místo k posezení, kde se budou radit o výpadech proti gardistům a kde budou trávit své volné chvíle (kromě krčmy).
Rochefort je stručně seznámil i s dějinami kordu a vývojem výuky. To mužstvo tolik nezajímalo a začínali brebentit. Nejvíc je zaujalo vlastní šermování, ale mysleli si, že to bude jednodušší. Není to totiž jen mlácení kolem sebe hlava nehlava!
Mužstva dostala čas na rozcvičování družinového šermířského vystoupení. Snažili se využít všechny prvky - sraz, předkrok, zákrok, střeh, výpad, pozdrav.
Při večerní audienci král pasoval další mušketýry. Zůstali už jen ti, kteří se nechali zlákat falešnými sliby rudého mužíka (kardinála) a mají zájem vstoupit do jeho gardy. Čas ukáže jejich vytrvalost.
Na řadu přišlo skupinové vystoupení. Mušketýři se řadili na nádvoří, kde na vystoupení čekal sedící královský pár a další členové královského dvora. Skupiny Athose, Porthose, Aramise a d'Artagnana předvedly své šermířské umění. Rozhodování, kdo se připravil lépe, bylo těžké. Královská rada pak rozhodla, že si ocenění zaslouží všichni.
D'Artagnan se dostal s mušketýry do křížku, hned jak předstoupil před kapitána de Trévilla. Nechtěně strčil do Athose - do jeho zraněného ramene, nešťastnou náhodou strhl Porthosův plášť a tak odhalil, že jeho pás není celý zlatý jak Porthos tvrdil a podal Aramisovi kapesníček od jisté dámy, který Aramis zapíral a tvrdil, že není jeho. Všemi třemi mušketýry byl vyzván na souboj za Lucemburským palácem. Tam k souboji díky gardistům nedošlo a všichni čtyři dokázali gardistickou přesilu přemoci.
Naši mušketýři museli Athose, Porthose, Aramise a d'Artagnana najít a splnit požadované úkoly. U Athose odpovídaly na otázky: kolik je malých příbytků na nádvoří Ludvíka XIII., kdo je "v civilu" král Ludvík a urči strom. Je to divné, ale našel se i takový mušketýr, který na dotazovanou smrkovou větev pravil "borovice"! U Porthose si mušketýři procvičovali znalost svých vlastních druhů. Je to ostudné, ale někteří se sice znají, leč nevědí, s kým mají tu čest. Mezery měli mušketýři i ve znalosti členů královského dvora. Na louce pak mušketýři hledali Aramisův kapesníček a dalším úkolem bylo pojmenovat postavy, které zastupují Robina Temelín.
Odpoledne si družstva cvičila odhad, postřeh a soustředěnost. Cvičili se v hodu kroužkem na kord. Skupiny nasadily své nejlepší nahazovače a měly 10hodů. Celá družina se vystřídala v chytání na kord. Ti, jenž v letu chytili 5 a více kroužků, získali řád houževnatosti. V druhém odpoledni byl vytoužený golem.
Intriky kardinála Richelieua
Na dvoře Ludvíka XIII. Kardinál našeptával králi, aby u příležitosti jeho narozenin uspořádal ples. Královna by prý měla konečně příležitost zkrášlit svůj šat diamantovými přívěsky. Když král oznámil tuto novinu královně, snažila se projevit velkou radost. Její rozechvělý hlas však prozrazoval obavy. Ihned zavolala Constance. Zděšena jí sdělila, že je ztracena a její láska k vévodovi bude brzy prozrazena. Přívěsky jsou v Anglii. Constance pravila, že zná jednoho muže, který šperk od vévody přinese. Nezáleží na tom, že zbývá málo času a termín plesu je velmi blízko. Královna požádala o pomoc a Constance se sešla s d'Artagnanem. Se vším se mu svěřila. Mušketýři se právě vraceli z krčmy v bujaré náladě. Po rozhovoru slíbili d'Artagnanovi, že společně budou hájit čest královny Anny. Ihned se vydali na cestu do Anglie. Jeden za všechny - všichni za jednoho!
