James Cook a jeho námořníci

23.7. - 12.8.1995


Něco málo historie:

V 18.století věděli Evropané o jižním Pacifiku velice málo. Mnoho jich vůbec nevěřilo, že je to oceán a mysleli si, že je v této oblasti obrovský jižní kontinent, který se rozpíná přes jižní pól a sahá až daleko na sever k tropům.

Za součást tohoto rozlehlého teritoria byly považovány Šalamounovy ostrovy, Nový Zéland a možná i Austrálie. Nad zkoumáním jižního Pacifiku převzali velení dvě země - Velká Británie a Francie, ale záhadu jižního kontinentu vyřešil jednou provždy Angličan - kapitán James Cook.

James Cook v letech 1768 - 1779 podnikl 3 cesty do jižních moří. Jeho mapy znázorňující Šalamounovy ostrovy, Severní a Jižní ostrov Nového Zélandu a východní pobřeží Austrálie dokazují, že to byly spíš oddělené země, než jediný kontinent.

James Cook - nikdy neviděl Antarktidu, ale plul natolik blízko, aby si uvědomil, že právě toto je skutečný jižní kontinent.

1. cesta (1768-71) - při své 1. cestě v roce 1768 se plavil na Tahiti, Nový Zéland a východní pobřeží Austrálie.

2. cesta (1772-75) - při své 2. cestě v roce 1772 se plavil dál na jih do antarktických vod a správně odhadl, že kolem jižního pólu je zamrzlá zem.

3. cesta (1776-79) - při své 3. cestě v roce 1776 plul do severního Pacifiku a hledal nějakou úžinu, která by jej dovedla do Severního ledového oceánu. Při cestě náhodou objevil Havajské ostrovy.

 


Pokřiky posádek:

NEPTUN Naše rudá posádka STŘELA Nejrychlejší na světě
  pirátů se nebojí,   je naše loď Střela,
  všechny lodě potopí,   máme schopné vedení
  zničíme je zakrátko,   a posádka je skvělá.
  hurá, hurá posádko.    
       
SCHARLE Scharle, ta se nedá, hu, hu, DELFÍN S naší lodí Delfínem
  protože jí špenát, hu, hu.   doplujeme za cílem.
       
PINTA Naše loď je žlutá Pinta, ORCA Modrá Orca pluje k cíli,
  není na ní žádná finta.   dopluje tam v pravou chvíli,
  Kapitán Cook je naším vzorem,   mořské vlny rozráží,
  cíl se vznáší nad obzorem.   když na cesty vyráží.
       

Pondělí 24.7. - ENDEAVOUR VYPLOUVÁ

Veškerá posádka byla rozdělena do jednotlivých lodí. Kapitáni s loďmistry seznámili svou posádku s lodním řádem.

Před vyplutím Endeavouru dávaly všechny posádky do pořádku doky - každá posádka měla za úkol vyčistit svůj úsek (náměstí, Golem, táborový kruh). Tato práce zabrala téměř celé dopoledne. Všichni dostali od admirála pochvalu.

Odpoledne následovaly hry a soutěže po lodích. Členové výpravy měli možnost se vzájemně poznat a poprvé si změřit i své síly.

Před vyplutím výprav za shromažďováním poznatků zkontrolovala každá posádka vybavení a zásoby lodi na celých 21 dní.

Plavčíci s loďmistry procházeli po lodi (táboře) a pozorovali okolí. Měli si zapamatovat veškeré předměty, které viděli. Na stanovištích je čekali různé úkoly = absolutní mlčení v určitém úseku, jízda "trakařem", nahlásit kapitánovi předměty a vybrat z nich ty nejdůležitější pro plavbu své lodi.

Po splnění úkolů měli posádky volno na to, aby si vymyslely názvy svých lodí a pokřiky.

Na každou plavbu vyplouvali námořníci se zásobou rumu proti nemoci zvané kurděje. I naše posádky musí doplnit soutěživou formou na palubu rumové soudky, aby nás kurděje nezachvátily. Soutěž spočívala ve štafetovém válení klád na louce. Samozřejmě se opět měřil čas. Za dodané zásoby rumu na Endeavour byly všechny lodě pochválené admirálem.

 

Úterý 25.7. - K HORNOVU MYSU

Rozkaz Admirála Jirkese zněl: "Zmapovat přesné polohy lodí."
Každá posádka se ujala úkolu po svém. Mapování začalo u horního brodu až k přehradě. Jelikož se nedalo projít kopřivovým pobřežím, musely posádky prozkoumat průtok přímo vodou. Občas sice někdo zahučel do tůně, ale zkušeného námořníka nic neodradí - k cíli došli i ti nejmladší. Na mapě bylo důležité zachycení všech překážek - mělčina, náplavy, ale i zaznamenání hlubokých vod.