Dopolední čas dnes věnovalo mužstvo kapitána de Trévilla tábornickým dovednostem. Druhy ohňů, orientaci v přírodě i azimut prý mazáci znají, tak nejevili velký zájem. Jejich velitelé je však přesvědčili, že ve všech případech tomu tak není. Janička navrhovala, že by se mělo podle azimutu budit. Od švestky jít směrem daného azimutu a hledat další oběť. Bylo zamítnuto. Obloha byla "azuro", ale o poledňáčku se z ničeho nic objevily dešťové kapky a změnily plány mušketýrů - hlavně kapitána de Trévilla. Bylo zrušeno a odloženo klání na kládě, proto se všichni sešli u pana Bonacieuxe, kde se společně zahráli a zazpívali. Zpěv se ozýval jen do doby, než déšť ustal. Naštěstí netrval dlouho, takže mohli mušketýři pracovat zase po skupinách. Většinou to byly míčové hry.
Večer se rozdělil na dvě skupiny i celý královský dvůr a utkal se ve volejbálku. Široko daleko se ozýval hlas našeho písklete "ber to, vem to, máš to, vem to, máš to, ber to, vem to….." Pískle = Šikulka. Tipli jste si správně?
V dopoledních hodinách dostali mušketýři pokyn, aby si připravili svojí tajnou šifru. Ani skupiny Athose, Porthose, Aramise a d'Artagnana vzájemně mezi sebou nesmějí šifry vyzradit. Mušketýři vymýšleli takové znaky, aby i pro mladší členy byly lehce zapamatovatelné.
Odpoledne si skupiny se svými "veliteli" vydaly po stopách tajné zprávy od královny Anny. Vybíhaly a sledovaly kolíky s částmi zprávy a zároveň jim byl určen směr další cesty. Hnaly se kupředu cestou necestou, aby se se zprávou vrátily co nejrychleji do mušketýrského ležení. Když se mušketýři přihnali, sotva popadali dech. Rudé tváře, vypoulené oči a rychlý dech prozrazovaly, že toho má mužstvo dost! Dnes také proběhl souboj kordem na kládě. Velitelé nasazovali své šermíře a vkládali do nich své naděje. Někteří padali, sotva "vlezli" na lávku. Tonda M. padl obkročmo na kládu a v tu ránu byla slyšet mužská část přihlížejících, jak vzdechla "Aáááááá!" a lehce se předklonila. Určitě naráz prožívali všichni s Toníkem!
Kardinál a jeho garda (noční hra)
Intriky kardinála Richelieua neznají hranic. Stále se mu nedaří rozšířit řady gardistů. Kolem králova paláce rozestavěl své přisluhovače, aby zapůsobili na mušketýry a získali od nich mnoho zajímavých informací. Mušketýrské hlídky obcházely v pravidelných intervalech, procházely mlčky a statečně odolávaly nástrahám. Na všechny otázky odpovídali všichni jako jeden muž - jeden za všechny, všichni za jednoho. Na dvoře kapitána de Trévilla už všichni promluvili, neboť jim to bylo dovoleno. Každá skupina se uchýlila do jednoho příbytku a sepisovala na listinu otázky. Když byly hlídky ukončeny, sešla se i kardinálova chátra, aby si posteskla, že nikoho nezmátla a nezlákala. Z kardinálova neúspěchu měli na královském dvoře očividně radost!
Když se po noční akci vraceli gardisté za kardinálem, poztráceli svůj žold po celém okolí královského hradu. Kapitán pověřil všechny skupiny, aby v daném časovém limitu vysbírali mincí co nejvíce. Mušketýr Míša zahlédla peníz a nenápadně navigovala kolemběžící: "Dívej se i TADY - po zemi"! "Jasně, já se dívám všude" pravil Pavel S. a ladně přeskočil ležící minci a spěchal dál… Athosova družina našla něco málo přes 800mincí, Porthosovci donesli 1074mincí, Aramisovci 928mincí a d'Artagnanova skupina vysbírala 1106 mincí. Akce byla úspěšná.
Kardinál byl nemocen touhou po pomstě královně, která neskrývala svou antipatii vůči jeho politice. Nestačily mu informace o přívěscích, ale dál hnal své nohsledy Milady i Rocheforta, aby zjistili více! Mušketýři získali zprávu "Královny tajemství je vyzrazeno". Štafetově si předávali listinu se zašifrovanou zprávou. Každý připojil svůj podpis a od posledního stanoviště rychle za de Trévillem. Pak si mušketýři připravili pro kapitána zprávu o noční vartě.
Po očistě v golemu pasoval král do mušketýrského stavu posledních šest žadatelů. Byli to ti, kteří původně chtěli ke gardistům do služeb kardinála. Marně si je Richelieu značkoval svou zelenou lékařskou tinkturou. Tyto "rozpolcené osobnosti" si to ve vlastním zájmu na poslední chvíli rozmysleli. Po pasování před kapitána de Trévilla i Ludvíka XIII. Předstupovaly pětice gardistů a podávaly zprávu o noční vartě. Všichni si ztěžovali na obtěžování gardy vlezlými otázkami. Nikdo neodpověděl a nic nevyzradil, ale v každé družině s našel někdo, kdo nevydržel držet jazyk za zuby a promluvil.
Od dnešního dne budou mít mušketýři ztíženou noční hlídku. Musejí uhlídat zprávu umístěnou na stožáru. Uloupit ji však není jednoduché. Bude-li přistižen při činu, odečítá se družině 250bodů!
Kapitán de Trévill vydal rozkaz k cestě do Anglie. O tomto rozkazu se dozvěděl kardinál, proto zmobilizoval všechny gardisty a přisluhovače, aby mušketýry pronásledovali. Mušketýři si našli místa, aby si zbudovali opevnění. Sbírali, řezali, sekali - majíc na paměti ochranu přírody. Snažili se, aby se do opevnění vešla celá jejich skupina. Porthosovci si vybrali místečko v dolíku, takže vlastně vyráběli jen střešní krytinu. Kardinál i Rochefort vynaložili odpoledne obrovské úsilí mušketýry zastavit. Ti se vydávají dál a rázem se octli pod nepřetržitou palbou. Byla to ulička hanby. Každý mušketýr se jednotlivě vydal kupředu, po stranách číhali gardisti s těžkými hadrovými koulemi a stříleli. Vybraní jedinci se ocitli pod ostřejší palbou. Přítel Mihu se přihlásil dobrovolně a zapomněl, že Keďul míří velmi dobře. Zděšená lékařská pomocnice se chopila do oka raněného Miha a vlekla ho k lékárně. Kdyby byly po ruce nějací pomocníci, určitě by použila i nosítka…!
Mušketýři zasaženi, ale živí a zdraví, putovali dál až na Oslí louku. Tam je čekala velká zrada - hod zapálenou pumou. Pumy byly velmi kvalitní, z dobré drůbežárny. Nevybuchovaly, ani když padaly na zem. Mušketýři se výbuchu báli, protože pak musela být vykonána očista v potoce. Pumy se rozprskly a z postižených stékala žloutková a bílková hmota. Boj byl téměř vyrovnaný. Večer se skupiny mušketýrů sešly na svých tábořištích a rozdělávaly oheň, aby si mohly opéci buřtíky. U pana Porthose prý pomohlo tzv. Pepo, které nosí Dejna běžně po kapsách…
Něž došlo k plavbě přes kalné moře, navštívili mušketýři přímořské vesnice Podmokly a Zvíkovec. Na mušketýry, zmlsané královskou kuchyní, přišly chutě a za svůj žold začali skupovat zdejší "stánky". Jim zakázané zboží je velice lákalo a někteří neodolali. Kapitán de Trévill udělal přepadovou kontrolu a hned načapal mušketýra Kristinku V. s brambůrkami. Přimhouřil však oko. Sotva se mušketýři vrátili na místo táboření, spustil se liják. Mokro nezabránilo tomu, aby odpoledne připravily skupiny mušketýrů vlastní vory. Přístav byl hlídán gardisty a kapitáni lodí měli zákaz mušketýry nalodit. Za pomoci rady starších kapitán vory zhodnotil a dal příkaz k vyplutí do Anglie. Na zhotoveném voru museli tažením lana převézt určeného kormidelníka. Velitel zelených - Barča - hned zjišťovala váhu určených osob, aby nebyli škodní…! Než došlo k plavbě, sledovali jsme koňáka s valachy, kteří stahovali dřevo pro královská kamna. Plavba do Anglie začala špatnou navigací a přetržením tažného lanka. Další lano už bylo kvalitní a tak první "vybraný dobrovolník" doplul v pořádku. Když vyplul, zmizel pod hladinou a pak plul v klidu dál. "Heffi-Hepi brzda" si v klídku pokuřoval doutníček a Aramisovi jásali. Jejich souhra a rychlost se vyplatila. Časově zvítězili. A protože byla ziminka a naši dobrovolníci se málem stali holčičkami, navštívili hned královskou kuchyň, kde už na ně čekal zahřívací mok.