Odpoledne všechny lodě vypluly určeným směrem - vždy vyplul na lehátku jeden člen posádky a štafetově "loď" předal dalšímu. Námořníci se snažili ze všech sil, protože šlo o čas. Na překážkách se lodě přenášely a pak se muselo zas rychle naskočit. Někomu se povedlo i skočit vedle, ale každý se hned snažil ztracený čas dohnat. Kapitáni své členy povzbuzovali z břehů a byli připraveni potápějící se lodě zachránit.

Lodě úspěšně obepluly mohutný štít Hornova mysu. Jako první dorazila k cíli loď Neptun s kapitánem Řípou.

K dalšímu programu dnešního dne patřili písničky. Špičar hrál na kytaru a posádky si zopakovaly písničky, které už znají a seznámily se s novými.

Zpěv některých plavčíků upozornil na to, že již byly naraženy soudky rumu.


Středa 26.7. - VZHŮRU ZA POZNÁNÍM

Dnešní den začínal neatraktivním způsobem - vyhlášením soutěže ve škrábání brambor mezi kapitánskou lodí a jednotlivými posádkami. Kapitáni s Admirálem v čele se vytáhli, byli první. Uvidíme příště....

Poté se lodě vypravily na Tahiti. Tři výpravy do oblasti Zvíkovec, tři do oblasti Kostelíka.

Po přiražení lodí k břehům ostrova bylo zapotřebí doplnit zásoby pro lodní kuchaře. Kapitáni obdrželi seznam surovin a posádka vyrazila mezi domorodce. Samozřejmě, že se naši námořníci chovali přátelsky a suroviny domorodému obyvatelstvu nezcizovali z polí. Vše řádně zaplatili svou prací, někdy i dost náročnou. Posádky zalévaly i plely záhony, pomohly při sklizni úrody (cibule), zametaly dvorky, prohazovaly písek, skládaly stavební materiál...

Za vykonané práce dostávaly potřebné suroviny - 1 cibul, 2 brambory, 10 zrnek hrášku, 2 třešně, 2 kostky cukru, 1 petržel...

Nejhůře se sháněla kukuřice - zřejmě obyvatelé Tahiti znají tuto surovinu jen ojediněle a pěstují ji zcela výjimečně.

Ostrované stvrdili svým podpisem vykonanou práci námořnictva. V této soutěži si nejlépe vedla posádka Orcy.

Všechny posádky se vrátily na Endeavour zcela vyčerpané prací i silně pálícím sluncem. Bylo nutné je osvěžit koupáním. Kapitáni dohlíželi na to, aby mořské vlny nikoho nepohltily.

Následovalo procvičování morseovky. Ti zkušenější si jen osvěžili paměť, horší to bylo s mladším námořnictvem. Časem to určitě zvládnou také.

Noční hra...
Admirál Endeavouru poslal všem lodím zprávu, kterou kapitáni předávali posádce světelnou morseovkou (text zprávy: ZPRÁVA PRO POSÁDKU. SETKÁNÍ NA TAHITI PROBĚHLO DOBŘE. ENDEAVOUR DĚKUJE ZA PROVIANT. VAŠIM DALŠÍM ÚKOLEM JE VYBUDOVÁNÍ OBSERVATOŘE A POZOROVÁNÍ VENUŠE. DOBRÝ VÍTR PŘEJE ADMIRÁL).

Posádky byly vytaženy ze svých kajut v noci, kdy byl na moři klid a nehrozilo přejmutí zprávy cizáckou lodí nebo piráty.

Kapitáni si se svými posádkami domluvili způsob přebírání zprávy. Zaznamenaná zpráva musela být ještě v noci za svitu hvězd a majáku rozluštěna. Opět zabodovala červená loď kapitána Řípy. Zachránili je zkušení bratři Kapouni, kteří ovládají morseovku snad i pozpátku.
 

Čtvrtek 27.7. - TEPLÁ VODA - TO JE FAJN, KRÁSNÉ HVĚZDY ZÁŘÍ NÁM

...už je to tady - další nezáživná práce, při níž Admirál málem přišel o několik členů výpravy. Už už to vypadalo, že nás postihly kurděje, když posádky zhlédly oblast plnou dřeva, které bylo zapotřebí dopravit k Endeavouru.

Nejzdatnější plavčíci otáleli s prací a šetřili své mužné síly. To však neměli dělat - kapitán Špičar si je vzal na povel a jejich energie byla rázem řádně využita.

Znavení účastníci výpravy smáčeli často svá žíznivá hrdla i přehřáté hlavy. Po vydatném obědě i odpočinku naskákali všichni do vln oceánu a užívali si. V odpoledních hodinách jednotlivé posádky budovaly na místě zvaném "Point Venus" (bod Venuše) observatoř a pevné oplocení, aby byla ochráněna astronomická zařízení před domorodci a divou zvěří. Účastníci výpravy měli k dispozici pilu, sekyru, hřebíky a provazy. Většina si počínala velice dobře. Observatoře se nestačily dobudovat, protože nás čekal Golem - celková očista veškeré posádky Endeavouru. Nejdelší lázeň si vyžádaly splavené lodní kuchařky Eva a Jana.