Mušketýři u vévody
Přes veškeré nástrahy a pronásledování se d'Artagnan společně s Athosem, Porthosem a Aramisem dostali až na dvůr Jiřího Villierse - vévody z Buckinghamu. Vysvětlili mu důvod své návštěvy a snahu zachránit čest královny Anny. Vévoda samozřejmě sáhl hned po přívěscích, aby je svěřil do rukou mušketýrů. Najednou znejistěl. Přívěsky nebyly všechny - dva chyběly. Vzpomínal, kde o ně mohl přijít. Samozřejmě to bylo na plese. Vzpomněl si i na lichotky prohnané Milady. Vévodovi teď nezbude nic jiného, než nechat zhotovit kopie dvou chybějících přívěsků.
Časně ráno byl na anglické pevnině na dvoře vévody Jiřího velký šum. Již od 6.00 hodin byli mušketýři vzhůru a připravovali se na odchod - směr panství lesní školky. Kapitán po poradě s královským dvorem nařídil mušketýrům, aby na cizím území konali dobré skutky a pomohli tak jejich lesům. Pracovali pilně. Dokonce ani Porthos nemusel připomínat, že práce šlechtí.
Po návratu na výchozí stanoviště poznal mušketýr Standa V. jako jediný, co znamená tzv. letečák. Jeho nulové ohodnocení "úklidu" rozběsnilo Petru tak, že letělo ven všechno, co jí v příbytku Standy přišlo pod ruku. Na další cestě ke golemu čekala mušketýry vodní překážka. Mušketýři museli zvládnout chůzi po laně. Všichni přešli suchou nohou - dokonce i kapitán Háňa. Golemu se tedy dočkali všichni. Lebedili si v teplé vodičce, aby na nástup přišli čistí, navonění.
Večeře s královnou a vévodou
Další mušketýři, kteří získali glejt ušlechtilosti, se dočkali večeře v královské hodovní síni. A protože král nebyl přítomen, usedl na jeho místo vedle královny vévoda z Buckinghamu.Tajemstvím je, kde se vlastně večeře konala. Buď si vévoda odskočil z Anglie na "kus řeči" do francouzského královského dvora nebo si královna udělala tajnou vyjížďku k vévodovi. Kdo ví???
Dnes jsme čekali na příjezd krále, který z pracovních důvodů musel před dvěma dny odcestovat. Mušketýři si připravili překvapení - píseň "Jounova proměna". Secvičovali společně na nádvoří zdramatizovanou píseň. Vašík a Tomáš C. představovali horníka, jak v potu tváře rube uhlí a pak se z něj stane voják, hlídající bomby a také střílející. Ženské pokolení si vyžádalo od mušketýrů jejich spací mazlíčky - polštářky a plyšáčky a pustilo se do výzdoby Jounova dětského pokojíku. Samy ženštiny o sobě netušily, jak jsou nápadité. V královské ložnici visela houpací síť, paraple s plyšáky, bylo roztomile vytapetováno, ustláno dětským povlečením, postel byla plná hraček a měkkých polštářků, toaletka plná šminků a spončiček do vlásků, visely zde kraječky, byl instalován vodovodní kohoutek s umyvadlem, položen spacákový koberec a dodán nočník s pravým nefalšovaným páchnoucím ho…. Zapůjčeným od Šimonka. Když se král dostavil, byl téměř dojat uvítací písní a "mile"překvapen úpravou své komnaty.
Mušketýři se pak věnovali své práci - sepisováním příběhu pro vévodu a také vyrábění napodobeniny dvou přívěsků z přírodních materiálů. Odpoledne převzali někteří mušketýři glejty a pak se královskému dvoru představovaly masky. Objevili se vojáci, čarodějnice, nádražák, mimčo, hudební skupiny a také jedno "momentálně retardované" dítko, k němuž se přiznala královna. Král o ničem neví, takže je to zřejmě potomek drahého vévody. Král na dnešní slavnosti křtil Javornicí nové členy. Byla pokřtěna i jeho tajná přítelkyně Míša. Sám král přiskočil a zamířil napěněnou štětkou za výstřih. Královna se tomu zasmála, ale přítelkyně si to bude určitě dlouho pamatovat…
Slavnost pokračovala zpěvem i tancem přítomných mušketýrů. Jeho veličenstvo s chotí se odebrali do hodovní síně s návštěvou z Gaskoňska. Byli to rodiče d'Artagnana, kteří přijeli zkontrolovat svého nezdárného syna. Tito prostí lidé přinesli jako dar koš s husičkou bělounkou jako sníh, bábovkou a lahvinkou bylinného moku.
Král s královnou pak povečeřeli s dalšími mušketýry.
Na příkaz vévody byli povoláni nejlepší zlatníci, aby zhotovili dva chybějící z překrásných mistrovských přívěsků královny Anny. Všichni se dali do práce. Využili k tomu veškerý dostupný materiál. Také se pustili do opravy klobouků a mušketýrských kordů. Dopoledne mušketýři navštívili zdejší jarmark. Vyvolávači lákali na své atrakce. Klaun Mihu poskakoval u házení sekyrou a nožem. A aby měli mušketýři lepší trefu, přesvědčoval je, že u sloupu stojí učitel fyziky nebo jiná neoblíbená osoba. Další atrakcí byl hod na špalíky, trakaře, hod šiškou na cíl, střelba prakem, běh trojnohých atd. Odměnou všem zúčastněným a úspěšným byly balené cucavé špalíčky. Jejich počet pak rozhodl o pořadí mušketýrských skupin.
Po odpočinku čekala na mušketýry šifrovaná zpráva, která jim usnadní cestu do vévodova paláce. Mušketýrské skupiny byly rozděleny na tři části. Ti první, co nejrychleji uměli, přeložili vzkaz a vyběhli za druhou skupinou. Jejich zpráva je zavedla až k cíli cesty - na Čertovec. Po vyluštění poslední části splnili zbývající úkoly a "mazali" za vévodou.
U Buckinghama byla inkognito /čistě náhodou) i královna, kapitán de Trévill, Constance i starý Bonacieux. Mušketýři předstupovali se svými zprávami a putování za vévodou. Athosovci se odvázali a svůj příběh sehráli a mluvu "zasadili" do 21. století. To, že královnu nazvali Andulou samotnou královnu nerozplakalo, ale rozveselilo. Královna si pomyslela, že je velké štěstí, že "Ludva vypadl z baráku a ona má volné pole působnosti." Porthosova družina svůj příběh zahrála jako pantomimu, Aramisova a d'Artagnanova skupina připravila literární dílo. Všechny družiny předaly vývodovi z Buckinghamu vyrobené šperky a další šifrou doporučené předměty. Královská rada šperky zhodnotila velmi kladně. Všichni si zasloužili stejné ohodnocení.