Po nástupu následovalo stěhování z lodí do observatoří. Každý si připravil místečko na spaní. Posádky založily ohně, zpívaly a vyprávěly si vtipy. Všichni čekali na hvězdnatou oblohu, aby mohli zakreslit přechod Venuše. Protože se obloha zatáhla, nebylo možné hvězdy pozorovat. Všichni se uložili ke spánku. V noci se přihnala bouře, posádky tudíž musely udělat rychlý přesun zpět do svých kajut.


Pátek 28.7. - A CÁKÁ...

Dnešní deštivé počasí nás nepotěšilo. Sotva jsme začali další práce na observatořích, spustil se liják. Náměstí se pomalu začínalo proměňovat v jednu velkou louži. Námořníci využili volný čas k hrám v jednotlivých kajutách i v lodní jídelně. Hrály se karty, společenské hry atd.

Hanka se snažila jak mohla - volala bratra Slunečníka, aby se k nám vrátil. Kapitánky Helča s Ájou rozháněly mraky dlouhými holemi. Nic nezabralo. Potěšila nás alespoň lodní kuchyň. K obědu byly řízečky s bramborem. Námořníci si nacpali žaludky a "odvalili" se zpět do kajut k polednímu odpočinku.

Odpoledne to vypuklo - následovalo procvičování z vázání uzlů a pak...pak soutěžily posádky lodí mezi sebou na čas. Nikdo se do uzlovačky nezamotal, uzly celkem všichni ovládají.

Na řadu přišly i písničky a kytary. Déšť ustal, výpravy se vrátily do svých observatoří k dokončení práce. Ale nějak nám zlenivěly. Práce se opět nedokončily. Zato kuchyň se opět vyznamenala - připravila baňaňové knedlíky se smetanou.

Jestli to tak bude pokračovat dál, posádka přibere tolik, že by šla admirálská loď ke dnu. Řešení se ale najde. Bude-li nejhůř, půjdou někteří muži přes palubu.


Sobota 29.7. - K NOVÉMU ZÉLANDU

V poledních hodinách se ještě pokračovalo na dokončovacích pracích v observatořích. Posádky se snažily dopilovat poslední detaily. Některé se snažily víc, některé míň. Podle toho to také vypadalo. Na porotě pak záleželo, jak rozhodne. Byl to nelehký úkol rozhodnout, kdo se snažil nejvíc. Na prvním místě se zaslouženě octl červený Neptun a bílá Scharle. Jejich fantazie při výrobě měřících přístrojů a vybavení observatoří byla obdivuhodná.

Právě když námořníci odpočívali, navštívili nás piráti. Kupodivu na Endeavour nevtrhli. Přišli sice v míru, ale předali nám listinu s jejich požadavky. Malý Kolík bránil naši admirálskou loď tak, že hodil po pirátech kudlu, za což byl pokárán. Piráti nás opustili s tím, že čekají na naši odpověď. Jen ať klidně čekají, my se nedáme! Pirátů se nebojíme, Endeavour si ubráníme!

Po odplutí pirátské lodi pokračovala naše loď Endeavour v další cestě za poznáním. Vyplula k Novému Zélandu. Domorodé obyvatelstvo nebylo již tak přívětivé jako Tahiťané. Setkání s Maory bylo bouřlivé. Naši pozorovatelé se ukrývali v hoře, v zátoce a prostě všude, kde se dalo. Přesto byli někteří objeveni a přišli tak o svůj život. Padlo několik členů posádek a mnoho jich bylo zraněno. Největší ztráty zaznamenalo seskupení lodí - bílá, žlutá a zelená. Celkem přišli o 16 životů.

Po vydatném občerstvení se úkoly skupin vyměnily. A zase šlo do tuhého. Před Oslí loukou se strhla krvavá bitva. Vítězství si opět vybojovaly lodě červená, modrá a orange. Bylo nutné se vzájemně usmířit, proto se posádky rozhodly vyrobit pro Maory dárky. Vyřezávaly lodě, malovaly na dřevo i ploché kameny, vyráběly dary z přírodních materiálů, papíru a moduritu, zhotovily i originální rytmické nástroje. Večer strávili námořníci opět různými hrami.

Neděle 30.7. - SLAVNOSTI SLUNCE

Ačkoliv je neděle svátkem klidu, na Endeavouru to neplatí. Tato neděle byla pracovní. Nejdřív ze všeho čekalo posádky loupání brambor pro lodní kuchyň. Za mužstvo kapitánů makali hosté. Pak dostaly posádky lodí přesné pokyny od Admirála Jirkese - chrastí, smola, rozřezání dřeva na pyramidu. Někteří námořníci pracovali sami, někteří museli být přímo popoháněni k nějaké činnosti.