Na gardisty! (noční hra)
Kolem mušketýrského ležení se ukázaly stopy gardistů. Na znamení se mušketýři rozběhli za světélkujícím sokem. V tu chvíli se z okolních lesů ozýval dusot a řev. To mušketýři útočili na pádící gardisty. Ti prchali křovinami, přes pařezy a jen s velkou nelibostí obdarovávali útočníky. Měli jsme i raněné. Sem tam pár odřenin, jedna naražená hlava - Míša Ž. Ten pak v královské síni až do půlnoci mastil s Constance a s Planchetem karty, aby bylo vidět, zda je mu "volno" či nevolno. Rochefort ho pak kontroloval v pravidelných intervalech až do rána.
Poplááách!!!
Je půlnoc a nastává čas, kdy se berounští námořníci mohou pokusit ukrást naší hlídce královniny šperky. Naši tři mušketýři Standa, Šéfík a Petr S. se vydali na jejich palubu, aby se pokusili uloupit sekyru. V 02hodin mají hlásit příchod.
Naše hlídka střežila bedlivě, ale za příbytkem z brány se už krčili dva cizáci. Porthos s královským felčarem se tedy k bráně vydali a chystali se močiti na ona místa, kde se cizáci nalézali. Bylo to "úplně náhodou". Berouňáci vyděšeně zvedali paže, couvali, ale nevykřikli. V královské kuchyni se tímto příběhem všichni náramně bavili, když se ozvala píšťala, pak chvilinka ticha, zase píšťala…píšťala se vzdalovala a z dálky pak byl slyšet výkřik - POPLÁÁÁCH!!! Z královské kuchyně vyběhli všichni, ale nejednali. Z příbytků vyskočila akorát Eliška; Lucka A., Lucka V. a Dáša vystrčily hlavinku. Pavel s píšťalkou zatím pronásledoval na pobřeží vetřelce. Za chvíli bylo slyšet: "Mám ho, mám ho". Vetřelec, zamaskován i v ksichtíku, byl raněn. Co teď? Bylo tedy rozhodnuto, že se na oři doveze zpět do přístavu k Berouňákům, ať se postarají sami.
Jsou 2 hodiny - naši odvážlivci se nevrátili. Nechali se pochytat jako myši jednou dívenkou a čtrnáctiletým chlapcem.
Šdnesšní šden šzačal švelkým špřekvapením. Šna šjídelním šlístku šse šobjevilo šsamé "š". Što šv šnoci šzačali šbláznit Škeďul, Špetra, Šmíša, Ššikulka, Šbarča ša štaké šsem špřišel Šrobin. Švše šzačalo štím, šže šdělali Šrobinovi šchutě šna ššpagety šse ššunčičkou, šprotože šje šmiluje ša šnezbyly šna šněj.
Kapitán hned po ránu nařídil úklid celého tábořiště. Po jarmarku zde zůstal nepořádek. Ještě, že král musel z "vážných politických" důvodů odcestovat, jinak by určitě řádil.
Přívěsky jsou hotové a tak nezbývá nic jiného, než pospíšit zpět do Louvru, kde čeká královna a ples se neúprosně blíží. Kardinál netuší, že mušketýři už mají přívěsky a stále drží svou gardu v pohotovosti. Připravil další překážky. Mušketýři museli hlavami odstrkat kulatý předmět. Nebyl to lehký úkol, i když tomu vše nasvědčovalo. Všichni, kteří překonali tuto cestu, měli zdravotní problémy - jejich kolena byla buď jen otlačená nebo dobře odřená. Kolik zraněných bylo, to se poznalo podle pohybujících se postav se zelenými kolínky od tinktury. Kardinál se už radoval, ale marně! Všichni mušketýři nastoupili na plavidla, aby odpluli zpět k břehům Francie. Každé plavidlo, které ručním pohonem dorazilo do cíle, bylo rychle podél břehu odneseno zpět ke startu, kde už čekal další druh. Mušketýři postávali na pobřeží a výkřiky povzbuzovali své kolegy k rychlejší plavbě. Pak konečně následoval golem.
Gardisté nedali pokoj a v záchvěvu posledních sil se pustili s mušketýry do boje hned po ránu. Jednali lstivě. Byli uschováni v křoví, ve větvích stromů a běhali jek zběsilí. Mušketýři jim nedopřáli oddechu a stále je pronásledovali. Jaké však bylo jejich překvapení, když je připravili o "žlutý život" a oni po chvíli znovu ožili! Měli v zásobě několik životů a mušketýři (šmoulí armáda) každý jen po jednom. Péťa s Dejnou seděly na větvi a se zálibou pozorovaly, jak za nimi mušketýři šplhají jako veverky.
Protože bylo dnes velké vedro, šla se mužstva osvěžit do potoka a také se nechali kropit na nádvoří. Mušketýři nemají návrat nejiak lehký. Potyčky s "rudými" gardisty jsou stále větší. Francie je stále střežena a brány Louvru jsou na příkaz kardinála uzavřené. Jeho příkaz zní: "Ani jediný mušketýr se nesmí dostat do paláce". Mušketýři se lstí a důvtipem snaží do paláce dostat přes vodní příkop. Rychle přeběhli kládu a pak pokračovali po provaze. Občas někdo zůstal viset nad vodou, ale včas se zavlíkl zpět. Úplně nejrychlejší ze všech byl Fidorka ml.
Večerního nástupu se zúčastnil "král imitace". Pravého Ludvíka XIII. Zastupoval d'Artagnan Mihu s překrásnými parohy na hlavě. Kapitán de Trévill Háňa prosil přítmné, aby králi nežalovali, že si z něj tropíme legraci.
Pak nastal čas velkého stěhování. Mušketýři připravovali nová ležení u svých ohnišť a jejich "velitelé" ještě zhodnotili připravené makety druhů ohnišť. Kromě nutných spacích potřeb si Athosovci s sebou vzali i rádio, které bylo ale rezolutně zamítnuto. U Porthose zase zabodoval Johny Simandl. Měl s sebou: kalkulačku, veškeré hygienické potřeby včetně šamponu, zrcátka, tři druhy repelentu - stříkací, vodičku a gel, protože nevěděl, který bude potřebovat. Dále připravil zápisník, píšťalku,… Alespoň, že nezapomněl spacák!
Noc plná hrůzy (Vražda Vévody z Buckinghamu, potrestání Rocheforta)
Kardinál se setkává s Rochefortem, aby mu vyčetl jeho neschopnost zastavit mušketýry. Rochefort přijal výčitku se skloněnou hlavou a přikývl na poslední výstrahu před posláním do Bastily.
Další schůzka kardinála byla s proradnou Milady. I ta se znelíbila, protože nezastavila d'Artagnana a nepřekazila mu jeho návrat do Francie.
V jiných místech se setkal Fallton s Milady a ta si mu postěžovala, že znamení nevěstek na jejím rameni nechal vypálit Vévoda z Buckinghamu. Fallton slíbil pomstu a spěchal za Vévodou, aby ho zabil. Padali oba tak šikovně, že se Fallton odřel a vévoda kromě bodné rány (smrtelné) ještě málem přišel o zub - čepelí nože. Další mrtvolou v tomto příběhu se stal kardinálův poskok Rochefort. Nestačil se vyhnout střetu s našimi čtyřmi mušketýry. D'Artagnan na něm pomstu vykonal sám.
Noční loupení
Po shlédnutí dvou vražd dnešního večera se mušketýři vrátili na svá místečka, aby zde uhlídali svých prvních 5 písmen tajné šifry před ostatními. Nejen hlídání, ale I loupení bylo úkolem dnešní noci - od půlnoci do 2.30hod. Někteří se snažili nenápadně v tichosti se vplížit do jiného ležení, jiní však byli slyšet široko daleko - a to dupáním, mluvením, svícením I chechtáním. Porthos málem zašlápl ležícího Kubu Š. Ten vyrazil směrem k osvícené zprávě, jenže narazil na Vráťu. Ta ihned blikla baterkou do jeho cizáckého ksichtíku a zařvala "Vrať se". Všichni tajné šifry uhlídali. Ráno se vraceli na nádvoří, táhnouce za sebou deky a jiné potřeby. Většina ještě měla přivřené jedno oko a zívala. Královský dvůr se těšil, že o poledním klide bude konečně klid!