Z lesa jsme donesli nejen potřebný materiál, ale také plno klíšťat. Lodní lékař měl hned o práci postaráno. Operaci přežili všichni postižení lodníci.

Následovala očista veškerého mužstva v zátoce a pak se posádky věnovaly další výrobě darů pro Maory. Dary se domorodcům předají při Slavnosti Slunce jako poděkování za to, že nás válečníci mezi sebe přijali. Každá posádka uctí tradice Maorů tím, že si připraví vlastní tanec. Byla to fuška. Tance nebylo lehké secvičit. Větší námořníci zatím připravovali slavnostní ohniště a louče.

Po předání darů Maorům a po usmíření se všichni společně odebrali k nám na louce. Dary hodnotil admirál a korventní kapitán velice kladně a všechny lodě získaly pochvalu a stejné ohodnocení.


Táborák
Posádkám bylo odměnou večerní posezení s admirálem u ohně v přístavu. Posádky se snažily všechny přítomné pobavit vyprávěním vtipů, scénkami a písněmi.

Zpěv námořnictva byl různých kvalit, naštěstí kapitán Špičar a loďmistr Míša vzali do ruky strunné nástroje a zvuky z hrdel námořníků se už daly přirovnat kvalitnímu zpěvu


Pondělí 31.7. - ZTROSKOTÁNÍ

Velká bouře na moři, která zapříčinila ztroskotání lodě v mělkých vodách (na Velkém bradlovém útesu), se uklidnila. Avšak lodě zůstaly poškozeny. Každá posádka si tudíž musela vyrobit vor. Posádky se snažily po svém, aby jejich vory byly pevné a unesly alespoň jednoho člena výpravy.

První pokusy nedopadly zcela dobře. Některé vory šly ke dnu, takže se skupiny pustily do další práce.

Blížilo se poledne, rychle se dohánělo, co se dalo. Loď Neptun si tradičně označila vor rudou vlajkou.

V odpoledních hodinách se vory jednotlivě odrazily od břehů. Každou loď zastupoval 1 námořník, který si zvolil techniku plavby a snažil se být v cíli co nejdříve. Byl to těžký boj! Kapitán Trp s výborným časem svého mužstva netrpělivě očekával výsledek plavby červeného voru. Konečně se posádky dočkaly toho, že červeňáci nebyli první. Kapitán Trp s loďmistrem Míšou museli jako vedení vítězného voru do vln oceánu. Poté měly posádky volno pro společnou zábavu.

Úterý 1.8. - POSÁDKA V OHROŽENÍ

OBNOVENÍ VEGETACE: Endeavour dorazila na místa, kde kapitán Cook v 18. století ještě spatřil bohatou vegetaci, ale my zde nacházíme pustinu. Admirál po dohodě s náčelníkem přislíbil pomoc. Jenže chybělo málo a na lodi vznikla vzpoura posádek. Čekalo je totiž pracovní dopoledne.

Nakonec se všichni zapojili do práce, aby bylo brzy hotovo. Za posádkami zůstal řádný kus práce - zkultůrněná krajina se stromky, které se již nedusily plevelem.

Námořnictvo se opět osvěžilo v oceánu a pak si je vzala na povel korvetní kapitánka Hanka. Všem vysvětlila základy první pomoci, kdyby nás přepadli piráti a zůstali nám ranění badatelé. Hned dopoledne se lodě ocitly v ohrožení.

Soutěživou formou se mužstva snažila vytáhnout své vory na mělčinu a použít různé uzle k zajištění. Došlo ke zranění některého námořnictva. Posádky ošetřovaly své raněné loďmistry. Znalost zdravovědy našeho námořnictva byla různorodá. Někteří ranění vypadali po ošetření velice zajímavě - jakoby byli těsně před smrtí.

Po zvládnutí úkolů čekal posádku Endeavouru opět Golem. Teplou sprchu si všichni dostatečně vychutnali. Špína zas nikoho nezdolá. Ve večerních hodinách probíhaly hry po posádkách. A pak už hupsli všichni do svých kajut a spali a spali...


Středa 2.8. - PÁTRÁNÍ PO TERRA AUSTRALIS

V objeveném zálivu se posádky lodí odebraly na pevninu a snažily se nalézt nové vzorky rostlin. Každou rostlinu založili naši přírodovědci do herbáře a řádně ji pojmenovali podle místa nalezení nebo podle tvaru... Tak vznikly nové zajímavé názvy flory zdejší krajiny. Např: Kolumbovy oči (lopuch), Jednohubka (jahodník obecný), Cinkiláček modrý (zvonek), Ocáskovník Křemílkový (kapradina), Borůvka jednorázovka (vraní oko)...

Je vidět, že na Endeavouru plují samí zkušení odborníci, kteří na mapách znázornili i přesné místo naleziště rostlin.

Dnes posádky nečekalo polední lenošení, ale ihned po posilnění v lodní jídelně se všichni vydali na cestu do neznáma. Byl to zvláštní pocit vydat se někam, kde nevíme, je-li země obydlena či nikoliv. Průzkumníci terénu dostali přesné pokyny a snažili se splnit přesně Admirálův rozkaz.

Abychom mohli přesně zmapovat cestu při pátrání po Terra Australis, musely se naše lodě rozdělit. Každá loď odplula jiným směrem v okruhu 5-6 km a neznámou cestou určenou k bádání se vracela zpět na Endeavour.

Největším problémem byla orientace přesné polohy lodí. Často nepomohla ani buzola. Dalším těžkým úkolem bylo vyhnout se zahlédnutí posádek případným domorodým obyvatelstvem nebo posádkami cizáckých lodí. Naši badatelé často posílali jednoho ze svých členů na průzkum a zažili při tom i krušné chvíle - procházeli roklemi, skákali před domorodci do kopřiv...

Důležité bylo, že všechny posádky splnily Admirálův rozkaz na výbornou a vrátili se včas na Endeavour. Včas a bez ztrát!

 

Setkání s piráty
Dnes se konečně zástupci naší výpravy vydali na pirátskou loď. Odplouvali proti proudu s admirálským vyjádřením. Kapitán Řípa svým jednáním vyprovokoval piráty k útoku a skončil ve vlnách oceánu. Nicméně jednání Admirála s pirátským "hlavounem" proběhlo na úrovni. Po návratu na Endeavour se námořníci rozhodli pro pomstu za potupu kapitána Řípy.

Na ochranu námořnické cti se dobrovolně přihlásili dva sebejistí a hrdinní námořníci Kadel Dojč a Nikotýn. Vypravili se společně s kapitánem Špičarem po půlnoci na pirátskou "kocábku". Avšak smůla! Hlídka naše odvážlivce zpozorovala. Kapitán Špičar včas zmizel, protože…kapitán opouští potápějící loď jako první… Kadel a Nikotýn byli lapeni a jako padlé krysy uvězněni v pirátských zatuchlých kajutách. Nikotýn ze sebe nevydal jediného slova - snad leknutím, nebo mu to strach nedovolil. Kadel Dojč navázal s piráty mírové jednání tímto způsobem "nejlepší by bylo, kdybyste nás pustili a my zas ráno příjdem". Toto piráti kategoricky odmítli a pro jistotu svázali vetřelce provazem. Po "předlouhé" těžké noci slabého spánku piráti zapřáhli naše námořníky. Připravili pro ně plno těžké práce. Avšak výsledný efekt žádný. V nestřeženém okamžiku naši unikli - zřejmě se obávali mučení. Pirátská posádka pronásledovala uprchlíky až k Endeavouru, ale už bylo pozdě. Náš Admirál pirátským spárám své muže nevydal. Piráti odtáhli s nepořízenou.


Čtvrtek 3. 8. - V MOŘÍCH ANTARKTIDY

Pokračujeme v plavbě, obracíme se více na jih a pokoušíme se obeplout Antarktidu. Musíme však nabrat čerstvé zásoby. Posádky se tedy pustily do lovu. Využily k tomu různé zbraně (vzduchovky, míčky…). Počet zásahů sledovali kapitáni Helča a Trp + loďmistr Aleš. Všichni pečlivě zaznamenávali výsledky.

Do zásob bylo nutné nachytat i nějaké mořské ryby. V těsné blízkosti Antarktidy by se námořníci už těžko postarali o obživu. Lovci si nejdříve museli zhotovit pruty a protože oceán oplýval hojností tučných ryb, brzy tahali jednu rybu za druhou. O největší úlovek s postarala posádky Pinty.

I přes dostatečné zásoby nás u Antarktidy zastihla podobná pohroma jako Jamese Cooka - nedostatek pitné vody. Mužstva byla vyslána najít zdroj. Brzy zjistili, že zdrojem pitné vody jsou plovoucí ledovce. Ledové kry pluly všude. Lodě soutěžily mezi sebou, která zajistí větší množství těchto ker. Opět zazářila žlutá Pinta. Jejich loď bude mít nejvíce pitné vody. Vytáhli 33 ledových úlomků. Posádky měly štěstí, že stačily zásobit své lodě včas před setměním. Endeavour se připravovala na další cestu za novými objevy.


Pátek 4. 8. - NA HAVAJSKÝCH OSTROVECH

Nastala 3. etapa naší výpravy za poznáním. Po zamíření na sever spatřily posádky havajské ostrovy. Vystoupily na pevninu a vydaly se po stopách zvěře. Zpočátku nebylo vůbec lehké nějaké stopy objevit, ale situace se brzy zlepšila. Výprava nacházela nové neznámé druhy. Posádky zhotovily na důkaz sádrový odlitek stop a pokusily se o výtvarné vyjádření známých druhů. Byly však nalezeny i podivuhodné stopy záhadného zvířete. Naše skupiny zvíře pojmenovaly po svém, určily druh, způsob obživy atd. Dále v barvách znázornily tajuplnou zvířecí figurku. Výsledky byly obdivuhodné, ostrovanům se obrazy zamlouvaly.