Kardinál je ke gardistům při úspěchu velkorysý, ale při neúspěchu je nemilosrdný. Gardisté se tedy rvou jako lvi. Několik mušketýrů zůstalo zraněných a bylo třeba je ošetřit. Mušketýři svým druhům pomohli. Zvládnout zlomeninu a tepenné krvácení byla pro ně hračka. Horší už to bylo s dopravením lazarů ke kapitánovi. Běh potokem nebyl během, ale vlečením. Nosítka se prohýbala, protože lazaři byli těžší, než si všichni uměli představit.Zadky měli urousané od šplíchajících vln. První "přiběhli" Aramisovci, za nimi d'Artagnanovci. Družina statného Porthose přivlekla zraněného s vypětím posledních sil. Někteří z družiny se ani nenamáhali "chytit se" nosítek. Poslední dorazili Athosovci. Dvorní felčar určil, že zraněného nejlépe ošetřili u "Porthosovců". Třemi zápalnými dřívky rozdělávala každá skupina oheň a snažila se uvařit léčivý lektvar. Hliníková nádoba byla brzy rozpálená a málem jsme měli další raněné… Jako první uvařili čajík d'Artagnanovci. Nenašel se však žádný odvážlivec, který by se chtěl stát ochutnávačem.
Ples v Louvru
Celé odpoledne se mušketýři připravovali na večerní královský ples. Chystali obleky a nacvičovali tanec. Tuto činnost na chvíli museli přerušit, protože se nad Paříž přihnala bouře. Kapitán nařídil shromáždění v královské stravovně. Mušketýři požadovali, aby královský orchestr zahrál k poslechu I zpěvu. Kardinál však nařídil, aby vzali své nástroje a předvedli své umění.
Po bouři přípravy pokračovaly. Blížilo se zahájení plesu a královna ztrácela naději na d'Artagnanův návrat se šperky. Constance královnu utěšovala, že mušketýři slib splní, aniž by věděla, že jsou již v královském paláci. V chodbách se jim však do cesty postavili gardisté. Mušketýři udělali překvápko - vykřikli "Jeden za všechny a všichni NA jednoho!" a provedli výpad. Gardista se skácel k zemi a uvolnil tak cestu ke královně. D'Artagnan předal přívěsky v poslední chvíli.
Spolu s Constance vstupovala královna do sálu. Kardinál se už potutelně usmíval a pozorujíc jedním okem krále daroval královně dva kradené diamantové přívěsky. Královna poděkovala, ale pravila, že teď už jich má tedy 14. Chybějící přívěsky byly totiž k nerozeznání od pravých a král se spokojeně usmíval, že kardinálovi narážky byly lží. Chudák paroháč!
Ples mohl být zahájen. Mušketýrské skupiny předstupovaly se svými tanci. Athosovci sáhli až do pravěku a mezi Indiány, aby použili základní taneční kroky. Porthosovci si k taneční kreaci polooděnců složili vlastní píseň. Druhá polovina tance byla s paraplíčky a odhazováním horní části spodního prádla "jednoho z tanečnic". Tuto parádní část prádýlka rozepnul (na mrknutí oka) dokonce sám král. Aramisovci tančili country tanec - pěkně v kruhu, I ve dvojicích. Mušketýři pana d'Artagnana přitančili v zástupu dvojic a vytvořené páry velmi ladně předvedly valčík I disco. Po předtančení byla volná zábava. Hodně mušketýrů se ostýchalo, zato Porthos se odvázal. Zapomněl na svůj věk I páteřní problémy a byl zcela pohlcen hudbou a vysáván pohybem.