Přátelským Havajským obyvatelům předvedli naši lodníci i svou zdatnost a připravenost. Mužstva se přetahovala lanem a největší sílu prokázala posádka Delfína. Pak následovala dekovačka a nacvičování hodu bolasem. Zde chvílemi nastával chaos. Mužstva občas měnila směr hodu a bolasa končila ve větvích stromů.

Dále expedice předvedla ostrovanům, jakým způsobem vystopovala záhadné zvíře a jak ho vlastně ulovila. Připravené scénky byly nápadité a humorné. Ostrované se velice pobavili a výkony skupin spravedlivě ohodnotili.


Sobota 5. 8. - HRY MEZI POSÁDKAMI

Naše silné posádky se potřebovaly dokázat, kdo je zdatnější. Admirál tedy vydal nejdříve rozkaz dne a po splnění si teprve mohou mužstva zápasit. Rozkaz zněl "V co nejkratší době splnit dané úkoly". Otázky k zodpovězení o plavbě kapitána Jamese Cooka nebyly těžké, posádky mohly využít "literaturu", ale nejhorší bylo sehnat v oblasti, kde naše lodě zakotvily, větvičku tisu a modřínu. Posádky běhaly křížem krážem celou oblastí jak zběsilé, aby mohly včas nahlásit splnění úkolů. Admirálův rozkaz splnily sice všechny posádky, avšak některé s malými nedostatky, což se odrazilo v hodnocení. V dopoledních hodinách se ještě uskutečnila soutěž v hodu bolasem. Počet zásahů jednotlivých lodí se lišil od původní představy mužstev.

Po vydatném obědě a krátkém odpočinku znavených námořníků nastoupily posádky k zápasům. Sportovní hry se odehrávaly na louce a na 2 hřištích. Disciplíny byly: fotbal, vybíjená a přehazka. Posádky hájily své barvy statečně, jenže všichni nemohou být první.


Neděle 6. 8. - KŘEST OD NEPTUNA

Po nedávném přechodu rovníku nastala na Endeavouru konečně velká slavnost. Již od rána žili námořníci velkými přípravami a snášeli na své základny potřebné věci k výrobě masek. Často odbíhali do kajut pro zapomenuté části oděvů, nože, psací potřeby atd. Každý člen posádky si vymyslel a vyráběl kostým sám. Kapitáni pouze přihlíželi a radili. Nejmladším námořníkům pomohli s drobnými úpravami.

V odpoledních hodinách zazněl lodní zvon a slavnost Neptuna mohla být zahájena. Na slavnosti promluvil sám velký Neptun. Dostavil se v doprovodu svých přátel - Lesní panny, Šiškovce šiškovitého a překrásné a svůdné Calamity Jane v minišatech a baretce na hlavě. Velikost baretu se rovnala velikosti roztomilých oušek. Škoda, že se nevolí Miss Javornice!!

Neptun usedl do "křesla", jednotlivé masky předstupovaly a představily s všem přítomným. Přišel mezi nás Strašák do zelí s vrzavými klouby, Černý kašel, Jirkes s jizvou, Čarodějnice, Víly, Kravka i s dojičkou, Horolezci, Siamská dvojčata a řada dalších.

Také předstoupil tým vynikajících chirurgů, který veřejně prováděl operaci Jirkesova slepého střeva. Pacient dostal dubovou narkózu a pak mohl být jen rád, že neviděl, co se na "sále" děje. Primář Řízvedle opravdu nezapře své jméno… Po vyndání střeva (řádně obrýleného) pacienta zašil zadním stehem a o další pacientovu péči se starala sestra Sára. Bohužel - operace se zdařila, ale pro pacienta si přišla Smrtka s kosou. Rodné číslo navěšené na palci bývalého pacienta nám prozradilo jeho věk…že, pane Admirále.

Konečně nastal křest od pána moří - Neptuna. Zcela noví účastníci javornické plavby byli pomazáni mořskou pěnou. Poté se museli smočit ve vlnách oceánu a své tělo očistit od lepkavé pěny. Křest čekal i kapitány a loďmistry.

Po oslavách vypukla na Endeavouru volná zábava. Každá posádka si podle nálady zvolila další program.


Pondělí 7. 8. - NA POBŘEŽÍ ALJAŠKY

Při další plavbě jsme opět zamířili na Havajské ostrovy, abychom tam opravili poničené lodě. Pak jsme zamířili k americkému kontinentu a k pobřeží Aljašky. Posádky se vydaly na veLkou velrybářskou výpravu. Nejdříve si svépomocí vyrobily vlastní harpuny. Protože se velryby u pobřeží přemnožily, byl úlovek tučný.

Odpoledne se mužstva věnovala zpracování úlovků a přípravě posádkových hodů. Vařily se nápoje z přírodnin a připravovaly se k občerstvení moučné placky. Z těsta vznikaly prapodivné i zajímavé tvary. Některé byly i velice chutné. Některé se stačily na ohništi připálit.

Na lodích se porouchala kormidla. Posádky tedy zanechaly hodování a pustily se do výroby kormidel na své lodě. Pro některé námořníky to byl těžký úkol přemluvit ruce, aby začaly pracovat. Však se to také odrazilo v hodnocení.


Noční pozorování lovců kožešin
Při naší cestě podél pobřeží Jižní Aljašky se setkáváme s obchodníky s kožešinami. Zaujala nás jedna cizácká loď, která zakotvila blízko Endeavouru. Admirál vydal pokyn, aby posádky zjistily, co jsou tito lidé zač a co mají za lubem.

V noci se posádky postupně za sebou vydávaly na průzkum. Snažily se nepozorovaně přiblížit k ohništi lovců kožešin. Plížily se a našlapovaly opatrně, aby nebyl slyšet praskot větví. Lovci se chovali celkem hlučně, takže posádky celkem zřetelně vyslechly jejich rozhovor. Po zaznění lodního zvonu se námořníci ihned vraceli na Endeavour a nahlásili kapitánovi počet mužů, které zahlédli, jejich vybavení a rozhovor. Úmysly lovců byly nekalé. Chystali se vybrat naše zásoby, zničit barely s pitnou vodou atd.

Ráno moudřejší večera - proto námořníci zalehli do svých kajut a ráno zpracují zprávu o nočním pozorování. Zprávu vypracují pro Admirála písemně.


Úterý 8. 8. - STOPOVÁNÍ "VETŘELCŮ"

Než naše admirálská loď opustila pobřeží Aljašky, byli námořníci odhodláni vystopovat lovce kožešin, kteří se v noci chystali vpadnout na Endeavour. Aby byl zajištěn úspěch, námořníci se rozdělili na jednotlivé posádky a každá se vydala po stopě jednoho z lovců. Stopy lovců vedly klikatými cestami, do strání, roklí, do skal i přes houštiny. Posádky už sotva lezly, ale nevzdávaly se. Pronásledovaly lovce do té doby, než ho dopadly. Vítězně se s dopadeným lovcem vracely na Endeavour. Korvetní kapitán měřil všem posádkám čas, aby zjistili pohotovost všech členů výpravy. Jako první se dostavila posádka Orcy. Poslední se "doplazila" posádka Scharle. Lovec, kterého sledovaly, se dostal dost daleko od základny a navíc znavení námořníci se pramálo snažili lovce najít. Lovec se nakonec vzdal sám.

Odpoledne si posádky naposled vyšly společně na pevninu. Cesta byla dlouhá, ale námořnictvo potěšilo to, že si zde mohou pořídit nějaké zásoby. Posádky se lehce osvěžily levnými tekutinami, kapitáni ochutnali lahodné moky ze zásob zdejších obchodníků. Cestou zpět už námořníci "vrčeli" a stěžovali si na únavu. Na Endeavour se ale dostavili do večeře a nechyběla ani noha. Únava asi nebyla tak velká, protože posádky pokračovaly v zápasech a různých hrách.


Středa 9. 8. - NÁVRAT NA HAVAJ

Vracíme se zpět na ostrovy, abychom provedli nutné opravy na lodi. S opravami byl spojen i důkladný úklid všech kajut. Kapitáni procházeli po svých lodích a nevětrané kajuty prověřovali. Případnou směs různých předmětů i šatstva poslali vzdušnou cestou z kajut ven. Ti námořníci, kteří nefandí čistotě na lodi, se snad sami sobě divili, jak jsou schopni pracovat.

Námořníci zapomněli být ostražití a nepostřehli, že původně přátelští Havajané návrat Endeavouru nevítali s nadšením. Vypukl boj s ostrovany. Velká námořní bitva se odehrála za prostorem Oslí oblasti. Každá posádka hájila svou loď a snažila se na lodě nanosit co nejvíce kořisti. Lodní hlídka musela být ve střehu, protože všude obcházeli zvědové, kteří se snažili dostat na loď a kořist získat zpět. Bitva se obešla bez ztrát námořnických životů. Námořníci se při bitvě pěkně zapotili, takže Jirka opět připravil teplou lodní lázeň. Pak už měly posádky osobní volno.


Admirálské tažení
Po kontrole vybavení a zásob byli Admirál s kapitány, lodními kuchaři a zásobovačem nuceni opustit Endeavour a vypravit se na člunu prozkoumat ostrovní zemi TERHESOOV. Navštívili zde obchodníka s bylinným i chmelovým zbožím. Právě když doplňovali zásoby, setkali se s cizáckou výpravou a s domorodci. Všichni byli velice přátelští, tak setkání oslavili zpěvem. Zpívaly se nejen staré námořní písně, ale i repertoár pirátský - Hrobař, Včelí medvídci, Žáci 3.B atd. Cizáci však brzy odpadli. Jejich kvality neodpovídaly kvalitám naší admirálské výpravy. Když často brouzdali kolem nás, ozvalo se z našich řad maorské zvolání "Čua ua sežrat, čua ua sežrat!"

Když opustil poslední cizák území zdejšího obchodníka, vznikla na této části pevniny vskutku přátelská a veselá nálada. Domorodé obyvatelstvo bylo šťastné, že potkalo tak bezvadnou posádku a pokládalo za čest připojit se svým halekáním k výraznému zpěvu naší výpravy. N8š korvetní kapitán se velice spřátelil se zdejším, o rok starším, hostitelem a vedli spolu rozhovor na vyšší úrovni… NO JISTĚ! Nadšení domorodci rozdávali jen tak pro radost nafukovací kulaté nesmysly, které postupně vybouchly. Svým křepčením silně připomínali divochy, kteří právě skolili svou oběť.

V nejlepším se má přestat, proto Admirál zavelel "Zvednout kotvy". A co se nestalo? Jinak vždy poslušná kapitánská posádka kladla výjimečně odpor. Dokonce snad chystala i vzpouru. Nakonec ale zvítězila námořnická čest a všichni uposlechli rozkazu Admirála.

Cestou zpět člun potkával ledové hory, které se otřásaly, když kolem proplouval náš člun Kadel-Kadel a ozýval se chraplavý hlas korvetního kapitána, jenž vystrčil svou končetinu z člunu a máchal si jí v oceánu. Přitom provolával své oblíbené: //.--./../.---/..-//.---/.-// !

Zpět k Endeavouru přirazil člun v brzkých hodinách. Kapitán Trp, který s loďmistry hlavní loď střežil před piráty, podal hlášení, že se nic mimořádného nepřihodilo. Všichni se uložili se svými získanými zásobami a spokojeně usínali. A spali, a spali, a spali..

...a přišlo ráno, ptáci řvali a les voněl....


Čtvrtek 10. 8. - BITVA POKRAČUJE

Dnešní dopoledne námořníci pilně pracovali. Sbírali na ostrově chroští a snášeli ho do údolí k přípravě slavnostního ohně. Parta starších členů posádek připravovala silné klády. Opět si několik členů doneslo z kopců přisáté zakouslé zvířátko, jemuž určili badatelé název klíště. Přípravné práce byly celkem brzy hotové, dokončovací práce provedli starší námořníci v odpoledních hodinách.

Posádky čekalo ještě dokončení 2. námořní bitvy. Námořníci se snažili vystřelit na nepřátelské území co nejvíce dělových koulí. Bitva byla náročná. Koule svištěly jedna za druhou. V této bitvě zvítězily posádky modrá, žlutá a zelená.

Při zpáteční cestě naše námořníky zpozorovaly 2 neznámé osoby, proto se naši námořníci "roztrousili" po okolí a ukryli. Stanoviště opustili, až když cizáci byli značně vzdáleni.


Pátek 11. 8. - ODKAZ KAPITÁNA COOKA

Nadešel poslední den plavby. Námořníci z jednotlivých lodí se vzdálila od Endeavouru a čekali na zprávu. Dva členové každé posádky sepsali tajným písmem zprávu a jeden rychlý posel vyběhl a hledal svou skupinu. Všichni se pak snažili písmo co nejdříve rozluštit a zprávu sdělit korvetnímu kapitánovi.

Odkaz kapitána Cooka zněl "Námořníci, jsme opět na Havajských ostrovech a naším úkolem je splnit poslední přání kapitána Cooka. To je chránit přírodu a ke svým kamarádům se s úctou chovat. Bereme na vědomí a čest našich lodí tím obhájíme."

Pak se posádky odebraly za území Oslí louky a stavěly z kamene mohyly. Ani tentokrát nezapomnělo vedení měřit čas. Zvítězila posádka Pinty.

Odpoledne se posádky věnovaly společným hrám a společně se pak vydaly do vnitrozemí na Čertovec. Kapitáni naposledy nařídili řádnou očistu v Golemu. To posádka uvítala!

V podvečer předstoupily před Admirála Jirkese všechny posádky. Admirál s korvetním kapitánem zhodnotili plavbu všech lodí a šťastné doplutí do cíle. Následovalo poslední společné posezení u večerní tabule. Bulvy řadových námořníků se nestačily vyvalovat na tu nádheru. Vedení Endeavouru připravilo vskutku nádhernou oslavu na dokončení plavby. Všude visely barevné fáborky, pohupovaly se balónky a svítily lampiony. Stoly se prohýbaly pod množstvím pochutin a lahodných moků.

Námořníci se nedali 2x pobízet a pustili se do "žranice". Juchanda to byla vskutku náramná, ozýval se veselý zpěv a rozličné nástroje, jimiž se dá muzicírovat. Nechyběl ani ohňostroj.